Tomáš Zdechovský

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) reagoval mj. na výtku poslance Jaroslava Foldyny (SPD), že lidovci byli součástí Národní fronty – tedy politického uskupení ovládaného komunisty, které bylo v Československu u moci až do roku 1989. Zdechovský k tomu řekl, že se za tyto lidovce stydí stejně tak, jako se stydí za politiky, kteří kolaborují se současným ruským režimem. Jako příklad uvedl právě čelní představitele SPD. Ti totiž měli podle něj jezdit na akce „ruských nácků“ stejně jako někdejší kandidátka na francouzskou hlavu státu Marine Le Pen.

Z kontextu není zřejmé, koho Tomáš Zdechovský za „ruské nácky“ považuje. Toto slovní spojení tak interpretujeme jako představitele ruské krajní pravice. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nicméně nenalezli informace o tom, že by se členové SPD scházeli s krajně pravicovými ruskými politiky nebo jinými zástupci ruské krajní pravice. Zmínky o takových setkáních se nám nepodařilo najít v médiích ani např. na webu hnutí SPD či na účtech jeho čelných představitelů na sociálních sítích.

Obrátili jsme proto na Tomáše Zdechovského, který nás odkázal pouze na setkání zástupců SPD s evropskými lídry, kteří mají vazby na Vladimira Putina. Dlouholetý předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala se např. v roce 2017 spolu s Le Pen zúčastnil návštěvy ruského ministerstva zahraničí. Dle jeho slov byla cílem návštěvy výměna názorů v oblasti mezinárodního terorismu, imigrační krize a spolupráce České republiky a Ruska. Právě o Le Pen psaly v dubnu 2019 Lidovky.cz v souvislosti s financováním evropské krajní pravice ze strany Kremlu. Předseda SPD Tomio Okamura se netají svým přátelským vztahem k bývalé prezidentské kandidátce, o které mluví jako o své „dlouholeté přítelkyni“.

Ačkoli tedy Tomáš Zdechovský odkazuje na skutečná setkání SPD s Marine Le Pen, a dokonce na návštěvu ruského ministerstva zahraničí, nepovažujeme to za doklad účasti na „akcích ruských nácků“, o kterých poslanec hovoří. Ruský režim je sice považován za autoritářský, za krajně pravicový se nicméně obvykle neoznačuje. Historikové se navíc neshodnou na tom, zda naplňuje kritéria fašismu. Termín „ruský nácek“ má jistě mnoho výkladů, běžný čtenář si pod ním ale nejspíše nepředstaví jakéhokoli ruského představitele, nebo dokonce zahraniční politiky s vazbami na Rusko.

Česká nevládní organizace Evropské hodnoty označila také členy SPD za politiky, kteří v českém prostředí nejvíce napomáhají šíření ruského vlivu. Konkrétně šlo o Tomia Okamuru, Jaroslava Foldynu a Radima Fialu. Evropské hodnoty monitorují šíření ruského a čínského vlivu na webových stránkách projektu Atlas vlivu. Tam lze najít konkrétní události, které se této problematiky týkají. Ani tento přehled nicméně informace o schůzce SPD s ruskou krajní pravicí neobsahuje.

Ačkoliv tedy např. předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala v minulosti navštívil ruské ministerstvo zahraničí, z dostupných informací nevyplývá, že by se čelní představitelé SPD účastnili akcí ruské krajní pravice. K dispozici nejsou ani informace o tom, že by se takových akcí účastnila Marine Le Pen. V roce 2015 se například odmítla zúčastnit Mezinárodního ruského konzervativního fóra v Petrohradě, tedy setkání ruských a evropských krajně pravicových stran. Z uvedených důvodů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Tomáš Zdechovský zde zjevně staví do protikladu své aktivity v čase pandemie covidu-19 s aktivitami předsedy SPD Tomia Okamury. Na začátek proto uveďme, že se Tomáš Zdechovský v roce 2020 skutečně aktivně zapojil do boje s nemocí jako sanitář v berounské nemocnici, kde vypomáhal na covidové jednotce. Lze tedy říci, že skutečně „v první linii“ v nemocnici nějakou dobu působil. V případě Tomia Okamury žádné podobné skutečnosti známy nejsou.

