Pavel Bělobrádek

Zákon, o kterém Pavel Bělobrádek mluví, je novela zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, schvalovaná v letošním roce (v médiích je tento zákon označován také jako zákon o liniových stavbách). V srpnu 2018 byl pak vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 169/2018 Sb. Pro dopravní stavby zahrnuté nově v příloze (.pdf, str. 6) tohoto zákona mohou být použita speciální opatření, která by měla urychlit jejich výstavbu. Jedním z takových opatření (.pdf, str. 4) je institut předběžného uvedení v držbu. V rámci tohoto institutu by stavba mohla být započata i na pozemku, který ještě není zcela vyvlastněn.

Rychlost výstavby pak ovlivňují i další zákony zmíněné Pavlem Bělobrádkem. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), upravuje mj. povolovací řízení pro stavby. Ministerstvo dopravy chce zřídit specializované stavební úřady, které by měly na starosti pouze stavby dopravního charakteru. Ministerstvo pro místní rozvoj pak připravuje návrh zcela nového stavebního zákona. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, pak upravuje samotné řízení před správními úřady a ovlivňuje tak např. délku a komplikovanost procesu při schvalování i dopravních staveb.

Senát se na přijímání těchto zákonů podílí, dle čl. 45–47 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, je návrh zákona nejprve schválen Poslaneckou sněmovnou. Následně se návrh postoupí Senátu, který ve lhůtě třiceti dnů může návrh přijmout. Pak je zákon postoupen prezidentovi republiky k podepsání. Ten může návrh zákona zamítnout či vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Dle čl. 48 Ústavy České republiky může Senát také vyjádřit vůli nezabývat se návrhem zákona, i v tomto případě je zákon přijat a postoupen prezidentovi k podpisu.

Pokud Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s připomínkami, mohou poslanci buď většinou přítomných pozměněný návrh přijmout, nebo 101 hlasy přijmout zákon v původním znění, tj. ve znění bez senátních pozměňovacích návrhů. V obou případech pak návrh putuje k podpisu prezidentovi. V případě, že Poslanecká sněmovna návrh neschválí, legislativní proces končí.

Poslanecká sněmovna pak může i přehlasovat negativní postoj Senátu k návrhu zákona, a to opět minimálně 101 hlasy. Zákon o státním rozpočtu, který určuje, kolik peněz půjde na rozvoj dopravní infrastruktury, pak projednává a schvaluje pouze Poslanecká sněmovna bez účasti Senátu.

Dále uveďme, že vlastníkem dálnic a silnic prvních tříd je stát, který tyto silnice spravuje prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic, což je příspěvková organizace Ministerstva dopravy. Vláda, včetně ministra dopravy, je však dle čl. 68 Ústavy odpovědná pouze Poslanecké sněmovně, jako senátor by tedy poslanec Bělobrádek neměl např. možnost interpelovat ministry a jeho možnost ovlivnit správu a výstavbu těchto silnic by poklesla. Vlastníkem a správcem silnic II. a III. tříd jsou pak kraje a Senát nemá na způsob, jakým kraje silnice spravují, žádný vliv (vyjma schvalovaných zákonů).

Pavel Bělobrádek byl zvolen členem náchodského zastupitelstva ve volbách 2010, 2014 a 2018.

V případě krajského zastupitelstva pak Pavel Bělobrádek byl zvolen v roce 2012 a 2016 jako krajský zastupitel za KDU-ČSL.

Pavel Bělobrádek prošel během své kariéry různými stupni politiky. Nejdříve byl v roce 2010 zvolen zastupitelem města Náchod. Poté byl v roce 2012 zvolen zastupitelem Královéhradeckého kraje. V roce 2013 se pak stal poslancem Parlamentu, a díky tomu o rok později dosáhl pozice místopředsedy vlády.

Bělobrádek je absolventem magisterského studijního programu na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno, s jehož dokončením získal titul Doktor veterinární medicíny (MVDr.). Na stejné univerzitě následně získal i doktorský titul Ph.D. Odborné publikace, které by měly být součástí postgraduálních programů, se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Přestože jsme nedohledali jeho odborné výstupy, Bělobrádek například od roku 2007 píše na svůj blog na serveru iDnes.cz.

