Miloš Zeman

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť počet 6 200 ve skutečnosti neznamenal přísun ilegálních migrantů v tomto počtu, ale potenciální vytvoření nástroje, jak zvládnout případné navýšení přílivu lidí s udělenou mezinárodní ochranou. Vláda pouze schválila veřejnou zakázku v této věci, jelikož ale nebyla podána nabídka, veřejná zakázka byla zrušena.

Záměr, který má prezident Miloš Zeman na mysli, byla vládní veřejná zakázka s názvem Generální poskytovatel integračních služeb pro osoby s udělenou mezinárodní ochranou pro období let 2017-2019. Zakázku v původně odhadované hodnotě 520,5 milionu korun (.docx, str. 5), kterou vláda 31. srpna 2016 přijala, předložilo ministerstvo vnitra.

Cílem této zakázky bylo vybrat hlavního poskytovatele integračních služeb pro cizince na období mezi lety 2017 a 2019. Tuto službu dříve zajišťovala Charita České republiky. Jednalo se o program zaměřený na pomoc oprávněným osobám při jejich začlenění do společnosti, a to zejména v oblasti bydlení, vzdělávání a odstranění jazykové bariéry a pomoci při vstupu na trh práce.

Podle tohoto programu měla Česká republika v období 2017–2019 integrovat 6 000 oprávněných osob. Tento počet zahrnoval osoby přijaté v rámci přesídlování, relokací i spontánně příchozí osoby (tedy například z Ukrajiny nebo Kuby). Nicméně počet osob, které by mohly na českém území požádat o mezinárodní ochranu, nešlo předem určit. Samotné ministerstvo vnitro uvedlo: „Veřejná zakázka nikterak nepredikuje skutečný počet osob s mezinárodní ochranou, tedy, že by ČR přijala do roku 2019 šest tisíc migrantů, ale zároveň může umožnit řešit i případný nárůst žadatelů (například z Ukrajiny).“ Počet šest tisíc příchozích byl spíše nadlimitní a byl zvolen tedy proto, aby vláda mohla reagovat a byla připravená na nečekané zvýšení příchozích cizinců.

Výběrové řízení u této zakázky bylo 4. ledna 2017 zrušeno (.pdf), protože nebyla podána žádná nabídka.

Výrok prezidenta Zemana hodnotíme jako nepravdivý, protože vláda vypsáním veřejné zakázky nedeklarovala, že přijme 6 200 migrantů. Vládní zakázka měla být zaměřena na pomoc šesti tisíc oprávněným osobám, tedy nikoliv ilegálním migrantům, a to nejen na pomoc těm, kteří jsou spojeni s migrační krizí (tedy na základě kvót z Řecka či Itálie), ale například i příchozím z Ukrajiny či jiných států. Každopádně počet šest tisíc neměl znamenat, že Česká republika takový počet osob přijme. Jednalo se spíše o počet, na který by Česká republika dokázala reagovat i v případě nějaké neočekávané situace. Maximální výše zakázky měla být o 79,5 milionu nižší, než tvrdil prezident Miloš Zeman.

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti pro Zemanův návrh hlasovala téměř třetina Poslanecké sněmovny (což rozhodně není „všichni proti“).

Miloš Zeman byl skutečně předsedou Poslanecké sněmovny, a to v letech 1996–1998. Sem byl zvolen na základě dohody s tehdejší vládní koalicí pod vedením Václava Klause, díky čemuž Zeman umožnil vznik menšinové vlády pod vedením ODS.

Plat poslanců (ale také senátorů, členů vlády nebo prezidenta) je upraven zákonem 236/1995 Sb., tedy zákonem o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. To dokládá rovněž web dolní komory českého parlamentu. Uvádí:

„Všechny podrobnosti o platu poslanců i senátorů, stejně jako dalších ústavních činitelů, stanovuje zákon č. 236/1995 Sb. ze dne 26. září 1995, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Zákon byl zcela záměrně napsán tak, aby už v roce svého vzniku, tedy v roce 1995, poskytl veřejnosti zcela úplný obraz o tom, jak jsou odměňováni členové zákonodárných sborů, a nikdo se nemusel dotazovat žádné instituce na plat svého poslance.“

Zákon o platu v § 38 uváděl v roce 1996 následující:

„(1) Poslanec, který se v období jednoho kalendářního měsíce bez řádné omluvy neúčastnil dvou jednacích dnů komory Parlamentu nebo jejího orgánu, do něhož byl zvolen, ztrácí nárok na polovinu platu a polovinu paušálních náhrad, které by mu jinak náležely za měsíc následující, a na polovinu dalšího platu v příslušném kalendářním pololetí. Při neomluvené neúčasti na nejméně čtyřech jednacích dnech ztrácí poslanec nárok na náležitosti uvedené ve větě prvé v plné výši. O důvodech ztráty nároku rozhoduje orgán komory Parlamentu pověřený komorou.“

Zeman tedy chtěl, aby poslanci přijali usnesení, které by stanovilo orgán, jenž by danou věc posuzoval. Jeho návrh směřoval k tomu, aby se tímto zabýval mandátový a imunitní výbor. Návrh skutečně nebyl přijat, ale Zeman nemluví pravdu, když uvádí, že proti němu hlasovali všichni poslanci všech politických stran. Ve skutečnosti jej podpořilo 62 poslanců, což je více, než kolik poslanců čítal Zemanův klub. I když nejsou dostupné údaje o jmenovitém hlasování, je zjevné, že pro návrh hlasovali poslanci z více stran.

Během projednávání mu vyjádřil podporu např. předseda Republikánů Miroslav Sládek. Ten konstatoval:

„Pane předsedající, dámy a pánové, po těch předchozích vystoupeních je mojí povinností podpořit předsedu sněmovny v jeho úsilí, protože je zcela jasné, že je to krok správným směrem. Sám osobně musím pro tento návrh hlasovat...“

Názor tehdy nejsilnější strany, ODS, tlumočil Milan Uhde. Uvedl během projednávání návrhu 2. dubna 1997 následující:

„Při vší úctě k práci dobrých zaměstnanců a při vší úctě k práci vůbec musím říci, že v poslanecké činnosti jsou některé rysy, které se od zaměstnaneckého pojetí liší. Ještě jsem neviděl zaměstnance, jehož činnost by spočívala v tom, že se do práce nedostaví, ale v životě poslance je možná situace, že poslanec obstruuje, že poslanec záměrně tam a onam nepřijde, aby ovlivnil výsledek hlasování, aby snížil kvórum atd. Proto se tak těžko předsedovi Poslanecké sněmovny hledá a bude hledat arbiter, který bude posuzovat, zda omluva je řádná nebo není rádná.“

Otázka, zda má být výkon poslance omezen i možným odebráním platu, byla tedy sporem mezi různými stranami. Nehodnotíme, čí výklad je v tomto správný, jde o otázku názoru.

Dodejme, že podle statistik hlasování v Poslanecké sněmovně měl Miloš Zeman v daném období absenci u 33 % hlasování. Je samozřejmě otázkou, kolik z těchto absencí bylo omluvených.

Miloš Zeman navazuje tímto prohlášením na předchozí výrok. V něm mluvil o tom, že všichni poslanci ze všech stran blokovali jeho návrh na navázání platů na docházku do Sněmovny (jenž ovšem nepodal). V tomto výroku mluví o tom, že všichni poslanci napříč politickým spektrem naopak hlasují pro zvyšování svých platů.

Plat poslanců a dalších představitelů státní moci (včetně prezidenta republiky) je zákonem navázán na mzdy v nepodnikatelské sféře a každoročně se tak upravuje podle růstu těchto mezd. V roce 2014 došlo k navýšení platové základny, návrh ale zdaleka nepodpořili všichni poslanci. Naopak když v roce 2010 v rámci jednoho z krizových opatření vláda zmrazovala tyto platy, získal návrh širokou podporu.

Zákon č. 236/1995 Sb., který se zabývá mimo jiné platy poslanců, byl novelizován několikrát, změny se ale většinou netýkaly přímo výše platů. Ta se naposledy zvyšovala novelou z roku 2014, kdy se v letech 2015 až 2018 postupně navyšuje základ pro výpočet výše platu, který se odvozuje od výše mezd v ekonomice (nepodnikatelské sféře). Naopak v krizových letech 2011 až 2014 byly platy představitelů zákonem zmrazeny.

Zvýšení základny pro platy představitelů bylo schváleno v roce 2014. Původní vládní návrh počítal pouze s úpravou základny pro platy soudců, byla však předložena řada pozměňovacích návrhů, kde se navyšuje platová základna i pro poslance a další představitele státní moci. Zvýšení platů bylo nakonec schváleno ve znění, které navrhl předseda Sněmovny Jan Hamáček. Ve třetím čtení byl návrh schválen hlasy ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a některých poslanců ANO. Řada poslanců ANO se pak zdržela, stejně jako TOP 09, ODS i Úsvit. Několik poslanců hlasovalo aktivně proti. Senátoři se návrhem vůbec nezabývali. To v praxi toho, jak funguje legislativní proces, znamená, že návrh podpořili.

