Pavel Bělobrádek

Výrok je hodnocen i přes drobné nepřesnosti jako pravdivý. Hnutí ANO ve svém volebním programu skutečně částečně navrhuje podobná opatření, která veřejně prezentovali v minulých dvou letech lidovci. Zejména jde o osoby s nízkým obratem a paušální daní. Dodejme, že nehodnotíme, nakolik se ANO v dané věci inspirovalo od své konkurence, daná věc je neověřitelná.

Hnutí ANO ve svém volebním programu k návrhům u EET uvádí:

„Úspěšně fungující projekt EET jsme podrobili důkladnému vyhodnocení a navrhnemeněkteré úpravy, které neohrozí fungování tohoto nástroje. Z povinnosti evidovat tržby

vyjmeme:

• fyzické osoby s paušální daní a obratem do 500 tisíc korun ročně,
• veřejně prospěšné poplatníky s obratem do 1 milionu korun ročně, kteří v rámci pořádanýcha dopředu nahlášených akcí evidují své tržby mimo prostory stálé provozovny vybavenéEET,
• bufety a obdobná zařízení ve školách a v provozovnách dětských táborů nebo dětskýchzájmových kroužků,
• online platby,
• prodeje vánočních kaprů při řádném nahlášení předem.“

Lidovci v roce 2015 navrhovali koalici, aby se EET vztahovala na plátce DPH. Učinil tak Pavel Bělobrádek ve svém dopise premiéru Sobotkovi v září 2015. V něm shrnuje vicepremiér postoj KDU-ČSL k připravovanému návrhu zákona o EET. Explicitně uvádí, že „za vůbec nejlepší považuje stanovení povinných subjektů na základě platby DPH, kde je okruh plátců zcela jasně definován, což vylučuje možnost daňové optimalizace ve snaze vyhnout se EET.“ (.pdf, str. 4) Tento původní návrh byl koaličními partnery odmítnut.

Na konci roku 2016 pak KDU-ČSL přišla s dalšími návrhy:

„1. EET se bude vztahovat jen na poplatníky s obratem nad 414 000 Kč
2. Z EET budou vyloučeny farmářské trhy a lidé, kteří si podnikáním přivydělávají
3. Z povinnosti vést EET budou vyloučeni všichni plátci paušální daně, ne pouze ti, kteří mají obrat do 250 000 Kč“

Jan Šrámek byl předsedou Československé strany lidové (ČSL) od jejího vzniku v roce 1918 až do komunistického puče v únoru 1948 (s výjimkou let válečného exilu, kdy v Londýně zastával post předsedy exilové vlády Československa).

Josef Lux se stal předsedou Československé strany lidové v září 1990. O dva roky později došlo ke spojení Křesťanské a demokratické unie s ČSL a byla vytvořena strana KDU-ČSL, tak jak ji známe dnes. Lux byl předsedou strany až do září 1998, kdy ze zdravotních důvodů odstoupil z čela strany a jeho místo zaujal Jan Kasal.

Dle stanov strany se každé dva roky v rámci sjezdu strany volí předseda a jeho místopředsedové. Poslední sjezd strany se uskutečnil letos v květnu, kde byl Pavel Bělobrádek znovu zvolen předsedou.

Poprvé byl Bělobrádek zvolen předsedou v roce 2010 a pokud naplní svůj mandát a zůstane předsedou strany až do roku 2019, stane se nejdéle působícím mužem v čele lidovců v jejich novodobé historii.

Pavel Bělobrádek je předsedou KDU-ČSL od 20. listopadu 2010. Pod jeho vedením se tak strana účastnila opakovaně krajských a také senátních voleb.

Krajské volby Lidovci se pod vedením Bělobrádka účastnili krajských voleb dvakrát – konkrétně to bylo na podzim let 2012 a 2016. V prvně uvedených volbách získali celkem 53 mandátů (ať již na samostatných kandidátkách, nebo v různých krajských koalicích – za všechny koalice pro Královéhradecký kraj, na jejíž kandidátce získal mandát i Bělobrádek).

