Dálnice a silnice 1. třídy má na starosti stát.
Informace o vlastnictví dálnic a silnic 1. třídy lze dohledat v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. Podle § 9 odst. 1 je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Dále podle odst. 3 je „vlastník dálnice, (tedy v tomto případě stát) silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy (…)“ Pro tuto činnost je však Ministerstvem dopravy ČR zřízena státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic, jehož činností je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy.
Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože přestože ŘSD má na starosti správu a údržbu dálnic a silnic I. tříd, je jeho zřizovatelem stát a je tedy zodpovědný za chod ŘSD a jeho práci.
Povinná volební účast byla za Masarykovy první republiky, dnes je např. v Belgii, Lucembursku, Austrálii a jiných zemích. Mimochodem komunisté ji nikdy nezavedli, i když si ji fakticky vynucovali.
Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:
Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.
V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5-10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210), v Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10), v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.
Komunistický režim volební povinnost vyžadoval volebním zákonem č. 75/1948 Sb., který v otázce povinnosti voličů volit, kopíroval volební zákon třetí republiky z roku 1946. Zároveň byla úprava volební povinnosti prakticky totožná s volebním zákonem z první republiky, lišily se pouze v možnosti voliče vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou ze stran) a ve výši pokuty, jejíž horní hranice se zvýšila na 10 000 Kčs. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.
Komunisté sice povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, neboť pouze převzali již dříve účinný zákon, který nakonec také zrušili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
Když tady byl spor mezi ministry Babišem a Chovancem, tak jsem dělal vše pro to, aby ANO z vlády neodešlo a aby ta vláda zůstala.
Dle vyjádřeníministra Chovance byl pan prezident tím, který rovnal spor mezi oběma ministry. Prezident jim při jejich setkání na Hradě věnoval šachové hodiny, kterými chtěl zdůraznit vážnost nastalé situace. Babiš i Chovanec následně souhlasili se vznikem Finanční policie.
Nikdo z odborné veřejnosti, a tuším ani z laické veřejnosti, moje jmenovaní bankovní rady ani guvernéra nekritizoval.
Volba Jiřího Rusnoka guvernérem ČNB 25. května 2016 se (stejně jako předchozí volba dvou nových členů bankovní rady Vojtěcha Bendy a Tomáše Nidetzkého) nesetkala s podstatnější kritikou. Naopak odborníci na finanční trhy oceňují čitelnost jmenovaných a jejich odborné a profesionální zkušenosti. Ve veřejné diskuzi se objevila i otázka “nezávislosti” nově jmenovaných členů a předsedy ČNB.
Dle oslovených analytiků je možné “prozemanovské” směřování bankovní rady, kdy 3 ze 7 členů bylo jmenováno prezidentem Zemanem, spíše nepravděpodobné. Odborníci se domnívají, že nová rada bude jednat především v zájmu a kontinuity politiky ČNB, takže například nikdo z expertů nepředpokládá razantní změnu v otázce intervencí či (ne)přijetí eura. Na čem se odborníci shodnou, je fakt, že nová bankovní rada v čele s Rusnokem bude mnohem méně euroskeptická než rada předchozí s členy jmenovanými předchozím prezidentem Klausem.
Já jsem rád, že přebytek rozpočtu je vysoký, ale když se podíváte na příčiny, tak jednou z příčin je pokles investiční výstavby.
V tuto chvíli je přebytek státního rozpočtu poměrně vysoký. Prozatím máme k dispozici průběžné plnění státního rozpočtu v průběhu roku 2016. Přebytek za období leden až srpen 2016 je 81,19 mld. Kč. Pro srovnání za stejné období v roce 2015 (leden až srpen) dosáhlo saldo 18,97 mld Kč. V roce 2014 byl naopak deficit 14,76 mld. Kč (období leden až srpen 2014). Lze tedy říci, že prozatímní přebytek rozpočtu je ve srovnání s minulými vysoký.
Co se týká příčin, podle Zemana vláda méně utrácí za investiční výstavbu. Toto ve své zprávě uvádí i ministerstvo financí v kapitole o kapitálových výdajích. „Mimořádně nízké je především čerpání investičních prostředků ve státních fondech, především v SFDI, vlivem nepřipravenosti staveb.”
Pro srovnání uvádíme v tabulce kapitálové výdaje v období leden-srpen za rok 2015 a 2016 a výdaje výše zmíněného Státního fondu dopravní infrastruktury.
Údaje v mld Kč
2015
2016
Kapitálové výdaje
77,12
46,55
SFDI
9,96
7,27
Saldo státního rozpočtu
18,97
81,19
Zdroje dat v tabulce: Pokladní plnění2015 (.xls) a Pokladní plnění 2016 (.xls)
Byl jsem teď v kontaktu s generální ředitelkou Úřadu práce paní Sadílkovou a ta mi říkala, že úřady práce mají naprosto perfektní evidenci těch, kteří odmítli nabízenou práci.
Prezident se s paní Sadílkovou setkal 12. srpna, jak informují stránky Pražského hradu. Na stránkách Úřadu práce jsou veřejně dostupné analýzy, které detailně mapují statistiky nezaměstnanosti v České republice, stejně jako i uchazečů vyřazených z evidence. Jedním z důvodů tohoto vyřazení může být právě odmítnutí vhodné pracovní pozice. Analýza informuje o “uchazečích vyřazených pro nespolupráci”, kterých bylo v roce 2015 84,6 tisíc (.pdf, str. 33). Mezi těmito vyřazenými uchazeči se nacházejí dále i ti, kteří se odmítli podrobit vyšetření zdravotního stavu či mařili součinnost s krajskou pobočkou.
