Miloš Zeman

Součástí dohody mezi Pražským hradem a Metropolitní kapitulou u sv. Víta v Praze a Náboženskou maticí a Římskokatolickou farností u katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha Praha – Hradčany a Kolegiátní kapitulou Všech svatých na Hradě pražském je vzdání se restitučních nároků na několik parcel a budov.

Dohoda (.pdf) o vypořádání restitučních nároků obsahuje Článek IV. - Vzdání se části restitučních nároků, kde se vyjmenovávají jednotlivé budovy, na které církev dříve vznesla nárok a nyní se tohoto nároku vzdává.

O které budovy se jedná zobrazuje přehledně mapa ČTK.

Vzhledem k neveřejnému formátu jednání, na němž se měl prezident Zeman s ministrem zahraničí shodnout nad obsahem připravované mezinárodní smlouvy, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

V dalším výroku uvádíme další fakta stran příprav daného dokumentu, pro hodnocení tohoto výroku však tyto informace nemají vliv. Nejsme navíc ani schopni korektně v tomto případě popsat samotný obsah připravovaných smluv, nebyly ani Hradem ani Černínským palácem zveřejněny.

Miloš Zeman korektně uvádí, že Poslanecká sněmovna v roce 2014 pořádala v usnesení prezidenta a vládu, aby sjednali iniciování smlouvy, prezident pak v roce 2016 svůj návrh předložil MZV. Neznáme ovšem obsah daného dokumentu a nejsme tak schopni posoudit, nakolik se návrh věnuje tomu, o co obě instituce poslanci požádaly.

Poslanecká sněmovna na svém jednání 9. prosince 2014 přijala usnesení (.pdf) ke kauze Michalákových v Norsku. V něm se kromě dalšího i uvádí:

" V. doporučuje (Poslanecká sněmovna - pozn. Demagog.cz) prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení".

Konkrétní znění smlouvy, kterou Zeman připravil, není veřejně známo. V pořadu však popsal sám zmíněnou smlouvu následovně:

" Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.(...)Bohužel, bohužel ta smlouva o ochraně dětí je užitečný první pozitivní krok, ale ještě příliš nenutí norskou vládu k vydání českých dětí, pouze ji znesnadňuje jejich držení. "

Ministr Zaorálek pak ke smlouvě uvedl, že " tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně - právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu. "

Podle ministra jde o druhou verzi smlouvy, kterou Zeman do Černínského paláce poslal. První byla podle Zaorálka v podstatě totožná s návrhem europoslance Macha. Ten v lednu zaslal ministrovi i prezidentovi svůj návrh. Zda tento následně Zeman pojal jako svůj návrh smlouvy, nelze z veřejně dostupných zdrojů doložit.

Prezident Zeman hovoří o dohodě mezi Českem a Norskem, jejíž návrh předložil Ministerstvu zahraničních věcí k posouzení. Dle ČTK jde v pořadí o druhý návrh této dohody a momentálně je analyzován pracovníky Ministerstva. Dle slov ministra Zaorálka ale „tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu." K této věci jsme kontaktovali Ministerstvo zahraničních věcí, které se k tomu vyjádřilo následovně: " Návrh smlouvy prezidenta Zemana neřeší vydávání dětí, ale spolupráci ve věcech řízení na ochranu dětí (tj. zejména způsoby vzájemného informování orgánů sociálně právní ochrany dětí o zahájených řízeních, vstup orgánů jednoho státu do řízení druhé smluvní strany, některá pravidla pro umisťování dětí do náhradní péče apod.). K dotazu, zda je prezidentem navrhovaná verze podobná s návrhem (.pdf) Petra Macha, nám bylo odpovězeno, že nikoli.

