Miloš Zeman

Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) tyto vraždy nikdy výslovně neschválila. U jejích členů se však objevují názory popírající holokaust a vzývající antisemitismus. Strana je obecně spojena s adorací Slovenského státu, který měl právě tyto vraždy na svědomí. Z tohoto pohledu má Zeman pravdu, že strana oslavující toto zřízení fakticky souhlasí i s jevy, které jej provázely. Navíc představitelé „Kotlebovců“ na přímé dotazy nejsou schopni zvěrstva odsoudit.

Zeman se ve svém výroku přeřekl, místo uvedených 60 milionů měl zřejmě na mysli 60 tisíc – v rámci hodnocení toto opomenutí nezohledňujeme. Za zmínku stojí, že předseda DSSS, kterou prezident takto haní spojením s neonacisty, před volbami veřejně uvedl, že bude volit Miloše Zemana.

Jedním z členů LSNS je poslanec Milan Mazurek, který za svůj příspěvek na Facebooku, v němž tvrdil, že 6 miliónů a mýdlo z Židů jsou pohádky, nakonec trestně stíhán nebyl. Milan Mazurek momentálně čelí žalobě kvůli hanobení národa, rasy a přesvědčení, a to kvůli jeho hanlivým vyjádřením na adresu romského etnika.

Další poslanec za LSNS, Stanislav Mizík se podepsal pod příspěvek na facebookovém profilu ĽSNS - Bratislavský kraj. V něm tvrdí, že se slovenský prezident Andrej Kiska zbláznil a degraduje slovenské státní vyznamenáni, protože ho (podle Mizíka) udělil lidem s židovským původem. Vůči Mizíkovi byla vznesena žaloba, ale Specializovaný trestní soud žalobu odmítl a vrátil ji státnímu zástupci z důvodu procesních chyb.

Ve svém projevu, který pronesl ještě před vznikem LSNS 14. března 2009, řekl Marian Kotleba: „Sme tu, aby sme si pripomenuli 70. výročie slovenského štátu. Na výčitky o prenasledovaní židovského obyvateľstva môžeme povedať jedno: My sme národnosti slovenskej, nie národnosti židovskej. A preto nás židovská otázka ako taká nezaujíma.“

Lidová strana Naše Slovensko se hlásí k odkazu Slovenského státu, který vznikl 14. března 1939 a jehož prezidentem byl Jozef Tiso. Pár měsíců po nástupu do funkce hejtmana Banskobystrického kraje se Marián Kotleba neúčastnil pietního aktu kladení věnců a minuty ticha za oběti zavražděné v Kremničke v období Slovenského státu, který si odhlasovali poslanci (zastupitelé kraje).

Kotleba následně nebyl pozván na oslavy 70. výročí Slovenského národního povstání (SNP), které je považováno za jednu z největších ozbrojených odbojových akcí a centrum mělo právě v Banské Bystrici. V den oslav pak osobně vyvěsil na sídlo kraje transparent „Stop NATO“. Marián Kotleba nebyl pozván ani v dalších letech, a to i kvůli jeho výrokům, že ti, kteří se povstání zúčastnili, jsou vlastizrádci a dezertéři ze slovenské armády. V roce 2015 pak na úřadě vyvěsil dvě smuteční zástavy. V roce 2017 zase během oslav SNP nad Banskou Bystricí létal horkovzdušný balón s dvojkřížem a logem LSNS.

Podle oficiální stránky LSNS se 14. března, tedy v den vzniku Slovenského státu, konaly oslavy, které strana označila jako oslavy dne slovenské státnosti. Na jedné z těchto akcí Marián Kotleba odevzdal sociálně slabším rodinám šeky v hodnotě 1488 eur. Kombinace čísel 14/88 je přitom známým neonacistickým odkazem. Z toho důvodu bylo vůči němu vzneseno obvinění za projevy sympatie k hnutí směřujícímu k potlačení základních práv a svobod. Vyšetřování stále probíhá. V ten stejný den přišli čtyři poslanci za LSNS položit květy na symbolický hrob Jozefa Tisa, kde přednesla proslov členka strany Natálie Grausová – ta vyslovila názor, že 14. březen by měl být oficiálním státním svátkem, a litovala, že Tiso nemůže být prezidentem i teď.