Pro zmrazení platů poslanci skutečně hlasovali poměrně jednotně, vládní návrh z roku 2010 měl podporu napříč politickým spektrem jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.

Miloš Zeman používal ve veřejném projevu vulgární výrazy vícekrát. Sám uvádí příklad z rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Hovory z Lán z 2. 11. 2014, ale i zde hovořil vulgárně na několika místech:

V čase 35:10 prezident Zeman říká: „Víte, co je to pussy? Ku*da. V textech této skupiny je ku*da sem, ku*da tam.“ Dále v čase 35:58 vyřkl následující: „Nebudu se zastávat, teď jsem chtěl říct ku**v, ale nejsem Schwarzenberg, který používá tyto výrazy.“

Další vulgární výraz použil v čase 47:15: „Vláda podle mě udělala ve svém konání jednu zásadní chybu – podlehla panu Kalouskovi a zkur**la služební zákon.“ Poslední vulgaritou Hovorů z Lán je citace z času 48:25, kdy Miloš Zeman říká :„Jsem inspirován panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká hov*o.“ Na webu Českého rozhlasu jsou vulgarismy Miloše Zemana ze záznamu „vypípána“, nicméně je možné přehrát si je například na kanálu YouTube. Miloš Zeman se vulgárně vyjadřoval také v minulosti, a to v době, kdy byl předsedou vlády. V roce 2002 se vyjadřoval o svém vztahu s novináři takto: „Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurv**kami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Vulgárně Zeman mluvil v roce 2002 také na adresu tehdejšího senátora Michaela Žantovského: „Mimochodem říká se mu Skútr a já jsem se pořád ptal, co to znamená. Není to karosovaný motocykl, je to zkratka, kterou ostře odsuzuji a kterou ho oblažují jeho kolegové ze Senátu a která zní Zku**ený trpaslík. Ale já v žádném případě nechci kritizovat pana Žantovského za jeho fyzický vzrůst, i když v jeho případě zhruba odpovídá jeho intelektuální potenci.“

Hlavním důvodem zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo opravdu nezákonné použití odposlechů. Krajský soud v Praze je v této části názorem Vrchního soudu vázán, to však neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným. Státní zastupitelství může předložit jiné důkazy a soud může rozhodnout o Rathově vině. Tezi o tom, že majetné osoby jsou nepostižitelné, proto hodnotíme jako nepravdivou.

Případ bývalého poslance Ratha začal v roce 2012 jeho zadržením. Krajské státní zastupitelství pak na základě obvinění ze zmanipulování zakázky na opravu zámku Buštěhrad podalo obžalobu ke Krajskému soudu v Praze. Ten exposlance Ratha v červenci 2015 shledal vinným a uložil mu trest ve výši osmi let a šesti měsíců a k tomu trest propadnutí majetku. Proti tomuto rozsudku podal exposlanec Rath odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.

Vrchní soud v prosinci loňského roku usnesením rozhodnutí Krajského soudu zrušil a vrátil mu jej k novému rozhodnutí. Hlavní důvod pro zrušení rozsudku Krajského soudu shledal Vrchní soud v zásadní procesní vadě, „kterou je nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí.“ (bod 86 usnesení, které uveřejnil server neovlivni.cz). Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán 2. února letošního roku k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud začal včera projednávat.

Co se týče dalšího postupu, vzhledem k tomu, že je stížnost podávána v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud může pouze rozsudkem vyslovit, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Rozhodnutí Vrchního soudu se tak nezruší, pouze se jeho postup shledá v rozporu se zákonem. Případ tak po jakémkoliv rozhodnutí Nejvyššího bude pokračovat u Krajského soudu v Praze.

Krajský soud v Praze je názorem Vrchního soudu vázán, avšak pouze co se týče části rozhodnutí týkající se odposlechů. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tak neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným (Vrchní soud se v bodu 143 usnesení dokonce se zásadními skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze ztotožnil), pouze budou muset být předloženy jiné důkazy než ty stávající. Případný nový trest však nemůže být vyšší než ten původní.

Výrok prezidenta Zemana o tom, že dostatečně majetné osoby se nemusí obávat trestního postihu, je nepravdivý. Nelze zobecňovat situaci, která nastala v rámci jednoho případu, na všechny případy, ve kterých bude obviněným majetná osoba. Ostatně případy z minulosti i rozhodnutí soudu prvního stupně, který exposlanci Rathovi uložil trest nepodmíněného odnětí svobody na osm a půl roku, tuto tezi vyvrací.

