Miloš Zeman

Britská královna Alžběta II. přijala v říjnu 2015 na státní návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s manželkou Pcheng Li-jüan. Podobných návštěv nepřijímá mnoho, podle oficiálního webu královské rodiny to v letošním roce kromě čínského prezidentského páru byla už jen delegace z Mexika a Malty. Podobné počty najdeme i v předchozích letech.

Součástí návštěvy byla i projížďka v kočáře do Buckinghamského paláce. Prezidentský pár se projel ve zlatém kočáře, který byl pro královnu vyroben u příležitosti 60. výročí jejího kralování.

O této návštěvě informovala česká média poměrně věcně, citovala však kritiku, která se objevila v britském tisku (např. Lidovky.cz, iHNed.cz, ČTK). Nicméně je logické, že média věnují britské královně menší prostor, než českému prezidentovi či premiérovi.

Naopak návštěvy Miloše Zemana v Číně (v roce 2014 i v roce 2015) si vysloužily kritiku nejen v médiích (např. aktuálně.cz k první návštěvě). Obvykle se však nejednalo o kritiku návštěvy jako takové, ale spíše o jednotlivá gesta či prohlášení, která prezident učinil, například když v rozhovoru v čínské televizi prohlásil: "To je ten reset: nepoučujeme o tržním hospodářství či o lidských právech nebo o něčem podobném. Naopak se snažíme se poučit. A já jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost."

Na letošní návštěvě byla problematická symbolika toho, že se Miloš Zeman jako jeden z mála západních lídrů zúčastnil vojenské přehlídky pořádané u příležitosti ukončení II. světové války v Tichomoří, jež se konala na nechvalně proslulém náměstí Nebeského klidu v Pekingu.

Na základě výše uvedeného se tedy nedá říct, že by například britská královna udělala totéž, co prezident Zeman. Předmětem kritiky jsou jednotlivá prohlášení či gesta, ne samotná státní návštěva.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože prezident Zeman sankce spojuje pouze se situací na východní Ukrajině a zcela opomíjí, že existují i sankce, které byly přijaty v souvislosti s anexí Krymu.

V souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem byly přijaty čtyři druhy sankcí. Nejprve EU pozastavila jednání o vízové liberalizaci a dohodě o partnerství s Ruskem. Poté přijala restriktivní opatření spočívající ve zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny. Třetí forma přijatých sankcí se nazývá sektorovými sankcemi a jedná se o sankce vůči Rusku týkající se přístupu na finanční trhy a obchodu s vojenským materiálem a zbraněmi, zbožím a technologiemi dvojího užití a citlivými technologiemi. Čtvrtým druhem sankcí jsou omezující opatření vůči Krymu a Sevastopolu, která jsou navázána na nelegální anexi ze strany Ruska. Přehled sankcí včetně časové osy osvětlující, kdy byly které sankce přijaty či prodlouženy, je k nalezení na stránkách Rady Evropské unie.

Všechny sankce jsou stále v platnosti. Ve výše zmíněném odkazu lze dohledat, že vyjednávání o vízové liberalizaci či nové dohodě o partnerství s Ruskem zatím nebyla obnovena. Platnost jednotlivých sankčních opatření byla prodloužena, a to do 15. března 2016 v případě opatření vůči osobám a entitám, do 23. června 2016 v případě sankcí navázaných na anexi Krymu a Sevastopolu a do 31. ledna 2016 v případě sektorových či také hospodářských sankcí vůči Rusku.

Dle Minské dohody II (celý text na webu The Telegraph) platí od února 2015 v oblastech Doněcku a Luhansku oboustranný klid zbraní. Měla se vytvořit bezpečná 50 kilometrů široká zóna, ve které nebudou zbraně o ráži 100 mm a více. Klid zbraní měl být kontrolován zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

OBSE vydává každý den zprávy ze speciální monitorovací akce na Ukrajině, ty porušování dohod zmiňují. Nicméně oproti období, kdy konflikt nejvíce eskaloval, se míra násilí a lidských obětí výrazně snížila.