Jako významný den si LSNS připomíná i 18. duben, tedy den popravy prezidenta Slovenského státu Jozefa Tisa. Marian Kotleba žádal v otevřeném dopise předsedu Slovenské národní rady Andreje Danka, aby v pondělí 18. dubna 2016, na schůzi rady, poslanci drželi minutu ticha za prezidenta Slovenského státu. V otevřeném dopise píše, že v tento den došlo k hanebné justiční vraždě.

Informaci, že by LSNS schvalovala vyslání rychlé divize na východní frontu, nebylo možné dohledat.

Strany LSNS a DSSS spolu dlouhodobě spolupracují. Marian Kotleba se v roce 2008 zúčastnil pochodu radikálů v Litvínově, kde přenesl projev na podporu Dělnické strany a jejího předsedy Tomáše Vandase. Strana byla v roce 2010 nakonec rozpuštěna Nejvyšším správním soudem. Toto setkání popisuje Tomáš Vandas (už jako předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti) ve svém projevu na sjezdu LSNS v roce 2017. Zde také uvádí, že od toho setkání se spolupráce prohloubila a LSNS považuje za své politické partnery a také za přátele. O navázaní spolupráce ještě před založením LSNS píše Kotleba v předmluvě knihy 15 let boje, kterou napsal Tomáš Vandas a Martin Zbela. V předmluvě popisuje také přátelství mezi ním a Tomášem Vandasem.

O spolupráci a dobrých vztazích mezi stranami vypovídá i podpora pro DSSS od LSNS před posledními parlamentními volbami v České republice. Naopak měla LSNS podporu od DSSS před parlamentními volbami na Slovensku v roce 2016. Dále obě strany navzájem navštěvují různé akce, které organizují, o čemž informují na svých oficiálních webových stránkách.

Zeman už v roce 2016 u památníku v Lidicích vyjádřil svůj názor na obě zmiňované strany, tedy že je považuje za neonacisty. Následně na to ho Tomáš Vandas žádal, aby se omluvil. Před druhým kolem prezidentské volby, která se uskutečnila 25. a 26. ledna 2018, vyjádřil Tomáš Vandas na svém facebookovém profilu podporu Miloši Zemanovi. Dělnická strana sociální spravedlnosti taktéž vydalastanovisko ke inauguračnímu projevu Zemana, kde vyjadřuje nepochopení pohoršení prezidenta nad spoluprací DSSS a LSNS.

V posledních krajských volbách konaných v roce 2016 Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) s 0,24 % opravdu žádný mandát nezískala. Stejně tak tato strana nebyla úspěšná v roce 2017 v parlamentních volbách, kde získala 0,2 % hlasů.

Za poslední volební úspěch této strany by se daly považovat komunální volby v roce 2014, ve kterých DSSS obsadila dva mandáty.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, neboť zákon o prokázání původu majetku Zeman opravdu ve Sněmovně podpořil, jeho vztah k EET a kontrolnímu hlášení byl však podstatně vlažnější. Zeman nicméně neměl s jejich prosazením problém.

Ačkoli Zeman v březnu 2016 podepsal zákon o evidenci tržeb, již dříve jej podepsat přislíbil a nakloněnost EET vyjádřil i jeho mluvčí v pořadu DVTV Forum, těžko se dá hovořit přímo o podpoře. Evidenci tržeb jako takovou zamýšlel Zeman hodnotit až podle dosažených výsledků, a priori ji však považoval za dobrý nástroj k boji s daňovými úniky. Přesto byl začátek podle jeho slov až „překvapivě dobrý“. Výtky ke zmatkům považoval za nemístné, ačkoliv se sám vyjádřil, že by přivítal některé změny v zákoně. Celkově vzato tedy nejde zdaleka o takovou podporu, jakou vyjádřil zákonu o majetku.