Prezidentův výrok se odvíjí od zásadního tématu a tím je tzv. teritorialita exekutorů. Nyní totiž mohou exekutoři usilovat o „zakázky“ v podobě exekucí na celém území České republiky. Toto ale často vede k nárůstu konkurence mezi jednotlivými exekutory, kteří se snaží získat co nejvíce případů, což prezident považuje za problém. Pokud by činnost exekutorů byla místně omezena (podle principu teritoriality), směl by daný exekutor vymáhat dluhy pouze v okrese nebo kraji jeho působení a tedy pouze u dlužníků, kteří mají trvalé bydliště v tomto místě působení. Na rozporuplné praktiky upozorňují i Reportéři ČT.

Jako příklad rozsáhlého exekutorského úřadu a rozpínající se moci při vymáhání pohledávek popisuje přerovského Tomáše Vránu. Celá kauza týkající se exekutora Tomáše Vrány je složitější. V současnosti již tento exekutor dluhy nevymáhá, protože po nátlaku ministra spravedlnosti Roberta Pelikána v březnu 2016 skončil svou činnost. Pelikán podal na Vránu kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. V roce 2012 bylo tomuto úřadu uděleno sedm výtek, také na přerovský úřad spadá mnoho stížností. Exekutorský úřad Přerov však v této době tvrdil, že nadměrný počet stížností je způsobem i tím, že provádí nejvíce terénních šetření v rámci celé republiky. Na exekutora Vránu mířily četné stížnosti kvůli nekalým praktikám a na konci svého působení byl nařčen ze zpronevěry.

V době, kdy Vrána na exekutorském poli působil, měla jeho exekuční kancelář 200 zaměstnanců a obsluhovala okolo 60 000 exekucí ročně. Právě velikost exekutorských kanceláří se stává problémem, protože velké kanceláře mají velkou tržní sílu. Boj o zakázky pak může vést i k tomu, že exekuce jsou prováděny nesprávně a nepřiměřeně. Právě Tomáš Vrána a exekutorský úřad v Přerově patřil svého času k nejrozsáhlejším, na což právě prezident Zeman poukazuje.

Jisté nepřesnosti se Zeman dopouští i použitím výrazu „exekuční firma“. Soudní exekutor je totiž je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem.

Celkově však výrok musíme hodnotit jako nepravdivý, a to právě z toho důvodu, že jmenovaný přerovský exekutor Vrána již tuto činnost od března 2016 neprovozuje.

Miloš Zeman mluví o průvodci To je Brno, který vydalo brněnské Turistické informační centrum. V něm se (zdroj Idnes) o městě Kuřim uvádí:

„Specifická variace pracovního tábora, kam se lidé stěhují zcela dobrovolně a jehož hlavní dominantou je průtah pro auta vedený samotným centrem města, se nachází 15 kilometrů severně od Brna. Obtížně se zde hledá cokoli hezkého a a to i bizarním smyslu slova. Jedná se o neustále se rozšiřující ‚pomník ztráty lidské soudnosti‘.“

Autorem textu je sociolog Stanislav Biler. Ten ovšem členem hnutí Žít Brno není. Samotné politické hnutí poskytlo následující vyjádření:

„Dobrý den, pan Biler není členem politického hnutí Žít Brno a ani jím nikdy nebyl.“

Toto politické hnutí (dříve recesistický spolek, ve kterém Biler působil) má své zastoupení na komunální úrovni v Brně a také má jednoho krajského zastupitele v Jihomoravském kraji. Bilerovo jméno není dohledatelné jak mezi kandidáty na serveru Volby.cz (tedy za hnutí nekandidoval v žádných volbách), tak ani v dalších zdrojích, který by o něm jako členovi politického hnutí mluvil. Nefiguruje rovněž mezi zakladateli, což dokládá registrační list, který se jali budoucí členové podat na Ministerstvo vnitra.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť členové hnutí Žít Brno ve skutečnosti danou věc nenapsali. Napsal ji člověk jim blízký, který ovšem není členem tohoto subjektu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť zmíněný vedoucí představitel podle dostupných zdrojů absolvoval „kontroverzní“ návštěvu Ukrajiny jednou a ne opakovaně, jak Zeman naznačuje. Dále nešlo o bičování v sado-maso-porno klubu, jak hlava státu popisuje, záznam z této akce a rovněž informace o navštíveném podniku dokládají, že je o extravagantní kavárnu-restauraci, která kromě obvyklých služeb nabízí možnost nechat si dát několik ran důtkami. O porno tedy nejde, míru vkusu dané aktivity nehodnotíme.

