Miloš Zeman
SPO

Miloš Zeman

Exprezident České republiky
Bez tématu790 výroků
Koronavirus26 výroků
Ekonomika18 výroků
Zahraniční politika15 výroků
Energetika9 výroků
Právní stát9 výroků
Sociální politika8 výroků
Zdravotnictví8 výroků
Evropská unie7 výroků
Invaze na Ukrajinu7 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro6 výroků
Poslanecká sněmovna4 výroky
Sněmovní volby 20214 výroky
Vnitrostranická politika3 výroky
Prezidentské volby 20232 výroky
Rozpočet 20222 výroky
Životní prostředí2 výroky
Doprava1 výrok
Regiony1 výrok
Rozpočet 20211 výrok
Střet zájmů1 výrok
Školství, věda, kultura1 výrok
Zrušit filtry

Miloš Zeman

Ta pokuta byla poměrně citelná (za nesplněnou volební povinnost, pozn. Demagog.cz), mám dojem, že se to pohybovalo kolem tisíce korun, což ovšem v té době byly docela velké peníze.
Cesta na Hrad, 22. ledna 2018
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť pokuty se v tomto případě podle zákona mohly pohybovat v rozmezí 20 až 5 000 Kč. V jistých případech tak mohly dosáhnout i výše tisícovky, nicméně nebylo to automatickým pravidlem. Zřetel se bezpochyby bral na osobní majetkové poměry případného postiženého.

Výrok se týká volební povinnosti za první republiky, který je více rozveden výše. Tato část se týká sankcí za porušení volební povinnosti.

Neomluvená neúčast ve volbách byla trestaná pokutou 20 až 5 000 Kč (.pdf, str. 13, § 58, odst. III.), nebo vězením od 24 hodin do 1 měsíce. Průměrná denní mzda dělníka se přitom v letech 1929–1935 pohybovala mezi 15 a 20 Kč. (.pdf, str. 28)

Například v roce 1935 by proto dělník na nejnižší možnou dvacetikorunovou pokutu vydělával jeden a čtvrt dne. Pokud by mu byla udělena nejvyšší sazba, musel by pro její splacení pracovat dokonce 313 dní. Jak byli občané reálně pokutováni nebo posíláni do vězení jsme ve statistických zdrojích nenalezli.

Miloš Zeman

Kancléř ze zákona vůbec prověrku nepotřebuje.
Cesta na Hrad, 22. ledna 2018
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že kancléř čistě formálně prověrku podle zákona nepotřebuje, pro výkon jeho funkce je ovšem nezbytná, a to z toho důvodu, že bez ní se nemůže účastnit řady jednání nebo se seznamovat s utajovanými informacemi.

Je pravdou, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nemá zákonem přímo uloženou povinnost získat prověrku na určitý stupeň. Zákon totiž neváže stupně na jmenovité funkce, ale újmu, kterou vyzrazení informací, se kterými se osoba bude potýkat, může způsobit. Podle této hrozby újmy si pak osoba musí opatřit příslušné osvědčení, a to podle toho, s jakými informacemi přichází do styku. Z podstaty funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky tedy zákon de facto vyžaduje bezpečnostní prověrku. Čím nižší je její stupeň, tím více bude kancléř v této funkci limitován omezeným přístupem k citlivým dokumentům a jednáním.

Kancléřova funkce je upravena v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky, byť velmi stručně. O žádném stupni prověrky zde není řeč z důvodů výše uvedených. Na nátlak mj. ze strany prezidenta Zemana zažádal Mynář koncem roku 2013 o prověrku na nejvyšším stupni, tedy „přísně tajné“. Ta mu však po vleklém řízení, kdy měl kancléř potřebné doklady dodávat zhruba jeden rok, nebyla udělena. Musel se tak spokojit s nejnižším stupněm, tedy „vyhrazeno“, který mu však neumožňuje například účastnit se s prezidentem zasedání Bezpečnostní rady státu a neměl by znát ani program státních návštěv.

Mynář proti rozhodnutí podal rozklad, tedy přezkumný nástroj směřující k vedení NBÚ. Ten byl ovšem zamítnut a Mynář již v tu chvíli ohlásil úmysl dovést případ k soudu žalobou. V říjnu loňského roku potvrdila mluvčí městského soudu v Praze serveru Lidovky.cz, že případ pana Mynáře mají na stole, nicméně nebude do konce roku rozhodnut. To vskutku nebyl.