Byl jsem nedávno ve Varnsdorfu. Tam jsou garsonky, kde je nájemné 9 tisíc měsíčně. Nájemníci to nájemné neplatí. Platí je stát, to znamená daňová poplatníci. Ale neplatí to těm nájemníkům. Ale platí to, já jim říkám bílé mafie, které si pronajaly celé ubytovny nebo byty.
Prezident navštívil Varnsdorf v únoru 2015. Při debatě hovořil mimo jiné o ubytovnách a zrušení zákona o příspěvku na bydlení, “který podle něj prospěl jen byznysu s ubytovnami pro nepřizpůsobivé.” (Hlas severu, pdf., str. 4) Zákon o příspěvku na bydlení kritizoval v průběhu celé tehdejší cesty po severu Čech.
O poměrech v podobných zařízení napsal například Člověk v tísni. Přímo o případu bydlení v jednopokojovém bytě za cenu 9 tisíc korun na měsíc pak informoval server Aktualne.cz. To, co prezident patrně myslel tím, že “nájemné za ně platí stát, tedy daňoví poplatníci,” je skutečnost, že podobné rodiny žijí často z velké části z různých sociálních dávek (např. doplatek na bydlení, viz dále), které ale hned obratem předají pronajímatelům.
Tzv. doplatekna bydlení je dávkou v hmotné nouzi, která společně s příspěvkem na bydlení a vlastními příjmy občana pomáhá uhradit odůvodněné náklady na bydlení. Těmi jsou nájem, služby spojené s bydlením či náklady na dodávku energie.
Německý tisk teď publikoval docela zajímavé zprávy, že ti, kdo dostali v Německu azyl, se vrací na dovolenou do svých domovských zemí jako je např. Sýrie nebo Irák.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, šlo o článek velkého německého deníku Die Welt. Článek byl však ostře kritizovaný internetovým plátkem Thelocal.de, který mimo jiné upozorňuje, že Die Welt neuvádí počet údajných migrantů, kteří jezdí na dovolenou domů; vytýkají mu i velmi nízkou úroveň rešerší relevantních informací. The Local dále vyvrací, že by šlo o „národní fenomén,“ jak uvádí Die Welt. Opírá se přitom o mluvčí federální pracovní agentury, největšího poskytovatele služeb na pracovním trhu v Německu. Ta potvrzuje, že „nějaké případy se vyskytly, ale nejsou dostupné žádné oficiální statistiky či analýzy.
Tak či onak, podle Ženevské úmluvy (.pdf, čl. 1 písm. C) o právním postavení uprchlíků se tato na ně již nebude vztahovat, pokud znova vyhledají ochranu svého domovského státu. Těžko tedy lze hovořit o "dovolené."
Meritem Zemanova výroku je však skutečnost, že taková informace německými médii proběhla, což je pravda.
Máme tady migranty ze Senegalu, z Gambie, z Pobřeží slonoviny, ze Súdánu, z desítek dalších zemí, kde žádná válka neexistuje. Mimochodem pokud jde o Evropu tak z Albánie nebo Kosova.
Pokud budeme brát slova prezidenta jako popis struktury přílivu uprchlíků do zemí Evropské unie, je třeba mu dát zapravdu. Podle čtvrtletní zprávy o azylu dostupné na Eurostatu, skutečně do zemí EU přicházejí i lidé původem ze států, kde válečný konflikt neprobíhá.
30 největších zdrojů migrace podle států je dostupný právě ve zmíněné zprávě. Mezi touto třicítkou jsou i prezidentem jmenované země jako Senegal, Gambie, Pobřeží slonoviny, či Súdán. Najdeme mezi nimi rovněž i Albánii a Kosovo.
Až dosud uprchlíci směřují hlavně do Německa. Dříve i do Švédska, ale Švédsko změnilo svoji politiku, premiér oznámil, že bude deportovat prvních 80 tisíc uprchlíků.
Je pravdou, že Německo i Švédsko patří mezi migranty nejžádanějšícílové destinace, ve Švédsku se jedná o nejvyšší počet žadatelů o azyl (hovoří se zde o počtu 163 000 příchozích v roce 2015) v přepočtu na obyvatele této země. Zmiňované plány na deportaci uprchlíků přednesl švédský ministr vnitra, proto výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
Švédsko se nyní skutečně chystá odmítnout žádost o azyl 60 000-80 000 žadatelům (“Mluvíme zde o 60 000 lidech, ale to číslo může narůst až na 80 000”), jejichž návrat leteckou přepravou je plánován v řádech následujících let. Tato informace nepochází z úst švédského premiéra, nýbrž ministra vnitra Anderse Ygemana, k němuž se v obdobném duchu přidává i jeho finský protějšek prostřednictvím svého zástupce. Švédsko tak po kontrole dokladů na hranici s Dánskem zavedené v lednu (tímto opatřením klesl počet žadatelů o azyl z 10 000 na 800 týdně) potvrzuje svůj rezervovaný postoj k přijímání migrantů.
Rovněž Norsko vyslalo jasný signál, že jeho otevřenost má své limity, když na svět pronikla zpráva, že migranty ze svého území deportuje do Ruska, za což si vysloužilo kritiku OSN.
