Kancléř mi sdělil, že počátkem 90. let minulého století koupil se svým francouzským společníkem firmu, která tehdy měla devět zaměstnanců. Během několika let z ní vybudovali firmu se 600 zaměstnanci. V době, kdy se dostala na vrchol a pan Mynář zdaleka nebyl kancléřem, prodal svůj podíl francouzskému společníkovi. (...) Ten (podnik) mimochodem na našem trhu působí dál, nebyl vytunelován, vede ho tentýž Francouz a je ziskový. Já chci vždycky vědět, odkud pocházejí peníze na pořizování nemovitostí a jiného majetku, to říkám všem, bez ohledu na to, o koho jde. Kancléř Mynář si z prodeje svého podílu koupil vilu za 5,5 milionu a zhruba 10 až 15 milionů vynaloží na její rekonstrukci. Ta vila totiž byla deset let neobývaná a já obdivuji televizní znalce cen nemovitostí, kteří vůbec nebyli uvnitř a posuzují její cenu podle vnějšího vzhledu.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nepodařilo dohledat informace o počtu zaměstnanců v době, kdy Vratislav Mynář společnost kupoval a také informace o výši potřebných investic do rekonstrukce jeho vily.
V roce 1992 byla založena společnost RCP Recycling Park, s. r. o., do které v roce 1995 vlastnicky vstoupila společnost P.F.Invest, s.r.o., v níž je Vratislav Mynář společníkem dodnes, avšak ta se již nachází v likvidaci. Společníkem v RCP Recycling Park byl i Christian Tscherner (podle sídla a názvu jeho společnosti nejspíše občan Rakouska – pozn. Demagog.cz). K poslednímu dni roku 1997 se společnost přeměnila v akciovou.
Ode dne vzniku společnosti byl Mynář členem představenstva společnosti. (Od téhož dne až do roku 2001 byl místopředsedou představenstva také Christian Tscherner). V účetní uzávěrce za rok 2001 již jako jediný akcionář figuruje spol. EDS – CZ s.r.o. Dle notářského zápisu z 30. 5. 2002 se jediným akcionářem stala spol. SITA CZ s.r.o. V této době byla společnost také sloučena se společnostmi, ve kterých byla do té doby společníkem (RCP GLASS & TRADING s.r.o. a RCP - Recycling Park trans, s.r.o., ve kterých Mynář figuroval jako jednatel, a dále se Selio, spol. s r.o., Recycling servis, s.r.o., EKOHELP-RCP, s.r.o., RCP – Recycling Park Šumperk, s.r.o., EKO-SERVICE KTM a.s.) a vznikla nástupnická společnost SITA Moravia a.s. V prosinci 2004 se předsedou představenstva stal Francouz Hubert Perrin de Brichambaut. V této době také došlo k rapidnímu nárůstu základního kapitálu. A o dalších osm měsíců později se předsedou stal jiný Francouz Fabrice Marie Serge Rossignol. K 31. 12. 2005 došlo k fúzi se společností SITA a.s., která je vlastněna společností se sídlem v belgickém Bruselu.
Podle účetní uzávěrky za rok 1999 byl počet zaměstnanců v roce 1998 27. K 31. 12. 2013 zaměstnávala SITA CZ 897 zaměstnanců (v roce 2005 počet činil 553). Společnost dle výroční zprávy za rok 2013 byla v zisku cca 6,5 milionu korun. Předsedou představenstva je stále druhý z Francouzů Fabrice Rossignol (zdroj: obchodní rejstřík).
Kancléř Mynář koupil za 5,5 milionu vilu ve Strašnicích od advokáta Víta Širokého, jenž v minulosti zastupoval např. Romana Janouška. Makléř hodnotu vily odhadl na 7 až 9 milionů. Další z makléřů hodnotí kupní cenu také jako nízkou. V roce 2011 byla vila oceněna na 13,4 milionu. Město tuto vilu prodalo soukromému vlastníkovi v roce 2005, tedy před deseti lety. Podle Mynáře si rekonstrukce vyžádá minimálně deset milionů, avšak nezávislým odborným stanoviskem v této věci nedisponujeme.
