Tomáš Zdechovský

Europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský v debatě reaguje na Andreje Poleščuka, kandidáta hnutí STAN v evropských volbách, podle kterého nový migrační pakt nařizuje lidem žádat o azyl v první bezpečné zemi. Zdechovský uvádí, že takové ustanovení v paktu není a že se nachází už v Chartě Organizace spojených národů (OSN), která tuto otázku řeší.

Bezpečné země

České ani evropské právo pojem „první bezpečná země“ přesně nevymezují. Používají ale termín „bezpečná třetí země“ (.pdf, str. 12), kterou definují jako stát, kde uprchlík dříve pobýval, vytvořil si na něj vazby a může se do něj vrátit, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo nebezpečí, které by ohrozilo jeho život a svobodu (.pdf, str. 21–22 z 36).

Kromě toho právo také pracuje s pojmem „první země azylu“, kterou se rozumí taková země, kde byl žadatel o mezinárodní ochranu již v minulosti uznán za uprchlíka a může se do ní bezpečně vrátit (.pdf, str. 20–21 z 36). Definuje ji směrnice Evropského parlamentu o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (.pdf). Některé členské státy EU, např. Belgie nebo Slovinsko, v minulosti odmítly poskytnout azyl migrantům, kteří dříve v první zemi azylu žili.

Charta OSN

Charta OSN je ustanovující dokument celé organizace a byla přijata v roce 1945. Stanovila práva a povinnosti členských států, ustanovila postupy fungování OSN a zřídila několik orgánů, např. Valné shromáždění nebo Radu bezpečnosti. Spojené národy se v ní zavázaly posílit mezinárodní součinnost prostřednictvím úcty k lidským právům a základním svobodám (.pdf, str. 8). O právech migrantů a uprchlíků ani o povinnosti žádat o azyl v první bezpečné zemi nebo první zemi azylu se ovšem Charta OSN nezmiňuje (.pdf).

Úmluva o právním postavení uprchlíků

Mezinárodní ochranu uprchlíků upravuje například Úmluva o právním postavením uprchlíků (.pdf), která byla přijata v roce 1951. Podle dokumentů OSN (.pdf, str. 1–2) nebo třeba i britského parlamentu (.pdf, str. 5) nicméně tato úmluva ani mezinárodní právo žádné nařízení, že uprchlíci musí požádat o mezinárodní ochranu „v první bezpečné zemi“ nebo „první zemi azylu“, neobsahuje. K postoji, že by lidé „měli žádat“ o azyl v první bezpečné zemi, do níž přijedou, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky doslova uvádí: „Tento princip nelze nalézt v Úmluvě o právním postavení uprchlíků a v mezinárodním právu žádný takový požadavek neexistuje.“ (.pdf, str. 1–2)

Dokument OSN z roku 1991 uvádí, že tzv. koncept bezpečné země je v kontextu uprchlictví a žadatelů o azyl aplikován na země, které buďto neprodukují uprchlíky, nebo ve kterých může být uprchlíkům udělen azyl bez dalšího ohrožení. V tomto smyslu existují dvě kategorie, a to bezpečná země původu a bezpečná země azylu.

V případě člověka, který je občanem země klasifikované jako bezpečná země původu, je žádost o azyl přímo zamítnuta, nebo je uprchlík nucen svůj status důsledně prokázat, protože země jeho původu není považována za nebezpečnou. V případě bezpečné země azylu je uprchlíka nebo žadatele o azyl možno navrátit do bezpečné země, kde usiloval nebo mohl usilovat o azyl, jelikož jeho bezpečnost již nebyla ohrožena.

Závěr

Ačkoliv přijímající země mohou uprchlíka či migranta do první bezpečné země či první země azylu navrátit, Charta OSN, Úmluva o právním postavení uprchlíků ani mezinárodní právo neukládají migrantům ani uprchlíkům povinnost v těchto zemích žádat o azyl. Výrok Tomáše Zdechovského proto hodnotíme jako nepravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) reagoval mj. na výtku poslance Jaroslava Foldyny (SPD), že lidovci byli součástí Národní fronty – tedy politického uskupení ovládaného komunisty, které bylo v Československu u moci až do roku 1989. Zdechovský k tomu řekl, že se za tyto lidovce stydí stejně tak, jako se stydí za politiky, kteří kolaborují se současným ruským režimem. Jako příklad uvedl právě čelní představitele SPD. Ti totiž měli podle něj jezdit na akce „ruských nácků“ stejně jako někdejší kandidátka na francouzskou hlavu státu Marine Le Pen.

