Richard Falbr

Vyjádření Richarda Falbra přinesl zpravodajský list ČTK České noviny 3. února 2014.

Na začátku je třeba zdůraznit, že na rozdíl od Richarda Falbra ponecháme hodnocení jestli je Hashim Thaçi podezírán právem nebo nikoli na rozhodnutí soudu. Hodnotili jsme tedy pouze faktickou část výroku, která je pravdivá - Hashim Thaçi je totiž skutečně je podezřelý z napojení na organizovaný zločin, z obchodování s lidskými orgány a z dalších zločinů.

Hashim Thaçi byl obviněn z toho, že byl v 90. letech jednou ze špiček organizovaného zločinu v Kosovu. Měl být zapojen - mimo jiné - do obchodu s lidskými orgány. To tvrdí zpráva (anglicky) vypracovaná pro Radu Evropy, kterou vypracoval Dick Marty, a která byla předložena 12. prosince 2010. Sám Dick Marty k Thaciho obvinění řekl následující: „Netvrdím, že Thaci osobně řídil obchodování s orgány. Nedokážu si ale představit, že by o tom nevěděl."

Z únosů a obchodu s lidskými orgány byl Thaçi obviněn také již v roce 2008 bývalou žalobkyní Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii Carlou del Ponte. Soud pod patronátem Evropské unie dosud nerozhodl.

Tento výrok hodnotíme na základě níže uvedených informací jako pravdivý s výhradou.

Dle dostupných údajů se kancléřka Angela Merkelová s německými europoslanci schází, tyto schůzky však nejsou pravidelné. Například za rok 2013 nebyly nalezeny žádné údaje potvrzující schůzku Angely Merkelové s členy Evropského parlamentu.

O schůzkách s kancléřkou píší nejčastěji členové Evropského parlamentu, například Reimer Bȍge na svých webových stránkách, dále například europoslankyně Birgit Collin-Langer nebo poslanec Burkhard Balz.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nepodařilo se nám dohledat informace potvrzující nebo vyvracející tvrzení Richarda Falbra.

Kontaktovali jsme v tomto ohledu Jiřího Paroubka a v případě, že nám odpoví, uveřejníme zde alespoň jeho vyjádření.

Výrok Richarda Falbra je hodnocen jako neověřitelný, protože stanoviska Českých drah ani Ministerstva dopravy nejsou veřejně dostupná a nelze tak zjistit, kdy je poslanci dostali k dispozici.

" Železniční balíček " je souhrn návrhů nové (a novelizace stávající) legislativy týkající se železniční dopravy iniciované Evropskou komisí. Doposud byly přijaty tři železniční balíčky. První z nich se zabýval mezinárodní nákladní dopravou, druhý vnitrostátní nákladní dopravou a třetí mezinárodní osobní dopravou.

Čtvrtý železniční balíček, který Evropská komise předložila 30. ledna 2013, by měl napomoci liberalizovat vnitrostátní osobní dopravu. Balíček musí být schválen jak Evropským parlamentem, tak i Radou EU. Parlamentní výbor pro dopravu balíček schválil 17. prosince 2013. Na plenárním zasedání byl projednáván 25. února 2014 a při hlasování prošel prvním čtením. Jakmile se k balíčku vyjádří Rada, budou obě instituce ještě jednat o konečném znění pravidel.

Stanoviska Českých drah ani Ministerstva dopravy pro europoslance nelze dohledat. Jediné dostupné stanovisko Českých drah je z internetového magazínu ČD Železničář z 10. června 2012. České dráhy s navrhovaným balíčkem nesouhlasí, neboť nezaručuje rovné podmínky pro dopravce. Stanovisko Ministerstva dopravy potom není dostupné vůbec.

Výrok označujeme za pravdivý na základě získaných dat ze zpravodajských článků, paperu CEC Government Relations a především odborné analýzy Víta Dostála z Asociace pro mezinárodní otázky.