Sami zároveň nemají v úmyslu podávat vlastní návrh, neboť: "MZV koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod, není však gestorem uvedené problematiky ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání mezinárodních smluv. Předmětný návrh smlouvy tedy MZV s ohledem na kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb., v platném znění) nepřipravuje, přípravou by se mělo zabývat Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. "

Podle odhadů Evropské komise z podzimu 2015 k příležitosti ekonomické předpovědi pro další období (podle deníků Independent, The Telegraph a dalších) mají v rámci migrační vlny do zemí Evropské unie dorazit do konce roku 2016 další zhruba 3 miliony lidí.

V roce 2015 podle údajů Eurostatu (. pdf, s. 1) bylo v členských zemích Evropské unie registrováno 1,2 milionů žadatelů o azyl (kteří tu o něj žádali poprvé), oproti půl milionu v roce 2014. Nejvíce lidí hledajících azyl bylo ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku.

Zdroj: Eurostat

Možnost opakovat ročník na základním stupni vzdělávání ošetřuje § 52 zákona č. 561/2004 Sb. (tzv. školský zákon). Podle něj:

(1) Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník, a žák druhého stupně základní školy, který již v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto žáka.

Odstavec 6 tohoto zákona však dává teoretickou možnost z vážných zdravotních důvodů opakovat ročník i víckrát.

(6) Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který na daném stupni základní školy již jednou ročník opakoval. Ředitel školy může povolit žákovi na žádost jeho zákonného zástupce a na základě doporučujícího vyjádření odborného lékaře opakování ročníku z vážných zdravotních důvodů, a to bez ohledu na to, zda žák na daném stupni již opakoval ročník.

Toto ustanovení je ale ve školském zákoně od počátku jeho platnosti a není to tedy věc, která by se měnila v rámci zavádění inkluze.

Ministerstvo školství přijalo Opatření(.pdf), kterým mění Rámcový vzdělávací plán pro základní vzdělávání (RVP ZV) a vydalo Vyhlášku(.pdf), která upravuje§ 16školského zákona. Výše citovaný paragraf zůstává ve znění zákona platném od 1. 9. 2016 beze změny, a ani zmíněné Opatření, ani Vyhláška o změnách v možnosti vícenásobně opakovat studijní ročník nemluví.

Výrok hodnotíme jako závadějící, protože Zeman své výroky vůči inkluzi na začátku roku 2015 nevyslovil jako soukromá osoba, nýbrž tak učinil v rámci své oficiální návštěvy Pardubického kraje jako prezident České republiky. Stejně tak je problematické konstatování, že média jako otočila a nyní jsou proti inkluzi.

Miloš Zeman vystavil inkluzi kritice na začátku roku 2015 a to v Rehabilitačním ústvavu v Brandýse nad Orlicí. Zeman toto místo navštívil v rámci oficiální návštěvy Pardubického kraje. Byl zde tedy přítomen jako prezident republiky a nikoli jako občan. Konečně je otázkou, zda je možné chápat výroky Miloše Zemana jako výroky občana Zemana a někdy jako výroky prezidenta republiky. V každém případě prezident Zeman navštívil Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí v rámci oficiální návštěvy, což dokládá tisková zpráva na webu Hradu (Prezident republiky s manželkou navštívili Pardubický kraj).

K inkluzi zde Zeman uvedl: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů, přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé. Server Idnes oslovil některé z těchto akterů, další vyjádření sbírala ČTK. Uvádíme, že jde pouze o částečný výčet, ve skutečnosti prezidentův výrok v podstatě neměl veřejné zastání, v tom má Zeman pravdu.

Co se týče médií, je otázkou, jaký obrat má Zeman namysli. Média (s výjimkou Blesku, který se přihlásil k odporu vůči inkluzi), popisovala reakce na Zemanův výrok, nyní popisují aktuální vyjádření politiků k zaváděnému společnému vzdělávání a také zpravodajsky pokrývají téma jako takové. Politická vyjádření se u některých politiků skutečně různí s jejich rok starými postoji, nicméně média informují o nich, nepíší své názory.

