Miloš Zeman

Faktická, a tedy námi hodnocená je část o tom, že s výjimkou DSSS prezident neznámkoval naši politickou strukturu. Tento výrok je nepravdivý, protože prezident podobně „známkoval“ i další politické strany, např. TOP 09 a Stranu zelených.

Příkladem je Zemanova kritika TOP 09 při blokování EET, když se vyjádřil, že TOP 09 svou obstrukční taktikou paralyzuje Parlament a se svým předsedou Kalouskem je největším škůdcem parlamentní demokracie v České republice. K tomu ještě Zeman dodal: „TOP 09 se pasuje na obránce parlamentní demokracie, přičemž samu podstatu parlamentní demokracie v této zemi nikdo neohrožuje.“

Jindy zase řekl: „V současné době je Česká televize pouze hlásnou troubou jedné jediné politické strany, která se jmenuje TOP 09.“ V únoru 2017 prohlásil: „(...) že naše televize není objektivní a že je ovládána jakousi bandou soustředěnou především kolem TOP 09.“ Téhož tématu se prezident dotkl i ve svém inauguračním projevu, kde navíc zdůraznil chabý volební výsledek TOP 09.

Prezident Zeman se negativně vyjádřil i o Straně zelených a aktivistech, které v projevu v Poslanecké sněmovně při projednávání zákona o ochraně přírody a krajiny označil za zelené fanatiky. Zeman mj. uvedl: „Před více než deseti lety jsem byl požádán skupinou svých přátel, abych pomohl při řešení problematiky Šumavy, protože tito přátelé se domnívali - a myslím si, že se domnívali právem -, že Šumava je ničena zelenými fanatiky. Úmyslně říkám zelenými fanatiky, nikoliv ekologickými fanatiky, neboť ekologové alespoň vědí, co je to biomasa. (...) Nevěřte zeleným fanatikům. Nevěřte těm, kdo z jednoho z nejkrásnějších koutů české přírody dělá své experimentální pole. Už toho zničili dost.“ Biomasou Zeman narážel na neznalost bývalé političky Zelených, Kateřiny Jacques.

Nakonec je poměrně vypovídající i prezidentovo vyjádření z návštěvy orlicko-ústecka: „Miloš Zeman si všiml transparentu, na kterém je: ‚Vypálit, počůrat, posolit. Strana zelených.‘ ‚Ano, citujete mě správně. Toto jsem skutečně prohlásil o Straně zelených, když bránila dostavbě dálnice.‘“

Z těchto důvodů nelze souhlasit s tvrzením, že prezident s výjimkou DSSS nehodnotí naši politickou strukturu.

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5 a 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5 000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5–10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210)), při opakovaném provinění může pokuta vzrůst na 10–25 eur (při dnešním kurzu to činí cca 640 Kč).

V Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10); v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245)), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Je pravdou, že Miloš Zeman za posledních pět let absolvoval několik návštěv krajů, jako je například ilustrováno ve dříve ověřovaných výrocích zde. Dále jsou některé (ne však všechny) jeho cesty do krajů dohledatelné v seznamu zde.

Výrok je však hodnocen jako neověřitelný, jelikož není v našich silách přesná čísla zjistit.

Touto pravomocí je prezident nadán dle čl. 64 Ústavy. Odst. 2 uvádí:

„Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“

Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) tyto vraždy nikdy výslovně neschválila. U jejích členů se však objevují názory popírající holokaust a vzývající antisemitismus. Strana je obecně spojena s adorací Slovenského státu, který měl právě tyto vraždy na svědomí. Z tohoto pohledu má Zeman pravdu, že strana oslavující toto zřízení fakticky souhlasí i s jevy, které jej provázely. Navíc představitelé „Kotlebovců“ na přímé dotazy nejsou schopni zvěrstva odsoudit.

Zeman se ve svém výroku přeřekl, místo uvedených 60 milionů měl zřejmě na mysli 60 tisíc – v rámci hodnocení toto opomenutí nezohledňujeme. Za zmínku stojí, že předseda DSSS, kterou prezident takto haní spojením s neonacisty, před volbami veřejně uvedl, že bude volit Miloše Zemana.

Jedním z členů LSNS je poslanec Milan Mazurek, který za svůj příspěvek na Facebooku, v němž tvrdil, že 6 miliónů a mýdlo z Židů jsou pohádky, nakonec trestně stíhán nebyl. Milan Mazurek momentálně čelí žalobě kvůli hanobení národa, rasy a přesvědčení, a to kvůli jeho hanlivým vyjádřením na adresu romského etnika.

Další poslanec za LSNS, Stanislav Mizík se podepsal pod příspěvek na facebookovém profilu ĽSNS - Bratislavský kraj. V něm tvrdí, že se slovenský prezident Andrej Kiska zbláznil a degraduje slovenské státní vyznamenáni, protože ho (podle Mizíka) udělil lidem s židovským původem. Vůči Mizíkovi byla vznesena žaloba, ale Specializovaný trestní soud žalobu odmítl a vrátil ji státnímu zástupci z důvodu procesních chyb.