Kateřina Perknerová: Možná víte, že v Číně je sedm procent zdravotně handicapované populace, která žije v hrozných podmínkách na okraji. Miloš Zeman: Naprosto s vámi souhlasím, ale ještě před deseti lety to bylo, dejme tomu, třicet procent.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť neexistují data, která by ověřila procento postižených osob žijících v hrozných podmínkách. Jako hrozné podmínky označujeme velmi nízký příjem rodiny s postiženou osobou a život mimo společnost.
V roce 1987 žilo v Číně 83 milionů postižených osob, tedy 6,5 % celkové populace Číny. V současné době se také jedná o stejné procento postižených osob.
V roce 2005 se příjem 7 % rodin s postiženou osobou ve venkovských oblastech pohyboval v rozmezí 684 až 944 juanů (2643–3678 Kč dnešním kurzem). V městských oblastech se příjem podobných rodin odhaduje na 4864 juanů (str. 4, .pdf). Průměrný příjem čtyřčlenné rodiny na venkově činí 4000 juanů (15 456 Kč). Jedná se o částku čtyřikrát vyšší než příjem rodiny s postiženou osobou (Powerty in China: macro perspective, str. 37). Nová legislativa týkající se zaměstnávání postižených osob z let 1994 a 2004 zlepšila situaci zdravotně postižených osob v Číně také díky dalším podpůrným programům. Například byly stanoveny kvóty pro firmy, jež musí zaměstnávat postižené osoby nebo jim vyplatit během roku určitou finanční sumu. Přesto, že se jedná často o uměle vytvořená pracovní místa, kdy zaměstnanci nejsou povinni nic vykonávat, je jim placena alespoň minimální mzda a je jim hrazeno sociální a zdravotní pojištění.
První průzkum a sčítání osob s postižením proběhl v roce 1987 a zatím poslední, druhé sčítání proběhlo v roce 2006. Průzkum z roku 1987 neposkytuje dostatečná data k tomu, aby bylo možné ověřit, že počet osob žijících v hrozných podmínkách na okraji společnosti mohl být 30 %.
Můžeme však předpokládat, že před zavedením programů podporujících postižené osoby bylo číslo postižených osob žijících v hrozných podmínkách vyšší než jen 7 % rodin ve venkovských oblastech, jelikož v městských oblastech mají rodiny s postiženou osobou sice vyšší příjem, ale také nejsou zahrnovány do společnosti ve stejné míře jako zdravé osoby.
Baťa byl starosta Zlína, tedy politik, a samozřejmě, kdo by o tom pochyboval, i velmi úspěšný podnikatel, byť na začátku své životní dráhy třikrát zkrachoval.
Je pravda, že Tomáš Baťa byl starostou Zlína, a to v letech 1923–1932. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože nedokážeme s určitostí konstatovat, jestli a kolikrát Tomáš Baťa zkrachoval.
Baťa se za svou profesionální kariéru s finančními problémy potýkal. Když bylo Baťovi 15 let, odešel do Vídně, aby se pokusil prorazit jako švec. Ve Vídni se mu však nedařilo a neměl ani pracovní povolení. Nakonec ho jeho otec vzal zpátky do Zlína. Rok poté, co Tomáš Baťa se svými sourozenci založili firmu Baťa, se podnik dostal do velkých finančních problémů a hrozil mu bankrot. Baťovi trvalo rok, než bankrot odvrátil. Tomáš Baťa se také potýkal s finanční krizí, která zasáhla Československo v roce 1922. Tehdy nechal zlevnit všechnu obuv o 50 %. Tento riskantní krok Baťovi vyšel – firmu zachránil a navíc mu to umožnilo další expanzi. Jestli tyto problémy zahrnovaly i případný bankrot se nám nepodařilo ověřit.