O čtyři roky později pak lidovci posílili o celkem pět mandátů, celostátně dosáhli na 58 krajských zastupitelů.

Senátní volby V roce 2012 získali lidovci dva mandáty. O dva roky později získali pět senátorů a další dva byli zvoleni ve společné koalici s dalšími subjekty. V roce 2016 získali pět mandátů, v koalici s dalšími subjekty pak další čtyři.

Pokud budeme srovnávat stejný druh voleb, tak je pravdou, že pod Bělobrádkem se lidovci postupně zlepšují. Bereme-li tedy ty volby, kdy se KDU-ČSL pod tímto předsedou ucházela o podporu opakovaně. Do srovnání tedy nepočítáme období před Bělobrádkovým nástupem, kdy lidovci vypadli z Poslanecké sněmovny.

V posledních senátních volbách byla nejúspěšnější stranou KDU-ČSL, které uspělo devět kandidátů. Druzí nejúspěšnější byli Starostové a nezávislí, kteří získali pět mandátů.

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 byla kandidátkou KDU-ČSL Zuzana Roithová. Ta pro svou kandidaturu sesbírala podpisy 50 tisíc občanů v petici. V prvním kole získala bezmála 5 % hlasů, do druhého kola tak nepostoupila.

Ve druhém kole doporučilo vedení KDU-ČSL podpořit Karla Schwarzenberga.

Kandidáti na post prezidenta musí mít do pěti dnů od vyhlášení voleb zřízen tzv. transparentní volební účet pro financování předvolební kampaně.

Dále musí kandidát získat podporu dvaceti poslanců, deseti senátorů nebo 50 tisíc občanů oprávněných volit. Této mety (50 tisíc podpisů) prozatím dosáhlo jen několik z nich, resp. sami to deklarují současný prezident Miloš Zeman, Jiří Drahoš a Michal Horáček. Pavel Fischer pak oznámil, že disponuje dostatečným počtem podpisů senátorů.

Volební účty eviduje Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, který eviduje jedenáct kandidátů. Nicméně dodejme, že u řady z nich jde o pouhou deklaraci; pokud nesplní zákonné podmínky, tak kandidovat nemohou. Např. výše zmíněný Fischer ještě účet zaveden nemá, vzhledem k tomu, že splní podmínku kandidatury, jej ale lze připočítat.

Ve veřejném prostoru se pak objevily i další snahy o prezidentskou kandidaturu, resp. její vyhlášení, které však mají pramalé šance. Za všechny jmenujme Janu Yngland Hruškovou nebo Karla Štogla.

Bělobrádek má tedy pravdu v tom, že deklarovaných kandidátů je zhruba patnáct (online projekt Prezident 21 jich vede dokonce osmnáct) – těch, co prozatím plní podmínky pro samotnou kandidaturu, je výrazně méně, momentálně pouze čtyři.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v červnu 2016 výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se skutečně umístila jako jedna z nejlepších, konkrétně skončila na šesté příčce ze 163 zemí. Tento index však neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Vliv na bezpečnost v zemi má pak vedle vlády velké množství dalších faktorů.

V roce 2015 obsadila Česká republika 12. místo, 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku 2 body z 5, přičemž 5 značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Dále lze v souvislosti s bezpečností zmínit klesající kriminalitu. Za rok 2016 jsou zatím dostupné statistiky pouze do konce listopadu, nicméně i podle nich je celková kriminalita nižší než ta za stejné období v letech 2015 a 2014. Lze tedy předpokládat, že i konečné číslo bude nižší a potvrdí klesající trend. Za období této vlády kriminalita setrvale klesá.