Ve spojitosti se zmiňovaným „porušováním zákazů“ je vhodné připomenout, že v průběhu covidové pandemie platila řada protiepidemických opatření. Česká republika se tak potýkala s řadou omezení – od povinného nošení ochrany dýchacích cest na veřejnosti a dodržování minimálních rozestupů (.pdf), přes omezení shromažďování osob, až například po částečný zákaz vycházení. Přísnost těchto opatření se přitom v různých fázích pandemie měnila v závislosti na aktuálním vývoji epidemické situace.

Od 10. září 2020 bylo například v platnosti opatření, podle kterého měli lidé povinnost nosit roušku či respirátor ve vnitřních prostorách (.pdf). 12. září 2020 se však předseda SPD Tomio Okamura účastnil akce, během níž roušku neměl, přestože se dané setkání zhruba stovky lidí konalo v uzavřeném sále. Fotografie z této akce, kterou tehdy uspořádalo internetové Svobodné rádio (video), zveřejnil i sám Tomio Okamura na svém facebooku.

Roušku pak Tomio Okamura a další poslanci hnutí SPD neměli například ani 1. února 2022 (video, čas 44:00) na jednom z tiskových brífinků v Poslanecké sněmovně. I v té době přitom platilo mimořádné opatření (.pdf), které nařizovalo, že ochranu dýchacích cest musí mít lidé ve všech vnitřních prostorách, pokud jsou od sebe vzdáleni méně než 1,5 metru.

Na závěr tedy shrňme, že Tomio Okamura dle dostupných informací v době koronavirové krize nepůsobil jako dobrovolník v nemocnici, jak poukazuje Tomáš Zdechovský. Předseda hnutí SPD také během pandemie covidu-19 skutečně porušoval některá tehdy platná mimořádná opatření. Fotografie z akce ze září 2020, během níž neměl roušku, například publikoval i na svém profilu na facebooku. Výrok proto z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) dává do souvislosti ruský motorkářský klub Noční vlci s poslancem Jaroslavem Foldynou, který se opakovaně účastnil pietních akcí k uctění památky sovětských a československých vojáků padlých za druhé světové války ve společnosti členů tohoto ruského nacionalistického motorkářského klubu. Například v roce 2018 se na jejich akci objevil i se svatojiřskou stuhou, symbolem vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem, kterou však v posledních letech začali používat proruští separatisté.

Motorkářský klub Noční vlci byl založen Alexanderem Zaldostanovem v roce 1989 v tehdejším Sovětském svazu po vzoru západního motorkářského klubu Hell's Angles. V posledních letech se skupina vyznačuje především propagací panslavismu, současného ruského režimu a vazbami na ruského prezidenta Vladimira Putina či ruskou pravoslavnou církev, jejíž představitel patriarcha Kirill je mj. první osobou zapsanou na letos vzniklý český sankční seznam. Sám Putin se v minulosti objevil na několika akcích Nočních vlků. 

Noční vlci byli v červenci 2022 kvůli otevřené podpoře ruské vlády zařazeni na sankční seznam EU (.pdf, str. 129). Tento krok měl sloužit jako odpověď na ruskou agresi na Ukrajině. Na unijním sankčním seznamu jsou také někteří představitelé klubu včetně zakladatele Alexandera Zaldostanova (.pdf, str. 158 z 289) či šéfa slovenské pobočky Jozefa Hambálka (.pdf, str. 160 z 289). Dodejme, že na skupinu se již po ruské anexi Krymu v roce 2014 vztahovaly sankce ze strany Spojených států amerických.

V roce 2014 Noční vlci sehráli roli při anexi Krymu, kde v průběhu vojenských operací poskytli asistenci ruské armádě a pomáhali např. s potlačováním proukrajinských demonstrací nebo šířením ruské propagandy, na což obdrželi finanční prostředky přímo od ruské vlády. Skupina také cílila na mladistvé, kdy krymské město Bachčisaraj Nočním vlkům umožnilo poskytovat vlasteneckou výchovu místní mládeži. Vladimir Putin vůdci Nočních vlků Alexanderu Zaldostanovovi dokonce za tyto „výchovné“ aktivity udělil Řád cti.

