Patrik Nacher

Předvolební slib vlády ohledně počtu státních zaměstnanců

Programové prohlášení koalice SPOLU před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 uvádělo (.pdf, str. 45), že „počet úředníků klesne o 13 %“. V dokumentu (.pdf, str. 8) z července 2021 pak SPOLU uvedlo, že koalice chce „snížit počet státních zaměstnanců o 13 %,“ čímž hodlala snížit státní výdaje.

Zaměstnanci ve veřejném sektoru

Veřejný sektor České republiky podle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) za rok 2020 zaměstnával necelý milion osob (.pdf, str. 3). Ovšem pouze necelá polovina z nich má platy hrazené ze státního rozpočtu – o těch studie hovoří jako o státních zaměstnancích. Druhá polovina zaměstnanců ve veřejném sektoru je nepřímo placena například z rozpočtů krajů či obcí. Výrok Patrika Nachera interpretujeme tak, že mluví o zaměstnancích ve veřejném sektoru, jejichž platy jsou hrazené ze státního rozpočtu (tedy o státních zaměstnancích), jelikož kritizuje vládu Petra Fialy za to, že se v této oblasti nesnaží snížit výdaje.

Zaměstnanci ve veřejném sektoru se dále člení na organizační složky státu a příspěvkové organizace (.pdf, str. 3). Odborníci z IDEA ve své studii uvádějí (.pdf, str. 3), že za rok 2020 v příspěvkových organizacích (např. regionální školství) pracovalo 265 tisíc lidí. Dalších zbývajících 198 tisíc lidí bylo zaměstnáno v organizačních složkách států, tvořené například policií či ministerstvy.

V různých zdrojích se pak počty státních zaměstnanců mohou lišit. Studie IDEA například do své statistiky nezapočítává (.pdf, str. 5) neobsazená místa, dokumentace ke státním rozpočtům však tyto neobsazené tabulkové posty zahrnují (viz níže). Doplňme, že právě neobsazená místa vlády často ruší při hledání úsporných opatření, protože i na ně stát úřadům vyplácí peníze (.pdf, str. 38).

Počet zaměstnanců ve veřejném sektoru lze najít ve vládních návrzích zákona o státním rozpočtu České republiky. Státní rozpočet na rok 2021, který předložila předchozí vláda Andreje Babiše, počítal s 482 270 státními zaměstnanci (.pdf, str. 136 z 754). Ve skutečnosti však takových zaměstnanců bylo přibližně o 11 tisíc méně (.pdf, str. 130–132 z 516). Rozpočet na rok 2022, který v únoru loňského roku předložila již vláda Petra Fialy, poté plánovaný počet státních zaměstnanců navýšil na 488 879 (.pdf, str. 135 z 534).

Zmiňme, že skutečný počet státních zaměstnanců vychází ze Státních závěrečných účtů (.pdf, str. 25 a 26). Státní závěrečný účet za rok 2022 však stále není dostupný – Státní závěrečný účet za rok 2021 byl např. zveřejněný až v květnu loňského roku.

Národní kontrolní úřad (NKÚ) pak ve svém Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2021 uvedl (.pdf, str. 31), že mezi lety 2018 až 2021 počet zaměstnanců ve vládou regulované sféře vzrostl téměř o 32 tisíc.

Jak je vidět na následujícím grafu, zákon o státním rozpočtu ČR na rok 2023 pak počítá s téměř 497 tisíci zaměstnanci ve státem regulované sféře (.pdf, str. 132 z 516).

Závěr

Koalice SPOLU tedy před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 slibovala snížení počtu státních zaměstnanců. Z návrhu rozpočtu na rok 2023 nicméně vyplývá, že počet zaměstnanců ve veřejném sektoru roste, a vládní koalice tedy tento svůj slib prozatím nenaplnila. Výrok Patrika Nachera proto hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve uveďme, že Patrik Nacher zmiňuje vysoký počet ministrů a politických náměstků ve spojení s předvolebními sliby současných vládních stran o snižování počtu úředníků. Dle jeho slov současní vládní představitelé kritizovali hnutí ANO za doby vlády Andreje Babiše za vysoký počet úředníků a slibovali škrty, místo toho ovšem navýšili počty ministrů a politických náměstků.