Novela zákona o DPH zavádějící kontrolní hlášení byla prezidentem Zemanem podepsána v prosinci roku 2014. U ní se nepodařilo ve veřejných zdrojích dohledat, že by Zeman zavedení kontrolního hlášení veřejně jakkoli jmenovitě podpořil, jak se vyjadřoval k předchozím dvěma zákonům. Při jejím přijímání však nevytvářel žádné překážky.

Setkání Miloše Zemana a jeho expertního týmu s ministry opravdu probíhala, a to poměrně pravidelně během celého prvního volebního období. Příkladem jsou schůzky s ministrem dopravy z roku 2014 nebo s ministrem financí z roku 2016. Na některých setkáních bylo přítomno i více zástupců – například v březnu 2015 se schůze s expertním týmem konala za přítomnosti ministra vnitra, policejního prezidenta a bývalého ministra vnitra; v březnu 2017 se schůze účastnila ministryně pro místní rozvoj a její předchůdce.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť taková analýza skutečně vznikla. Je ovšem třeba dodat dvě věci: zaprvé nehodnotíme, jestli jsou její závěry platné; zadruhé dodáváme, že se proti této práci objevila řada výtek stran metodologických i praktických, a to jak od samotné České televize, tak i od dalších aktérů. V rámci výroku hodnotíme fakt, že daná studie vznikla a že uvádí dané tvrzení. V tom má Zeman pravdu.

V roce 2017 byla publikována studie Analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu (Krajské a senátní volby 2016), jejímž hlavním řešitelem je Jan Křeček z FSV UK. Tato studie vznikla v Centru pro mediální studia, což je výzkumné pracoviště při Fakultě sociálních věd. V závěrech této práce se uvádí, že:

„V celku vysílaných zpravodajských a politicko-publicistických pořadů České televize (viz zejm. str. 16‒31 této analýzy) byla ve sledovaném období zvýhodňována politická strana TOP 09 tím, že promluvám jejích zástupců bylo trvale a pravidelně přidělováno zřetelně více prostoru, než by odpovídalo reálnému postavení této strany v politickém a společenském životě.“

Proti této publikaci se ohradila jak Česká televize, tak i celá řada publicistů. Přímo Česká televize zpracovala analýzu, v níž vytýká studii 10 hlavních nedostatků. V závěru pak ČT uvádí:

„Po přezkoumání závěrů z kvalitativní analýzy lze konstatovat, že autoři dokumentunepostupovali vůči zkoumanému subjektu (ČT) korektně. Bez zřejmého odůvodnění a s neznámým účelem uvádí dle jejich soudu problematické příklady bez nutného zpravodajskéhokontextu (při jehož zohlednění se naopak dá prokázat, že vybrané příklady nelze jakoproblematické argumentačně nijak podpořit). Autoři se také opakovaně uchylují k manipulativním, často až lživým nařčením (např. zařazením příspěvku mezi problematické s poukazem na to, že jde o ‚jedinou promluvu jediného stranického mluvčího‘, když se ve skutečnosti jedná o jednu z více než deseti promluv v rámci monotematického zpravodajského bloku). Obecně lze ke kvalitativní analýze říci, že autoři problematizují jakoukoliv účast politika TOP 09 ve zpravodajských příspěvcích pořadu Události ve sledovaném období a téměř vůbec nepřihlížejí k relevanci promluv těchto politiků k různým tématům, zvlášť tam, kde jsou podobně osloveni buď všichni představitelé hlavních parlamentních stran, popř. tam, kde se odehrává standardní zpravodajský střet na úrovni vláda vs. opozice. Kvalitativní analýza také nijak nezohledňuje praktické dramaturgické součásti zkoumané hlavní zpravodajské relace ČT. Ty jsou jasně dané a cyklicky se každý den opakují už několik let.“

Alena Vitásková, dříve předsedkyně Energetického regulačního úřadu, byla 22. února 2016 Krajským soudem v Brně odsouzena na 8,5 roku vězení v kauze udělení licencí elektrárnám Saša-sun a Zdeněk-sun v poslední možný den 31. prosince 2010. Už 1. ledna 2011 totiž klesly výkupní ceny energie ze solárních elektráren na méně než polovinu původní částky. Stát tak v případě sporného udělení licencí ztratil v přepočtu 2 miliardy korun. Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl o vině všech osmi obviněných včetně Aleny Vitáskové a bratrů Zemků.


