Pavel Bělobrádek

Do vzniku samostatné České republiky v roce 1993 probíhalo vládnutí na federální a státní úrovni. Během tohoto období byla KDU-ČSL součástí vlád na obou těchto úrovních. Výjimku tvořila federální vláda sestavená po volbách v roce 1990, kdy strana"[d]o federální vlády nedelegovala na protest proti nekorektnímu postupu představitelů vítězného Občanského fóra v době předvolebního agitačního moratoria žádného kandidáta." Od ustavení samostatné ČR se pak KDU-ČSL nepodílela celkem na pěti vládách. Poprvé v letech 1998 až 2002, kdy byla, s podporou ODS, Milošem Zemanem sestavena jednobarevná menšinová vláda. Dalším případem byla první vláda Mirka Topolánka (2006 až 2007) skládající se pouze z ministrů za ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru parlamentu.

KDU-ČSL se dále nepodílela ani na úřednické vládě Jana Fischera (2009 až 2010), do níž byli jednotliví ministři navrhováni politickými stranami ODS, ČSSD a Stranou zelených. Po následujících sněmovních volbách, kdy KDU-ČSL nepřekročila 5% volební klauzuli, premiér Petr Nečas sestavil vládní koalici ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Stejně tak se KDU-ČSL nijak nepodílela ani na sestavování současné vlády premiéra Jiřího Rusnoka.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že, pokud vezmeme v úvahu obě vládní úrovně z dob federativního uspořádání státu, politická strana KDU-ČSL od roku 1990 neparticipovala celkem na šesti vládách, což zcela koresponduje s výrokem Pavla Bělobrádka.

Podle informací z webu Naši politici hodnotíme výrok jako pravdivý.

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se narodil v 25. prosince 1976 v Náchodě a je mu tedy 36 let.Prvním místopředsedou strany je Marian Jurečka - ten se narodil 15. března 1981 v Přerově, v současnosti je zastupitelem Olomouckého kraje.

Pavel Bělobrádek s největší pravděpodobností hovoří o Věcném záměru zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě, který navrhl vládě v polovině roku 2011 ministr vnitra Jan Kubice.

Dle článku 5, odstavce 7 Legislativních pravidel (.pdf) vlády mohou připomínková místa připomínky, jež považují za důležité, označit jako "zásadní". Dále mohou vznášet další, již pro ně ne tolik závažné, "připomínky". Termín "zásadní připomínka" je tedy přímo upraven zákonem.

Vypořádání připomínek k věcnému záměru zákona, které skončilo 24. března 2011 lze nalézt v Knihovně připravované legislativy (pod PID RACK8ETFSH1M, v záložce "Přílohy"). Z dokumentu je patrné, že připomínková místa uváděla skutečně desítky tzv. "zásadních připomínek". V celém dokumentu se vyskytuje pouze jedna "připomínka" (nikoliv tzv. "zásadní").

Na základě veřejně dostupných dokumentů hodnotíme výrok Pavla Bělobrádka jako pravdivý.

Výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý.

Libor Michálek je senátorem bez politické příslušnosti zvolen ve volebním obvodu č. 27 na funkční období 2012-2018. Jeho kandidaturu podpořilo uskupení KDU-ČSL, Strany zelených a Pirátů.

Za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.

V čase existence ČSFR je nutné rozlišovat dvě úrovně vlád - federální a národní. Události těsně předcházející volbám v roce 1990 (obvinění předsedy ČSL Bartončíka Janem Rumlem (Občanské fórum) z vazeb na StB, známé též jako "aféra Bartončík") a následný neúspěch strany v těchto volbách, vedly k nedelegování žádných svých zástupců do vlády na federální úrovni jako protestu proti postupu zástupců Občanského fóra. V případě národní vlády však strana aktivní byla a jejími zástupci ve vládě Petra Pitharta byli Antonín Baudyš (místopředseda) a Ludvík Motyčka (ministr stavebnictví až do zrušení tohoto úřadu).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, Schwarzenberga před druhým kolem podpořila Zuzana Roithová i celostátní vedení KDU-ČSL, nepodařilo se nám ale potvrdit ani vyvrátit, že by jej podpořili všechny krajské organizace.

Zuzana Roithová skutečně podpořila před druhým kolem kandidaturu Karla Schwarzenberga (učinila tak ovšem pouze sama za sebe, své voliče k podpoře konkrétního kandidáta nevyzvala). Voliče naopak k podpoře opravdu vyzvalo celostátní vedení KDU-ČSL.

Z vedení krajů pak podpořilo kandidaturu Karla Schwarzenberga kraj Jihočeský a Královéhradecký, deklarovanou podporu ostatních krajských organizací se nám nepodařilo dohledat.

Kořeny KDU-ČSL lze hledat již na přelomu 19. a 20. století. (např. Katolická národní strana na Moravě či Strana katolického lidu v Čechách apod.). Ustavující zemský sjezd Československé strany lidové v Čechách se konal ve dnech 5. a 6. ledna 1919 v Praze. První zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. 9. 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. V důsledku rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou došlo ke sloučení českých a moravských organizací v roce 1922 vznikem Ústředního výkonného výboru Československé strany lidové (ze zdrojů např. web KDU-ČSL, cs.wikipedia.org či knižní publikace Český politický katolicismus v letech 1848 - 2005, Politický systém českých zemí 1848-1989 a další). Historii lidové strany tedy můžeme hledat od roku 1919, což je zhruba 93 let.

Co se počtu členů týká, nejaktuálnější dohledatelnou informaci (3.6.2012) nabízí článek uveřejněný na serveru aktuálně.cz. Dle mluvčí strany Alexandry Alvarové mají lidovci 33,5 tisíce členů.

Senátorka Miluše Horská byla zvolena do Senátu za odvod 43 – Pardubice v roce 2010. Podle tisku i podle oficiálního volebního seznamu ČSÚ kandidovala za hnutí Nestraníků jako bezpartijní. Podle vyjádření Romana Línka z KDU-ČSL měla od začátku podporu strany jako kvalitní kandidát.

Po svém zvolení se stala členkou Klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí, jehož členem je nyní například i Libor Michálek.

Výrok předsedy Bělobrádka tedy hodnotíme jako pravdivý.

KDU-ČSL skutečně nebyla vpuštěna do vysílání, byť ve volbách nakonec získala 11 % v Olomouckém kraji a 12,07 % v Královéhradeckém. Předvolební průzkum před vysíláním jim přisuzoval 5 % respektive 5,4 %.

Podle volebního průzkumu ppm factum pro Český rozhlas byli v každém kraji pozváni vždy zástupci stran, které by se alespoň s 90% pravděpodobností dostaly do krajského zastupitelstva. Jak v Olomouckém (Koalice pro Olomoucký kraj společně se Starosty) tak v Královéhradeckém kraji (Koalice pro Královéhradecký kraj) nepřekonali lidovci se svými koaličními partnery v daném časovém intervalu potřebnou výši pravděpodobnosti.

Pro doplnění: metodika předvolebního výzkumu pro Český rozhlas.

KDU-ČSL měla své zastoupení v radách Zlínského (jeden člen rady z celkových osmi členů), Jihomoravského (5/11) a Olomouckého (1/11) kraje. Dle dostupných informací v médiích skutečně nelze dohledat kauzu, která by se týkala členů samosprávných orgánů těchto krajů, a proto hodnotíme výrok Pavla Bělobrádka jako pravdivý.