O aktivitách Ruska a Číny na území ČR píše BIS ve své výroční zprávě za rok 2015 (výroční zpráva za rok 2016 nebyla dosud zveřejněna) v kapitole Kontrarozvědná činnost. Zpravodajské služby právě těchto dvou zemí působily v ČR nejvýrazněji, přičemž dominovaly ty ruské.

Aktivity Ruska se zaměřovaly především na operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize. Cílem zde bylo oslabit informační potenciál ČR, vyvolat či přiživit vnitro-společenské a vnitropolitické tenze v ČR, narušit vnitřní soudržnost a akceschopnost ČR a NATO aj. Další ruské aktivity se odehrávaly na poli ekonomické a vědecko-technické rozvědky v ČR a dále pokračovaly i vlivové aktivity zaměřené na udržení a posílení ruských pozic a perspektiv v české energetice.

Čínské aktivity se zaměřovaly na rozšiřování a prohlubování vlivové infiltrace české politiky a složek české státní moci. Vedle toho se orientovaly také na posilování čínského vlivu v české ekonomice a byznysu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, výroční zpráva BIS za rok 2015 obsahuje a potvrzuje aktivity Ruska a Číny vedené na území ČR. Zároveň tvrzení o České republice jako jedné z nejbezpečnějších zemí na světě není zcela přesné. Světový index míru totiž prokazuje spíše mírové prvky než míru bezpečnosti, nicméně ČR se skutečně umístila mezi nejlepšími.

Pavel Bělobrádek působil jako veterinární inspektor v letech 2001–2009 na Krajské veterinární správě pro Královéhradecký kraj. Česká republika se stala členem Evropské unie 1. května 2004.

Politika EU v oblasti bezpečnosti potravin byla důkladně reformována na počátku 21. století. Vznikla definice tzv. přístupu ze zemědělského výrobku až na stůl, což zajišťuje bezpečnost na vysoké úrovni ve všech fázích výrobního a distribučního procesu všech potravinářských výrobků, jež jsou na trhu EU. Nezáleží přitom na tom, zda jejich výroba probíhá v EU, nebo zda jsou dováženy ze třetích zemí mimo EU.

V roce 2002 vstoupilo v platnost nařízení (ES) č. 178/2002, kterým byly stanoveny obecné zásady a požadavky potravinového práva a postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nařízením byl také zřízen Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Podle tohoto nařízení (.pdf, str. 471) „potraviny a krmivo dovážené do Společenství za účelem uvedení na trh ve Společenství musí splňovat odpovídající požadavky potravinového práva nebo podmínky, které Společenství považuje přinejmenším za rovnocenné těmto požadavkům, nebo existuje-li zvláštní dohoda mezi Společenstvím a vyvážející zemí, požadavky obsažené v dotyčné dohodě.“

Nařízení č. 178/2002 z roku 2002, kdy ČR ještě nebyla členem EU, stanovilo dovozcům potravin a krmiv, jež měly být ze třetích zemí uvedeny na trh v EU, splnit stejné, odpovídající požadavky či podmínky, které platily pro výrobce potravin v zemích EU. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Varování před závadnými potravinami je zveřejňované na stránkách Informačního centra bezpečnosti potravin (ICBP). Převažují hlášení o nevyhovujících potravinách ze zahraničního dovozu. Za tento rok bylo zatím uveřejněno celkem 28 hlášení. Zároveň funguje Systém rychlého varování (RASFF), v němž jsou sdíleny informace o nebezpečnosti potravin na úrovni EU a EFTA.

V poslední době se veřejně mluvilo o několika případech - např. o dovážených kontaminovaných vejcích nebo o salmonele v kuřecím mase z Polska. Takové případy nejsou zcela ojedinělé.