Jsem velmi opatrný vůči používání termínu vize. Už jsme jich tady měli několik. Předpokládali jsme, že do sedmi let doženeme Rakousko. (...) Předpokládali jsme, že se staneme středoevropským ekonomickým tygrem.
Metafory zmíněné ve výrocích pravděpodobně patří do období předvolební kampaně roku 1992. Bohužel se nám však nepodařilo najít relevantní “online” zdroje potvrzující jejich autentičnost. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
Chtěl bych vás upozornit, že podle údajů společnosti IDEA švédský státní dluh za posledních deset let klesl o 50 %.
Studii či článek institutu IDEA zaměřený na zadlužení Švédska se nám nalézt nepodařilo, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Pro doplnění přidáváme data Eurostatu, podle kterých se hrubý veřejný dluh Švédska snížil z 52,5 % HDP (2002) na úroveň 38,2 % HDP (2012). Tato čísla by tedy ukazovala na menší pokles, než o jakém mluví prezident Zeman, nicméně nemůžeme vyloučit, že společnost IDEA vydala odlišné údaje.
Pak tam (v Soči - pozn. Demagog.cz) mám asi pět nebo šest bilaterálních jednání, mimo jiné s čínským prezidentem a dalšími.
Program účasti prezidenta Miloše Zemana na zahájení olympijských her v Soči, zveřejněný na oficiálním webu www.hrad.cz, bilaterální schůzky se zahraničními představiteli nezmiňuje.
Ze zveřejněných tiskových zpráv však vyplývá, že k několika jednáním již došlo (rozhovor s prezidentem byl předtáčen). Zeman se tedy podle webu zatím setkal se zmíněným prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem, s prezidentem Ázerbajdžánské republiky Ilhamem Alijevem a s prezidentem Republiky Tádžikistán Emómalí-ji Rahmónem.
S ohledem na to, že nemůžeme potvrdit ani vyvrátit zmiňovaný plán "pěti či šesti bilaterálních jednání", označujeme výrok jako neověřitelný.
Vladimír KEBLÚŠEK: Vy jste jeden z mála politiků, kteří se rozhodli odletět na olympiádu do Soči. Co bylo tím důvodem? Kritika směrem k Rusku sílí kvůli dodržování lidských práv. Zvažoval jste, že byste nakonec neodjel? Miloš ZEMAN: Jak jste přišel na to, že jsem jedním z mála politiků? Doporučuji ... Vladimír KEBLÚŠEK: Myslím tím českých politiků, protože z vlády tam míří jenom ministr školství. Miloš ZEMAN: No dobře, ale přečtěte si, přečtěte si seznam zahraničních hostů na olympiádě v Soči a zjistíte, že velká část, například západoevropských politiků, bude přítomna.
Hodnocení výroku jsme změnili z původní nepravdy na neověřitelné na základě podnětů našich čtenářů, za které děkujeme.
Ruská tisková agentura RIA-Novosti zveřejnila seznam hlav států, které se měly zúčastnit oficiálního zahájení her. Seznam hojně citovala světová média, agentura AP s odkazem na RIA-Novosti publikovalaobdobný seznam s dovětkem, že účast všech jmenovaných nebyla schopna verifikovat. Z dostupných zdrojů se nám podařilo zjistit, že ze státníků uvedených na seznamu se ceremoniálu nezúčastnil švédský král, který se do Soči chystá až později.
Z představitelů západoevropských států na tomto seznamu najdeme například nizozemského krále Willema-Alexandra spolu s premiérem Markem Ruttem, švýcarského prezidenta Didiera Burkhaltera, dánského korunního prince Fredericka, norskou premiérku Ernu Solbergovou, či premiéra Itálie Enrica Lettu.
Svoji neúčast naopak předem oznámili například Angela Merkelová či Joachim Gauck (z německých politiků však přislíbil účast ministr vnitra), François Hollande, David Cameron nebo Barack Obama.