Výrok je zavádějící tím, že prezident spojuje obecně sankce s dohodami s Minsku, ovšem ne všechny jsou závislé právě na těchto dohodách. Kromě nich byly přijaty i sankce v souvislosti s anexí Krymu, které nemají spojitost s dodržováním Minských dohod.

Premiér Bohuslav Sobotka byl v poslední době novináři z různých médií často tázán ohledně žaloby proti uprchlickým kvótám. Již na konci září Sobotka řekl idnes.cz, že sice nesouhlasí s kvótami, v této situaci se ale Evropská unie při řešení migrační krize nesmí rozpadnout a není vhodné žalobami zvyšovat napětí. ČR podle něj musí zůstat relevantním účastníkem diskuzí o kvótách, jehož názory ostatní země poslouchají.

Později rovněž pro idnes.cz Sobotka uvedl, že připojení se ke společné žalobě se Slovenskem by narušilo pozice budované Českou republikou v rámci Evropské unie a vedlo by jen k další hysterii a podléhání strachu. Pro iHNed.cz Sobotka důvod nepřipojení se k žalobě vysvětlil tak, že by ČR mohla ztratit svoje pozice při vyjednávání o odmítnutí trvalých imigračních kvót.

Při interpelacích v Poslanecké sněmovně 8. října uvedl: "V případě, že by Slovensko v té žalobě uspělo, tak ty důsledky se týkají všech členských zemí Evropské unie bez ohledu na to, jestli žalobu podal jeden stát, nebo jestli tu žalobu podalo několik států. Výsledky a důsledky by se týkaly všech členských zemí. Tady není možné se domnívat, že tím, že jeden stát podá žalobu, že si vysoudí nějakou výjimku pouze sám pro sebe."

Web idnes.cz 27. listopadu uvedl, že podle premiéra bude vláda o žalobě hovořit, ale jak vyplývá z právních podkladů, které má k dispozici, tato žaloba úspěšná nebude.

Toto jsou pouze některé výroky premiéra Sobotky, jimiž komentoval případné připojení se k žalobě. Je patrné, že situace je komplexnější a nelze jednoznačně říci, že vláda odmítla žalobu, protože se bojí neúspěchu, byť Sobotka zmínil možnost neúspěchu jako jeden z faktorů, které vedly k odmítnutí připojení se ke Slovensku a k žalobě.

V posledních letech lze zaznamenat zprávy o vyřazení vepřového ze školních jídelníčků v některých školách, např. ve Velké Británii (ze starších zdrojů např. bulvární Daily Mail či Telegraph) nebo Francii (Guardian). V případě Francie to bylo doprovázeno mnohými kontroverzemi, kdy se dané téma stalo předmětem politického boje.

Tento jev však nelze přičítat obavám z islámského terorismu, ale spíše vyhověním požadavků ze strany žáků a rodičů židovského a muslimského vyznání. Je navíc nutné zdůraznit, že se ve zmíněných případech nejedná o zavedení obecného pravidla nepodávání vepřového ve školních jídelnách, které by bylo uplatňováno v celé zemi, ale o rozhodnutí několika škol.

Případ "sundávání křížů" ze stěn školních tříd lze zaznamenat např. v roce 2003 v Itálii, kdy u soudu uspěl radikální muslimský aktivista Adel Smith s požadavkem odstranění kříže ze školní třídy, kterou navštěvoval jeho syn. Rozhodnutí soudu vyvolalo v majoritně katolické Itálii mnoho kontroverzí. I přesto jej však nelze spojovat s obavami z islámského terorismu . Jde primárně o konflikty mezináboženského soužití v kontextu (italskou ústavou garantované, .pdf – články 7 a 8) sekulární povahy politického systému. Dodáváme jen, že muslimská komunita v Itálii se podle článku od radikálního aktivisty Smitha distancovala.

