Miloš Zeman

V případě oddlužení musí opravdu dlužníci dokázat, že mohou splnit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. To je však pouze podmínkou pro to, aby soud vůbec oddlužení povolil. Dlužníci pak musí plnit povinnosti stanovené zákonem, jinak nemohou po skončení oddlužení podat návrh na osvobození od zbývajících dluhů. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Osobní bankrot, nebo-li oddlužení, je jedním ze způsobu řešení úpadku dlužníka. Osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení je pouze dlužník-nepodnikatel. Dlužník-podnikatel může podat návrh na oddlužení pouze v zákonem stanovených případech. Aby byl návrh úspěšný, musí být naplněny zákonné předpoklady, přičemž jedním z nich je schopnost dlužníka uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Hranice schopnosti uspokojit 30% pohledávek se váže pouze k rozhodnutí soudu o povolení oddlužení, neznamená to, že při dosažení hranice 30% uspokojení pohledávek oddlužení zčistajasna skončí, naopak bude pokračovat až do naplnění zákonných podmínek.

Postup pro podání návrhu je následující. Dlužník podá soudu návrh na povolení oddlužení, ten návrh posoudí a buď jej odmítne (pokud návrh nemá zákonné náležitosti a navrhovatel je ani přes výzvu neodstraní), zamítne (když lze předpokládat, že dlužník není schopen uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů) nebo povolí.

Po rozhodnutí o povolení oddlužení následuje volba způsobu provedení oddlužení. O ní hlasuje schůze věřitelů dlužníka, přičemž má dvě možnosti: zpeněžení majetkové podstaty dlužníka (tzn. vyřazení jej z ekonomického života prodejem jeho majetku) nebo plnění splátkového kalendáře, který spočívá ve splácení pohledávek nezajištěným věřitelům z příjmu dlužníka po dobu pěti let a povinnosti dlužníka chovat se stanoveným způsobem. Rozhodnutí o schválení vybraného způsobu však stejně jako v případě povolení oddlužení připadá soudu.

Po provedení oddlužení mohou nastat dvě situace. Pokud dlužník splní řádně a včas veškeré povinnosti, může navrhnout soudu, aby jej osvobodil od zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení, tzn. aby mu smazal všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Soud jej pak od těchto pohledávek osvobodí usnesením. Pokud naopak tyto povinnosti nesplní, soud mu zbývající dluhy nesmaže a věřitelé budou moci své pohledávky vymáhat dál.

Vzhledem k překotnému vývoji v oblasti insolvenčního práva bychom chtěli zmínit dvě novelizace insolvenčního zákona týkající se oddlužení. Jednu již platnou a účinnou od 1. července letošního roku, druhou teprve ve fázi návrhu nacházejícího se v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. První novela přináší možnost kombinace oddlužení a zpeněžení majetkové podstaty či její části. Druhá, připravovaná novela, pak mění podmínky splnění oddlužení, kdy k současnému pětiletému splátkovému kalendáři přidává možnost (.pdf, str. 7, §412a) využití splátkového kalendáře tříletého (zde musí dlužník splnit aspoň 50 % pohledávek) a sedmiletého (v tomto případě postačuje, že dlužníkovi nebylo oddlužení zrušeno).

Ve srovnatelném počtu zemí skutečně působí radikání islamistické skupiny. Nemají však zdaleka organizační strukturu a dopad Talibanu či ISIS, o kterých Zeman hovoří.

Zeman o 35 zemích s islamistickými organizacemi nemluví poprvé, v projevu k velvyslancům ČR 24. srpna 2016 řekl: "Americký prezidentský kandidát Donald Trump ve svém projevu o bezpečnostní politice Spojených států uvedl, že před několika lety Islámský stát infiltroval šest zemí. Většinou jim dnes říkáme failed countries. Podle Trumpa je počet infiltrovaných zemí letos třicet pět. Třicet pět! A mimochodem tento údaj se naprosto přesně shoduje se zprávou generálního tajemníka OSN, který rovněž uvádí třicet pět teroristických organizací v nejrůznějších zemích napojených přímo nebo nepřímo na Islámský stát."

Politifact.com již zevrubně ověřoval tvrzení amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, podle nějž "ISIS je v 32 zemích".