Dodejme, že Noční vlci při příležitosti výročí konce druhé světové války každoročně jezdí z Moskvy do Berlína a po cestě navštěvují místa bitev Rudé armády a hroby padlých sovětských vojáků. Některé státy, jako například Polsko, Bosna nebo Gruzie jim v minulosti vstup na své území zakázaly. Pietní akce Nočních vlků již dříve z pozice předsedy Vojenského výboru NATO kritizoval i současný prezident Petr Pavel a ruské motorkáře označil za součást ruské hybridní strategie. Letos někteří účastníci vyrazili z Moskvy na východ Ukrajiny s motorkami ozdobenými písmenem Z, symbolem ruské invaze.

Závěr

Noční vlci dlouhodobě spolupracují s ruským režimem, za což byli zařazeni na sankční seznam Evropské unie. S Jaroslavem Foldynou jsou spojováni kvůli jeho opakované účasti na jejich pietních akcích k uctění památky sovětských a československých vojáků padlých za druhé světové války. Zároveň mají vazby na ruského prezidenta Vladimira Putina. Výrok Tomáše Zdechovského tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) reaguje na dotaz moderátora, který se ptá, zda je správné zveřejňovat národnost podezřelých ze spáchání trestného činu. Tato otázka vyvstala v souvislosti s nedávným případem znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni, ze kterého policie obvinila 18letého muže. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince. 

Europoslanec Zdechovský v odpovědi na moderátorův dotaz vysvětluje, že se zveřejňováním národnosti pachatelů souhlasí a poukazuje na to, že dle něj takto policie přibližně před deseti lety postupovala v souvislosti s kosovskými či albánskými „gangy“.

Policie v minulosti řešila několik případů, ve kterých došlo k zatčení kosovských Albánců. V roce 2010 například zadržela šestici pachatelů kvůli podezření z výroby a distribuce drog. V tiskové zprávě tehdy zveřejnila, že hlavním organizátorem skupiny byl kosovský Albánec. V roce 2012 zase policisté zadrželi skupinu podezřelou z okrádání řidičů aut po předchozím propíchnutí pneumatik. I v tomto případě policie v tiskové zprávě uvedla, že se jedná o kosovské Albánce. V obou případech pak byla národnost podezřelých zmíněna i v médiích (Právo, 30. listopadu 2010, str. 10).

V roce 2011 pak ve Varnsdorfu skupina cizinců napadla policisty v civilu, přičemž v médiích se objevily informace, že šlo o kosovské Albánce. Policie v tomto případě nicméně národnost mužů nepotvrdila.

Policie tedy v minulosti u některých případů uváděla národnost pachatelů trestných činů. Europoslanec Zdechovský má pravdu, že tak činila v souvislosti s trestnými činy, ve kterých jako podezřelí figurovali kosovští Albánci. K těmto událostem navíc skutečně došlo přibližně před 10 až 12 lety a informaci o národnosti podezřelých publikovala i některá média. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o počtu Ukrajinců v kontextu nedávných událostí, kdy policie v Plzni obvinila 18letého muže ze znásilnění a pokusu o vraždu. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti. Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince. 

Podobným případem pak byla událost z Prahy, kde policie obvinila šestnáctiletého mladíka ze znásilnění. Ačkoliv opět nezmínila, z jaké země pochází, na sociálních sítích se vyskytly neoficiální informace o tom, že se mělo jednat o dalšího Ukrajince. Zdechovský svým výrokem poukazuje na to, že podezřelí z těchto trestných činů představují jen malý zlomek ukrajinské menšiny v Česku.