Z kontextu není zřejmé, koho Tomáš Zdechovský za „ruské nácky“ považuje. Toto slovní spojení tak interpretujeme jako představitele ruské krajní pravice. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nicméně nenalezli informace o tom, že by se členové SPD scházeli s krajně pravicovými ruskými politiky nebo jinými zástupci ruské krajní pravice. Zmínky o takových setkáních se nám nepodařilo najít v médiích ani např. na webu hnutí SPD či na účtech jeho čelných představitelů na sociálních sítích.

Obrátili jsme proto na Tomáše Zdechovského, který nás odkázal pouze na setkání zástupců SPD s evropskými lídry, kteří mají vazby na Vladimira Putina. Dlouholetý předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala se např. v roce 2017 spolu s Le Pen zúčastnil návštěvy ruského ministerstva zahraničí. Dle jeho slov byla cílem návštěvy výměna názorů v oblasti mezinárodního terorismu, imigrační krize a spolupráce České republiky a Ruska. Právě o Le Pen psaly v dubnu 2019 Lidovky.cz v souvislosti s financováním evropské krajní pravice ze strany Kremlu. Předseda SPD Tomio Okamura se netají svým přátelským vztahem k bývalé prezidentské kandidátce, o které mluví jako o své „dlouholeté přítelkyni“.

Ačkoli tedy Tomáš Zdechovský odkazuje na skutečná setkání SPD s Marine Le Pen, a dokonce na návštěvu ruského ministerstva zahraničí, nepovažujeme to za doklad účasti na „akcích ruských nácků“, o kterých poslanec hovoří. Ruský režim je sice považován za autoritářský, za krajně pravicový se nicméně obvykle neoznačuje. Historikové se navíc neshodnou na tom, zda naplňuje kritéria fašismu. Termín „ruský nácek“ má jistě mnoho výkladů, běžný čtenář si pod ním ale nejspíše nepředstaví jakéhokoli ruského představitele, nebo dokonce zahraniční politiky s vazbami na Rusko.

Česká nevládní organizace Evropské hodnoty označila také členy SPD za politiky, kteří v českém prostředí nejvíce napomáhají šíření ruského vlivu. Konkrétně šlo o Tomia Okamuru, Jaroslava Foldynu a Radima Fialu. Evropské hodnoty monitorují šíření ruského a čínského vlivu na webových stránkách projektu Atlas vlivu. Tam lze najít konkrétní události, které se této problematiky týkají. Ani tento přehled nicméně informace o schůzce SPD s ruskou krajní pravicí neobsahuje.

Ačkoliv tedy např. předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala v minulosti navštívil ruské ministerstvo zahraničí, z dostupných informací nevyplývá, že by se čelní představitelé SPD účastnili akcí ruské krajní pravice. K dispozici nejsou ani informace o tom, že by se takových akcí účastnila Marine Le Pen. V roce 2015 se například odmítla zúčastnit Mezinárodního ruského konzervativního fóra v Petrohradě, tedy setkání ruských a evropských krajně pravicových stran. Z uvedených důvodů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že se členské státy EU 8. června 2023 dohodly na zásadních bodech připravované migrační reformy. Původní návrh tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, předložila Evropská komise v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání.

Současná dohoda počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Státy EU v jeho rámci budou mít možnost volby, jakou formu pomoci zvolí. Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, nebo roční finanční příspěvek v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci (za jednoho odmítnutého migranta), případně také poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. 

To, že si státy mohou samy zvolit, jakým ze zmíněných způsobů projeví solidaritu, v červnu zdůrazňoval ministr vnitra Vít Rakušan. Zároveň uvedl, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko v poslední době přijalo. Andrej Babiš, kterého Zdechovský ve výroku zmiňuje, nicméně dohodu ostře zkritizoval a nazval ji „Fialovou migrační zradou“.

Návrh migračního plánu v roce 2020

Snahy o reformu se objevily např. už v roce 2016, v reakci na tehdejší migrační krizi, během níž do EU přicházel rekordní počet migrantů. Jednání pokračovala i v následujících letech, ovšem bez velkého výsledku. Oživit tuto reformu se později pokusila Evropská komise, která 23. září 2020 představila návrh nového migračního paktu (.pdf), který by platil pro všechny země Evropské unie. 