Předně je třeba určit, co znamená, že v zemích organizace "existují": může jít o země, ve kterých žijí jednotliví následovníci ideologie a případně konají činy inspirované ISIS, nebo o země, ve kterých existují organizované buňky se skutečným napojením na ISIS. Ani v jednom případě však dostupné statistiky a odhady příliš neodpovídají Zemanovu číslu, které navíc nezasazuje do řádného kontextu.

Je pravdou, že teroristické organizace napojené na ISIS jsou v různých částech světa. Generální tajemník OSN Pan Ki-Mun ve zprávě (pdf, s. 3) z ledna 2016 se zmiňuje o 34 organizacích, které slíbily věrnost ISIS. O počtu těchto zemí se tato zpráva nezmiňuje.

Pro počty infilrovaných zemí nejsou jednoznačné statistiky a záleží také na tom, jaké používáme krititérium pro jejich započítání. Podle statistiky CNN od roku 2014 došlo k 143 útokům v 29 zemích (zde však může jít o jednotlivce inspirované ideologií ISIS, ale bez organizační opory v místní buňce). Toto číslo by zhruba odpovídalo tomu, co tvrdí Zeman.

Data z University of Maryland udávají, že v roce 2015 byly teroristické činy spojované s ISIS zaznamenány v 33 zemích (nicméně mohlo jít právě o osamělé vlky).

Dáváme tak prezidentovi za pravdu v celkovém počtu zemí, který zmiňuje. Radikální skupiny spojené s ISIS a jeho ideologií, jsou podle řady zdrojů přítomny a působí ve srovnatelném počtu zemí.

Jak ale zmiňuje již Politifact.com, kontext je zde klíčový. Trump i Zeman totiž o takto vysokém počtu zemí hovoří v kontextu bojů s ISIS. Zeman mluví i o Afghánistánu a hnutí Taliban. Obě skupiny jsou však mezi "takovými těmi" organizacemi výjimečné rozsahem lidských, organizačních i finančních zdrojů.

Ačkoli se skupiny z velkého počtu zemí k ISIS přihlásily, počty zemí, ve kterých jsou zakořeněny přímo teroristické buňky napojené na ISIS, jsou podstatně menší. Údaje sebrané v analýze Politifact.com se pohybují okolo deseti takovýchto zemí.

Pokud se budeme zajímat o islámský terorismus obecně (bez omezení na spojitost s ISIS), pak jedním ze zdrojů je Global terrorism index, který provádí shrnutí trendů a činnosti teroristických organizací v globálním měřítku v letech 2000–2014. Zde (.pdf,str. 20-29) se lze dočíst, že radikální islamistické organizace jsou významně aktivní v osmi státech světa, a to v Iráku, Afghánistánu, Nigérii, Pákistánu, Sýrii, Jemenu, Somálsku a v Libyi. V těchto zemích mají radikální islamistické skupiny na svědomí nejvíce lidských obětí.

Výrok prezidenta Zemana je vcelku nejednoznačný, ovšem v kontextu boje s Talibanem a ISIS je uvedený počet 35 značně zavádějící. Jen malý počet zemí představuje působiště srovnatelných organizací.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož Zeman popisuje korektně jen část pravdy a zaměňuje cestovní náklady a hrazení ubytování a stravy. Náklady na cestu a ochranku byly hrazeny státem, nikoliv organizátory akce, a cesta tudíž přišla stát na víc jak 300 tisíc Kč.

Miloš Zeman si navíc ve svém výroku protiřečí. V první části věty uvádí, že pořadatelé proplácejí cestovní náklady, v druhé části však říká, že pořadatelé hradili ubytování a stravu.

Vláda na svém jednání 17. října schválila proplacení nákladů cesty, která Hradu přišla na 300 tis. Kč. Konkrétní obsah zprávy, kterou vláda schválila, zveřejněn nebyl. Deník Právo však přinesl informaci, že v částce vyčíslené prezidentskou kanceláří není zahrnuta doprava leteckým speciálem, palivo, ochranka a navigační a přistávací poplatky, kterou mohou a nemusí být v cílové destinaci účtovány. Tyto náklady dle zvyku hradí ministerstva vnitra a zahraničí.

Dle dostupných veřejných informací je posledním trestním oznámením týkajícím se OKD a Bakaly, to podané investiční skupinou Arca Capital pod vedením Pavola Krůpy. Toto trestní oznámení “pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání české vlády” bylo podáno již 3. května 2016.