V obou oblastech, které prezident Zeman popisuje, nejde o plošná opatření v rámci konkrétních zemí, ale o ojedinělá rozhodnutí. Právě z důvodu zevšeobecnění je výrok hodnocen jako zavádějící.

Dne 16. prosince 2014 byl v pákistánském Péšávaru spáchán teroristický útok na tamní školu. Útok bojovníků islamistického hnutí Taliban si vyžádal nejméně 141 mrtvých a 124 zraněných. Z toho 132 obětí a 121 zraněných byli žáci školy.

Zpráva o události se okamžitě objevila ve všech předních světových (Reuters, BBC, CNN, The New Yorker, РИА Новости,...) a českých (Český rozhlas, iDNES, Lidovky, Novinky, Česká televize, TV Nova,...) médiích.

Informaci přinesla také Česká tisková kancelář, od níž ji přebírala další česká média.

Pokud se zaměříme na česká média (v tomto případě Český rozhlas, Českou televizi, TV Prima a TV Nova): 16. prosince, kdy útok proběhl, informovala všechna tato média o události vydatně.

ČT uvedla zprávu ve zpravodajských relacích na ČT24, ve Zprávách ve 12 (1. zpráva) na ČT1. Následně bylo téma 1. zprávou hlavního zpravodajského pořadu – Událostí. Tragickou událost dále televize popisovala na ČT24 v pořadech Horizont a Události, komentáře (všechna videa z archivu ČT).

Komerční televize Nova a Prima (video – FTV Prima) o situaci v Péšávaru informovaly shodně v hlavní zpravodajské relaci dne (Televizní noviny/Zprávy FTV Prima), nadto Nova (dostupné v mediální databázi) informovala o události také v Poledních televizních novinách ve 12 hodin.

ČRo o situaci poprvé informoval ve zprávách v 9 hodin, dále v průběhu dne v dalších zpravodajských relacích či např. v pořadu Hlavní zprávy (audio) ve 12:08.

Co se týká tištěných médií (články jsme dohledali v mediální databázi Newton media), den po útoku informovaly o události následující listy:

Mladá fronta DNES: Titulní strana: " Pákistánský Beslan. Proč?", str. 6: " Má Pákistán naději? Snad když vyhlásí nulovou toleranci proti militantům.", str. 12 (komentář Teodora Marjanoviče): " Na uprchlické bárce s vrahem". Lidové noviny: str. 3: " Masakr ve škole", str. 7 : "Bezhlavě vraždili děti, rukojmí nebrali". Hospodářské noviny: str. 8: " Tálibánci zabili přes 100 školáků ".

Blesk: str. 20: " Postříleli přes 130 dětí!" Pařížské útoky byly skutečně mediálně pokrývány mnohem více – připomeňme kontinuální speciální vysílání ČT24 nebo zahraniční obdoby na CNN či BBC. Taktéž tištěná média i internetové zpravodajské servery (stejně tak uživatelé sociálních sítí) více popisovaly situaci v Paříži. Nicméně není pravdou, že by se média fakticky nevěnovala tragické události v Péšávaru.

Příklady zpráv o této události (v případě zahraničních serverů jde skutečně pouze o ilustrativní příklady, v případě českých médií nejde o vyčerpávající výčet) jsme uvedli výše a výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Francouzský prezident Hollande skutečně pro rozhlasovou stanici France Inter pronesl, že sankce vůči Rusku musejí nyní přestat, nastane-li ve vzájemných vztazích Ruska a Ukrajiny pokrok. Hned vzápětí ovšem dodal, že " pokud k žádnému pokroku nedojde, sankce zůstávají " (inkriminované vyjádření přibližně v čase 13:45 až 14:10, třetí video zleva, francouzsky). Hollande se v rozhovoru také vyjádřil, že ho prezident Putin ujistil v tom, že se nechystá k další anexi Ukrajiny.

O prohlášení informovaly z českých zdrojů i Novinky, ze zahraničních například The New York Times nebo Deutsche Welle.