Miloš Zeman naráží na kauzu Matěje Hollana, náměstka brněnského primátora a lídra hnutí Žít Brno. Ten toto uskupení (s podporou Pirátů) vedl v komunálních volbách na brněnský magistrát, lze jej tedy za vedoucího představitele považovat.

V této kauze šlo o to, že při návštěvě Ukrajiny v červenci 2016 Matěj Hollan s přáteli jednou navštívil jeden z podniků v centru Lvova. Politik měl na Ukrajinu jet (podle svých slov) na 10. ročník fanouškovského fotbalového turnaje Eurofanz 2016. Matěj Hollan návštěvu popisuje ve své omluvě na FB profilu takto (nebo v tomto svém článku na Aktuálně.cz):

„Včera jsme náhodou vlezli do jedné hospody ve Lvově na hlavní třídě. Nic na ni nebylo zvláštního. Kromě toho, že tam holky důtkama šlehaly nějaký kluky po zádech, v otevřeném prostoru. Už hodně dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych něco takovýho chtěl vyzkoušet. Není to žádný nasilný zneužívání druhých lidí, je to domluvená hra podle pravidel. A když naše ukrajinské průvodkyně viděly, jak se na to dívám, řekli pinklici, že bych taky chtěl. Neměl jsem čas to promýšlet, věděl jsem jen, že to prostě potřebuju zkusit. Bylo to dohromady zhruba deset ran.“

Záznam z této akce se rozšířil na sociálních sítích, shlédnout jej lze např. zde (nejedná se o pornografii, byť míra vkusu nebo zábavnosti dané aktivity může připadat každému odlišná).

Místem, kde se tato událost odehrála byla kavárna-restaurace Masoch Cafe, která jak už název napovídá čerpá svoji atmosféru z života místního Lvovského rodáka rytíře Leopolda Rittera von Sacher-Masoch, a to včetně možnosti zakusit si zcela na dobrovolné bázi i trochu masochismu formou několika ran důtkami. Přesto se nejedná o žádný sado-maso porno klub, ale poměrně ikonickou (New York Times) lvovskou restauraci honorující významného rodáka a jeho život, což dokazují například i jejich facebookové stránky.

Prezident Zeman navštěvuje kraje pravidelně. Jeho návštěva Jihomoravského kraje byla již 50. takovým zastavením od doby jeho inaugurace v březnu 2013. Všechny jeho cesty jsou dohledatelné zde.

V rámci svých cest vystupuje na veřejných akcích, kde mu mohou občané klást otázky. A to jak příznivci, tak i odpůrci. Zeman nazývá odpůrce „červenokaretníky“, což je reakce na protest proti politice hlavy státu, která se uskutečnila 17. listopadu 2014 v Praze na Národní třídě. Lidé symbolicky vystavovali Miloši Zemanovi červené karty.

Při dalších výjezdech, jak o tom referují média, odpůrci Zemana vítali v krajích s kartami nebo transparenty. Není pravdou, že by se tito odpůrci prezidenta nikdy na nic neptali.

Např. v říjnu 2016 se ve Zlíně odpůrce hlavy státu dotazoval na možnou souvislost konání návštěvy v kraji v termínu těsně před krajskými volbami, neboť v tomto kraji kandidovali za Stranu práv občanů, jíž je Miloš Zeman čestným předsedou, jeho blízcí spolupracovníci a to konkrétně pánové Kruliš, Mynář a Nejedlý.

V červnu 2016 se dotazoval prezidenta odpůrce v Martínkově na Třebíčsku na kauzu Peroutka, resp. na fakt, jestli již Hrad nalezl neexistující článek.

V dubnu 2016 v Berouně a Sedlčanech podle ČTK Zeman dostával od odpůrců kritické dotazy zejména v otázce jeho politiky k Číně.

Je nepochybné, že během krajských návštěv prezidenta drtivě převažují dotazy spíše od Zemanových příznivců, což lze dokumentovat i na návštěvě v Jihomoravském kraji. Demagog.cz ověřuje vystoupení v Ivančicích, Kozojídkách a Kuřimi. Vlastně až v Kuřimi se vůči prezidentovi objevily dvě otázky od odpůrců (dodejme, že padly až poté, co Zeman pronesl tento výrok, tudíž by nebylo korektní je sem započítávat). Nicméně není pravdou, jak tvrdí Zeman, že prezidentovi odpůrci na něj nemají žádné dotazy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.