Pokud jde o otázku možnosti zabavení majetku Bakaly a jeho využití k nahrazení ztrát OKD, pak jedinou informací, která se dané věci týká, je zpráva z 13. září 2016. V té se ostravská kandidátka Úsvitu - Národní koalice do Senátu Alena Vitásková snaží oslovit voliče návrhem zákona na vyvlastnění majetku miliardáře Zdeňka Bakaly. V tiskovézprávě strany je pak prezentován samotný návrh zákona.

Miloš Zeman zde však spojil dvě různé věci. Podnět k zahájení trestního řízení může podat kdokoli a jen soud může rozhodnout o tom, jaký čin byl spáchán, o potrestání a případném zabavení majetku. Ten by však ale putoval do státní kasy, nelze jej účelově určit. Druhou skutečností je zmíněný “návrh zákona,” který je však ze strany Aleny Vitáskové spíše deklarací určitého postoje, vzhledem k jeho ústavní nekonformitě.

Tímto nevhodným spojením dvou odlišných záležitostí zavádí, neboť dílčí fakta se sice zakládají na pravdě, ale prezident z nich složil zcela neodpovídající obraz.

Sociální demokraté ve svém programu v roce 2013 slibovali zachování poplatků za stravu v nemocnicích, ty však byly zrušeny. Poplatky v nemocnicích však zrušil Ústavní soud, nikoliv ČSSD, takže stranu není možné vinit ze ztráty 2 miliard korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Hospitalizační poplatekza pobyt v nemocnici prosazený ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem zrušil na konci roku 2013 Ústavní soud.

Tehdejší vláda Jiřího Rusnoka v demisi se snažila o prosazení návratu poplatku za pobyt v nemocnici ve výši 60 Kč (oproti 100 Kč zrušeným Ústavním soudem), nicméně poslanci nově zvolené Poslanecké sněmovny za ČSSD, ANO a KSČM odmítli, aby se o vládním zákonu jednalo ve zrychleném řízení, takže nemohl do konce roku začít platit.

K programu ČSSD, volební program sociální demokracie z roku 2013 obsahuje větu “Zrušíme Julínkovy poplatky ve zdravotnictví. Zachováme pouze příspěvek na stravu v nemocnici ve výši 60 korun, který bude placen nejdéle 30 dní v roce.”(pdf, str. 8). Zmíněný příspěvek je právě tzv. hospitalizačním poplatkem. V koaliční smlouvě následující vlády se pak ČSSD, ANO a KDU-ČSL zavázaly k tomu, že poplatky za pobyt v nemocnici nebudou znovu zavedeny (pdf. str. 19).

Nakonec, důvodová zpráva vládního návrhu zákona o navýšení platby za pojištěnce, který měl nemocnicím pokrýt výpadek z hospitalizačních poplatků odhaduje, že nemocnice ročně přišly o 2,1 mld. korun (doc. str. 5).

Miloš Zeman byl na zmíněnou společnost dotázán v souvislosti s přiklepnutím zakázky na dálnici D47 v roce 2002.

Firma Housing & Construction, známá spíše pod hebrejským názvem Shikun U'Binui, je skutečně přední izraelská developerská společnost, která se podle referencí na svém webu může chlubit řadou rezidenčních projektů, ale i stavbou trans-izraelské dálnice 6 (138 kilometrů) nebo soustavy Karmelských tunelů v okolí města Haifa (více než 6 kilometrů). Nejedná se však úplně o stovky kilometrů.

Navíc projdeme-li tyto reference (jak na území státu Izrael, tak i v globálním měřítku), tak zjistíme, že v roce 2002, kdy Zemanova vládazakázku z ruky zadala, neměla tato společnost reálně tyto zkušenosti. Právě proto je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť Zeman spojuje společnost a její renomé s vlastností, která v době zadání zakázky nebyla ještě známa.

Výrok hodnotíme jako závadějící, protože Zeman své výroky vůči inkluzi na začátku roku 2015 nevyslovil jako soukromá osoba, nýbrž tak učinil v rámci své oficiální návštěvy Pardubického kraje jako prezident České republiky. Stejně tak je problematické konstatování, že média jako otočila a nyní jsou proti inkluzi.