Cílem plánu bylo zefektivnit a urychlit postupy v celém azylovém a migračním systému, například návrat neúspěšných žadatelů o azyl zpět do země původu (.pdf, str. 4). Již tehdy Evropská komise navrhovala (.pdf, str. 5), aby byl zaveden „nový mechanismus solidarity, který bude odrážet různé výzvy vyplývající z rozdílné zeměpisné polohy a který zajistí, že svým dílem budou solidárně přispívat všichni“. Evropská komise zároveň zdůraznila, že podle Evropského soudního dvora „solidarita znamená, že svým dílem by měly přispívat všechny členské státy“ (.pdf, str. 5). Už v září 2020 tak plán počítal s „povinnou solidaritou“. 

Už dle tehdejšího návrhu měl mechanismus solidarity fungovat tak, že země Unie budou buďto migranty přijímat, nebo se budou finančně podílet na jejich navracení do zemí mimo EU (.pdf, str. 5–6). Celkový počet migrantů, které by daný stát měl přijmout či pomoci s jejich návratem, se měl určovat podle distribučního klíče vycházejícího z počtu obyvatel a celkového HDP jednotlivých zemí (.pdf, str. 80). Na podobném principu je založená i nynější dohodnutá verze z června 2023 (.pdf).

Postoj Andreje Babiše a Viktora Orbána

Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, tedy státy tvořící Visegrádskou skupinu, se v minulosti stavěly velmi kriticky k systému povinného přerozdělování migrantů, který v EU platil mezi lety 2015 a 2017. Místo těchto povinných kvót už v roce 2016 prosazovaly „flexibilní solidaritu“, tedy princip, podle něhož by státům nejvíce zasaženým migrační vlnou pomáhaly, ale samy by si určily, zda a jak chtějí pomoci. 

V roce 2018 Andrej Babiš, ještě jako premiér ČR, na jednání s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkel uvedl, že Česko odmítá povinné kvóty. Zároveň místo toho nabídl řešení „v podobě finanční pomoci hraničním státům v jižní Evropě a zastavení migrace v zemích, odkud lidé odcházejí“. Princip, aby státy výměnou za svou neochotu přijímat uprchlíky musely platit finanční kompenzace, ale odmítal.

V září 2020 se pak kriticky stavěl i k tehdy představenému mechanismu „povinné solidarity“ a celému návrhu nového migračního paktu (video, čas 2:04:29–2:07:29). Ten následně patřil i mezi témata schůzky, na které 24. září 2020 Andrej Babiš spolu s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a polským premiérem Mateuszem Morawieckým jednali s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. 

Po tomto setkání Babiš návrh hodnotil o něco smířlivěji (video, čas 1:26). „Co je pozitivní, je, že tam nejsou ty kvóty. (…) A potom je důležitá i možnost jednotlivých členských států, aby vlastně podpořily solidárně (země v nouzi, pozn. Demagog.cz), ale aby si vybraly. To znamená – z naší strany se tam nic nemění, my budeme určitě připravení finančně podpořit tyhle aktivity,“ řekl tehdy. Zároveň však také zopakoval, že povinnou solidaritu považuje za nesmysl (video, čas 5:12). 

Dále Babiš v rozhovoru zdůraznil, že usiluje především o efektivní boj proti pašerákům a podporu tzv. hotspotů, tedy míst na vnějších hranicích EU, které jsou pod náporem přílivů migrantů. Na otázku moderátora, zda souhlasí s tím, aby se Česká republika podílela na návratu migrantů, dále řekl: „My jsme se vždycky stavěli k tomu kriticky, k těm návrhům, a my jsme se vždycky podíleli finančně (…) a v tomto směru se budeme podílet.“ (video, čas 6:54) 

Česká republika, Maďarsko a Polsko tehdy návrh migrační reformy také celkově odmítly. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít zmínky ani o tom, že by alternativu financování návratu migrantů či jiné „vykoupení“ za nepřijímání migrantů podporoval sám Orbán. Jednání o novém migračním plánu v roce 2020 např. hodnotil slovy, že „tón návrhu je lepší“, ovšem dodal, že návrh stále obsahuje řadu problematických bodů.

