Pavel Svoboda

Smlouva o fungování Evropské unie (.pdf) (SFEU) skutečně rozlišuje tři typy pravomocí a pro každou z nich uvádí neúplný seznam příslušných oblastí:

• výlučné pravomoci (článek 3 SFEU): v těchto oblastech smí jako jediná vydávat a přijímat závazné akty pouze EU. Úloha členských států se tu omezuje na pouhé provádění těchto aktů s výjimkou případu, kdy je Unie zplnomocní k přijetí určitých aktů;
• sdílené pravomoci (článek 4 SFEU): v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké EU nemá, nebo se rozhodla nevykonávat své pravomoci;
• podpůrné pravomoci (článek 6 SFEU): EU může jednat pouze za účelem podpory, koordinace nebo doplnění činností členských států. Nemá tedy v těchto oblastech žádnou zákonodárnou pravomoc a nesmí zasahovat do výkonu pravomocí vyhrazených členským státům.

Sanace soukromých bank byla jedním z prvků řešení hospodářské krize v některých zemích EU, ať již členů eurozóny (typicky - Irsko, Španělsko atd.), tak i nečlenů (Velká Británie, Dánsko a další). V České republice pak bankovní sektor výraznější problémy nezaznamenal.

Na základě dohledaných dat tedy hodnotíme výrok jako pravdivý, protože součástí řešení problémů bankovního sektoru v mnoha členských zemích EU byla skutečně i státní pomoc.

S Německem (pdf. str.59) má česká ekonomika dlouhodobě nejužší vazby a obchod s tou zemí tvoří více než třicet procent veškerého obratu tuzemského exportu.

Podle analýzy Českého statistického úřadu pak do zemí Evropské unie míří dvě třetiny českého zahraničního obchodu (pdf. str.9), což dokazuje provázanost našeho trhu s členskými státy zmiňované instituce.

Výrok Pavla Svobody hodnotíme na základě rozsudků Evropského soudního dvora jako pravdivý. Kolik by se zrušením roztříštěnosti sídel EP ušetřilo ponecháváme mimo ověřování.

Myšlenka omezení počtu sídel je dlouhodobým zájmem EP a je jasně zmíněna například v usnesení z 29. března 2012 (pdf., s. 105).

V roce 2011 přijal Evropský parlament usnesení o rozvrhu plenárních zasedání na rok 2012 a 2013, přičemž omezil délku plenárních zasedání. Francie a Lucembursko napadly toto usnesení u Soudního dvora EU jako porušení primárních smluv.

Rozsudek ze dne 13. prosince 2012 ruší usnesení EP, jež se týkají rozvrhu parlametních zasedání na roky 2012 a 2013. Podle protokolu č. 6 Smlouvy o EU (pdf., s. 266), který byl přijat na summitu v Edinburku v roce 1992, je sídlo EP ve Štrasburku, Generální sektretariát sídlí v Lucembursku a zasedání probíhají také v Bruselu.

Podobný rozsudek (pdf., anglicky) byl vydán i 1. října 1997.

Dle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (pdf., s. 193) mají pravomoc určit sídla orgánů EU pouze členské státy.

Princip určení sídel orgánů EP je tedy zakotven v primárních smlouvách a bez souhlasu členských států nemohou být sídla rušeny či změněny.

Lidovci skutečně mají své zastoupení v Senátu - jsou zastoupeni v "Klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí". Jejich senátory v tomto klubu jsou Petr Šilar, Jiří Čunek a Stanislav Juránek.

Ve volbách do poslanecké sněmovny 2010 získala KDU-ČSL 4,39 %, což jí nestačilo na zisk poslaneckých mandátů. Před těmito volbami však měla strana své zastoupení ve Sněmovně po celou dobu samostatné existence ČR.

Na základě dokumentů spojených s Listinou základních práv Evropské unie hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro Listinu základních práv Evropské unie skutečně existuje dokument s názvem Vysvětlení k Listině (.pdf), který podrobně článek za článkem analyzuje návaznost na jiné mezinárodně právní dokumenty, ze kterých jednotlivé úpravy vychází.

Vysvětlení sice nenajdeme na konci Listiny samotné, ale například ministerstvo zahraničních věcí má na stránce věnované Listině základních práv EU odkaz na oba dokumenty - Listinu i Vysvětlení. Dají se tedy považovat za v jistém slova smyslu celek.

Pravdou je, že podpora vzdělanosti a zkvalitňování vzdělávání je jedním z dlouhodobých záměrů České republiky (.pdf).

Nicméně se nedá říct, že by se ve výdajích na vzdělání vždy škrtalo. Jak ukazují čísla z jednotlivých roků, tak kromě přechodu mezi lety 2009 - 2010 se rozpočet vždy nepatrně navýšil. Ani dodatečně v průběhu roku se v kapitole MŠMT neškrtá, spíše naopak, jak dokládají sumy v plánovaných výdajích po změnách. V letech 2008-2010 se nepodařilo vyčerpat všechny alokované prostředky, to ale nemusí být způsobeno škrty. V poslední době dokonce vyčerpané prostředky přesahují plánované sumy.

RokPlánované výdajePlánované výdaje po změnáchSkutečně se podařilo vyčerpat 2008 (.pdf)119 211 935 tis. Kč120 694 768 tis. Kč119 382 698,35 tis. Kč 2009 (.pdf)134 661 633 tis. Kč135 311 156 tis. Kč127 649 596,70 tis. Kč 2010 (.pdf)125 207 635 tis. Kč126 675 678 tis. Kč124 266 208,01 tis. Kč 2011 (.pdf)127 086 415 tis. Kč137 660 290 tis. Kč138 959 133,14 tis. Kč 2012 (.pdf)137 851 240 tis. Kč139 551 426 tis. Kč138 184 480,68 tis. Kč 2013 (.pdf)140 411 693 tis. Kč

V průvodní zprávě (.pdf) k návrhu rozpočtu kapitoly MŠMT na rok 2013 jsou na straně 5 shrnuta legislativní východiska sestaveného rozpočtu. Ze shrnutí je jasné, že například pro rok 2013 byl rozpočet nejprve snížen oproti roku 2012, ale postupným vývojem se nakonec dostal na sumu větší než v roce 2012. Takže teoreticky by se snaha o omezení výdajů v kapitole nalézt dala, nicméně tyto tendence byly ještě před sestavením rozpočtu opuštěny a rozpočet znovu meziročně narostl. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.