Miloš Zeman vystavil inkluzi kritice na začátku roku 2015 a to v Rehabilitačním ústvavu v Brandýse nad Orlicí. Zeman toto místo navštívil v rámci oficiální návštěvy Pardubického kraje. Byl zde tedy přítomen jako prezident republiky a nikoli jako občan. Konečně je otázkou, zda je možné chápat výroky Miloše Zemana jako výroky občana Zemana a někdy jako výroky prezidenta republiky. V každém případě prezident Zeman navštívil Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí v rámci oficiální návštěvy, což dokládá tisková zpráva na webu Hradu (Prezident republiky s manželkou navštívili Pardubický kraj).

K inkluzi zde Zeman uvedl: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů, přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé. Server Idnes oslovil některé z těchto akterů, další vyjádření sbírala ČTK. Uvádíme, že jde pouze o částečný výčet, ve skutečnosti prezidentův výrok v podstatě neměl veřejné zastání, v tom má Zeman pravdu.

Co se týče médií, je otázkou, jaký obrat má Zeman namysli. Média (s výjimkou Blesku, který se přihlásil k odporu vůči inkluzi), popisovala reakce na Zemanův výrok, nyní popisují aktuální vyjádření politiků k zaváděnému společnému vzdělávání a také zpravodajsky pokrývají téma jako takové. Politická vyjádření se u některých politiků skutečně různí s jejich rok starými postoji, nicméně média informují o nich, nepíší své názory.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Prezident Zeman pronesl na 70. zasedání Valného shromáždění OSN projev, ve kterém zmínil blíže neurčený návrh na multinárodní společnou akci proti terorismu pod záštitou Rady bezpečnosti, aktuální konkrétně činěné kroky však neprobíhají v intencích Zemanova projevu a jeho vliv na tuto aktivitu je také diskutovatelný.

"V Chartě Spojených národů stojí mnoho, mnoho článků, které se týkají možnosti vojenské akce. Některé z nich nebyly nikdy použity. Bývají nazývány “spícími strukturami”. My je potřebujeme aktivovat. A potřebujeme malé vojenské jednotky vybavené drony, vrtulníky; jednotky, které se budou opírat o spolupráci tajných služeb, komand, přejete-li si – rangerů; jakési odnože modrých přileb, které by odstranily vůdce teroristických organizací, nervová centra těchto organizací, ale neokupovaly by území."(z projevu prezidenta Zemana Valném shromáždění OSN).

A stejně, i když Rada bezpečnosti OSN odsoudila ISIS v prohlášení z 20. listopadu, zatím se nejedná o vzniku nové antiteroristické organizace pod hlavičkou OSN či RB ve smyslu prezidentova projevu.

Podobně zavádějící je i druhá část tvrzení, že prezident Hollande letěl do Moskvy jednat o vzniku takovéto organizace, jednotky či akce, o které ve svém projevu mluvil na půdě OSN prezident Zeman.

Podle dostupných informací prezident Hollande jednal na moskevské schůzce s prezidentem Ruské federace Putinem především o možnostech vzájemné spolupráce v boji proti ISIS. V druhé řádě debatovali o možnostech sjednocení doposud roztříštěných snah o boj s globálním terorismem obecně. Prezident Putin tady navazoval na myšlenky ze své řeči na stejném 70. zasedání OSN, kde vyzval k vytvoření široké mezinárodní koalice proti terorismu v duchu anti-hitlerovské koalice z období druhé světové války.

Podobné téma boje proti teroru, které přednesl prezident Zeman, měli i další význační řečníci Valného shromáždění OSN. A vzhledem k tomu, že podobné téma si vzal za své i hostitel moskevské schůzky prezident Putin, je vysoce nepravděpodobné, že by s prezidentem Hollandem jednali právě o vzniku organizace zmiňované prezidentem Zemanem

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako zavádějící, neboť nelze obecně konstatovat, že v islámských zemích mají ženy výrazně omezeno volební právo, přístup k veřejným funkcím, vzdělání. Miloš Zeman se dopouští zevšeobecnění, které ovšem nemá oporu v reálných datech.

Ženy v arabských zemích v průměru obsazují 19 % míst v dolní komoře (či v systému 1komorového zastoupení), v EU je tento průměr na 25 % a v České republice je v současné době v dolní komoře 40 žen z 200 poslanců – jde tedy o 20 % mandátů pro ženy. V případě obou komor pak čísla ukazují 25,5% zastoupení žen v EU a 18% zastoupení v arabských zemích. Data jsou platná k 1. listopadu 2015 a pocházejí z Meziparlamentní unie. Nelze tedy plošně konstatovat, že by ženy v zemích vyznávajících islám neměly přístup k veřejným funkcím.