Co se týče samotného čísla, zde je nutné zmínit, že Tomáš Zdechovský mluví o počtu všech Ukrajinců, nikoliv jen o ukrajinských uprchlících. Ministerstvo vnitra v prvním čtvrtletí letošního roku evidovalo 527 268 Ukrajinců žijících v České republice (.pdf, str. 1). Novější data týkající se druhého čtvrtletí pak resort zveřejnil až po námi ověřované debatě. Podle těchto údajů na českém území žilo 551 113 ukrajinských státních příslušníků (.pdf, str. 1). Europoslanec Zdechovský se tedy uváděným číslem vejde do naší 10 % odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o kauze táhnoucí se od září 2017 až do loňského srpna. Kromě předsedy SPD Tomia Okamury a europoslance Zdechovského byl jejím hlavním aktérem také bývalý europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a nynější poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Právě zmínění tři lidovci na Okamuru podali žalobu za šíření lží a pomluvy.

Důvodem bylo Okamurovo vyjádření o hlasování českých zástupců v Europarlamentu. Předseda SPD na konci srpna 2017 na svém facebooku uvedl, že „pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů a pro povinné kvóty“ hlasovalo 18. května 2017 dvanáct českých europoslanců (.pdf, str. 3). V příspěvku tyto europoslance následně jmenoval – mezi nimi právě Tomáše Zdechovského, Pavla Svobodu či Michaelu Šojdrovou – a v této souvislosti napsal, že zvedli ruku pro další přijímání uprchlíků ze Sýrie.

Rezoluce Europarlamentu

O záležitostech, které Tomio Okamura zmínil, však ve skutečnosti europoslanci v hlasování nerozhodovali. Evropský parlament tehdy ve dvou hlasováních schválil rezoluce (.pdf, str. 3–4), které se sankcí pro Česko nikterak netýkaly. Okamura tato dvě hlasování ve svém příspěvku navíc spojil do jednoho a interpretoval je tak, že někteří čeští europoslanci hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přemisťování uprchlíků (.pdf, str. 3).

Upřesněme, že zmíněné rezoluce se týkaly „zajištění funkčnosti postupu přerozdělování“ a „strategie EU pro Sýrii“. Jak vysvětluje server iRozhlas.cz, první z rezolucí řešila případné zahájení řízení ze strany Evropské komise o nesplnění povinnosti proti Česku – jednalo se o otázku, zda Česká republika neporušuje předpisy EU v oblasti přerozdělování uprchlíků podle kvót. Pro tuto rezoluci však většina z tehdejších českých europoslanců (.pdf, str. 4–5) nehlasovala. Přesněji ji podpořili jen Luděk Niedermayer za TOP 09 a Stanislav Polčák za hnutí STAN (.pdf, str. 62–63). 

Druhá z rezolucí, tedy Strategie EU pro Sýrii, je shrnuta v pozdějším rozsudku městského soudu v Praze, který ji interpretoval jako „poziční dokument“ vyjadřující se k otázkám války v Sýrii. Rozsudek (.pdf, str. 4) popisuje, že dle rezoluce „tuto zemi (Sýrii, pozn. Demagog.cz) ničí konflikt a EP vyzývá členské státy, aby projevily větší odhodlání při sdílení odpovědnosti umožnit uprchlíkům ochranu bezprostředně sousedícího regionu“. Dále mj. dokument Europarlamentu uváděl, že jakmile konflikt skončí, měly by být vytvořeny pobídky pro kvalifikované syrské občany, aby se do své země vrátili a přispěli k její obnově. 

V případě této rezoluce již většina českých europoslanců hlasovala pro její přijetí (.pdf, str. 38–39), včetně těch, které vyjmenovával Tomio Okamura ve svém příspěvku.

Rozhodnutí soudu

Zdechovský, Svoboda a Šojdrová podali na Okamuru žalobu v září 2017. V prosinci 2018 pak první dva jmenování na předsedu SPD podali žalobu na ochranu osobnosti. O tom, že se Tomio Okamura musí europoslancům omluvit, rozhodl už Obvodní soud pro Prahu 1 v únoru 2021. Předseda SPD se však proti rozsudku odvolal. Městský soud v Praze nicméně rozhodnutí obvodního soudu v dubnu 2022 potvrdil a Okamura se tak musel europoslancům nakonec omluvit. 

