Miloš Zeman

Během vystoupení ve Valném shromáždění OSN, které proběhlo 19. září 2017, Miloš Zeman prohlásil:

„Chápu lidi, kteří říkají, že migranty musíme uvítat. Mé námitky ale plynou z faktu, že masivní migrace z afrických a dalších zemí představuje odliv mozků. Mladí, zdraví lidé, hlavně muži, kteří odcházejí ze svých zemí, představují oslabení potenciálu těchto zemí a kdokoliv, kdo migranty v Evropě vítá, souhlasí s tímto odlivem mozků a s permanentní zaostalostí těchto zemí. To, co potřebujeme udělat, je pomoci těmto zemím se zavedením elektřiny, se školami, nemocnicemi, vodními zdroji a podobně, aby se populace v domovských zemích stabilizovala, nikoliv podporovat migraci.”

Výrok byl vysloven v souvislosti s možnou ústavní stížností vůči nařízení Dublin IV. Prezident nemůže podávat ústavní stížnost, pouze může podat návrh k posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. To se však nevztahuje na nařízení, které je předpisem vzniklým až na základě mezinárodní smlouvy. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Nejprve je třeba si říct, že právem podat “běžnou” ústavní stížnost disponují pouze fyzické a právnické osoby, kterým bylo zasaženo do jejich základních práv a svobod, nikoliv prezident jako státní orgán. Prezident pak může podávat k Ústavnímu soudu návrhy týkající se zrušení zákona a přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem.

Co se týče přezkumu souladu mezinárodního práva s ústavním pořádkem, Ústavní soud může posuzovat pouze soulad mezinárodních smluv, a to pouze ještě před jejich ratifikací. Nařízení jako předpis vydaný až na základě již ratifikované mezinárodní smlouvy je tak z návrhu na podání přezkumu vyloučen.

Názvem Dublin IV se označuje návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, který má nahradit nařízení z roku 2013, tzv. Dublin III. Dublin IV je zatím pouze návrhem nařízení, který zatím nebyl přijat.

Andrej Babiš při své návštěvě Bulharska projednával se svým bulharským protějškem, premiérem Bojkem Borisovem, témata spojená s migrační politikou Evropské Unie. Bulharsko je totiž předsedajícím státem EU, v migrační politice během svého předsednictví chce dosáhnout kompromisu mezi členskými státy.

Je třeba také dodat, že návrh Dublinu IV bude mít nejspíše pozměněný proces přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli na summitu Evropské rady z října 2017, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Zeman pravdu v tom, že prezident podepisuje mezinárodní smlouvy, v případě Dublin IV, o kterém byla řeč, nejde o mezinárodní smlouvu, ale nařízení, které prezident nepodepisuje.

Ústava České republiky ve svém článku 63 vyjmenovává tzv. pravomoci prezidenta s kontrasignací, tj. pravomoci, k jejichž platnosti je nutný další podpis, obvykle předsedy vlády nebo člena vlády jím pověřeného. Mezi tyto pravomoci prezidenta patří mimo jiné sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv.

Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu prostřednictvím svého tehdejšího prezidenta Václava Klause (což následně kontrasignoval premiér Jan Fischer) 3. listopadu 2009, ačkoliv osobní postoj Václava Klause byl k Lisabonské smlouvě negativní. V platnost pak Lisabonská smlouva v České republice vstoupila 1. prosince 2009.

Stejně jako dříve, kdy prezident tento výrok pronesl, i nyní pro nás zůstává neověřitelným, neboť obsah rozhovoru mezi Zemanem a Merkelovou není (mimo jeho interpretaci) znám.

Zákon o církevních restitucích se vrátil do Poslanecké sněmovny po zamítnutí Senátem. Hlasování se uskutečnilo 8. listopadu 2012. K jeho přijetí bylo třeba alespoň 101 poslanců. Pro přijetí ale hlasovalo 102 poslanců, mezi nimi byl i poslanec Roman Pekárek (později skutečně odsouze n a uvězněn).

I kdyby se ale tohoto hlasování neúčastnil, zákon by byl přijat.

Současný prezident byl předsedou vlády v období 1998 až 2002. Česká republika vstoupila do NATO v roce 1999, nicméně Zeman nastoupil do Strakovy akademie v červenci 1998, přičemž rozhodnutí, že Česká republika do NATO vstoupí, schválily obě komory českého Parlamentu již v dubnu téhož roku. Za Zemana jsme tedy do NATO vstoupili, nicméně o této věci bylo rozhodnuto ještě před jeho nástupem do role premiéra.