Miloš Zeman

První kancléři včetně tuším pana Schwarzenberga prověrku neměli.
Cesta na Hrad, 22. ledna 2018
Zavádějící

Zakotvení bezpečnostní prověrky zavedl až zákon o ochraně utajovaných informací z roku 1998, do té doby se vydávalo pouze vyjádření o tom, zda neexistují určité překážky bránící styku se státním tajemstvím. První kancléři tak „bezpečnostní prověrku“ ani získat nemohli, přesto zde existovalo prověření osob nakládajících s utajovanými informacemi. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Termínem bezpečnostní prověrka se označuje proces, kterým se ověřuje splnění podmínek pro stanovení oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Úroveň utajovaných informací souvisí se stupněm bezpečnostní prověrky, která byla dotyčnému Národním bezpečnostním úřadem vystavena. Utajované informace se podle svého významu dělí do čtyř stupňů: Vyhrazené, důvěrné, tajné a přísně tajné. Zakotvení bezpečnostní prověrky zavedl až zákon o ochraně utajovaných informací z roku 1998, provádí ji Národní bezpečnostní úřad.

Před tímto zákonem upravoval postup seznamování se s utajovanými informacemi zákon o ochraně státního tajemství, podle kterého však nebyla prováděna bezpečnostní prověrka, nýbrž se ke styku se státním tajemstvím vyžadovalo pouze vyjádření ministerstva vnitra nebo Bezpečnostní informační služby o tom, zda neexistují určité překážky bránící styku se státním tajemstvím. Jednalo se tak o méně intenzivní způsob prověřování bezpečnostní způsobilosti.

Miloš Zeman

Pan Drahoš je spojen s migrací, takže v tomto případě se jedná o pravdivé téma. Já bych připomněl jeho výrok z června vlastně už minulého roku a z Lucerny, kde prohlásil, že 2 600 imigrantů klidně vydržíme.
Týden s prezidentem, 19. ledna 2018
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Drahoš sice řekl, že by desetimilionový národ měl zvládnout přijetí tolika lidí, dodal k tomu ovšem, že by se mělo jednat o lidi s bezpečnostními prověrkami. Navíc již dříve Drahoš explicitně uvedl, že kvóty nepodporuje.

Miloš Zeman popisuje Drahošův výrok z pražské Lucerny. Neuvádí jej ovšem celý. Drahoš zde řekl:

„Přijmout tady nějakých 2 600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém. Samozřejmě po zkušenosti z minula si kladu otázku, kolik by jich tady vlastně zůstalo. (...) Otázka je, jak budou po jedněch migračních kvótách následovat další. Určitě v desetimilionovém množství nemůže být problém mít tady, myslím, že podle těch kvót, ke kterým jsme se zavázali, že to je asi dva tisíce, dva a půl tisíce migrantů, ale to ten problém neřeší.“

Jiří Drahoš tedy není pro bezpodmínečné přijímání uprchlíků a migrantů, naopak zdůrazňuje nutnost bezpečnostních prověrek.

Tento nekompletní výrok Jiřího Drahoše ze setkání Kolegia Paměti národa v Lucerně je někdy používán jako doklad o tom, že je tzv. „vítač“. Dále je Jiří Drahoš často spojován s Výzvou proti strachu a lhostejnosti, která ovšem také nevyzývá k automatickému přijímání uprchlíků:

„Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost - dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti.

Sám Jiří Drahoš několikrát vysvětlil svůj postoj k imigraci – jeho výroky na toto téma můžeme najít v článku serveru Lidovky.cz, který mapoval jeho postoje k uprchlické krizi. V dané věci je konzistentní, kvóty dlouhodobě odmítá.

Miloš Zeman

A říkali mi, člověče to je něco podobného, jako když jsi před pěti lety měl inzeráty STOP Kalouskovi (..) Mimochodem pan Kalousek, kde se říkalo, proboha, vždyť prezident nemůže ministra financí sesadit, tak pan Kalousek několik měsíců po tomto banneru nebo po tomto billboardu skutečně skončil, protože skončila Nečasova vláda.
Týden s prezidentem, 19. ledna 2018
Zavádějící

Součástí Zemanovy kampaně před prezidentskými volbami v roce 2013 byly mimo jiné billboardy s nápisem „STOP Kalouskovi na Hradě / VOLTE ZEMANA“. Vláda několik měsíců po těchto volbách skutečně podala demisi, důvodem však nebyla aktivita prezidenta Zemana, ten na to neměl vůbec žádný vliv.