Rozsudek městského soudu označil Okamurova tvrzení za jednoznačně nepravdivá a stojí v něm také to, že „je zcela zřejmé, že žalovaný ať již účelově či nevědomě spojil obě hlasování dohromady“ (.pdf, str. 7).

Omluvu v předem daném znění (.pdf, str. 2) následně předseda hnutí SPD Okamura zveřejnil na svém facebooku v srpnu 2022.

Role Petra Macha

Nejprve zmiňme, že neověřujeme to, zda je Petr Mach dezinformátor, jak uvádí Tomáš Zdechovský, ale pouze jeho roli v celé kauze. Petr Mach je bývalý europoslanec a bývalý předseda i zakladatel Strany svobodných občanů (Svobodní). Zmiňme, že tato strana již od svého vzniku v roce 2009 prosazovala vystoupení Česka z Evropské unie, což se později stalo i jedním z ústředních bodů politického programu Tomia Okamury.

Petr Mach na svých webových stránkách v květnu 2017 zveřejnil článek, který sdílel také na blogovou sekci portálu iDnes.cz. V tomto článku pojednával o tom, že někteří čeští europoslanci, jmenovitě Luděk Niedermayer (TOP 09) a Stanislav Polčák (STAN) hlasovali pro první z rezolucí, tedy tu, která řeší mj. české nesplnění povinností. Zmiňuje i druhou z rezolucí, tedy Strategii EU pro Sýrii, o které píše: „Jinými slovy, poslanci, kteří hlasovali pro, chtějí, aby si Česká republika převzala více uprchlíků ze Sýrie.“ Následně také jmenuje europoslance, kteří pro tuto rezoluci hlasovali.

Z výše zmíněného rozsudku vyplývá, že Tomio Okamura zkoušel v průběhu soudního procesu namítat, že vycházel právě z informací na blogu Petra Macha (.pdf, str. 2–3). Tuto obranu však soud označil za irelevantní, jelikož „žalovanému nic nebránilo v tom, aby si hodnověrnost těchto informací ověřil před tím, než je začne sám šířit“ (.pdf, str. 7).

Závěr

Předseda hnutí SPD tedy v minulosti tvrdil, že někteří čeští europoslanci – mezi nimi např. Tomáš Zdechovský – hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přerozdělování uprchlíků, ačkoliv to nebyla pravda. Soudy jeho slova označily za nepravdivá a následně rozhodly, že se zmíněným europoslancům musí omluvit. Tomio Okamura se ve svém tvrzení skutečně opíral o vyjádření tehdejšího europoslance Petra Macha. Výrok Tomáše Zdechovského tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že se členské státy EU 8. června 2023 dohodly na zásadních bodech připravované migrační reformy. Původní návrh tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, předložila Evropská komise v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání.

Současná dohoda počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Státy EU v jeho rámci budou mít možnost volby, jakou formu pomoci zvolí. Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, nebo roční finanční příspěvek v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci (za jednoho odmítnutého migranta), případně také poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. 

To, že si státy mohou samy zvolit, jakým ze zmíněných způsobů projeví solidaritu, v červnu zdůrazňoval ministr vnitra Vít Rakušan. Zároveň uvedl, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko v poslední době přijalo. Andrej Babiš, kterého Zdechovský ve výroku zmiňuje, nicméně dohodu ostře zkritizoval a nazval ji „Fialovou migrační zradou“.

Návrh migračního plánu v roce 2020

Snahy o reformu se objevily např. už v roce 2016, v reakci na tehdejší migrační krizi, během níž do EU přicházel rekordní počet migrantů. Jednání pokračovala i v následujících letech, ovšem bez velkého výsledku. Oživit tuto reformu se později pokusila Evropská komise, která 23. září 2020 představila návrh nového migračního paktu (.pdf), který by platil pro všechny země Evropské unie. 