Během premiérského období Miloše Zemana probíhaly také přípravy na vstup do Evropské Unie, do které Česká republika vstoupila o pět let později na základě celostátního referenda. Po nástupu do prezidentského úřadu Miloš Zeman společně s tehdejším předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem vyvěsil na Pražském hradě vlajku Evropské unie.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman před poslanci podpořil návrh vlády v minulém volebním období, který ovšem nebyl projednán. V Poslanecké sněmovně leží aktuálně návrh nový, ten ovšem prezident ještě nemohl před poslanci hájit, navíc nejde o identické předlohy.

V prosinci 2017 předložili poslanci SPD do Poslanecké sněmovny návrh zákona o celostátním referendu. Návrh zákona ovšem dosud nebyl přijat do prvního čtení, proto je výrok hodnocen jako nepravdivý. Po předložení do Sněmovny byl návrh zaslán vládě k vyjádření stanoviska. Vláda přijala stanovisko k návrhu v lednu 2018 na svém zasedání.

Návrh zákona o celostátním referendu byl předložen do Poslanecké sněmovny již v minulém volebním období Sobotkovou vládou. Miloš Zeman během projednávání tohoto návrhu Sobotkovy vlády vystoupil v Poslanecké sněmovně a apeloval na poslance, aby návrh schválili.

Od té doby se postoj prezidenta Zemana k zákonu o celostátním referendu nezměnil, neboť kladně se o tomto zákonu vyjádřil např. na schůzkách s Tomiem Okamurou v listopadu 2017 a v lednu 2018.

Dodejme, že podobný výrok Zeman pronesl rovněž na celostátní konferenci hnutí SPD. Tehdy se ovšem zmýlil v tom, že jím veřejně před poslanci podpořeným návrhem jde vyvolat referendum o vystoupení z EU.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože prezident Zeman podporuje euro dlouhodobě a to i po řecké krizi. Naposledy se o euru kladně vyjádřil v červnu, kdy mluvil o tom, že Česká republika je připravena na euro, vstupu brání jen mentální bariéra Čechů, kteří se podle něj eura iracionálně bojí.

O výrazných řeckých finančních problémech se začalo hovořit v roce 2009, kdy nový řecký ministr financí George Papaconstantinu oznámil, že předcházející vláda lhala o schodku státního rozpočtu. Deficit totiž dosáhl na 12,5 % HDP a nikoliv na 4 %, jak vláda tvrdila. Podobné machinace pomohly Řecku i k přijetí eura.

V roce 2008 navíc začala světová finanční krize, která měla vliv na Řeckou ekonomiku. Už v roce 2010 totiž Řecko nebylo schopné splácet své dluhy a hrozil mu bankrot. Řecká krize tak začala už před jmenováním Miloše Zemana do funkce prezidenta České republiky.

Předchůdce stávajícího prezidenta Zemana Václav Klaus dokonce nepodepsal evropský stabilizační mechanismus, takzvaný euroval, do kterého by Česká republika musela po přijetí eura vložit kapitál, který by byl využit na záchranu států, které se ocitly v podobné krizi jako Řecko. Ten podepsal až Miloš Zeman.

Prezident Zeman několikrát podpořil přijetí eura, například v roce 2013 nebo 2014. V roce 2015 už svůj názor mírně pozměnil. Přijetí eura stále prezident podporoval, ale až den po tom, co z eurozóny vystoupí Řecko.

„Má jediná obava ze zavedení eura při současné podobě stabilizačního mechanismu je ta, že by český daňový poplatník platil řecké dluhy. Byl jsem velmi zklamaný z výsledku jednání, která už téměř směřovala k takzvanému Grexitu a nakonec skončila tím, že Řecko v eurozóně zůstalo.“

Zároveň ale řekl, že závidí Slovensku, že je v eurozóně. Je tedy vidět, že prezident euro stále podporoval i přes řeckou dluhovou krizi. Až téměř na konci této krize začal mít strach z toho, že by řecké dluhy platili čeští daňoví poplatníci.

V loňském roce se prezident Zeman také nevyjádřil proti přijetí eura. V dubnu nejprve zopakoval, že přijetí eura za přítomnosti Řecka v eurozóně by bylo proti zájmům České republiky, v červnu ale řekl, že jsme připraveni na vstup do eurozóny, hlavní překážkou je pouze mentální bariéra Čechů. V posledních vystoupeních týkajících se eura tedy prezident svůj názor nezměnil, pouze kladl podmínky, za kterých by Česká republika euro přijmout neměla.

Švédsko má podle nejnovějších oficiálních dat z listopadu 2017 10,113 milionů obyvatel.