Pavel Bém

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 ODS získala 24,47 % hlasů. Volby tehdy vyhrála ČSSD s 30,20 % a do Sněmovny se dostala ještě KSČM (18,51 %) a koalice KDU-ČSL, US-DEU (14,27 %).

Podle průzkumu stranických preferencí ze dne 19. 8. 2013, který zpracovala agentura ppm factum, by ODS volilo 6 % a TOP 09 10 % voličů.

Volební model agentury Median z 23. 8. 2013 přisuzuje ODS 13,5 % hlasů, zatímco TOP 09 15 %.

Nutno však poukázat na rozdílnou metodiku těchto měření. Strany v průzkumech stranických preferencí dosahují nižších čísel, protože do celku 100 % se započítávají také voliči nerozhodnutí a voliči, kteří nehodlají jít k volbám (u průzkumu ppm factum tyto dvě skupiny tvoří 35 % respondentů). Volební modely jsou od odpovědí těchto respondentů "očištěny" a simulují možný volební výsledek.

Pokud od dat z volebního modelu agentury Median odečteme oněch 35 %, dostáváme se k výsledkům 8,8 % pro ODS a 9,75 % pro TOP 09.

Výrok Pavla Béma hodnotíme jako pravdivý, jeho tvrzení v zásadě odpovídá stranickým preferencím těchto stran a TOP 09 skutečně není výrazně úspěšnější.

Na základě dat volebních výsledků hodnotíme výrok jako pravdivý. V České republice se dosud konaly dvoje volby do Evropského parlamentu, v roce 2004 a 2009. Obě hlasování měla účast jen málo přes 28 %, přičemž – pro srovnání – nejnižší účast při volbách do Poslanecké sněmovny dosud byla 58% v roce 2002.

Tyto výsledky jsou ve shodě s teorií voleb druhého řádu Karlheinze Reifa a Hermanna Schmitta. „V teorii voleb druhého řádu […] autoři rozdělují volby na prvořadé […], což jsou hlavní národní volby a druhořadé […], kam patří lokální a regionální volby, volby do horních komor parlamentů, prezidentské volby (v neprezidentských systémech) a volby do [Evropského parlamentu]“ (magisterská práce Kateřiny Slámové, .pdf, str. 9).

Hlavní charakteristika voleb do Evropského parlamentu jako voleb druhého řádu má být:

„1) Je v nich zaznamenána nižší volební účast.
2) Oproti prvořadým volbám je větší procento neplatných hlasů.
3) Získávají malé strany.
4) Vládní strany ztrácejí hlasy.
5) Voliči při svém rozhodování méně zohledňují stranu a více se rozhodují pro osobnosti.
6) Překračují národní hranice.
7) Existuje vazba mezi pravidly voleb a volební účastí – s odlišností od národní tradice klesá volební účast.
8) U [druhořadých voleb] je role volební kampaně důležitější než u [prvořadých].“ (tamtéž, str. 10-11)

Výrok hodnotíme na základě informací z webu ODS a nasipolitici.cz jako pravdivý.

V. Klaus aktivně působil jako předseda v ODS od roku 1991 až do roku 2002. Titulu čestného předsedy strany se Klaus vzdal na kongresu v prosinci 2008.

V současném devíti členném předsednictvu ODS jen Martina Kubu nelze považovat za dlouhodobého stranického kolegu V. Klause, protože do strany vstoupil v roce 2003 (vezmeme-li v potaz Klausovo angažmá v pozici předsedy ODS).

Ostatní členové předsednictva, P. Blažek, T. Chalupa, M. Nemcová, J. Pospíšil, M. Benda, J. Kubera, J Zahradil a P.Sobotka jsou všichni členy ODS již od 90. let.

Jediné mediální prohlášení Pavla Béma ohledně jeho politické budoucnosti, které se nám podařilo dohledat, je jeho otevřený dopis členům ODS z března 2012, kdy byl po zveřejnění odposlechů jeho telefonátů donucen pozastavit členství ve straně.

V tomto dopise mimo jiné píše: „O svém odchodu do "politického důchodu" už jsem se rozhodl dávno. Politické ambice už nějaký čas nemám. Dnes už tak složitou situaci pro ODS nechci ještě více ztěžovat.”

Toto prohlášení je staré přibližně rok a půl a protože sám píše, že se pro svůj odchod rozhodl již dávno, rozhodli jsme se hodnotit výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě programu ODS z roku 1995 a Poděbradských artikul ů z roku 1998 jako pravdivý.

Program strany např. uvádí: "Daňový systém chceme trvale udržet jednoduchý, jednoznačný a zachovávající rovný přístup ke všem. Usilujeme o snižování daňového zatížení i dalších povinných zatížení," nebo

"naší politikou je tuto vyrovnanost trvale udržovat, nepodléhat populistickým tlakům a nezadlužovat se na úkor generací našich dětí."

Ve stejném duchu se vyjadřují i Poděbradské artikuly

jejichž části se nazývají právě Levný stát, Nezadlužená budoucnost, Soukromí je nedotknutelné a Solidarita zodpovědných.

Nejaktuálnější dohledatelné informace o počtu akciových společností v České republice nabízí analýza agentury ČEKIA , která se zabývá poskytováním ekonomických informací (překvapivě tyto údaje nejsou k dispozici ze statistik veřejných institucí typu ministerstva spravedlnosti - spravuje obchodní rejstřík, Ministerstva průmyslu a obchodu či ČSÚ).

Podle údajů ČEKIA, vztažených k prosinci roku 2012, je v České republice celkem 25 081 akciových společností, z nichž 24 151 má své akcie v listinné podobě (zahrnuty jsou firmy, které mají své akcie jak na jméno, tak na majitele - popř. doručitele, tak i ty, které mají akcie obojího druhu). Z těchto společností s akciemi v listinné podobě pak celkem 13 411 subjektů má akcie na doručitele (tzv. anonymní akcie).

I přes mírné odlišnosti (je nutné říci, že Pavel Bém hovoří v termínech "zhruba" či "téměř") a v kontextu debaty (zjištěnými čísly by síle svého argumentu spíše přidal), výrok hodnotíme jako pravdivý.