Tehdejší vláda Petra Nečase, ve které byl Miroslav Kalousek ministrem financí, skončila předčasně 10. července 2013. Důvodem však byl zásah detektivů z ÚOOZ následován demisí vlády.

Prezident v takovém případě demisi pouze přijímá, nemá ale vliv na předchozí průběh. Iniciovat ji může například Poslanecká sněmovna hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě. Ani k tomu však v tomto případě nedošlo, jelikož ji premiér pod nátlakem podal sám.

Miloš Zeman

Tak za prvé, jako premiér jsem přivedl Českou republiku do Severoatlantické aliance, to bylo v roce 1999. A ještě jako premiér jsem připravoval náš vstup do Evropské unie. Za druhé, pokud jde o Evropskou unii, tak jako prezident jsem vyvěsil na Hradě vlajku Evropské unie.
Týden s prezidentem, 19. ledna 2018
Zavádějící

Oprava (22. ledna 2018): Výrok je hodnocen jako zavádějící s přihlédnutím k tomu, že Česká republika sice vstoupila do NATO za premiérského mandátu Miloše Zemana, o samotném vstupu bylo ovšem rozhodnuto ještě před jeho nástupem do této funkce. Za původní chybu se omlouváme.

Současný prezident byl předsedou vlády v období 1998 až 2002. Česká republika vstoupila nejprve v roce 1999 do NATO. Nicméně Zeman nastoupil do Strakovy akademie v červenci 1998, přičemž rozhodnutí, že Česká republika do NATO vstoupí, schválily obě komory českého parlamentu již v dubnu téhož roku. Za Zemana jsme tedy do NATO vstoupili, nicméně o této věci bylo rozhodnuto ještě před jeho nástupem do role premiéra.

Během premiérského období Miloše Zemana probíhaly také přípravy na vstup do Evropské Unie, do které Česká republika vstoupila o 5 let na základě celostátního referenda. Po nástupu do prezidentského úřadu Miloš Zeman společně s tehdejším předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem vyvěsil na Pražském hradě vlajku Evropské Unie.

Miloš Zeman

Žádný zákon neukládá kancléři, aby měl bezpečnostní prověrku. On ji ostatně má, byť na stupeň „vyhrazené“.
Týden s prezidentem, 19. ledna 2018
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že kancléř čistě formálně prověrku podle zákona nepotřebuje, pro výkon jeho funkce je ovšem nezbytná a to z toho důvodu, že bez ní se nemůže účastnit řady jednání nebo se seznamovat s utajovanými informacemi.

Je pravdou, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nemá zákonem přímo uloženou povinnost získat prověrku na určitý stupeň. Zákon totiž neváže stupně na jmenovité funkce, ale újmu, kterou vyzrazení informací, se kterými se osoba bude potýkat, může způsobit. Podle této hrozby újmy si pak osoba musí opatřit příslušné osvědčení, a to podle toho, s jakými informacemi přichází do styku. Z podstaty funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky tedy zákon de facto vyžaduje bezpečnostní prověrku. Čím nižší je její stupeň, tím více bude kancléř v této funkci limitován omezeným přístupem k citlivým dokumentům a jednáním.

Kancléřova funkce je upravena v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky, byť velmi stručně. O žádném stupni prověrky zde není řeč z důvodů výše uvedených. Na nátlak mj. ze strany prezidenta Zemana zažádal koncem roku 2013 o prověrku na nejvyšším stupni, tedy „přísně tajné“. Ta mu však po vleklém řízení, kdy měl Mynář potřebné doklady dodávat zhruba jeden rok, nebyla udělena. Musel se tak spokojit s nejnižším stupněm, tedy „vyhrazeno“, který mu však neumožňuje například účastnit se s prezidentem zasedání Bezpečnostní rady státu a neměl by znát ani program státních návštěv.

Mynář proti rozhodnutí podal rozklad, tedy přezkumný nástroj směřující k vedení NBÚ. Ten byl ovšem zamítnut a Mynář již v tu chvíli ohlásil úmysl dovést případ k soudu žalobou. V říjnu loňského roku potvrdila mluvčí městského soudu v Praze serveru Lidovky.cz, že případ pana Mynáře mají na stole, nicméně nebude do konce roku rozhodnut. To vskutku nebyl.