Co se týče ministrů, současný kabinet jich má skutečně více než vláda Andreje Babiše. Současná vláda má, včetně premiéra, členů osmnáct, zatímco druhá Babišova vláda jich měla patnáct. Fialův kabinet má oproti předchozí vládě navíc ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka, ministryni pro vědu, výzkum a inovace Helenu Langšádlovou a ministra pro legislativu Michala Šalomouna. Ti jsou tzv. ministry bez portfeje, protože neřídí žádné ministerstvo (.pdf, str. 10).

K počtu politických náměstků zmiňme, že před rokem 2015 neexistovala  (.pdf) účinná právní úprava, která by rozlišovala mezi tzv. politickými a ostatními náměstky. Až s přijetím nového služebního zákona přešla většina stávajících náměstků pod režim státní služby a počet ostatních (politických) náměstků byl omezen na dva (.pdf, str. 35). V lednu 2023 pak vešla v účinnost novela služebního zákona, která zrušila funkce odborných náměstků a zrušila omezení počtu politických náměstků (.pdf, str. 9, 30). Dodejme, že návrh novely Poslanecké sněmovně předložila skupina poslanců z vládních stran.

Od začátku letošního roku tedy mohou ministři mít i tři a více politických náměstků (přesněji „náměstků člena vlády“). Tři tyto náměstky či náměstkyně má momentálně ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (.pdf), ministr spravedlnosti Pavel Blažek, ministr zemědělství Zdeněk Nekula a ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek.

Oproti svým předchůdcům pak má více politických náměstků i ministr vnitra Vít Rakušan, který má náměstky dva, oproti jednomu náměstkovi Jana Hamáčka. Stejně je tomu v případě ministra financí Zbyňka Stanjury ve srovnání s Alenou Schillerovou a v případě ministra kultury Martina Baxy ve srovnání s jeho předchůdcem ve funkci Lubomírem Zaorálkem.

Ministr dopravy Martin Kupka a ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (.pdf) mají náměstky dva, zatímco dvojministr Karel Havlíček měl na těchto ministerstvech náměstky pouze odborné (.pdf). Stejná je situace i u ministra životního prostředí Petra Hladíka, jelikož ministr v Babišově vládě Richard Brabec měl také pouze odborné náměstky.

Po dvou náměstcích pak mají i Helena Langšádlová a Michal Šalomoun, jejichž pozice za vlády Andreje Babiše neexistovaly, jak jsme zmínili výše.

Doplňme, že stejný počet politických náměstků jako v době Babišovy vlády má v současnosti jen ministr zahraničí Jan Lipavský (.pdf, .pdf), ministryně obrany Jana Černochová (.pdf) a ministr školství Vladimír Balaš (.pdf; .pdf).

Shrňme tedy, že vláda Petra Fialy vytvořila tři nové ministerské posty. Každý z těchto nových ministrů je pak doprovázen i několika politickými náměstky. Počet politických náměstků vzrostl i u většiny ostatních ministrů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Patrik Nacher zmiňuje vysoký počet místopředsedů Poslanecké sněmovny a úředníků na Úřadu vlády ve spojení s předvolebními sliby současných vládních stran o snižování počtu úředníků. Dle jeho slov současní vládní představitelé kritizovali hnutí ANO za doby vlády Andreje Babiše za vysoký počet takových úředníků, místo toho ale počty měli navýšit. Poslanec Nacher dále kritizuje náklady s tímto spojené a podotýká, že kabinet Petra Fialy by mohl alespoň symbolicky ušetřit státní výdaje, pokud by podobných míst bylo obsazeno méně.

Současné Poslanecké sněmovně předsedá Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Místopředsedů dolní komory je pak šest. Konkrétně se jedná o Věru Kovářovou (STAN), Jana Bartoška (KDU-ČSL), Jana Skopečka (ODS), Olgu Richterovou (Piráti), Karla Havlíčka (ANO) a Kláru Dostálovou (za ANO), která vystřídala Janu Mračkovou Vildumetzovou. Ta rezignovala v září loňského roku kvůli kauze Dozimetr, jelikož byl jeden z obviněných lidí svědkem na její svatbě. 