Vláda Davida Camerona ve Velké Británii funguje od 11. května 2010, vláda Petra Nečase vykonávala funkci od 13. července 2010 do 10. července 2013. Z důvodu ideologické blízkosti největších vládních politických stran – české ODS a britských konzervativců – byly v určitých oblastech české a britské postoje shodné. Patrně nejvýrazněji se tato blízkost projevila v postojích ohledně Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (tzv. fiskální pakt).

Z tehdejších členských států Evropské unie se tento pakt rozhodla nepodepsat právě Velká Británie a Česká republika. Blízkost dokazuje také založení společné frakce v Evropském parlamentu – Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v červnu 2009. To se ovšem stalo ještě za vedení předsedy Mirka Topolánka. V podobném duchu hovoří také paper (.pdf, angl.) CEC Government Relations.

Podle odborné analýzy (.pdf) Víta Dostála z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) lze na identifikaci partnerů a spojenců České republiky v Evropské unii nahlížet několika způsoby – podle koncepčních materiálů, dle evropských elit, podle zájmových koalic a míry integrace nebo hlasování v Radě EU. Z hlediska participace na zájmových koalicích a postoje k zapojování do integračních projektů se skutečně Velká Británie prokázala v analýze jako nejbližší spojenec (ČR se nacházela společně s Británií v sedmi z devíti sledovaných koalicích).

Na druhou stranu se v případě hlasování v Radě EU nachází Velká Británie na opačném pólu (na tato data je ale podle zmínky Víta Dostála potřeba nahlížet rezervovaně) a v dalších způsobech jsou pro ČR nejdůležitější její geografičtí sousedé, i když Británie mezi blízké spojence patří také.

Vzhledem k tomu, že alespoň v jednom ohledu se potvrzuje výrok Richarda Falbra, označujeme jej za pravdivý, neboť není jednoznačně jasné, v jakém ohledu toto napojení myslel.

V období prosinec 2012 – září 2013 byl zaznamenán pokles nezaměstnanosti, a to například v České republice, Německu nebo Dánsku.

Pokud bychom chtěli tento výrok ověřit v dlouhodobějším horizontu, tak využijeme speciální analýzu o nezaměstnanosti ve státech EU z dílny České spořitelny, která srovnává nezaměstnanost v letech 2000, 2007 a 2012.

Data z této studie ukazují, že v delší časové perspektivě nezaměstnanost klesá bez ohledu na krizi v Německu a na Maltě, na konstantní úrovni se pak drží v Rumunsku. Nejde tedy tvrdit, že ve všech zemích EU nezaměstnanost stoupá.

Na základě těchto informací musíme hodnotit výrok jako nepravdivý, jelikož jsou státy, kde nezaměstnanost zaznamenala pokles.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože se EU zabývala problémem stěhování průmyslu za své hranice už před 17 lety, jak dokládá studie Relocation of EU Industry (.pdf).

Je pravdou, že se z EU průmysl stěhuje: výzkum provedený v roce 2006 shrnuje, že „odvětví citlivá na přesidlování jsou: textilní, oděvní a kožedělný, elektromechanické strojírenství a chemický/farmaceutický sektor. Co se týče budoucnosti, je znepokojující, že služby, výzkum a vývoj jsou čím dál více přemisťovány“ (str. 3).

Přesidlováním průmyslu se však Evropský parlament zabýval už v roce 1996, jak uvádí studie. Konstatoval tehdy, že přesidlování průmyslu může mít pozitivní i negativní důsledky. Může sice přinést zvýšení zaměstnanosti v určitých odvětvích, ovšem některé oblasti mohou utrpět poklesem zaměstnanosti, aniž by se jim nabízely jakékoliv alternativy. Parlament proto navrhl opatření, která měla zabránit negativním dopadům (str. 20–21).

V roce 2006 Evropský parlament hovořil dokonce o „devastujících následcích fenoménu přesidlování průmyslu“ a zdůrazňoval důležitost proměny průmyslu v zasažených oblastech (str. 21).

