Miloš Zeman

CVVM potvrzuje, že všichni jmenovaní politici bývali nejdůvěryhodnějšími stranickými představiteli.

„Po dlouhý úsek 90. let byl u nás nejpopulárnějším politikem Vladimír Dlouhý,“ uvádí Jan Červenka (.pdf, str. 30). I důvěryhodnost Stanislava Grosse (.pdf, str. 2) byla dlouhodobě vysoká a v roce 2002 dosahovala dokonce 74 %. Pavel Bém (.pdf, str. 2) byl nejdůvěryhodnějším v letech 2006 a 2007 s nadpoloviční podporou.

V koaliční smlouvě se v bodě 2.4 dočteme o snížení sazby DPH jak na léky, tak na knihy, v bodě 2.5 pak o obecné vůli snížit sníženou sazbu DPH a v bodě 8.1 o snížení DPH na knihy.

V programovém prohlášení vlády se skutečně dočteme na straně 7 v bodu 3.3 pouze o snížení DPH na léky, jak tvrdí Miloš Zeman.

Koaliční smlouva:

• 2.4: Snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015. (str. 29)
• 2.5: ...pokles snížené sazby DPH. (str. 30)
• 8.1: Snížíme daň z přidané hodnoty na knihy. (str. 43)

Programové prohlášení vlády:

• 3.3: Vláda prosadí snížení DPH na léky. (str. 7.)

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dokument, který publikovala mezinárodní organizace World Economic Forum, popisuje rysy severského modelu, mezi něž patří mimo jiné vysoké daně (.pdf, str. 5) a investice do zdravotnictví a školství (.pdf, str. 17).

Skandinávský model prosazuje (.pdf, str. 40) sociálně-tržní principy. Státy uplatňující tento model se vyznačují propracovanou a štědrou sociální politikou s vysokými výdaji na zajištění sociální ochrany sociálního zabezpečení obyvatel. Sociální politika klade důraz na aktivní a rozsáhlé služby pro děti a mládež, tělesně postižené a staré občany, kteří se nacházejí v nepříznivé životní situaci. Tento model je rovněž velmi efektivní, neboť vykazuje vysokou úroveň zaměstnanosti i nízkou míru chudoby (.pdf, str. 46).

Část o nerozkrádání daňového výnosu neověřujeme, není jasné, jakým způsobem by měl být výnos případně rozkraden, ani neexistují žádné statistiky, které by k tomuto poskytly relevantní data.

Přes mírné ekonomické problémy Finska a problémy imigrační politiky Švédska si skandinávské ekonomiky vedou ve srovnání s celou Evropou nadprůměrně, a to jak z pohledu ekonomického růstu, tak i v boji s fiskální krizí. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle statistik Eurostatu si Finsko pouze v letech 2010 a 2011 vedlo v ekonomickém růstu lépe než celá Evropská unie. V ostatních letech patří k horšímu průměru. V roce 2009 na něj krize dopadla velmi tvrdě, což se projevilo na více než 8% poklesu. Nejnovější data z roku 2012 hovoří o záporném růstu HDP, což Finsko znovu řadí mezi horší státy Evropské unie. Krizi, která zasáhla především v roce 2009, však Finsko opravdu v porovnání se zbytkem EU překonalo velmi rychle a úspěšně.

20082009201020112012Finsko0,3-8,53,42,8-1,0EU 280,4-4,52,01,6-0,4

Co se týká vládních deficitů, tak Finsko se drží pod magickou hranicí 3% deficitu po celé sledované období. Švédsko s Norskem zaznamenávají dokonce přebytky.

Přistěhovalecká situace ve Švédsku je skutečně problematická. Švédsko je vzorovým sociálním státem, takže dlouhodobě láká imigranty z celé Evropy. Hospodářská krize však nepříznivě poznamenala sociální situaci i zde, a tak se Švédsko neubránilo četným nepokojům. Např. v minulém roce hlavní město Stockholm čelilo velkým nepokojům, vyvolaným imigranty z přistěhovalecké čtvrti. Hlavním důvodem byla v této části města až 50% nezaměstnanost. V Malmö zase řádil střelec, který si za své cíle vybíral výhradně přistěhovalce. Přistěhovalci mají ve Švédsku především problémy s nedostatkem pracovních míst a horší ubytovací situací.

Pro posouzení překonání krize se vrátíme ke statistice ekonomického růstu. Finsko jsme analyzovali v první části výroku. O ostatních skandinávských zemích můžeme konstatovat, že si vedly o poznání lépe. Švédsko pokleslo v roce 2008 a pak výrazněji v následujícím roce. Od roku 2010 zaznamenává jako jedna z mála evropských zemí pouze růst. Norsku se daří dokonce ještě lépe, zaznamenalo pouze mírný pokles v kritickém roce 2009, jinak roste.