Jedná se však o čelné představitele státu, zatímco Miloš Zeman hovoří o politicích obecně. Zda se skutečně zúčastnila velká část těch západoevropských nedokážeme na základě dostupných zdrojů posoudit. Nejasná je také definice „západní Evropy“, která se v různých zdrojích různí, necháme tedy čtenáře, ať si udělá představu sám.
...ve Skandinávii existují vysoké daně, ale lidé je platí víceméně ochotně právě proto, že daňový výnos není rozkrádán. Což se zatím bohužel o České republice říci nedá.
Výši daňového zatížení v jednotlivých zemích porovnávaly jak OECD (.xlsx, 2012), tak Eurostat (2011). Z vybraných údajů jsme sestavili následující tabulku:
OECD
zdanění práce (2012)Eurostat
zdanění práce (2011)Eurostat
zdanění spotřeby (2011)Česká republika42,439,021,4Norsko37,636,229,1*Švédsko42,839,427,3Dánsko38,634,631,4EU27n/a35,820,1
* údaj z roku 2010
Z porovnání vyplývá, že daňové zatížení jak práce, tak spotřeby, je v České republice poměrně vysoké a převyšuje průměr EU27. Průměrné zdanění práce je pak podle posledních dostupných údajů z roku 2011 dokonce vyšší než u většiny skandinávských zemí (s výjimkou Švédska). Zdanění spotřeby je naopak nižší než u těchto zemí, stále však nad evropským průměrem.
Co se týká ochoty platit daně, dá se těžko posoudit. Ve výroční zprávě České daňové správy za rok 2012 se můžeme dočíst, že úspěšnost při výběru daní byla 98,28 % (str. 8), jedná se tedy o poměrně vysoké číslo. V článku týdeníku Euro se ale můžeme dočíst, že odhadované daňové úniky dosahují ročně až sta miliard korun, a to zejména díky podvodům na DPH či takzvané optimalizaci daňové zátěže, která o velké ochotě k placení DPH nesvědčí. Podobné informace přinesl i server novinky.cz spolu s vyjádřením eurokomisaře pro daně Algirdase Šemety, jenž považuje odhadovaný objem daňových úniků za nepřijatelný.
Z důvodu nedostatku relevantních informací o ochotě občanů k placení daní či o zacházení s daňovým výnosem hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Tak my jsme pouze diskutovali o tom, zda ten limit má být deset nebo dvacet milionů (diskuze s Bohuslavem Sobotkou nad konkrétní podobou majetkových přiznání – pozn. Demagog.cz).
13. listopadu jednal prezident Zeman s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou o sestavování budoucí vlády. Na tomto jednání, jak potvrdil na tiskovém výstupu (video – as 2:14) sám předseda ČSSD, mluvili oba politici také o majetkových přiznáních. Sobotka konstatoval, že s prezidentem tuto agendu probíral v rámci priorit ČSSD k zamezení daňovým únikům.
Konkrétně však nepotvrdil, že by oba zmínění diskutovali také problematiku výše limitu u těchto přiznání. Tuto konkrétní diskuzi o limitu se nám nepodařilo potvrdit ani z jiného veřejně dostupného zdroje, výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.
(Nu, a ukázalo se, že tento člověk nejenže netrpí nevyléčitelnou nemocí), ale že jak proti němu, tak jako proti rodinným příslušníkům je souhrnně vedeno asi dvacet exekucí.
Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda je proti muži (nebo jeho rodinným příslušníkům), kterého se zamítnutá milost týká, skutečně vedeno okolo 20 exekucí.
Výrok je pokračováním předchozího Zemanova vyjádření, které se týká jeho rozhodnutí neudělit milost, resp. abolici v případu muže, který je trestně stíhán ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaný má poranění míchy a mozku po autonehodě, je již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.
Zeman tomuto muži odmítl milost udělit s tím, že sice není pohyblivý, ale smrt mu nehrozí a navíc je proti němu a jeho rodinným příslušníkům vedeno asi 20 exekucí, což uvedl také v OVM. Z nezávislých zdrojů se nám nepodařilo dohledat, zda je tato část výroku o exekucích pravdivá.