Odůvodnění jsme upravili na základě připomínky Pavla Bělobrádka. Původně jsme mylně uváděli, že druhý doktorát získal na Cevro Institutu, kde však Bělobrádek obdržel titul MPA (Master of Public Administration).

Pavel Bělobrádek a starosta Náchoda Jan Birke byli zvoleni členy náchodského zastupitelstva ve volbách 2010, 2014 a 2018. Tedy oba začínají společné třetí období v zastupitelstvu města Náchod.

O podpoře do voleb mluvil Pavel Bělobrádek pro iDnes v rámci komentáře příprav na druhé kolo senátních voleb. Podporu Bělobrádka Birke potvrdil například v rozhovoru pro iDnes.cz: „Budu volit Pavla Bělobrádka. Vyjádřil jsem mu také podporu.“

Před prvním kolem senátních voleb byly také některé osobnosti zmíněny na oficiálních volebních materiálech Pavla Bělobrádka (.pdf). Jiří Klepsa, starosta Jaroměře, jej podpořil společnou fotografií, rovněž skrze Facebook byla avizována podpora Petra Habla, starosty Nového Města nad Metují, zmiňovaného Jana Birkeho nebo Jana Bitnara, starosty Broumova.

Pavel Bělobrádek zastával od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017 funkci vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace (od 5. do 13. prosince v demisi). Šlo tedy bezmála o 4 roky. Jiří Drahoš byl předsedou Akademie věd ČR od 13. března 2009 do března roku 2017. Ve funkcích se tak mohli potkat jen přibližně 3 roky a 2 měsíce.

Po tuto dobu však opravdu spolupracovali. V roce 2017 zároveň Bělobrádkovi neunikl ani Sněm Akademie věd ČR. V rozhovoru pro Reflex navíc sám Drahoš spolupráci potvrdil, hodnotil ji přitom velmi kladně:

Otázka Reflexu: Se kterým představitelem vlády se vám jednalo nejlépe?

JD: Určitě se mi dobře jedná s Pavlem Bělobrádkem, nejen proto, že to je člověk, jenž má jako místopředseda vlády na starost vědu a výzkum, ale přesto, že ve vědě nikdy nepracoval, nechá si spoustu věcí vysvětlit, což je u politika vždy důležité. 

Pavel Bělobrádek vstoupil do KDU-ČSL v roce 2004, v této době strana nebyla v nijak špatné kondici. Bělobrádek prošel během své kariéry různými stupni politiky. Nejdříve byl v roce 2010 zvolen zastupitelem v městě Náchod. Poté byl v roce 2012 zvolen zastupitelem Královéhradeckého kraje. V roce 2013 se již stal poslancem Parlamentu a díky tomu o rok později dosáhl pozice místopředsedy vlády.

Předsedou strany se stal v roce 2010 poté, co se KDU-ČSL nedostala do Sněmovny, jejich volební výsledek byl tehdy 4,39 %. V dalších dvou volbách se již KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny dostala, a to s výsledky 6,78 % a 5,8 %. Je tedy faktem, že se strana pod jeho vedením vrátila do vrcholné politiky, respektive do Sněmovny, jak je vidět i na grafu níže.

Není však pravdou, že by KDU-ČSL byla ve špatné kondici v době, kdy do ní Pavel Bělobrádek vstupoval. Ilustrovat to lze na stranickém potenciálu, který je na základě dat CVVM ukázán na grafu níže. Vidíme, že v roce vstupu Bělobrádka do strany byl potenciál 7,5 %, zatímco poslední šetření ukazuje 2,5 %. V roce 2010, kdy se stal Pavel Bělobrádek předsedou, to byla 2 %.