Výrok ovšem hodnotíme jako zavádějící především kvůli podmínce zlepšení vztahů, kterou francouzská hlava státu se svým výrokem spojila a kterou Zeman opomíjí a vytrhává tak dané vyjádření z kontextu.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť v době ohlášení kampaně k volbě prezidenta, což je v případě Miloše Zemana považováno za start kampaně, se průzkumy v podpoře lišily a výši 6 % uváděla pouze jedna ze tří společností. Zbylé 2 pak uváděly v příslušné době podporu vyšší – ve výši lehce přes 10 %.

Za start prezidentské kampaně Miloše Zemana můžeme považovat tiskovou konferenci SPOZ, kde její tehdejší předseda a současný kancléř hlavy státu, Vratislav Mynář, oznámil úmysl Zemana kandidovat za předpokladu úspěšného získání 50 tisíc podpisů občanů.

Mynář uvedl (četl dopis Miloše Zemana, který se této konference neúčastnil): " Souhlasím s tím, aby Strana práv občanů – Zemanovci zahájila petiční akci na podporu mé prezidentské kandidatury a zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu. S přátelským pozdravem, Miloš Zeman. "

Tato konference se uskutečnila 14. února 2012. Pro tento výrok tedy budeme pracovat s únorem 2012, byť ještě oficiální kampaň nezačala a nebyl znát ani konečný výčet kandidátů, což je z průzkumů patrné. Vyčerpávající výčet předvolebních průzkumů je dohledatelný na české wikipedii.

Podle průzkumu Sanepu měl skutečně Miloš Zeman v únoru 2012 preference vzhledem k prezidentské volbě cca 6 %. Je to však jediný průzkum, který něco takového dokládá. Další společnosti mu naměřily podporu znatelně vyšší – v případě PPM Factum šlo o měření z ledna a února 2012, která se pohybovala ve výši 10 %, Median mu pak přisoudil při prvním měření v březnu 2012 10,5 %.

Zmíněný Median vydal první výzkum na zadání Mladé fronty DNES již v lednu 2012 (.pdf – slide 5), což je patrné z přiloženého březnového výzkumu. Z grafu je vidět, že podpora Miloše Zemana (v té době pouze spekulovaný kandidát) byla již od ledna na konstantní úrovni 10 %.

Co je však třeba podotknout, zmíněné průzkumy nemohly být přesné, a to zejména z toho důvodu, že v době, kdy Zeman ohlásil oficiálně ústy Mynáře ochotu kandidovat, nebyl znám konečný výčet kandidátů. Průzkumy v té době zkoumaly např. podporu pro Jana Švejnara, Tomia Okamuru nebo Vladimíra Remka, kteří se do prezidentské volby nezapojili (Okamura byl vyškrtnut ze seznamu kandidátů kvůli nedostatečnému počtu platných podpisů pro svoji kandidaturu).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman naznačuje, že záměr o uvažovaném připojení k NAFTA je čistě vnitřní otázka, nicméně reálně tak bylo uvažováno v rámci Evropské unie.

Návrh na připojení zemí Evropské unie k Severoatlantické zóně volného obchodu (NAFTA) byl projednán ve dnech 25. – 26. listopadu 1995 v Karlových Varech na mezinárodní konferenci Nové atlantické iniciativy. K NAFTA se měla připojit Evropská unie rozšířená o země střední Evropy.

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se k NAFTA měla připojit pouze Česká republika individuálně. Návrh, aby se Česká republika inspirovala Singapurem, již není tak snadné zhodnotit.

Česká republika dlouhodobě vkládá úsilí do vybudování především obchodních vztahů se Singapurem (viz program agentury CzechInvest CzechAccelerator 2011–2014), který je opakovaně hodnocen jako nejpříznivější pro podnikání na světě (Doing Business 2014 report, str. 3 – . pdf).