Shrnutí

Andrej Babiš v roce 2020 uvedl, že na tehdejším návrhu migračního paktu vidí i pozitiva, především v tom, že neobsahuje kvóty a zavedl by možnost vybrat si mezi přijímáním migrantů a finančním příspěvkem. Povinnou solidaritu nicméně kritizoval se slovy, že jde podle něj o nesmysl. Doslovně také nezmínil, že by podpořil finanční kompenzace za nepřijímání migrantů, spíše mluvil o finanční pomoci státům, ze kterých migranti přicházejí. Viktor Orbán myšlenku o finančních náhradách za nepřijímání uprchlíků nepodpořil, stejně jako Visegrádská skupina jako celek. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský se 30. listopadu zúčastnil jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, kde zástupci Evropské komise (EK) opět potvrdili, že trvají na střetu zájmů českého premiéra. Zdechovský svým výrokem popisuje vývoj auditního procesu, který předcházel tomuto jednání. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že mluví o období od června 2019, kdy Evropská komise poprvé došla k předběžnému závěru, že se premiér Babiš nachází ve střetu zájmů.

V listopadu 2018 se EK začala z podnětu Pirátů a protikorupční organizace Transparency International zabývat možným střetem zájmů Babiše kvůli eurodotacím pro Agrofert, následně po auditní misi EK v červnu 2019 poslala do Česka předběžnou auditní zprávu, která konstatovala, že se Andrej Babiš nachází ve střetu zájmů.

Již v květnu 2019 v souvislosti s probíhajícím šetřením Evropská komise z preventivních důvodů část plateb ze strukturálních a investičních fondů pozastavila. Český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) i přesto nejprve v proplácení pokračoval, po přechodném pozastavení části plateb však od listopadu 2019 opět některé dotace znovu proplácí.

Je však nutné zdůraznit, že se jedná o proplácení starších projektů, které byly nasmlouvané ještě do srpna 2018, kdy začalo platit přísnější nařízení Evropské komise o střetu zájmů. Naopak dotace, o které bylo zažádáno po tomto období, zůstávají zatím preventivně pozastaveny. „Ve vztahu k tomuto finančnímu nařízení i nadále zůstává povinnost SZIF postupovat striktně s péčí řádného hospodáře, tedy setrvat v režimu předběžné opatrnosti a dotace schválené od 2. 8. 2018 nevyplácet,” uvedl (.pdf) generální ředitel SZIF Martin Šebestyán.

EK pak zaslala 29. listopadu 2019 českému Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) finální verzi auditu, který se týkal čerpání evropských dotací ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti. Podle tohoto auditu je tedy současný předseda vlády Andrej Babiš ve střetu zájmů dle § 4c zákona o střetu zájmů, protože stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů.

MMR odeslalo odpověď na audit koncem května 2020. Obsah odpovědi není veřejný, podle MMR však Evropská komise částečně přistoupila na argumenty českých úřadů k auditu. „Předběžná auditní zpráva obsahovala celkem 22 zjištění. Argumentace České republiky k předběžnému návrhu auditní zprávy byla zčásti úspěšná a na jejím základě Evropská komise 5 zjištění finálně uzavřela, 2 zjištění zcela zrušila, 3 zjištění ponechala částečně otevřená a 12 zjištění nechala zcela otevřených. Dotčené orgány se při přípravě odpovědi soustředily zejména na otevřená a částečně otevřená zjištění,“ oznámilo v tiskové zprávě MMR. EK v říjnu 2020 reagovala na květnové stanovisko českých úřadů a České republice vytknula procesní chyby ve výběru a hodnocení dotačních projektů Agrofertu i nedostatečnou kontrolu střetu zájmů.

Kromě toho EK v dokumentu uvádí, že unijní podpora, která byla tuzemskými úřady poskytnuta Agrofertu po 1. září 2017, byla přidělena neoprávněně. Původně dle EK byly Agrofertu neoprávněně přiděleny všechny dotace přiznané od 7. února 2017. Na základě nálezu Ústavního soudu EK datum posunula, čímž vyhověla jedné z námitek české strany.

Až Brusel zašle českou verzi dokumentu, začne Česku běžet tříměsíční lhůta, během níž musí informovat, jak uvádí do praxe zbývající doporučení, která zůstávají stále otevřená.

