Máme ekonomický růst, máme zaplať pánbůh konečně i růst životní úrovně. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě.
Česká republika skutečně v posledních letech zažívá hospodářský růst. Graf zachycuje čtvrtletní změnu HDP oproti stejnému období v předchozím roce. V letech 2016 můžeme pozorovat jistý pokles, změna HDP oproti stejnému období v předchozím roce je ale stále kladná. To znamená, že docházelo k hospodářskému růstu.
Růst životní úrovně můžeme poměřit například růstem příjmů, a to jak nominálních, tak především reálných. Z šetření ČSÚ (.pdf) vyplývá, že reálné příjmy vzrostly mezi lety 2014 a 2015 o 4,2 %. Reálný růst znamená, že si domácnost skutečně může koupit více spotřeby. Tento růst byl zaznamenán u domácností jak s vyšším vzděláním, tak i u domácností s nižším vzděláním.
Náklady na bydlení zůstaly na stejné úrovni, ale podíl příjmů, které domácnosti vynakládaly na bydlení se snížil na 17,1 %.
V ČR je míra ohrožení příjmovou chudobou rovna 9,7 % a zůstává podobná jako dříve.
ČR se také skutečně může pyšnit nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU. V říjnu 2017 byla míra nezaměstnanosti v ČR 2,7 %. Nízkou nezaměstnanost můžeme sledovat také v Maltě nebo Německu. Průměr EU se pohyboval ve výši 7,4 %. Naopak nejvyšší nezaměstnanost byla na jihu Evropy – v Řecku, Španělsku nebo Itálii.
On je taky jediný (Topolánek, pozn. Demagog.cz), který prošel politickou praxí, ať si myslíme o té praxi cokoliv, tak faktem zůstává, že on jediný kromě mě, tu politickou praxi má.
Z devíti prezidentských kandidátů, které na konci listopadu 2017 zaregistrovalo ministerstvo vnitra, vykonávali nejvyšší politické funkce dva kandidáti – Mirek Topolánek a Miloš Zeman.
Někteří další kandidáti se ve veřejném prostoru angažovali rovněž, nicméně o reálné politice lze hovořit především v případě expremiéra Topolánka a současné hlavy státu.
Další kandidáti pak deklarují své politické zkušenosti různě, žádný z nich ovšem nevykonával mandát vzešlý ze všeobecných voleb. Jiří Drahoš pak například své zkušenosti s politikou deklaruje na vyjednávání s politiky v době, kdy zastával post předsedy Akademie věd.
Jisté politické zkušenosti je třeba přiznat i Pavlu Fischerovi, který působil sedm let v diplomacii jako velvyslanec ve Francii a v Monaku, později pracoval na ministerstvu zahraničí jako politický ředitel (do roku 2013) a v 90. letech působil na Pražském hradě mimo jiné také jako ředitel Politického odboru.
Politickou zkušenost deklaruje také Michal Horáček. Ten spolu s Michaelem Kocábem založil v roce 1989 iniciativu Most, která se zaměřovala na zprostředkování dialogu mezi komunisty a disentem a také na odchod sovětských vojsk z Československa. Má tedy unikátní zkušenost, která je ovšem svázána s výjimečnou situací událostí Sametové revoluce.
Petr Hannig kandidoval patnáctkrát v různých typech voleb (sněmovní, senátní, evropské), nikdy však nebyl úspěšný.
Prezident má podle Ústavy právo zvát si na konzultace jednotlivé ministry. No, tak samozřejmě, že se s nimi nebude bavit o tom, co měli včera k obědu, ale jaké jsou problémy v jejich resortu. Prezident má právo vystupovat na zasedání vlády. Prezident má právo vystupovat přednostně na zasedání Parlamentu a tak dál a tak dál.
Miloš Zeman popisuje korektně pravomoce české hlavy státu, které jí v dané věci náleží. Ústava ČR ve čl. 64 uvádí:
„(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. (2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“
No, samozřejmě, že ano, protože když si přečtete například program Íránu, tak přesto, že tam došlo k určité, no oblevě, tak nejvyšší vůdce Íránu prohlásil, že do 20 let nebude Izrael existovat.
Nejvyšší íránský představitel ajatolláh Alí Chameneí skutečně hovoří o tom, že by měl být Izrael zničen v horizontu 25 let. Výrok tak hodnotíme, i když není zcela přesný, jako pravdivý.