Ve svém projevu, který pronesl ještě před vznikem LSNS 14. března 2009, řekl Marian Kotleba: „Sme tu, aby sme si pripomenuli 70. výročie slovenského štátu. Na výčitky o prenasledovaní židovského obyvateľstva môžeme povedať jedno: My sme národnosti slovenskej, nie národnosti židovskej. A preto nás židovská otázka ako taká nezaujíma.“

Lidová strana Naše Slovensko se hlásí k odkazu Slovenského státu, který vznikl 14. března 1939 a jehož prezidentem byl Jozef Tiso. Pár měsíců po nástupu do funkce hejtmana Banskobystrického kraje se Marián Kotleba neúčastnil pietního aktu kladení věnců a minuty ticha za oběti zavražděné v Kremničke v období Slovenského státu, který si odhlasovali poslanci (zastupitelé kraje).

Kotleba následně nebyl pozván na oslavy 70. výročí Slovenského národního povstání (SNP), které je považováno za jednu z největších ozbrojených odbojových akcí a centrum mělo právě v Banské Bystrici. V den oslav pak osobně vyvěsil na sídlo kraje transparent „Stop NATO“. Marián Kotleba nebyl pozván ani v dalších letech, a to i kvůli jeho výrokům, že ti, kteří se povstání zúčastnili, jsou vlastizrádci a dezertéři ze slovenské armády. V roce 2015 pak na úřadě vyvěsil dvě smuteční zástavy. V roce 2017 zase během oslav SNP nad Banskou Bystricí létal horkovzdušný balón s dvojkřížem a logem LSNS.

Podle oficiální stránky LSNS se 14. března, tedy v den vzniku Slovenského státu, konaly oslavy, které strana označila jako oslavy dne slovenské státnosti. Na jedné z těchto akcí Marián Kotleba odevzdal sociálně slabším rodinám šeky v hodnotě 1488 eur. Kombinace čísel 14/88 je přitom známým neonacistickým odkazem. Z toho důvodu bylo vůči němu vzneseno obvinění za projevy sympatie k hnutí směřujícímu k potlačení základních práv a svobod. Vyšetřování stále probíhá. V ten stejný den přišli čtyři poslanci za LSNS položit květy na symbolický hrob Jozefa Tisa, kde přednesla proslov členka strany Natálie Grausová – ta vyslovila názor, že 14. březen by měl být oficiálním státním svátkem, a litovala, že Tiso nemůže být prezidentem i teď.

Jako významný den si LSNS připomíná i 18. duben, tedy den popravy prezidenta Slovenského státu Jozefa Tisa. Marian Kotleba žádal v otevřeném dopise předsedu Slovenské národní rady Andreje Danka, aby v pondělí 18. dubna 2016, na schůzi rady, poslanci drželi minutu ticha za prezidenta Slovenského státu. V otevřeném dopise píše, že v tento den došlo k hanebné justiční vraždě.

Informaci, že by LSNS schvalovala vyslání rychlé divize na východní frontu, nebylo možné dohledat.

Strany LSNS a DSSS spolu dlouhodobě spolupracují. Marian Kotleba se v roce 2008 zúčastnil pochodu radikálů v Litvínově, kde přenesl projev na podporu Dělnické strany a jejího předsedy Tomáše Vandase. Strana byla v roce 2010 nakonec rozpuštěna Nejvyšším správním soudem. Toto setkání popisuje Tomáš Vandas (už jako předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti) ve svém projevu na sjezdu LSNS v roce 2017. Zde také uvádí, že od toho setkání se spolupráce prohloubila a LSNS považuje za své politické partnery a také za přátele. O navázaní spolupráce ještě před založením LSNS píše Kotleba v předmluvě knihy 15 let boje, kterou napsal Tomáš Vandas a Martin Zbela. V předmluvě popisuje také přátelství mezi ním a Tomášem Vandasem.

O spolupráci a dobrých vztazích mezi stranami vypovídá i podpora pro DSSS od LSNS před posledními parlamentními volbami v České republice. Naopak měla LSNS podporu od DSSS před parlamentními volbami na Slovensku v roce 2016. Dále obě strany navzájem navštěvují různé akce, které organizují, o čemž informují na svých oficiálních webových stránkách.

Zeman už v roce 2016 u památníku v Lidicích vyjádřil svůj názor na obě zmiňované strany, tedy že je považuje za neonacisty. Následně na to ho Tomáš Vandas žádal, aby se omluvil. Před druhým kolem prezidentské volby, která se uskutečnila 25. a 26. ledna 2018, vyjádřil Tomáš Vandas na svém facebookovém profilu podporu Miloši Zemanovi. Dělnická strana sociální spravedlnosti taktéž vydalastanovisko ke inauguračnímu projevu Zemana, kde vyjadřuje nepochopení pohoršení prezidenta nad spoluprací DSSS a LSNS.