Miloš Zeman

Teď v Evropské unii probíhá spor o relokační mechanismy. To nejsou kvóty. Pozor, to je to, čemu se říká Dublin II, kdy původní Dublin znamenal, že máte požádat o azyl v první bezpečné zemi. Dublin II toto prolamuje, takže ta relokace může znamenat, že nám Evropská komise přisoudí další a další tisíce uprchlíků podle toho, jak rychle zejména z Afriky budou přicházet.
Týden s prezidentem, 19. ledna 2018
Zavádějící

Spor o zřízení systému automatických relokací v rámci Evropské unie opravdu probíhá. Návrh Dublin IV přináší možnost spuštění relokačního mechanismu, podle kterého by se změnilo určení členského státu, jež by posuzoval žádosti o mezinárodní ochranu, z tzv. „hraničních“ zemí na další země, včetně České republiky. K tomu by však došlo pouze při přetížení prvního členského státu, ve kterém žadatel podá žádost. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Návrh, na který Miloš Zeman odkazuje, je označován jako Dublin IV a jeho cílem je pozměnit stávající podobu Dublinského systému, která upravuje mechanismus řízení o žádosti o mezinárodní ochranu.

Podle stávajícího nařízení, označovaného jako Dublin III, se členský stát příslušný k posuzování žádosti určuje podle sestupně řazených kritérií (čl. 7–15), přičemž podle informací Komise (bod č. 3.2 důvodové zprávy) je nejpoužívanějším kritériem opravdu kritérium vstupu (čl. 13). Podle něj je příslušným státem ten stát, jehož hranice žadatel ze třetího státu nedovoleně překročil jako první. Dublin III žádný relokační mechanismus neobsahuje, proto musela Rada pro přijetí kvót přijmout samostatná rozhodnutí.

Návrh nařízení Dublin IV pak přináší novinku v možnosti spuštění automatického relokačního mechanismu (kapitola VII). V takovém případě by opravdu došlo ke změně státu příslušného k posouzení žádosti, a to z prvního státu, kde podal žadatel žádost, na jiný členský stát určený podle relokačního mechanismu. Tento mechanismus by se však spustil až v případě přetížení některého ze členských států.

Na závěr je třeba dodat, že výsledky summitu Evropské rady z října 2017 přinesly podstatnou změnu týkající se procesu přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.

Miloš Zeman

Nedávno jsme s panem ministrem spravedlnosti konstatovali existenci zprávy, která říká, že v 80 % případů soudy osvobodily komunální politiky, kteří byli policií obžalováni. V 80 % případů, vážení kolegové, a to je hodně!
Předvolební projev, 10. ledna 2018
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť oficiální údaje v této oblasti neexistují a data Unie obhájců ČR, kterým číslo přibližně odpovídá, pracují s poměrně omezeným vzorkem případů co do počtu i typu řízení, kdy ne všechny ještě navíc byly ukončeny. Zeman navíc argumentuje tímto příkladem ve prospěch Babiše, jehož kauza nemá s komunální politikou nic společného. Zmíněná studie naopak pracuje u většiny zkoumaných osob pouze se skutky, které měli spáchat hlasováním v orgánu samosprávy, "civilními" událostmi v rámci jejich osobního života či podnikání se nezaobírá.

Studie vychází ze 75 trestních řízení z let 1995-2014, v nichž na lavici obžalovaných stanulo 266 zastupitelů. Z tohoto čísla však bylo ke dni studie (28. února 2015) pravomocně ukončeno pouze 43 řízení proti 100 zastupitelům. S tímto skromným vzorkem tedy studie dále pracuje. Z těchto 43 řízení bylo 19 řízení ukončeno výrokem o vině obžalovaných, v 1 dalším bylo rozhodnuto o částečné vině. Podle studie tedy bylo 42 % ukončených řízení vedeno zákonně, či 58 % nezákonně, chcete-li.

Podíváme-li se na počty odsouzených, ze zmíněných 100 zastupitelů bylo shledáno vinnými 24, tedy přibližně čtvrtina, naopak 76 % obviněných nebylo odsouzeno. Je možné, že na toto číslo prezident Zeman naráží, zopakujme ovšem znova, že jde o 76 neusvědčených a 24 usvědčených osob za 20 let. Jde o malý zkoumaný vzorek případů za poměrně rozsáhlé časové období, kdy čísly může významně zahýbat větší kauza o několika obviněných.