(Nutno dodat, že stranický potenciál počítá CVVM z otevřené otázky, koho by voliči volili, pokud by příští týden byly volby. Nejedná se o předpovídající volební model, tedy kolik procent by strana získala při zvážení volební účasti, atd. Jsou zde zahrnuti i voliči, kteří nejsou rozhodnutí nebo třeba nepůjdou volit.)

Skupina poslanců (ze všech poslaneckých klubů) předložila v lednu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Návrh byl upraven pozměňovacím návrhem, předloženým Hospodářským výborem, který připojil do vybraných prioritních dopravních staveb i silnici I/33, jakožto důležitou (mp3, 1:27:09) spojnici mezi dálnicí D11 a Polskem.

Pozměněný poslanecký návrh zákona byl takto schválen 29. června 2018, postoupen v této verzi do Senátu a s téže výjimkou pro I/33 byl po projednání Senátem přijat. Prezident zákon podepsal začátkem srpna.

Díky tomu, že je silnice I/33 uvedena v příloze zákona jako prioritní stavba, může proběhnout vyvlastňovací řízení týkající se pozemků dotčených stavbou v jednodušším režimu, což umožňuje rychlejší výstavbu (mimo jiné) zmíněných obchvatů. Děje se tak ovšem pouze tehdy, když jsou podmínky pro vyvlastnění splněny natolik, že chybí pouze určit výši náhrady.

Královéhradecký kraj, kde oba řečníci kandidují, respektive jím zřízená příspěvková organizace Správa silnic Královéhradeckého kraje (SSKHK), zajišťuje výkon vlastnických práv kraje k silnicím II. a III. třídy. Základním účelem činnosti SSKHK je zabezpečení správy, údržby, výstavby a oprav silnic.

Pavel Bělobrádek zřejmě hovoří o možnosti Parlamentu, dle jeho slov konkrétně Sněmovny, ovlivnit hospodaření kraje se silnicemi II. a III. třídy. Tohoto se v uplynulém období dotkl návrh jeho stranického kolegy Jaroslava Klašky.

Poslanec za KDU-ČSL Jaroslav Klaška předložil (.pdf) v květnu 2017 pozměňovací návrh (.pdf) k novele (.pdf) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve kterém navrhoval převedení části daňových výnosů do Státního fondu dopravní infrastruktury. Ten by následně spolufinancoval opravy krajských silnic a zvýšil tak částku vyhrazenou právě na opravy. Pozměňovací návrh ovšem neprošel ani hlasováním v Poslanecké sněmovně. Z KDU-ČSL hlasovali pro 4 poslanci, 4 poslanci se zdrželi, 3 nebyli přihlášeni a 3 se omluvili. Do finálního znění se tak návrh Jaroslava Klašky nedostal.

Cílem návrhu Jaroslava Klašky bylo mimo jiné zajištění předvídatelného příjmu pro kraje na opravy silnic. V současné době totiž kraje nemají tento příjem předem jistý a záleží na rozhodnutí vlády, případně Poslanecké sněmovny při projednávání státního rozpočtu. V letošním roce rozhodla vláda o dotaci pro kraje ve výši téměř 4 miliard Kč na opravy silnic II. a III. třídy prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury. Od roku 2019 plánuje vláda zavést nový systém, ve kterém by byl tento příspěvek přímo součástí rozpočtu a střednědobého výhledu Státního fondu dopravní infrastruktury.

Milan Štěch byl podruhé zvolen předsedou Senátu v listopadu roku 2016 tajným hlasováním, kdy získal 56 hlasů ze 78 odevzdaných. Jako jediný kandidát byl zvolen v prvním kole tajné volby.

Štěcha se na post předsedy Senátu rozhodly nepodpořit kluby senátorů za KDU-ČSL a STAN. Důvodem pro výhrady klubů vůči Štěchovi byl ten, že se podepsal pod prohlášení o respektu k Číně a její územní celistvosti. Text vznikl po setkání některých českých politiků s tibetským duchovním vůdcem Dalajlamou, který navštívil Českou republiku téhož roku v říjnu.