V posledních krajských volbách konaných v roce 2016 Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) s 0,24 % opravdu žádný mandát nezískala. Stejně tak tato strana nebyla úspěšná v roce 2017 v parlamentních volbách, kde získala 0,2 % hlasů.

Za poslední volební úspěch této strany by se daly považovat komunální volby v roce 2014, ve kterých DSSS obsadila dva mandáty.

Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že prvního kola historicky druhé přímé volby prezidenta se zúčastnilo 61,92 % oprávněných voličů. Což je zhruba o půl procenta více než v roce 2013. Řada neúspěšných kandidátů vyzvala své voliče, aby v příštím kole dali hlas Jiřímu Drahošovi, část občanů je však stále nerozhodnutá. V minulých volbách účast v druhém kole poklesla o téměř 1 %.

Miloš Zeman se v české politice pohybuje od roku 1990. V roce 2002 sice odešel do ústraní na Vysočinu, až do roku 2007 však byl členem ČSSD a v roce 2010 zakládal SPO. O politiku se tak aktivně (průběžně) zajímá více než 25 let.

Koncem ledna 1990 se Zeman stal poslancem za Občanské fórum. V roce 1992 kandidoval za ČSSD a stal se opět poslancem Federálního shromáždění. V roce 1998 byl jmenován předsedou vlády ČR. V roce 2002 odešel na Vysočinu a politické kariéře na vrcholné úrovni se nevěnoval. Nicméně byl stále členem ČSSD (1992–2007). V roce 2003 neúspěšně kandidoval do prezidentského úřadu. V prosinci 2009 založil Stranu práv občanů a v březnu 2010 byl zvolen předsedou této strany. V roce 2010 neúspěšněkandidoval za SPO v Ústeckém kraji do PSP a jako předseda následně rezignoval. V listopadu stejného roku byl zvolen čestným předsedou.

Do české politiky se vrátil jako prezident zvolený první přímou volbou v roce 2013, kandidaturu oznámil v červnu 2012.

Tento výrok padl v kontextu diskuze o vládě Andreje Babiše, respektive o jeho jmenování premiérem.

Jiří Drahoš se opakovaně vyjádřil k tomu, že by nejmenoval premiérem trestně stíhaného.

„Řekl bych Andreji Babišovi, že člověk, který je trestně stíhán, nemůže reprezentovat Českou republiku venku, nebude mít čas na plnohodnotnou funkci premiéra.“

Jiří Drahoš tedy potvrdil, že by jmenoval zástupce nejsilnější strany (tedy hnutí ANO), nicméně preferoval by někoho, kdo není trestně stíhán.

Zeman argumentuje, že nejde o změnu názoru a pouze vycházel z optimistického předpokladu, že bude jako prezident pokračovat. Stanovisko J. Drahoše, že nejmenuje trestně stíhanou osobu premiérem, ovšem dalece předcházelo Zemanovu podmínku stojedničky, nezměnily se ani žádné jiné externí faktory. Co se změnilo je Zemanův scénář, který nyní zahrnuje nikoliv jednoduchou podmínku (101 podpisů), ale dejme tomu “algoritmus podmíněného pokračování,” jak sám říká. Tam, kde dříve nebyla podmínka, se bez vnější příčiny objevila, což je změna postoje a výrok je proto nepravdivý.

Poprvé pověřil Miloš Zeman předsedu hnutí ANO Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády 31. října 2017 v Lánech. Tehdy prezident proklamoval, že nebude Andreje Babiše svazovat podmínkou pro dopředné získání důvěry vlády.

10. ledna roku 2018 vystoupil Miloš Zeman v poslanecké sněmovně, kde prohlásil, že v případě nevyslovení důvěry vládě jmenuje Andreje Babiše podruhé, přičemž vytvoří před avizovaným druhým pokusem dostatečný časový prostor, aby mohla proběhnout jednání, ať už budou směřovat k většinové koaliční vládě nebo menšinové vládě s tolerancí či podporou některých parlamentních subjektů.

Po tomto vystoupení Miloš Zeman dodal, že bude požadovat předem 101 podpisů poslanců, kteří by potenciální kabinet podpořili.

Babišova vláda důvěru nezískala a prezident přijal 24. ledna na Pražském hradě demisi premiéra Andreje Babiše. Obratem Miloš Zeman avizoval, že pověří Andreje Babiše sestavením vlády napodruhé.

Během tiskové konference prezident sice řekl, že premiérovi v demisi poskytne dostatek času, aby oněch 101 hlasů poslanců získal (video v čase 2:12). Nicméně záhy Miloš Zeman dodal, že v případě jeho opětovného nezvolení hlavou státu jmenuje Andreje Babiše premiérem, a to v průběhu února (video v čase 2:30), přičemž nebude trvat na podmínce 101 hlasů poslanců pro získání důvěry.