Pavel Bělobrádek má tedy pravdu, že problémy s bezpečností dovážených potravin existují, resp. že se mezi nimi vyskytují i potraviny potenciálně škodlivé. Data popisující kvantitu takových potravin v celkovém objemu jsou problematicky dostupná, nicméně jelikož jádro výroku odpovídá faktům, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Z hlediska výkonnosti daného odvětví je nutné sledovat jak hrubý domácí produkt (HDP), tak hrubou přidanou hodnotu (HPH). HDP je z hlediska strany nabídky určován hrubou přidanou hodnotou a saldem daní z produktů a dotací na produkty. Samotná hrubá přidaná hodnota reflektuje souhrnnou výkonnost odvětví a je čistým ukazatelem výkonnosti ekonomiky. HPH tvoří asi 90 % HDP.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu (viz graf níže) za rok 2015 měla Česká republika podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě 32,1 %, a z tohoto pohledu tedy byla druhou nejprůmyslovější zemí v Evropské unii, hned za Irskem. V případě Irska ovšem dodejme, že Eurostat upozorňuje na specifičnosti případu, proto i výrok hodnotíme jako pravdivý.

U Německa byl podíl průmyslu na HPH 25,9 % a v žebříčku zemí EU skončilo na osmém místě.

Eurostat také provedl srovnání vývoje podílu průmyslu na HPH v čase. V tomto ohledu se ČR od roku 1995 téměř nikam neposunula – v roce 1995 byl tento podíl 31,4 %. I tak se ale ČR v tomto ohledu drží na vrcholu ve srovnání s ostatními zeměmi EU.

Průmysl se pak v roce 2016 podílel na HDP (.pdf, str. 6) z 32,3 %.

Za posledních 20 let (1996–2016) se narodilo 2 161 901 živých dětí. V předchozích 20 letech (1976–1996) to bylo 2 891 454 živých dětí. Za posledních 20 let je tedy úbytek pouze 729 553, ne milion, jak je vidět v následujícím grafu:

Podle dat českého statistického úřadu počet žáků na učňovských oborech opravdu každoročně klesá. V porovnání školního roku 2005/06 a posledních dat za rok 2015/2016 klesl o zhruba 46 tisíc:

Podívejme se ale na to, kolik procent z žáků na středním stupni vzdělávání tvoří studenti v oborech s výučním listem. Od roku 2005 do 2016 došlo k poklesu o 2 %: v roce 2005/2006 studovalo 24 % studentů obor s výučním listem, o deset let později 21 % ze všech studentů na středních školách. Na procentuální zastoupení se zaměřujeme proto, že na rozdíl od absolutního počtu není zkreslen celkovým poklesem studentů, ke kterému kvůli nižší porodnosti nepochybně dochází. Ve výroku Bělobrádka by proto mělo jít hlavně o proporcionální (tj. procentuální) zastoupení žáků na oborech s vyučením.

Nyní se vyjádříme ke Gaussově křivce, kterou Bělobrádek zmiňuje. Gaussovo rozdělení, nebo také normální, je rozdělení v populaci, v tomto případě myšleno inteligenční rozdělení. Opět platí, že zde jde o procenta lidí v populaci, kteří mají konkrétně vysokou inteligenci (měřenou testy IQ) – tato proporce se v čase nemění, největší procento populace se pohybuje okolo průměru (68 % populace) a menší dosahuje geniality nebo je naopak mentálně na nižší úrovni.

Pokud tedy Pavel Bělobrádek říká, že na Gaussově křivce kvůli menšímu počtu dětí něco „chybí“, není to úplně korektní argumentace: rozložení inteligence dětí se nemění, pouze se „kopec“ z grafu sníží, takže je ve všech částech populace méně lidí.

Změna ovšem může nastat například v tom, že gymnázia nebo školy zakončené maturitou nenaplní své kapacity dětmi s vyšším IQ, a proto mohou snižovat požadavky na studenty a nabírat více dětí s nižším IQ. To bude pravděpodobně případ propadu u škol s výučním listem: jak ukazuje výše publikovaná tabulka, skoro u všech typů vzdělání došlo k poklesu žáků, nárůst najdeme hlavně u všeobecných škol s maturitou (ze kterých poté žáci nejčastěji míří na vysokou školu).