Oba senátorské kluby podle mediálních zpráv uznávaly nepsané pravidlo, podle něhož má ČSSD jakožto nejsilnější strana v Senátu nárok na předsedu. Výhrady ale měly k osobě Milana Štecha. Jak vyplývá i ze stenozáznamu rozpravy před volbou předsedy, tyto otázky se řešily na zasedání klubů; v rozpravě se k nim pak zástupci KDU-ČSL ani STAN nevyjadřovali. Naproti tomu ODS Štecha podpořila s tím, že nechce ČSSD diktovat, koho má na post nominovat.

Informace o alternativách, které se v roce 2016 nabízely a o nichž Pavel Bělobrádek hovoří, se nepodařilo dohledat. Je možné, že se objevovaly během zákulisního vyjednávání.

Nestandardní situace předcházející opoziční smlouvě nastala už v roce 1996, kdy zvítězila ODS, přesto s ODA a KDU-ČSL měly pouhých 99 křesel, což jim k získání důvěry nestačilo. Dohodou s ČSSD, druhou ve volbách, vyměnily důvěru vládě za křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, kam tedy usedl opoziční Miloš Zeman. Už v roce 1998 se odehrály předčasné volby, a to po rozpuštění Sněmovny ústavním zákonem. Ve volbách 1998 zvítězila ČSSD s Milošem Zemanem v čele, avšak nepodařilo se jí sestavit koaliční vládu. S opoziční ODS pod vedením Václava Klause tak nakonec uzavřely Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice (.pdf), častěji označovanou jako Opoziční smlouvu. Tou de facto obrátily fungování z předchozího období: předsedou Sněmovny byl Klaus za ODS, strana za to podpořila vznikající vládu, když měla menšinu.

O právu opoziční strany na post předsedů obou komor Parlamentu, tedy Sněmovny i Senátu, se v Opoziční smlouvě hovoří v článku 3: „Výše jmenované strany (ODS a ČSSD, pozn. Demagog.cz) se zavazují, že budou respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu České republiky, a vyjádří respektování tohoto práva hlasováním pro kandidáty navržené opoziční stranou.“

Nejsilnější poslanecký klub měla s 75 členy ČSSD. ODS, která měla v osobě Václava Klause funkci předsedy Poslanecké sněmovny, byla ve velikosti poslaneckého klubu až na druhém místě s 65 členy.

Co se týče běžné praxe udělení postu předsedy Sněmovny nejsilnějšímu poslaneckému klubu či vítězi voleb, k tomu uvádíme následující data z jednotlivých funkčních období od roku 1993 do roku 2018:

Kromě dvou zmíněných případů jsou zde ještě dva, a to roky 2006, kdy přes vítězství ODS stanul v čele Sněmovny sociální demokrat Vlček, a rok 2010, kdy v čele Sněmovny stanula Miroslava Němcová, přestože nejsilnějším poslaneckým klubem byla ČSSD.

V roce 2006 kvůli zablokované Sněmovně v jejím čele stanul Miloslav Vlček za ČSSD, přestože vítězem voleb byla ODS. Neměla však dostatečný počet křesel k většinové vládě. Přes původní záměr obsadit křeslo předsedy jen dočasně nakonec však zůstal až do roku 2010.

V roce 2010, kdy vznikla koalice ODS, TOP 09 a VV a obešla tak vítěze voleb ČSSD, byla předsedkyní Sněmovny zvolena Miroslava Němcová (ODS). Tehdejší předseda strany s nejsilnějším poslaneckým klubem, Bohuslav Sobotka (ČSSD), pro server iDNES.cz dne 9. června 2010 k volbě předsedkyně Sněmovny uvedl: „ODS, Věci veřejné a TOP 09 popírají svá původní prohlášení a nerespektují fakt, že volby vyhrála sociální demokracie a má i největší klub ve Sněmovně.“ Předseda strany s nejsilnějším poslaneckým klubem tedy tento krok za standardní nepovažoval. Vznikající vládní koalice ale argumentovala tím, že funkci předsedy Sněmovny má plnit zástupce sněmovní většiny, tedy někdo z koalice ODS, TOP 09 a VV.