Mám dojem, že teď se to podařilo, jednak pokud jde o zrušení uprchlických kvót, ale také například o odstranění dvojích standardů potravin, to pokládám za velmi dobrý výsledek.
Uprchlické kvóty byly jakožto systémové řešení nárůstu žadatelů o mezinárodní ochranu zamítnuty na summitu evropských premiérů a prezidentů v červnu 2018. Namísto přerozdělování uprchlíků se leadři členských států shodli na zřízení severoafrických a evropských táborů, které budou efektivně zjišťovat, zda-li je žadatel uprchlíkem či ekonomickým migrantem.
Výsledek dlouhého jednání si pro ČT24 pochvaloval například premiér Babiš: "Bojovali jsme téměř devět hodin a de facto jsme prosadili, co jsme potřebovali. (...) Dosáhli jsme obrovského úspěchu, protože jsme jako V4 dosáhli toho, co jsme chtěli: Nebudou kvóty a relokace migrantů bude dobrovolná, Evropa se bude snažit zřizovat hotspoty i mimo evropský kontinent, budeme bojovat i proti pašerákům a budou pravidla pro neziskové organizace, které se chovají velice podivně."
Dvojí standard potravin byl předmětem jednání na půdě Evropského parlamentu na začátku dubna 2019. Nově bude zakázáno uvádět totožné vlastnosti u rozdílně kvalitních výrobků. Nicméně nově přijatá úprava nevylučuje rozdílnou kvalitu potravin napříč EU, nejedná se tak o úplné odstranění. Slovy eurokomisařky Věry Jourové: "Již nebude možné uvádět na trh různé výrobky a prezentovat je bez vysvětlující informace jako identické, pokud mají podstatně odlišné složení nebo vlastnosti."
S novou úpravou není spokojená europoslankyně za ČSSD Olga Sehnalová, která se problematice věnuje léta: "Je to zklamání a de facto legalizace dvojí kvality. Já se s tím textem určitě smířit nehodlám."
Povšimnul jsem si na internetu, že komunisté podmíněli svojí toleranci menšinové vlády Andreje Babiše právě tím, že pan Poche nebude ministrem zahraničí.
Výrok je hodnocen jako zavádějící. Je pravdou, že KSČM slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa označila kandidaturu sociálnědemokratického europoslance Miroslava Pocheho na post budoucího ministra zahraničních věcí za možný problém v případě tolerance nové vlády Andreje Babiše. Nikde ale nezmiňují, že jeho neúčast na vládě je nutnou podmínkou tolerance menšinové vlády.
Ohledně tolerance další vlády Andreje Babiše KSČM na svých stránkách formulovala sedm základních programových bodů. V otázce personálního složení nové vlády, zatím, dle slov předsedy Vojtěcha Filipa, vidí problém jen v osobě Miroslava Pocheho. Vojtěch Filip svoje námitky shrnul v rozhovoru pro portál Novinky.cz takto:
„Pan europoslanec Poche pro nás není důvěryhodný. Hlasoval v rozporu s postoji České republiky. Nevíme, jaké názory v Evropě zastává, jestli názory soc. dem., za kterou byl do Bruselu vyslán, anebo opačné. Pro nás je zásadní v případě člověka, který chce dělat ministra, jednota slov a činů. A to se právě o panu europoslanci nedá říct. Pokud byc Poche zůstal mezi kandidáty pro ministra zahraničí budoucí vlády, bude to pro nás problém," pokračoval Filip.“ Na otázku, zda je osoba Miroslava Pocheho pro KSČM zásadním problémem, kvůli kterému nepodpoří novou vládu, předseda Vojtěch Filip odpověděl jen to, že by to mohl být problém.
Vladimír Keblúšek: Jaká je teď situace kolem investic Číny? Miloš Zeman: Já předpokládám, že všichni novináři, kteří se škodolibě posmívali tomu, že firma CEFC neměla v Číně úspěch, nyní zmlknou, protože jste si zajisté všiml, že na její místo dorazila firma CITIC. Byly uzavřeny všechny závazky a čínské investice pokračují dál.
Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.
Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.
Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.
CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.
Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.
Zatímco v případě Ústavního soudu i bankovní rady nebyly zásadní námitky (k Zemanovu výběru, pozn. Demagog.cz) vůči odborné erudici členů těchto institucí, v případě vyznamenaných se takové námitky objevily.
Zeman má pravdu v tom, že jím schválení soudci a jmenovaní členové bankovní rady ČNB jsou přijímáni pozitivně. Senát nicméně odmítl celkem tři prezidentovy návrhy na soudce ÚS, než došlo ke shodě, proto je výrok hodnocen jako zavádějící.
Podle čl. 84 Ústavy jmenuje prezident soudce Ústavního soudu se souhlasem Senátu. Nejprve v červnu 2013 neuspěl v hlasování Senátu Miloslav Výborný (nedoporučen výborem), v červenci 2013 Zeman nedokázal prosadit Senátem Jana Sváčka a konečně v dubnu 2014 neprošel horní komorou Jiří Nykodým. Důvody odmítnutí kandidátů nejsou jasné, přesto nelze bez dalšího říci, že by výběr byl bezproblémový.
Jak dokumentuje Aktuálně.cz, kritika vyznamenání není typická jen pro Zemana. U něj vyvstaly pochybnosti o zásluhách např. Františka Čuby (býv. předsedy významného komunistického JZD Slušovice) či Miroslava Tomana (býv. komunistického místopředsedy vlády). Řada z vyznamenaných včetně těchto dvou byla spojena se Zemanovou předvolební kampaní či Stranou práv občanů (dříve Zemanovci). V jistém smyslu směřovala kritika i k odborným kvalitám vyznamenaných umělců.
Tak tedy prvním takovým příkladem je výrok jednoho komentátora, který rozdělil českou populaci na občany a obyvatele. Občané jsou ti, kdo mají správné názory a uvědoměle hlasují. Obyvatelé jsou ti ostatní.
Komentář Alexandra Mitrofanova opravdu rozděluje občany a obyvatele, občany ale nespojuje se „správnými názory“, jak tvrdí prezident, ale s vlastnostmi jako zájem o společnost, snahu o pochopení jejího fungování, ověřování informací a nepodléhání autoritám, které o něm mají rozhodovat. Jelikož posouvá Mitrofanův výrok do jiné roviny, je prezidentův výrok hodnocen jako zavádějící.
Citace z článku Mitrofanova:„Pestrá je paleta Zemanových voličů. Přesto mají společný rys. Jsou obyvateli, nejsou občany. Aby mě nikdo nechytal za slovo, v úředním slova smyslu občany samozřejmě jsou. Mají občanské průkazy a všechna práva, která stát zaručuje, včetně práva volebního. Jenže skutečným občanem, tedy zdrojem demokracie může být jen člověk, který se o stav společnosti zajímá, snaží se pochopit, jak funguje, nevěří tlachům a lžím – a především nad sebou nestrpí vůdce, který o něm rozhoduje.“
Já jsem nedávno jednal s britským ministrem zahraničí o vraždě jednoho českého občana britskými občany a on mně říkal - je mi to líto, ale u nás neexistuje možnost odvolání.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože v daném případě sice nebylo odvolání možné podat, nicméně není pravdou, že by tento institut britské trestní právo vůbec neznalo, jak prezident uvádí.
Miloš Zeman navštívil Velkou Británii v červnu 2017, přičemž se zde setkal jak s královnou Alžbětou II., tak s britským ministrem zahraničních věcí Borisem Johnsonem. Během jejich rozhovoruzavedl prezident Zeman řeč na téma případu Čecha, který byl v Londýně napaden skupinou mladíků, se kterými se nepohodl, a posléze byl jedním z útočníků usmrcen. Ten byl však britským soudem osvobozen.