Během předchozího funkčního období měl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček místopředsedů pět. Konkrétně se jednalo o Vojtěcha Filipa (KSČM), Petra Fialu (ODS), Tomia Okamuru (SPD) a Vojtěcha Pikala (Piráti). Za ČSSD byl původně místopředsedou Jan Hamáček, kterého ovšem po jmenování ministrem vystřídal jeho stranický kolega Tomáš Hanzel.

Co se týče úředníků na Úřadu vlády, při nástupu vlády Petra Fialy bylo s účinností od ledna 2022 přidáno 74 úřednických míst oproti počtům, které pro zmíněný rok původně navrhovala (.xlsx) vláda Andreje Babiše. Tato místa byla přidána hlavně pro potřeby tří ministrů bez ministerstev (Mikuláše Beka, Heleny Langšádlové a Michala Šalomouna). 

I podle novějších údajů je na Úřadu vlády zaměstnáno více lidí než během působení Babišova kabinetu. V roce 2021 zde například bylo 533 (.xlsx) tzv. systemizovaných míst, zatímco od ledna 2023 je jich dohromady 614 (.xlsx), o čemž rozhodla vláda Petra Fialy (.pdf).

Zdroje dat v grafu: leden 2021; 2021 po změnách (z března, května, července a října 2021), 2022 (Babišova vláda), 2022 (Fialova vláda) (vše .xlsx); duben a červenec 2022 (.pdf), 2023 (.xlsx)

Shrňme tedy, že současná Poslanecká sněmovna má o jednoho místopředsedu více než ta v minulém funkčním období, a vláda Petra Fialy již při svém nástupu vytvořila na Úřadu vlády 74 nových míst. V lednu 2023 se počet míst dále zvýšil. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Patrik Nacher (ANO 2011) poukazuje na to, že se vláda Petra Fialy zrušením elektronické evidence tržeb (EET) připravila o příjmy do státního rozpočtu. Podle něj se kabinet chová nezodpovědně, jelikož chce najít úspory a zároveň se o některé příjmy vlastním rozhodnutím připravuje.

Nejprve zmiňme, že návrh na zavedení EET vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že bude povinnost evidence tržeb pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy nicméně v březnu loňského roku schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti 1. ledna 2023.

Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS) v návrhu na zrušení EET (.pdf) uvedlo, že se kvůli jeho zrušení předpokládá snížení inkasa daní (str. 21 ze 70). Konkrétně byla ztráta odhadnuta na 4,2 miliardy Kč (str. 13 ze 70). Dodejme, že šéf resortu Stanjura také řekl, že státní náklady na EET činily přibližně půl miliardy korun ročně.

Zmiňme, že určit přesný přínos EET na výběru daní je značně problematické. Pokud se ekonomice daří, dochází obecně ke zvýšenému výběru daní. Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 uvedl, že z jeho statistik nelze určit vliv EET, neboť „ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost.“

Ministerstvo financí však v únoru 2019 (tedy v době vlády Andreje Babiše) vyčíslilo, že se díky EET na daních a pojistném na sociální a zdravotní pojištění vybralo 20,2 miliardy korun během prvních dvou let fungování. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nicméně již v srpnu 2018 (.pdf) zpochybnil předchozí údaje poskytované resortem financí, jelikož „se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

V červenci 2019 pak NKÚ vydal Zprávu o daních v České republice (.pdf), podle které měla EET spolu se zavedením kontrolního hlášení na zvýšení příjmu z daní menší vliv. Zároveň ovšem NKÚ dodal, že „jejich vliv (…) nebyl dosud věrohodně kvantifikován“ (.pdf, str. 22).

Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že stát příjmy z EET měl, byť určení jejich přesné výše je problematické. Vláda Petra Fialy pak EET skutečně zrušila, čímž se o tyto příjmy připravila, jak správně uvádí poslanec Nacher. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V pražském metru bývá nejkratší interval mezi jednotlivými vlaky ve špičce na lince C 115 sekund. Na trase B se ve špičce jedná o 140 sekund, na trase A pak o 150 sekund.

