No, tak myslím, že není nikdo tady v tomhle tom sále, kdo by si nepřál ušetřit těch cca 200 milionů eur nebo kolik to stojí ročně ta dvě, respektive tři sídla Evropského parlamentu, že jo? Ale přeci to už si Evropský parlament nejméně dvakrát odhlasoval tohle to tady. Ale ano, já o těch dokumentech vím. Bohužel jsou nejméně dva indikáty Evropského soudního dvora, které jasně řekly, že tento princip jednoho sídla ve Štrasburku a jednoho v Bruselu, prostě zatím se nedá změnit. Protože to je něco, co je zakotveno koneckonců i v primárním právu.
Výrok Pavla Svobody hodnotíme na základě rozsudků Evropského soudního dvora jako pravdivý. Kolik by se zrušením roztříštěnosti sídel EP ušetřilo ponecháváme mimo ověřování.
Myšlenka omezení počtu sídel je dlouhodobým zájmem EP a je jasně zmíněna například v usnesení z 29. března 2012 (pdf., s. 105).
V roce 2011 přijal Evropský parlament usnesení o rozvrhu plenárních zasedání na rok 2012 a 2013, přičemž omezil délku plenárních zasedání. Francie a Lucembursko napadly toto usnesení u Soudního dvora EU jako porušení primárních smluv.
Rozsudek ze dne 13. prosince 2012 ruší usnesení EP, jež se týkají rozvrhu parlametních zasedání na roky 2012 a 2013. Podle protokolu č. 6 Smlouvy o EU (pdf., s. 266), který byl přijat na summitu v Edinburku v roce 1992, je sídlo EP ve Štrasburku, Generální sektretariát sídlí v Lucembursku a zasedání probíhají také v Bruselu.
Podobný rozsudek (pdf., anglicky) byl vydán i 1. října 1997.
Dle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (pdf., s. 193) mají pravomoc určit sídla orgánů EU pouze členské státy.
Princip určení sídel orgánů EP je tedy zakotven v primárních smlouvách a bez souhlasu členských států nemohou být sídla rušeny či změněny.
Tentokrát jsme ověřovali diskuzi think-tanku Evropské hodnoty nazvanou "Jak se Češi utkají o křesla v Evropském parlamentu", které se zúčastnil Jaromír Drábek (TOP09), Jiří Dienstbier (ČSSD), Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a Jan Zahra...