V tomto ohledu bývá Singapur označován jako vzor pro jiné země, které chtějí podpořit ve vlastním prostředí podnikání; s nadsázkou o tom hovoří např. Jan Švejnar na svém webu, Václav Klaus ve svém projevu u příležitosti státní návštěvy Singapuru 3. 10. 2006 výslovně označil Singapur za příklad “ dynamického a úspěšného hospodářského rozvoje, jako země figurující na špičce indexu ekonomické svobody, jako příklad úspěšnosti reforem, které vytvářejí prostor pro podnikatelskou iniciativu, jako stát, kde platí jasná pravidla a kde nekvete korupce ”. V obou případech se jedná o informace vytržené z kontextu, které skutečnost spíše zkreslují než osvětlují, a z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Podle aktuálních údajů Světového ekonomického fóra, konkrétně Indexu globální konkurenceschopnosti pro roky 2013–2014 (.pdf), který sleduje celkem 148 zemí, se Skandinávské země (Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko) umístily na třetím (Finsko), šestém (Švédsko), jedenáctém (Norsko) a patnáctém (Dánsko) místě.

Tzv. Index lidského rozvoje (tzv. Human Development Index) zohledňuje tři proměnné – naděje dožití v daném státě, úroveň vzdělání a příjem. Jeho součástí tedy není Zemanem zmiňovaná “míra kriminality, míra ochrany životního prostředí”.

Podle nejnovějších údajů sledovaného indexu (statistika Organizace spojených národů) se sledované skandinávské země umístily na prvním (Norsko), sedmém (Švédsko), patnáctém (Dánsko) a dvacátém prvním (Finsko) místě.

Je možné konstatovat, že se skandinávské země umísťují na předních příčkách obou sledovaných indikátorů. Human Development Index však zahrnuje jiné, než Zemanem zmiňované proměnné. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Pro pochopení výsledného hodnocení je třeba nejprve uvést kontext výroku. Ten je součástí přestřelky mezi prezidentem a moderátorem o reprezentativnosti vzorku. Václav Moravec vytýkal Miloši Zemanovi, že hovoří "o 80 % veřejnosti", přičemž ve skutečnosti se jedná o pouhý statistický vzorek (který sice do jisté míry zobecňuje názory celkové populace, ale zcela je nereprezentuje).

Prezident se naopak ohrazoval vzorku tisíce osob jako nedostatečného a následně zopakoval své tvrzení "o 80 % lidí".

Zeman se přitom odvolává na průzkum společnosti STEM (.pdf, str. 3), v němž se v prosinci minulého roku proti zákonu o církevních restitucích vyjádřilo takřka 80 % dotázaných.

Z jiných tazatelských společností můžeme jmenovat průzkum SANEP, kdy se proti majetkovému vyrovnání postavilo 74,5 % respondentů (zde je ale třeba mít na zřeteli sníženou reprezentativnost vzorku, která vychází z toho, že průzkumu, resp. ankety, se účastní pouze uživatelé internetu, účastník průzkumu si může navolit libovolné bydliště či věk).

Výrazněji starší data přináší také CVVM, kdy se v roce 2012 proti majetkovému vyrovnání vyslovilo (.pdf, str. 4) 65 % oslovených, nebo průzkum STEM z roku 2011, zde bylo nesouhlasných 69 %.

Výrok pak hodnotíme jako zavádějící z následujících důvodů:

– Zeman se snaží vzbudit zdání, že jednotlivé průzkumy docházely opakovaně ke stejnému číslu 80 %, což není pravda; – Pravdivost svého tvrzení se snaží dokázat tím, že průzkumy na dané téma byly uskutečňovány opakovaně. Ty ovšem proběhly buď podle zcela rozdílných metodik (STEM a SANEP) nebo jsou již výrazně staršího data (2012, resp. 2011); – Ani neustálé opakování průzkumu nezakládá nic jiného, než že se stále musíme bavit o vzorku a zobecnění, a nikoliv o celkové populaci všech občanů, což s sebou nutně nese řadu statistických limitů.