O možném snížení těchto intervalů se začalo diskutovat v roce 2020, kdy Dopravní podnik hl. m. Prahy zahájil konzultace s potenciálními dodavateli automatických řídicích systémů metra. Právě zavedení provozu bezobslužných vlaků by totiž mimo jiné umožnilo zkrácení stávajícího 115sekundového intervalu na lince C až na 85 sekund. Pražský dopravní podnik však uvádí, že nynější technologie systému zabezpečení vlakové trasy na lince C zkrácení intervalu nedovoluje.

Na úvod zmiňme, že Patrik Nacher svým výrokem poukazuje na to, že ač se současná pražská vládnoucí koalice prezentovala jako transparentní, ředitel dopravního podniku nebyl vybrán na základě výběrového řízení. Patrik Nacher doslova řekl (video, čas 1:27:58): „(…) koalice, která se od voleb prezentovala, jako že bude transparentní – a já jsem tady říkal třeba, že ředitelé firem budou jmenováni na základě výběrového řízení, tak i ředitel dopravního podniku nebyl jmenován, ale byl bez výběrového řízení.“ Vzhledem ke kontextu jeho slova chápeme tak, že ředitel dopravního podniku nebyl jmenován na základě výběrového řízení. Znění výroku jsme proto za účelem srozumitelnosti upravili.

Generálním ředitelem a předsedou představenstva Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) je Petr Witowski. Ten se stal řadovým členem představenstva 19. prosince 2018, kdy ho do funkce vybrala dozorčí rada podniku. Už o den později jej představenstvo (bez výběrového řízení) zvolilo do svého čela, tedy do funkce předsedy představenstva, a zároveň jej potvrdilo ve funkci generálního ředitele firmy. Petr Witowski se tedy do funkce generálního ředitele DPP skutečně dostal bez výběrového řízení.

Dodejme, že i předchozí ředitel DPP Martin Gillar byl do funkce zvolen představenstvem podniku.

Patrik Nacher svým výrokem v souvislosti s kauzou Dozimetr poukazuje na to, že pražský dopravní podnik (DPP) hospodaří s velkým objemem peněz, a tak je pochopitelné, že dlouhodobě existují snahy se na provozu Dopravního podniku obohatit.

Patrik Nacher použil slovo rozpočet, celkový objem příjmů DPP ale v účetnictví podniku zachycuje obrat. Pojem rozpočet se v dokumentech DPP používá (.pdf) především v souvislosti s dotacemi z rozpočtu hl. města Prahy. V rámci ověření tohoto výroku se proto zaměříme právě na obrat.

Následující graf zachycuje obraty DPP v posledních několika letech tak, jak jsou uvedeny ve výkazech zisků a ztrát obsažených ve výročních zprávách. Můžeme vidět, že se obrat skutečně dlouhodobě pohybuje v rozmezí cca 21–23 miliard korun za rok a v posledním roce dosáhl právě Patrikem Nacherem uvedených 22 mld. Kč.

Zdroje dat ke grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021 (vše .pdf).

Patrik Nacher mluví o Dopravním podniku hl. m. Prahy (DPP) v souvislosti s kauzou Dozimetr, kvůli které se v podniku odehrály zásadní změny. Odvolán byl kromě člena představenstva Mateje Augustína i člen dozorčí rady Petr Hlubuček (STAN).

Dopravní podnik je největší firmou, kterou hl. m. Praha vlastní. Její dozorčí radu volí pražští radní, ta následně volí členy představenstva. Dozorčí rada představuje pro město kontrolní orgán, kterým magistrát realizuje svá vlastnická práva. Mezi její členy se mohou řadit jak nominanti politických stran, tak vítězové výběrových řízení z řad zaměstnanců.