Odvolání k vyššímu soudu je sice podle britského práva v trestních případech možné, ale jen ze strany obžalovaného v případě, že jej soud uzná vinným. Naopak oběti zločinů se opravdu nemohou proti rozsudku soudu odvolat, stejně tak se nemohou odvolat jejich rodinní příslušníci.
Mimochodem ta radikalizace se objevuje mezi jinými u českých muslimů, ale to je druhá věc.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože někteří čeští muslimové se skutečně radikalizují. Tento proces se však týká jen mála jednotlivců a muslimská komunita jako celek se v naší zemi zůstává umírněná.
Radikální tendence se skutečně objevují u některých českých muslimů. MF Dnes například popsala případ trojice českých muslimů, kteří byli obviněni z terorismu (jsou stíháni na útěku, jeden z nich se ukrývá v Mauritánii).
Celkové tendence muslimské komunity u nás však popsala Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2016 (kap.2.5), kde se píše:
“Aktivity Islámského státu (IS) v Iráku a v Sýrii, stejně jako teroristické útoky jeho příznivců v evropských státech, vyvolaly negativní reakce mezi českými muslimy i českou většinovou společností...BIS zaznamenala několik jednotlivců, kteří se ve svých projevech inspirovali myšlenkami vycházejícími z islamistických ideologií. Nositelé těchto myšlenek však zůstali ve svých názorech osamoceni, nedostali v průběhu roku prostor k tomu, aby své názory a postoje mohli šířit v české muslimské komunitě, jejíž umírněný charakter tak byl zachován.”
O azyl až dosud může tento migrant požádat pouze v první bezpečné zemi a tou prokazatelně Česká republika není.
Žádost o azyl lze podat i v jiném členském státě než prvním, na jehož území se migrant objevil, přičemž se může tento stát v případě absence kritérií pro určení příslušného státu nebo v případě nedostatků řízení stát první bezpečnou zemí. Česká republika může být zároveň i prvním členským státem, a to v případě, že žadatel do České republiky přiletí letadlem. Tyto situace jsou však v praxi zcela výjimečné, výrok proto hodnotíme jako zavádějící
Koncept bezpečné země je v kontextu uprchlictví a žadatelů o azyl aplikován na krajiny, které buďto neprodukují uprchlíky, nebo ve kterých může být uprchlíkům udělen azyl bez dalšího ohrožení. V tomto smyslu existují dvě kategorie, a to bezpečná země původu a bezpečná země azylu. V případě bezpečné země původu je žádost o azyl přímo zamítnuta, nebo je uprchlík nucen svůj status důsledně prokázat, protože země jeho původu není považována za nebezpečnou.
V případě bezpečné země azylu je uprchlíka nebo žadatele o azyl možno navrátit do bezpečné země, kde usiloval nebo měl usilovat o azyl, jelikož jeho bezpečnost již nebyla ohrožena. Země, která je považována za bezpečnou a jejíž hranici jako první překročí uprchlík, je první bezpečnou zemí, na kterou Miloš Zeman odkazuje. V rámci EU platí za první bezpečnou zemi první členský stát, kde podal migrant žádost o azyl. Většinou je takovou zemí stát na hranicích EU. V případě, že by migrant přesto přišel na území ČR se žádosti o azyl, disponuje ČR právem navrátit ho do prvního členského státu. Pokud by však nebylo naplněno ani 1 kritérium pro stanovení prvního členského státu nebo by jiný příslušný členský stát nezaručil řádné řízení, stala (čl. 3 odst. 2) by se první bezpečnou zemí k posouzení žádosti Česká republika, i když by prvním členským státem nebyla.
ČR se za jistých specifických okolností však může stát rovnou prvním členským státem. Jelikož je obklopena státy EU, které jsou za bezpečné země považovány, jedinou cestou, jak může území ČR být pro migranta prvním členským státem a tím pádem první bezpečnou zemí, je letecká (čl. 15) doprava na území ČR. Za těchto podmínek by ČR byla považována rovnou za první bezpečnou zemí migranta a měl by v ní žádat o azyl.