17. ledna 2018 však olomoucký Vrchní soud Alenu Vitáskovou zprostil obžaloby. Důvodem měla být podle slov soudce Pavla Götha výpověď bývalé vedoucí odboru licencí Michaely Schneiderové, která vzala veškerou vinu na sebe. Soud váhal, zdali se Alena Vitásková účastnila trestní činnosti a tím vytvořila podporu pro rozhodnutí Schneiderové, ale podle slov soudce "takový závěr bez pochyb učinit nejde," a proto byla Vitásková osvobozena.

Radit se Zeman hodlá o tom, zda Nejedlý a Mynář budou pokračovat v působení na Hradě. Toto již dříve řekl např. v rozhovoru pro TV Nova (čas 50:45), není vyloučeno, že toto prohlásil i jinde. To, že ani Mynář, ani Nejedlý nejsou podle známých informací stíhání ani obviněni, jsme již ověřili v jiném výroku. Není známo, že by Mynář či Nejedlý spolupracovali s Davidem Rathem, jde navíc spíše o řečnický obrat v návaznosti na spekulace kolem Drahošova volebního manažera Kleindiensta.

O Martinu Nejedlém, jednom z hlavních poradců Miloše Zemana, se toho ví poměrně málo, neboť po celou dobu působení na Pražském hradě nezveřejnilsvůj životopis. Nicméně je známo, že byl v minulosti profesionálním volejbalistou hrajícím za Zbrojovku Brno, poté se odstěhovaldo Německa.

Po ukončení sportovní kariéry začal Martin Nejedlý podnikat. Působilv Ruské federaci, kde mimo jiné obchodoval s auty. Dle informací serveru info.cz převážel ojeté automobily právě mezi Německem a Ruskem. V Rusku začal také spolupracovat s tamními naftaři, přičemž pro Lukoil zprostředkovával dodávky technologií pro výstavbu produktovodů.

V roce 2007 založilMartin Nejedlý za podpory “ruské matky” Lukoil Aviation Czech a během Topolánkovy vlády se Nejedlému dařilo dodávatpalivo pro české státní aerolinie. Nejedlý byl jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech do roku 2015, kdy společnost přešla do likvidace, neboť po prohraném soudním sporu musela zaplatitSprávě státních hmotných rezerv 27,7 milionu korun.

Na Pražském hradě zaujímáNejedlý pozici řadového poradce pro energetiku, což z něj činí de facto neviditelného člověka. Tato pozice nevyžaduje bezpečnostní prověrku a zároveň není oficiální služební pozicí Hradu, tedy nepobírá od Hradu plat a nemusí oficiálně zveřejnit svůj životopis. Na druhou stranu, post energetického poradce zahrnujemnoho zájmových oblastí od zahraniční politiky, finance až po bezpečnost.

Za dobu svého podnikání a působení na Hradě si Martin Nejedlý vytvořil velikou síť kontaktů. Nejzajímavější z nich mapuje server Neovlivni.cz ve své infografice. Z diagramu je patrné, že mezi Nejedlého kontakty patří i významní ruští businessmani.

Andrej Babiš se po konci prvního kola prezidentských voleb vyjádřil v pořadu Partie na TV Prima (cca 7. minuta), že by se Miloš Zeman měl distancovat od dvou svých současných spolupracovníků, a to poradce Martina Nejedlého a kancléře Vratislava Mynáře. Jiří Drahoš pak mezi prvním a druhým kolem v rozhovoru pro týdeník Respekt uvedl, že vzhledem k minulosti obou prezidentových spolupracovníků, jsou pro něj oba nedůvěryhodní a speciálně na post kancléře by v případě svého zvolení nechal udělat audit.

Výrok označujeme za pravdivý, protože Miloš Zeman během svého pětiletého funkčního období nepodnikl (článek udává údaje do března 2017) žádnou zahraniční cestu do Skandinávie. Ke konci svého funkčního období plánoval uskutečnit ještě dvě zahraniční cesty, což se stalo - v listopadu navštívil Rusko a jeho poslední návštěva byla na Slovensku.