Aby bylo možné výrok Patrika Nachera ověřit, je potřeba zkoumat složení rady hl. m. Prahy a dozorčí rady DPP v průběhu volebních období. Seznam členů dozorčí rady dopravního podniku od roku 1993 lze nalézt v obchodním rejstříku. Informace o stranické příslušnosti některých lidí, kteří byli členy dozorčí rady v prvním volebním období let 1990 až 1994, nicméně nejsou ve veřejně dostupných zdrojích dohledatelné. V rámci našeho ověření se proto zaměříme na volební období začínající rokem 1994.

Volební období 1994 až 1998

Po volbách do zastupitelstev obcí na podzim roku 1994 koalici v Praze utvořily ODS, ODA a KDU-ČSL. V opozici tak skončila například Strana zelených, ČSSD či KSČM. Mezi členy dozorčí rady DPP byl v tomto volebním období i Jiří Paroubek (.pdf, str. 1) za ČSSD či Petr Zajíček za KSČM.

Volební období 1998 až 2002

Po volbách v listopadu 1998 do pražské rady zasedla koalice ODS a ČSSD. Primátorem byl do května 2002 Jan Kasl (ODS), v červenci ho nahradil Igor Němec (ODS). V opozici tehdy stála KSČM a Čtyřkoalice, která spojovala KDU-ČSL, Unii svobody, Občanskou demokratickou alianci a Demokratickou unii.

Členem dozorčí rady byl po celé toto období například výše zmiňovaný Petr Zajíček za KSČM (.pdf, str. 1). V únoru 1999 byl do rady zvolen i Vladimír Göringer, člen (.pdf, str. 1) opoziční Unie svobody, který v radě zůstal (.pdf, str. 9) až do března roku 2003 (.pdf, str. 9).

Volební období 2002 až 2006

Praha zůstala v těchto letech v rukou ODS a ČSSD, na post primátora zasedl Pavel Bém (ODS). V řadách opozice nadále zůstávala KDU-ČSL, Unie svobody, která se v roce 2001 sloučila s Demokratickou unií, dále pak koalice Sdružení nezávislých, Strany zelených a Strany pro otevřenou společnost a také uskupení Demokraté Jana Kasla.

Opozici v dozorčí radě reprezentoval (.pdf, str. 9, 61) v tomto volebním období například Petr Moos ze Sdružení nezávislých.

Volební období 2006 až 2010

Primátorem zůstal Pavel Bém (ODS) a v radě převažovali jeho spolustraníci, ČSSD se ale v tomto období zařadila k opoziční KSČM a v radě ji nahradili zástupci SNK Evropští demokraté a Strany zelených. Po vypuknutí kauzy Opencard v roce 2009 zůstala ODS v pražské radě sama.

V dozorčí radě na hospodaření DPP v tomto volebním období dohlížel (.pdf, str. 8) kromě zástupců radních stran i sociální demokrat Karel Březina, který v ní setrval i v roce 2010 (.pdf, str. 16).

Volební období 2010 až 2014

Pražský magistrát od podzimu 2010 nadále ovládala ODS, která nicméně rok po volbách ukončila stávající spolupráci s ČSSD. V listopadu 2011 se spojila s TOP 09 a tato koalice Prahu spravovala až do května roku 2013. Primátorem se na začátku volebního období stal Bohuslav Svoboda (ODS), v květnu 2013 byl ale v tajné volbě ze svého postu odvolán spolu s dalšími dvěma radními za ODS. Svou rezignací je následovali další dva jejich spolustraníci a menšinovou radu utvořila TOP 09 s podporou ČSSD.

V době první koalice, tedy ODS a ČSSD, se v dubnu 2011 stal členem dozorčí rady DPP Jiří Pařízek za TOP 09. Následná změna koalice na ODS a TOP 09 na podzim 2011 se odrazila i v dozorčí radě pražského dopravního podniku. V listopadu 2011 z ní byl odvolán Antonín Weinert (ČSSD) a tři zástupci ODS – Milan Richter, Dalibor Mlejnský a Marek Ječmének. Nahradili je členové TOP 09 Jiří Nouza a Michal Štěpán a také občanský demokrat Karel Hanzlík. Opozici v ní ale nadále reprezentoval Miloslav Ludvík (ČSSD), který byl nicméně na konci února 2012 odvolán (.pdf, str. 42) a ČSSD (ani jiná opoziční strana) tak v dozorčí radě neměla svého zástupce.