Druhý audit EK, který se zabývá čerpáním a přidělováním zemědělských dotací, taktéž konstatuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Jeho konečná zpráva by měla být vypracována nejpozději v únoru 2021. V souvislosti s tímto auditem pak Brusel v listopadu 2019 pozastavil vyplácení dotací v rámci Programu rozvoje venkova pro holding Agrofert, a to v celkové hodnotě 6,3 milionu korun. Kvůli pozastavení plateb česká vláda v únoru 2020 podala žalobu na Evropskou komisi k Soudnímu dvoru Evropské unie.

V březnu 2020 bylo následně po schůzce se zástupci českých úřadů proplácení většiny dotací opět odblokováno. Platby zůstaly zastaveny jen u jednoho projektu v hodnotě 1,6 milionu korun. EK 30. března 2020 nicméně vydala rozhodnutí, „kterým došlo k pozastavení průběžných plateb spojených s Programem rozvoje venkova České republiky na období 2014–2020 a souvisejících s výdaji uskutečněnými v období od 16. října 2018 do 31. prosince 2018“. Tím de facto došlo k zablokování plateb ve výši přibližně 822 tisíc korun. Česká vláda proto původní žalobu stáhla a podala žalobu novou, o níž do dneška nebylo rozhodnuto.

Jelikož tedy Evropská komise částečně přistoupila na argumenty českých úřadů k předběžnému auditu, odblokovala zastavené platby dotací pro Agrofert a vyhověla i české námitce týkající se rozhodného období pro posuzování čerpání dotací, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

DOPLNĚNÍ: Odůvodnění jsme doplnili o informace zaslané europoslancem Tomášem Zdechovským, které se týkají účasti europoslankyně Dlabajové na jednáních koordinátorů Kontrolního výboru Evropského parlamentu.

Tomáš Zdechovský zde mluví o europoslancích za hnutí ANO a jejich účasti na jednáních v Evropském parlamentu týkajících se střetu zájmů Andreje Babiše. Zaměřme se proto na jednotlivá jednání europoslanců v této věci v roce 2020.

15. ledna 2020 europoslanci na plénu jednali o vyšetřování střetu zájmů Andreje Babiše. Vystoupili zde Dita Charanzová a Ondřej Knotek, oba europoslanci za hnutí ANO. Celého zasedání se dle prezenční listiny také účastnili další europoslanci ANO – Ondřej Kovařík, Radka Maxová, Martin Hlaváček, Martina Dlabajová.

7. května 2020 se na jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu projednávala (.pdf, str. 2) zpráva (.pdf) vyšetřovací mise Kontrolního výboru v České republice, která měla za cíl získat přehled o přerozdělování finančních prostředků EU. Na tomto květnovém jednání vystoupil Ondřej Knotek za ANO (.pdf, str. 2).

19. června 2020 proběhlo hlasování o rezoluci (návrh usnesení B9-0192/2020) k možnému střetu zájmů Andreje Babiše. Pro hlasovalo 510 europoslanců, 53 bylo proti a 101 se zdrželo (.pdf, str. 32). Proti hlasovalo (.pdf, str. 317) 5 europoslanců ANO a hlasování se zdržela Radka Maxová (ta v říjnu 2020 z hnutí vystoupila).

Jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) konaného 30. listopadu 2020 se, dle slov své mluvčí, účastnila europoslankyně za ANO Martina Dlabajová, která vykonává funkci místopředsedkyně výboru. I na tomto neveřejném jednání se řešil stav auditního šetření střetu zájmů českého premiéra.

Závěrem doplňme, že europoslankyně Martina Dlabajová je také zastupující koordinátorkou Kontrolního výboru za politickou frakci Renew. Díky tomu se může účastnit jednání, na kterých se organizují priority a výhled práce výboru. Tomáš Zdechovský nám zaslal zápisy z jednání koordinátorů, která proběhla v září, říjnu a listopadu 2020 a na kterých se mimo jiné řešilo také projednávání střetu zájmů českého premiéra. V nich se, na rozdíl např. od europoslance Zdechovského, jméno Martiny Dlabajové neobjevuje, byť v dokumentech není přítomna plná prezenční listina.

Není tedy pravdou, že by se zástupci hnutí ANO neúčastnili nebo že by nevystupovali na plenárních jednáních a jednáních Kontrolního výboru týkajících se šetření střetu zájmů Andreje Babiše.