Aktuální snahy o posílení průmyslu ze strany EU jsou reprezentované například loňskou konferencí Průmyslová renesance, v níž se debatovalo o strategiích pro posílení evropského průmyslu.

Trend stěhování průmyslu pokračuje i v současnosti. „Přestěhovat své podnikání za hranice Evropy během následujících dvou let plánuje 45 procent podniků. Ovšem z velkých společností s více než tisíci zaměstnanci o tom uvažuje přes 70 procent. Na druhé straně s dalším rozšiřováním v Evropě počítají jen 23 procenta oslovených firem,“cituje rozhlas.cz výzkum Colliers International, přičemž dodává, že „zjištění průzkumu vypovídají spíše o trendu, protože zkoumá plány firem hlavně s kancelářemi“.

V české Poslanecké sněmovně skutečně může navrhnout pozměňovací zákon kterýkoliv poslanec přímo Poslanecké sněmovně. Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jsme nenalezli jinou zemi se stejnou praxí. Naopak uvádíme případy států převzaté ze studie Parlamentního institutu (.pdf, str. 4–7, 10), kde je tato možnost omezena.

V mnoha zemích má právo podat pozměňovací návrh pouze více poslanců. V Estonsku se sněmovna zabývá pouze pozměňovacími návrhy, které byly předloženy přinejmenším 2 poslanci, v Belgii 5, v Litvě 10, na Slovensku 15 poslanci a v Německu 5 % členů Bundestagu. I maďarští, polští a rakouští poslanci musí předem pro své pozměňovací návrhy získat širší podporu.

Více zemí také projednává pozměňovací návrhy (alespoň v některých případech) ve výborech. Tak tomu je i v Belgii, Francii, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Španělsku a Itálii.

Evropský parlament a jednání na unijní půdě podléhají určitým specifikům. Z toho důvodu hodnotíme výrok Richarda Falbera jako pravdivý.

Evropský parlament je na rozdíl například od českého Parlamentu specifický tím, že postrádá klasickou vládu (koalice a opozice). Existují zde politické skupiny, výbory a delegace.

Poslanci jsou rozděleni do sedmi skupin podle své politické příslušnosti a žádný poslanec nesmí být členem více jak jedné skupiny. Na základě dohody v rámci skupiny pak poslanci hlasují pro jednotlivé návrhy.

Kromě toho zde fungují výbory, které připravují legislativní návrhy a každý z nich se zaměřuje na specifickou oblast.

Dále zde působí delegace, kterých je v současnosti 41 a zajišťují vztahy s parlamenty třetích zemí.

Prosazování národních zájmů na půdě EU je běžnou součástí politiky. Všechny státy prosazují své národní zájmy, ale menší delegace na rozdíl od velkých nemají sílu své zájmy prosadit osamoceně.

Této problematice se věnují mnozí autoři, například Janina Thiem, Stefanie Bailer, Jeong-Hun Han aj.

Evropský parlament (pdf.) měl v minulosti v legislativním procesu poradní úlohu, nicméně v současné době je společně s Radou rovnocenným zákonodárným orgánem v převážné většině oblastí.

Lisabonská smlouva (ke stažení zde) výrazně posiluje pravomoci Evropského parlamentu. Ten díky ní mj. rozhoduje o valné většině legislativy EU, a zároveň pod postup spolurozhodování Parlamentu a Rady ministrů spadá vice než 40 nových oblastí.

Při přijímání legislativních aktů se rozlišuje řádný legislativní postup (spolurozhodování), při kterém mají Parlament a Rada rovnocenné postavení, a zvláštní legislativní postupy, jež se uplatňují pouze ve specifických případech, kdy má Parlament pouze konzultační roli.

I přes posílení EP ve valné většině legislativních postupů stále existují procesy, ve kterých je EP pouze nezávazně konzultován a jeho názor není nikterak závazný pro Radu nebo Komisi.

Evropská komise má skutečně jediná právo legislativního podnětu.

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.