Další zástupci ČSSD se do dozorčí rady dostali až v srpnu 2013, kdy byl do rady zvolen (.pdf, str. 5) Vojtěch Kocourek (ČSSD), o tři měsíce později se k němu přidal (.pdf, str. 9, 75) i jeho spolustraník Karel Březina. V té době už nicméně v Praze vládla třetí koalice, tj. TOP 09 s podporou ČSSD. Nyní opoziční ODS však v dozorčí radě svého zástupce měla, jelikož až do prosince 2014 byla její členkou např. Andrea Vlásenková (ODS).

Volební období 2014 až 2018

Na pražský magistrát se na podzim 2014 poprvé dostalo hnutí ANO a postu primátorky se ujala Adriana Krnáčová. V radě se k ANO přidala i ČSSD a trojkoalice Strany zelených, KDU-ČSL a STAN. Do opozice se tak postavila nejen KSČM, ale také ODS, TOP 09 a Piráti.

Nová administrativa první změny v dozorčí radě DPP provedla (.pdf, str. 13) už v prosinci 2014, kdy z ní odvolala výše zmíněnou Andreu Vlásenkovou (ODS), Martina Dlouhého (TOP 09) i jeho spolustraníky Jiřího Pařízka, Michala Štěpána, Jana Vašíčka a Marka Doležala. Poslední jmenovaný do ní ale byl ještě v prosinci 2014 znovuzvolen (.pdf, str. 25) a členem zůstal až do konce volebního období.

Prázdná místa v tomto kontrolním orgánu vyplnili (.pdf, str. 9) zástupci ANO Petr Novotný, Jarmila Bendová, Jaroslav Štěpánek a Martin Slabý spolu s Petrou Kolínskou (SZ), Petrem Hlubučkem (STAN), Petrem Dolínkem (ČSSD) a jeho spolustraníkem Vojtěchem Kocourkem, který se – podobně jako Doležal – vrátil po svém dřívějším vyloučení (.pdf, str. 13). Doplňme, že členem dozorčí rady byl spolu s těmito koaličními kandidáty zvolen i Petr Šimůnek (KSČM), který na tomto postu zůstal až do prosince 2018.

Volební období 2018 až 2022

Do současné pražské rady se v říjnu 2018 dostali zástupci Pirátů, kteří na post primátora dosadili Zdeňka Hřiba, a také Praha sobě a koalice Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL). Proti nim se do opozice postavili zastupitelé z ODS a ANO.

Po posledních komunálních volbách došlo v dozorčí radě DPP k zásadním změnám a nástupu mnoha nových tváří. Jejími členy zůstali (.pdf, str. 8) Petr Hlubuček (STAN), Marek Doležal (TOP 09), Petra Kolínská za Prahu sobě (.pdf) a několik dozorujících z řad zaměstnanců. Vrátil se i Michal Štěpán (TOP 09).

Dřívější členy z minulého volebního období na konci roku 2018 nahradili (.pdf, str. 8) členové Prahy sobě Adam Schneiherr, Pavel Vyhnánek a Michal Zdeněk spolu s Tomášem Mikeskou (STAN) a několika nestraníky a dopravními specialisty. V roce 2021 se k nim pak přidali (.pdf, str. 108) Jan Lička (Piráti) a nestraník Jakub Jiran, který je registrovaným příznivcem Pirátů.

Závěrem shrňme, že v každém volebním období od roku 1994 až do voleb v roce 2018 byl v dozorčí radě Dopravního podniku hl. m. Prahy alespoň jeden zástupce magistrátní opozice. Ve volebním období let 2010 až 2014 opozice svého člověka v dozorčí radě DPP zhruba rok neměla, ve zbývajícím čase ostatních tří let nicméně ano. Od začátku aktuálního volebního období se ovšem žádný zástupce opozice členem dozorčí rady DPP skutečně nestal, a výrok Patrika Nachera proto hodnotíme jako pravdivý.