Vysocí představitelé Íránu se opakovaně vyjadřují proti existenci Izraele (např. zde a zde), ajatolláh Chameneí v tom není výjimkou.
V roce 2014 zveřejnil Chamaneí 9 bodů, proč a jak by měl být zničen Izrael. Plán spočívá v uspořádání referenda na území Izraele a palestinských územích. V tomto referendu by však nemohli hlasovat lidé, kteří na tomto území žijí dnes, ale původní obyvatelé. Vyloučena z hlasování by tak byla valná část židovských obyvatel Izraele, která sem přišla až po druhé světové válce. Naopak by se mohli referenda zúčastnit muslimští obyvatelé, kteří z této oblasti uprchli po vyhlášení nezávislosti Izraele. Referendum by rozhodlo o dalším státním uspořádání v oblasti. Chamaneí upozorňuje, že Izrael se bude těmto snahám bránit a proto je potřeba vyzbrojit místní obyvatele Gazy a Západního břehu Jordánu (muslimové).
Samotný plán neobsahuje žádné časové určení, do kdy by měl být naplněn. Ve svých jiných vyjádřeních ale Chameneí hovoří o tom, že do 25 let nebude Izrael existovat.
Jaromír SOUKUP: Pojďme k dalšímu tématu. Tento týden prošel zákon o státním rozpočtu, jak jste konstatoval. Budeme se mu věnovat později. To znamená jednotlivým kapitolám, změnám, které tam poslanci udělali, ale mě zaujalo to, že tak pěkně zafungovala hlasovací koalice na půdorysu předchozí vlády. Značí to něco, co myslíte? Miloš ZEMAN: No, jenom na půdorysu předchozí vlády. Pokud vím, tak se k ní přidali snad i komunisté, pokud se nemýlím. Přidali se strana Svoboda a přímá demokracie. Ta samozřejmě taky nebyla na půdorysu předchozí vlády. Takže byla to taková kombinace.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2018 byl ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou schválen 19. prosince 2017. O den později byl podepsán prezidentem.
Abychom zjistili „půdorys hlasování“, podívejme se na jeho záznam. Kromě stran předchozí vlády (ANO, ČSSD a KDU-ČSL) návrh podpořili právě také poslanci KSČM a SPD. Zdrželi se všichni poslanci STAN a převážná část Pirátů, proti byla TOP 09 a ODS. Miloš Zeman tedy správně vyjasňuje, že návrh nebyl přijat jen na půdorysu předchozí vlády, ale byl schválen za přispění dvou dalších stran.
Nejmenovaní politici, nebo kandidáti na politiky, oznámili, že naši voliči v minulých parlamentních volbách byli ovlivněni zahraničními rozvědkami. Nuže dobrá, oni neřekli, jestli ruskými nebo americkými, i když asi mysleli spíše ty ruské.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť kandidát na prezidenta Jiří Drahoš skutečně oznámil, že docházelo k ovlivňování parlamentních voleb, a to prostřednictvím médií a serverů napojených na ruskou tajnou službu.
Kandidát na prezidenta České republiky Jiří Drahoš se 1. prosince 2017 setkal s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Na setkání vyjádřil Jiří Drahoš obavy z toho, že výsledky voleb v České republice ovlivňují servery napojené na ruské tajné služby. Řekl:
„Jednoznačně se domnívám, že dojde a dochází k ovlivňování demokratičnosti našich voleb. Když sleduji situaci ve Spojených státech, Francii nebo v Německu, tam se teď o ovlivňování voleb velmi intenzivně diskutuje. Všechny tajné služby těchto států potvrzují, že k tomu docházelo ... Nerad bych se v březnu příštího roku dozvěděl , že naše tajné služby a orgány, které se tím mají zabývat, situaci vyhodnocují a konstatují, že i u nás došlo k ovlivnění demokratičnosti voleb zahraničními tajnými službami, intervencemi.“
Snažil jsem se vylepšit některé návrhy na přímou volbu starostů, primátorů a hejtmanů. Bohužel prezident nemá zákonodárnou iniciativu, která se sebrala Václavu Havlovi v roce 1993.