20082009201020112012Švédsko-0,6-5,06,62,90,9Norsko0,1-1,60,51,32,9EU 280,4-4,52,01,6-0,4

JUDr. Alois Rašín byl dvakrát ministrem financí v samostatné Československé republice mezi léty 1918–1919 a 1922–1923, kdy 18. února podlehl zraněním atentátu. Absolvoval právnickou fakultu v Praze. Ve vězení (kam byl poslán během první světové války za vyzvědačství a velezradu) se zabýval ekonomickými tématy a z nich publikoval také studii Národní hospodářství. Několik zásadních prací ohledně státní ekonomické a finanční politiky publikuje na počátku 20. let. Můžeme zmínit Můj finanční plán (1920) nebo Inflace a Deflace (1922).

Prof. JUDr. Karel Engliš byl ministrem financí v meziválečném Československu šestkrát v letech 1920–1931. Do politiky se zapojil v roce 1913, odešel z ní v roce 1931. Vystudoval práva v Praze a Mnichově a později se zabýval otázkami hospodářské a obchodní statistiky jako koncipista Zemského statistického úřadu. Národní hospodářství a statistiku přednášel i na Vysokém učení technickém v Brně, kde získal roku 1917 titul profesora. Z jeho odborných publikací jsou uváděny například Finanční věda (1929), Teorie státního hospodářství (1932) a Soustava národního hospodářství (1938) nebo Národní hospodářství (1940).

Mezi těmito dvěma osobnostmi se vedly názorové spory především kvůli deflační politice, kterou Alois Rašín podporoval, Karel Engliš naopak odmítal. Oba však skutečně byli jak ekonomové, tak politici, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Dánsko je skutečně jedinou zemí v Evropské unii, která má jednotnou sazbu DPH ve výši 25 %. Je také pravdou, že podle různých průzkumů jsou Dánové nejšťastnějším národem v EU (dokonce na světě). Výhrada u výroku je v tom, že o posledně jmenovaném referují studie OSN (prostřednictvím ČTK), a nikoli Eurobarometru. Nicméně i přes tuto nepřesnost je výrok hodnocen jako pravdivý.

V programovém prohlášení vlády se píše, že Ministerstvo obrany bude klást důraz na schopnost mezinárodní spolupráce a vedení společných operací a že vláda bude aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, Evropské unie a OSN, které budou mít odpovídající mandát (sekce 3.15).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Maastrichtská kritéria jsou čtyři (případně pět, dle terminologie), nicméně praktický vývoj podmínek přístupu k euru Miloš Zeman popisuje korektně.

Konvergenční (maastrichtská) kritéria jsou základní podmínkou pro vstup do eurozóny (přijmutí eura) a jsou 4 (5 pokud kritérium o udržitelnosti veřejných financích rozdělíme na pravidlo o deficitu veřejných financích a míry veřejného zadlužení):

1. Kritérium cenové stability

2. Kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí

3. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

4. Kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II

Jakým způsobem ČR plní tato kritéria aktualizuje Ministerstvo financí ČR ve zprávě plnění o ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou (pdf.). Z této zprávy vyplývá (str. 3–4), že ČR v současnosti i ve střednědobém výhledu splňuje první 3 kritéria. ČR nemůže plnit kritérium čtvrté, neboť:

„Přijetí členského státu EU do eurozóny je podmíněno úspěšným, minimálně dvouletým setrváním národní měny v Evropském mechanismu směnných kurzů II (ERM II). Vyhodnocení plnění kritéria účasti v mechanismu směnných kursů bude možné teprve poté, co Česká republika vstoupí do ERM II a bude stanovena centrální parita koruny k euru. Česká měna se zatím do systému nezapojila, proto také nemá stanovenou centrální paritu k euru, vůči níž by se sledovaly fluktuace měnového kurzu a tedy i plnění tohoto kritéria“.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý – podle zprávy Ministerstva financí plníme první tři kritéria a nic nám ani nebrání v tom, abychom vstoupili do ERM II, byl zafixován kurz koruny vůči euru a ČR započala dvouleté období nutné pro přistoupení k eurozóně.

Období silného hospodářského růstu bylo v ČR v letech 2005 (6,8%), 2006 (7,0%) a 2007 (5,7%). Český statistický úřad (.xls) uvádí, že hodnota státního dluhu vzrostla v té době z 22,2% HDP (2005) na 24,4% HDP (2007).

V článku 68, odst. 2 Ústavy ČR se píše, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. Konkrétně Ústava uvádí: "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".

Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.