Školský zákon v § 161, odstavci 2 explicitně zmiňuje normativy připadající na jednoho žáka nebo studenta škol zřizovaných kraji. Normativem se rozumí výše státního příspěvku. Je tedy pravdou, že rozpočet škol souvisí s tím, kolik žáků nebo studentů danou školu navštěvuje. Vzhledem k tomu, že tyto normativy jsou stanovovány každoročně, případná vyloučení budou mít na nadcházející verzi rozpočtu opravdu negativní vliv.

Podle deníku Právo, jehož informaci převzaly Novinky.cz, mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová uvedla, že ministerstvo už delší dobu připravuje nový systém financování. Ten nebude založen na financování dle počtu žáků, ale na stanoveném maximálním rozsahu vzdělávání – větší důraz tak bude kladen na počet pedagogů. Tato změna by měla zamezit případům, kdy se vedení školy zdráhá vyloučit problémového žáka z obavy nad ztrátou finančních prostředků.

Peníze ze státního rozpočtu se tedy školám skutečně vyplácejí na základě počtu žáků. To může mít za následek setrvání i ne zcela bystrých či bezproblémových žáků. Nový systém financování se v dlouhodobém měřítku připravuje, v tuto chvíli má však prezident Zeman pravdu.

Prezident Zeman má pravdu, že pro financování studijních programů vysokých škol existuje KEN - koeficient ekonomické náročnosti. Neexistuje ovšem souhrnný údaj pro obory "technické" a "humanitní". Pokud se ovšem podíváme na data MŠMT (.xls), tak ty uvádějí např. u oborů filozofických fakult výrazně nižší koeficient než jaký je udáván např. pro obory vyučované na ČVUT. Vysoký koeficient mají např. umělecké školy - důvodem je mimo jiné to, že se v rámci učebních programů vzdělává menší počet studentů.

Obecně data naznačují, že se prezident mýlí, ovšem nejsou k dispozici souhrnná čísla pro dané skupiny oborů, navíc nelze zcela jednoduše ani vyselektovat přesně obory, které zahrnovat pod nálepku humanitní, náročnost by navíc mohla být dále komparována i podle počtu studentů a tedy reálných nákladů. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Na základě výstupu datových žurnalistů Českého rozhlasu je výrok hodnocen jako nepravdivý. Absolventi vysoké školy ŠKODA AUTO mají skutečně velmi vysokou uplatnitelnost, ta ovšem jednak nedosahuje 99 % a pak nejde také o zcela vyjímečný fakt i v porovnání s veřejnými vysokými školami s jiným zaměřením.

Studenti VŠ ŠKODA AUTO mají podle dat týmu datových žurnalistů ČRO z července 2015 uplatnitelnost 95 % (jde o čísla za rok 2014). Na webu vysokeskoly.cz pak lze dohledat informaci, že v letech 2009-2014 se nezaměstnanost mezi absolventy této školy pohybovala na škále 0 - 6,1 %.

Při dalším zkoumání dat zjistíme, že uplatnitelnost pouze 60 % u žádné české vysoké školy není reálným číslem. Uveďme, že tým datových žurnalistů zkoumal školy alespoň s 50 absolventy, " u menších škol je číslo nestabilní, meziročně se počty absolventů dané školy i jejich množství na úřadu práce může výrazně lišit", jak uvádí na webu ČRo. Upozorňujeme tedy, že u škol s malým počtem absolventů se mohou čísla v procentuálním vyjádření mezi jednotlivými roky značně lišit, byť v absolutním počtu se počet nezaměstnaných absolventů bude měnit pouze v jednotlivcích.

Nejnižší uplatnitnelnosti dosáhla Západomoravská vysoká škola Třebíč a Akademie výtvarných umění v Praze, kde ale shodně na úřadech práce bylo 16 % jejich absolventů a ne 40, jak tvrdí prezident Zeman.