Prezident měl garantovanou zákonodárnou iniciativu v Ústavě Československé socialistické republiky z 11. července 1960, konkrétně v čl. 52 odst. 1. Se změnou státního zřízení na federaci v roce 1969 byla velká část textu „Socialistické ústavy“ nahrazena ústavním zákonem 143/1968 Sb., zákonodárná iniciativa prezidenta zůstala však ve čl. 45 odst. 1 až do rozpadu Československa zachována.
V Ústavě samostatné České republiky se již tato prezidentova pravomoc nevyskytuje, ústavní právník Jan Kysela změnu odůvodnil takto: „Do roku 1992 prezident zákonodárnou pravomoc měl, ale neměl právo veta. Když se pravomoc škrtla, zejména kvůli Václavu Havlovi, který svými návrhy ze začátku 90. let politickou třídu značně jitřil, nahradila se vetem.“
K tématu přímé volby starostů a hejtmanů se prezident Zeman vyjádřil 11. března 2016 na 42. schůzi Poslanecké sněmovny u bodu návrhu zákona o celostátním referendu. „Návrh, který propaguji, spočívá v tom, že by se starostou nebo hejtmanem stal ten, kdo dostane nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany. To druhé proto, protože zvolený starosta nebo hejtman nemá zůstat jako kůl v plotě a má mít výraznou podporu mezi zastupiteli, byť by to nutně nebyla podpora většinová.“
Povinná volební účast u nás byla za Masarykovy první republiky, dnes je třeba v Belgii, Lucembursku, v Austrálii, v dalších zemích, když nejdete k volbám, zaplatíte pokutu, ne likvidační, ale řekněme v ceně dobré večeře pro celou rodinu.
Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5 a 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:
Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5 000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.
V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5–10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210)), při opakovaném provinění může pokuta vzrůst na 10–25 eur (při dnešním kurzu to činí cca 640 Kč).
V Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10); v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245)), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.
V Afghánistánu bojuje asi 400 našich vojáků proti Tálibánu. Je Tálibán extremistická muslimská organizace? Nesporně ano. Na Sinaji naši vojáci včetně letadla CASA bojují proti Al-Káidě. Je Al-Káida extremistická muslimská organizace? Nepochybně ano. V Iráku asi 50 našich vojáků, většinou leteckých instruktorů, bojuje proti Islámskému státu. Je Islámský stát teroristická islámská organizace? Nepochybně ano. Na Golanech, kde tedy máme zatím bohužel jen tři vojáky, je An-Nusra, což je taky islámská teroristická organizace, a konečně v Mali, kde máme 50 vojáků, tam to vedou hlavně Francouzi, ten boj proti muslimům, je nějaká organizace, kde přiznávám, že ten název si už nepamatuji.
Zeman nejmenuje všechny zahraniční mise, ve kterých čeští vojáci působí. V oblastech, které zmiňuje, čeští vojáci skutečně působí. Počty, které uvádí, nejsou zcela přesné, ale rámcově odpovídají skutečnosti.
Organizace, které popisuje jako protivníky českých vojáků, v těchto oblastech skutečně operují (Tálibán v Afghánistánu, Al-Káida na Sinaji, Islámský stát v Iráku a Al-Nusra v Sýrii). Všechny z nich jsou některými státy označované za teroristické (např. USA).
Česká republika má v současnosti své vojáky v několika zahraničních misích:
Afgánistán (mise Resolute Support Mission):
Mali (European Union Training Mission, United Nations Multidimensional Integrated Stabilisation Mission in Mali)
Irák (Inherent Resolve)
Sinaj(Multinational Force and Observers)
Kosovo (KFOR)
Středozemní moře (EUNAVFOR MED Sophia)
Golanské výšiny (United Nations Disengagement Observer Force)
Somálsko (EU NAVFOR Somalia)
Bosna a Hercegovina (Althea)
Pozorovatelskémise v DR Kongo, Kosovu a Středoafrické republice
MILEVSKO: Prezident má vztah k premiérovi, kterého podle ústavy jmenuje a také odvolává.
Výrok je hodnocen jako pravdivý. Prezident republiky podle Ústavy České republiky jmenuje a odvolává předsedu vlády.
Pravomoc prezidenta republiky plyne z čl. 62, písm. a) Ústavy, podle kterého prezident „jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády…“ Předseda vlády pak podává demisi do rukou prezidenta republiky podle čl. 73, odst. 1 Ústavy. Odvolání předsedy vlády je podmíněno jeho podáním demise.