Několik vládních poslanců si v rámci svých vystoupení na 6. schůzi Sněmovny, na které se jednalo především o vyslovení důvěry vládě Petra Fialy, neodpustilo kritiku opozičních poslanců z řad hnutí ANO.  

Například poslanec Marek Benda (ODS) při své řeči zmínil: „Dlouhou dobu jsem myslel, že to bude normální, ale když jsem slyšel poslance Kolovratníka (poslance za ANO, pozn. Demagog.cz), kterého jinak pokládám za poměrně racionální bytost, jak říká šestou větu: A na závěr..., tak jsem pochopil, že to dnes racionální nebude (…).“ Pro úplnost uveďme, že v tomto případě Marek Benda Martinu Kolovratníkovi trochu křivdil, protože ten ve svém předcházejícím, přibližně 25minutovém vystoupení použil podobnou formulaci pouze zhruba čtyřikrát.

Patrik Nacher nicméně ve svém výroku pravděpodobně reaguje na slova poslance Pavla Žáčka (ODS), který ve svém příspěvku pronesl: „Je to radost slyšet kolegy z ANO, že jsou schopni mluvit souvisle, že neslyšíme jenom ten ječák premiéra Babiše.“ Proti Žáčkově vyjádření se ihned ohradili následující řečníci Robert Králíček či Alena Schillerová z hnutí ANO, kteří ho žádali, aby je neurážel.

Později při projednávání také ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) poprosil poslance z hnutí ANO, aby své projevy „nečetli z papírů“. Kritizoval také to, že některá vystoupení opozičních poslanců podle něj nesouvisela se situací řešenou na aktuálním jednání. „A když už si to píšete sami nebo možná u některých je to někým jiným napsáno, tak poprosím, ať jsou tam potom relevantní pravdivé informace,“ dodal Jurečka.  

K psaným projevům se následně vyjádřil také ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS): „Očekával jsem debatu. Někdy jsem se i dočkal, ale spíš to byl večer, nebo dopoledne, odpoledne a večer přátel čtení napsaných textů. Proč ne, mnohým to čtení šlo docela dobře a chci ocenit ty, kteří mluvili spatra, nejenom z poznámek, protože takhle je to debata.“

Během téměř 24 hodin dlouhé schůze, na jejímž závěru získal Fialův kabinet důvěru, tedy skutečně zazněly invektivy podobné těm, které zmiňuje Patrik Nacher. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jan Farský, člen hnutí Starostové a nezávislí, oznámil 10. ledna na svém Twitteru přijetí na půlroční stáž na americké Oregonské státní univerzitě, kde získal stipendium. 

Následně dodal, že stáž konzultoval jak s předsedou STAN Vítem Rakušenem, tak s premiérem Petrem Fialou, kteří ho v tomto podpořili. V souvislosti s tím také, dle svých slov, rezignuje na post předsedy poslaneckého klubu STAN. 

Jan Farský měl odlétat do USA ve čtvrtek 13. ledna, avšak kvůli hlasování o důvěře vlády let odložil a zůstal. Po zveřejnění informací o jeho pobytu v USA se zvedla vlna kritiky, kdy opozice požadovala rezignaci Farského na jeho poslanecký mandát. Navzdory této kritice však Farský na stáž do USA odcestoval.

Závěrem uveďme, že poslanec Nacher ve svém výroku hovoří o době 8 měsíců, po kterou má poslanec Farský chybět ve Sněmovně s tím, že informace o této lhůtě má pocházet od hnutí STAN. Žádné takové přímé vyjádření se nám nepodařilo dohledat. Nicméně sám poslanec Farský 11. ledna v pořadu Události, komentáře (video od 34:00) řekl, že původní plánovaná doba jeho pobytu v USA činila skutečně 8 měsíců. V současné době má ale údajně „předjednáno“ zkrácení této lhůty na půl roku. 

Jak toto předjednání dopadne, nelze v současnosti predikovat. Nicméně vzhledem k tomu, že z veřejně dostupných zdrojů lze dovodit, že pobyt Farského v USA může trvat až 8 měsíců, hodnotíme daný výrok jako pravdivý.