Pokud jde o konkrétní obchod, šlo o dodávku šesti tisíc traktorů Zetor během čtyř let. A důvod, proč u toho nebyl náš velvyslanec, je ten, že ruská strana, která navrhovala formát našeho setkání, na toto setkání naopak nepozvala ruského velvyslance.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ve skutečnosti bylo podepsáno memorandum, podle kterého by k takovému obchodu mělo dojít. Nicméně nejde o sjednané smlouvy a není tak jisté, zda v takové míře ke kontraktu dojde.
Společnost Zetor v listopadu loňského roku na svém webu uvedla, že se jí v Moskvě podařilo podepsat memorandum s ruskou společností Kovrov Electro Mechanical Plant na dodávku až šesti tisíc traktorů modelové řady Forterra. Finanční objem spolupráce byl vyčíslen na 550 milionů eur. Společnost očekává, že dodávka zemědělských strojů bude trvat do roku 2022. Spolupráce mezi oběma společnostmi započala už počátkem října, kdy oba subjekty uzavřely v Brně smlouvu o dodávce 450 traktorů během roku 2018.
Jednání se mimo obou prezidentů účastnili z české strany kancléř Vratislav Mynář, ředitel zahraničního odboru Pražského hradu Rudolf Jindrák a poradce prezidenta Martin Nejedlý, z ruské strany poradce pro zahraniční politiku Jurij Ušakov a ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov. Informaci o tom, že by Ruská strana nepřizvala velvyslance ČR v Moskvě Vladimír Remka k setkání se nám ověřit nepodařilo.
Za druhé podle zákona kancléř prověrku nepotřebuje. A za třetí kancléř prověrku má na stupeň vyhrazené.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že kancléř čistě formálně prověrku podle zákona nepotřebuje, pro výkon jeho funkce je ovšem nezbytná, a to z toho důvodu, že bez ní se nemůže účastnit řady jednání nebo se seznamovat s utajovanými informacemi.
Je pravdou, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nemá zákonem přímo uloženou povinnost získat prověrku na určitý stupeň. Zákon totiž neváže stupně na jmenovité funkce, ale újmu, kterou vyzrazení informací, s nimiž se osoba bude potýkat, může způsobit. Podle této hrozby újmy si pak osoba musí opatřit příslušné osvědčení, a to podle toho, s jakými informacemi přichází do styku. Z podstaty funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky tedy zákon de facto vyžaduje bezpečnostní prověrku. Čím nižší je její stupeň, tím více bude kancléř v této funkci limitován omezeným přístupem k citlivým dokumentům a jednáním.
Kancléřova funkce je upravena v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky, byť velmi stručně. O žádném stupni prověrky zde není řeč z důvodů výše uvedených. Na nátlak mj. ze strany prezidenta Zemana zažádal Mynář koncem roku 2013 o prověrku na nejvyšším stupni, tedy „přísně tajné“. Ta mu však po vleklém řízení, kdy měl kancléř potřebné doklady dodávat zhruba jeden rok, nebyla udělena. Musel se tak spokojit s nejnižším stupněm „vyhrazeno“, jak správně říká Miloš Zeman. Tento stupeň mu však neumožňuje například účastnit se s prezidentem zasedání Bezpečnostní rady státu a neměl by znát ani program státních návštěv.
Mynář proti rozhodnutí podal rozklad, tedy přezkumný nástroj směřující k vedení NBÚ. Ten byl ovšem zamítnut a Mynář již v tu chvíli ohlásil úmysl dovést případ k soudu žalobou. V říjnu loňského roku potvrdila mluvčí městského soudu v Praze serveru Lidovky.cz, že případ pana Mynáře mají na stole, nicméně nebude do konce roku rozhodnut, a to opravdu nebyl.