Obecně lze říci, že co se týče komunálních politiků a jejich stíhaní, počet zastupitelů stíhaných za svá rozhodnutí v úřadě, se zvyšuje. S těmito skutečnosti dále pracuje i Nejvyšší státní zastupitelství, které k této situaci vydalo v roce 2014 analýzu „Trestní odpovědnost osob činných ve volených orgánech územních samosprávných celků“, která konstatovala, že se ve veřejném, politickém a mediálním prostoru množí námitky proti údajné přemíře trestní represe vůči členům volených orgánů územních samospráv. Podle analýzy však „počet stíhaných volených zástupců samospráv tvoří naprosto zanedbatelný podíl ” (.pdf, str. 2) a není proto možné potvrdit názory „o možném zasahování trestněprávními prostředky do rozhodování územních samosprávných celků“ (.pdf, str. 1).

Unie obhájců ČR přiznává, že jejich studie nemusí být kompletní a mapuje pouze omezený okruh řízení proti zastupitelům. Přesto podle jejich čísel bylo v roce 2010 stíhaných zastupitelů celkem 5, v roce 2012 již 29. Rok 2013 zaznamenal nejvyšší počet stíhaných zastupitelů, a to 78, zatímco v roce 2014 číslo mírně kleslo na úroveň 72 zastupitelů.

Závěrem lze tedy říci, že výpovědní hodnota analýzy Unie obhájců je pouze omezená skrze omezený vzorek 43 případů za 20 let. Z něho 76 % obžalovaných odešlo bez odsuzujícího rozsudku, byť ne vždy byli zproštěni. Odkazovat v této souvislosti na Babišovu kauzu je však zcela liché, neboť v jeho případě nejde o prohřešek potenciálně spáchaný v rámci výkonu funkce komunálního politika - takové případy analýza nezahrnuje a nelze mezi nimi tedy hledat paralely.

Miloš Zeman

Ze státního rozpočtu jde 11 mld. korun na neziskové organizace.
Předvolební projev, 10. ledna 2018
Zavádějící

Veřejně dostupné informace dokumentují buď pouze neziskové organizace, anebo neziskové a podobné organizace, mezi které patří politické strany a církve. Avšak pouze jednou za poslední čtyři roky se jedna z částek přiblížila 11 miliardám korun. Navíc v této sumě jsou často zahrnuty údaje také pro církve nebo politické strany, což nejsou typické neziskové organizace.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Pro informaci dodejme, že největším příjemcem je Fotbalová asociace České republiky, za rok 2015 inkasovala cca 313 milionů korun.

Podle Rozboru financování nestátních neziskových organizací, který si nechala vláda v roce 2014 (.pdf, str. 4) vypracovat, stát poslal tzv. „neziskovkám“ celkově okolo 13,6 mld. Kč. Na financování se podílelo více subjektů než jen státní rozpočet. Od obcí šlo celkem 3,3 mld. Kč, od krajů a hlavního města Prahy okolo 1,8 mld. Kč a ze Státních fondů ČR 842 mil. Kč. Státní rozpočet se na financování podílel částkou 7,6 mld. Kč.

O rok později – podle stejného rozboru pro rok 2015 (.pdf, str. 4) – dosahovala celková částka 16,5 mld. Kč. Složení financování bylo opět stejné jako v roce 2014: od obcí šlo 3,7 mld. Kč, od krajů a Prahy 2,3 mld. Kč a ze Státních fondů získaly neziskové organizace 731 mil. Kč. Státní rozpočet se na výsledné částce podílel částkou 9,8 mld. Kč.

Ve stejném dokumentu na straně 7 se nachází graf, který ukazuje vývoj financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu – z něj jasně vyplývá, že za posledních 11 let se podíl státního rozpočtu na financování neziskových organizací ani jednou významně nepřiblížil částce 11 mld. Kč.

Aplikace ministerstva financí zohledňuje příspěvky státního rozpočtu pro Neziskové a podobné organizace, přičemž právě podobné organizace (jako třeba politické strany a hnutí nebo církve) jsou významnými příjemci peněz ze státního rozpočtu.

V roce 2016 šlo ze státního rozpočtu na položku neinvestiční transfery neziskovým a podobným organzacím celkem 11,45 mld. Kč. Z nich inkasovaly církve a politické strany (poměr 3,5 : 0,5) dohromady 4 miliardy. Tedy čistě pro spolky, obecně prospěšné společnosti a neziskové organizace šlo o výrazně nižší částku.

V posledním zaznamenaném roce 2017 (k 30. září) 12 miliard. Z nich pak šly 3 miliardy církvím a náboženským společnostem a 340 milionů politickým stranám.

Zdroj: HlídacíPes.org

O největších příjemcích příspěvků na nestátní neziskové organizace se rozepsal server HlidaciPes.org, a to jak pro rok 2014, tak i pro následující rok 2015.