Dále dodejme, že např. ve většinově muslimských zemích jako je Bangladéš (8. nejlidnatější stát světa) či Indonésie (4. nejlidnatější stát světa) je v čele premiérka, resp. byla v čele prezidentka. Tvrzení o výrazném omezení přístupu k veřejným funkcím tedy neplatí absolutně.

Pravdou je, že rovné volební právo bylo ve Švýcarsku ženám přiznáno až v roce 1971. V současné době je všeobecné volební právo jedním ze základních atributů fungování západního modelu liberální demokracie. Z odstavce výše plyne, že není pravdou, že by ženy v zemích vyznávajících islám obecně neměly volební právo (volit a být volen).

Dále mluví Miloš Zeman o přístupu ke vzdělání pro ženy. Pokud prezident Zeman "islámem" myslí země, kde islám je dominantním náboženstvím, pak je třeba onen přístup žen ke vzdělání označit za zavádějící. Ačkoliv je pravdou, že 7 z 10 nejhůře hodnocených zemí podle The Global Gender Gap Report (zpráva Světového ekonomického fóra z roku 2013) jsou země muslimské, konkrétně v oblasti přístupu ke vzdělání panují velké rozdíly.

Např. data (s. 253) z roku 2005 ukazují, že v Kuvajtu, Kataru, Jordánsku, Bahrajnu, SAE či Libanonu je procento žen, které studují, vyšší než podíl studujících mužů. Lze proto těžko plošně mluvit o "výrazně omezeném" přístupu žen ke vzdělávání.

Co se týče poloviční váhy hlasu ženy v soudních procesech oproti hlasu muže, jak o tom prezident mluví, jedná se o populární interpretaci koránského verše 2:282, v němž se praví:

"A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout."
Řada znalců islámské tradice (např. zde a zde) ovšem poukázala na to, že tento verš není možno zredukovat na formulku 1 muž = 2 ženy ze dvou hlavních důvodů:

a) V době, kdy byl Korán sepisován, tedy začátkem 7. století našeho letopočtu, byl obchod a finanční transakce zcela v doméně mužů. Proto se jeví jako pochopitelné, že pokud byly ženy přizvány jako svědkyně finanční transakce, bylo tradicí, aby tak pro předpokládanou nezkušenost s touto tématikou činily ženy dvě.

b) Nikde jinde v Koránu není tento genderový požadavek v souvislosti s podáváním svědectví a soudními přemi vznesen. Srovnejte např. s Korán 4:15, Korán 24:4 či Korán 65:2.

Poslední část výroku ohledně interpretace Koránu do hodnocení nepromítáme, neboť jde o interpretační spor, který nejsme schopni autoritativně rozsoudit. Výrok s poukazem na zobecňování ze strany prezidenta v oblastech přístupu k voleným funkcím či ke vzdělání hodnotíme jako zavádějící.

Prezident Zeman má zřejmě na mysli fond Evropské unie zřízený pro podporu stability a vypořádání se s migrací v příslušných zemích Afriky. Prostředky z tohoto fondu se vynakládají na:

a) programy k vytváření pracovních příležitostí (zejména mladých lidí a žen);

b) projekty na podporu základních služeb (výživa, zdraví, vzdělání, sociální péče, udržitelnost životního prostředí);

c) projekty zabývající se migrací (efektivní readmise, mezinárodní ochrana a azyl, legální migrace a pohyb obyvatelstva, synergie migrace a rozvoje);

d) podporu zlepšení efektivity řízení, prevenci konfliktu, uplatňování zákona, podporu bezpečnosti a rozvoje, záležitosti týkající se hranic, migrace, prevence a čelení radikalizaci a extremismu.

Konflikt sužující Senegal skončil, avšak existují další důvody, proč dochází k migraci z této země, jedná se zejména o přírodní podmínky – území severního Senegalu dlouhodobě negativně ovlivňují sucha a vegetace potřebná k obživě rychle mizí.

Prostředky Evropské unie vyčleněné na boj s migrací sice čerpá mezi jinými zeměmi i Senegal, jsou ale soustředěny zejména na zlepšení podmínek v afrických zemích.