Cílem plánu bylo zefektivnit a urychlit postupy v celém azylovém a migračním systému, například návrat neúspěšných žadatelů o azyl zpět do země původu (.pdf, str. 4). Již tehdy Evropská komise navrhovala (.pdf, str. 5), aby byl zaveden „nový mechanismus solidarity, který bude odrážet různé výzvy vyplývající z rozdílné zeměpisné polohy a který zajistí, že svým dílem budou solidárně přispívat všichni“. Evropská komise zároveň zdůraznila, že podle Evropského soudního dvora „solidarita znamená, že svým dílem by měly přispívat všechny členské státy“ (.pdf, str. 5). Už v září 2020 tak plán počítal s „povinnou solidaritou“. 

Už dle tehdejšího návrhu měl mechanismus solidarity fungovat tak, že země Unie budou buďto migranty přijímat, nebo se budou finančně podílet na jejich navracení do zemí mimo EU (.pdf, str. 5–6). Celkový počet migrantů, které by daný stát měl přijmout či pomoci s jejich návratem, se měl určovat podle distribučního klíče vycházejícího z počtu obyvatel a celkového HDP jednotlivých zemí (.pdf, str. 80). Na podobném principu je založená i nynější dohodnutá verze z června 2023 (.pdf).

Postoj Andreje Babiše a Viktora Orbána

Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, tedy státy tvořící Visegrádskou skupinu, se v minulosti stavěly velmi kriticky k systému povinného přerozdělování migrantů, který v EU platil mezi lety 2015 a 2017. Místo těchto povinných kvót už v roce 2016 prosazovaly „flexibilní solidaritu“, tedy princip, podle něhož by státům nejvíce zasaženým migrační vlnou pomáhaly, ale samy by si určily, zda a jak chtějí pomoci. 

V roce 2018 Andrej Babiš, ještě jako premiér ČR, na jednání s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkel uvedl, že Česko odmítá povinné kvóty. Zároveň místo toho nabídl řešení „v podobě finanční pomoci hraničním státům v jižní Evropě a zastavení migrace v zemích, odkud lidé odcházejí“. Princip, aby státy výměnou za svou neochotu přijímat uprchlíky musely platit finanční kompenzace, ale odmítal.

V září 2020 se pak kriticky stavěl i k tehdy představenému mechanismu „povinné solidarity“ a celému návrhu nového migračního paktu (video, čas 2:04:29–2:07:29). Ten následně patřil i mezi témata schůzky, na které 24. září 2020 Andrej Babiš spolu s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a polským premiérem Mateuszem Morawieckým jednali s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. 

Po tomto setkání Babiš návrh hodnotil o něco smířlivěji (video, čas 1:26). „Co je pozitivní, je, že tam nejsou ty kvóty. (…) A potom je důležitá i možnost jednotlivých členských států, aby vlastně podpořily solidárně (země v nouzi, pozn. Demagog.cz), ale aby si vybraly. To znamená – z naší strany se tam nic nemění, my budeme určitě připravení finančně podpořit tyhle aktivity,“ řekl tehdy. Zároveň však také zopakoval, že povinnou solidaritu považuje za nesmysl (video, čas 5:12). 

Dále Babiš v rozhovoru zdůraznil, že usiluje především o efektivní boj proti pašerákům a podporu tzv. hotspotů, tedy míst na vnějších hranicích EU, které jsou pod náporem přílivů migrantů. Na otázku moderátora, zda souhlasí s tím, aby se Česká republika podílela na návratu migrantů, dále řekl: „My jsme se vždycky stavěli k tomu kriticky, k těm návrhům, a my jsme se vždycky podíleli finančně (…) a v tomto směru se budeme podílet.“ (video, čas 6:54) 

Česká republika, Maďarsko a Polsko tehdy návrh migrační reformy také celkově odmítly. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít zmínky ani o tom, že by alternativu financování návratu migrantů či jiné „vykoupení“ za nepřijímání migrantů podporoval sám Orbán. Jednání o novém migračním plánu v roce 2020 např. hodnotil slovy, že „tón návrhu je lepší“, ovšem dodal, že návrh stále obsahuje řadu problematických bodů.

Shrnutí

Andrej Babiš v roce 2020 uvedl, že na tehdejším návrhu migračního paktu vidí i pozitiva, především v tom, že neobsahuje kvóty a zavedl by možnost vybrat si mezi přijímáním migrantů a finančním příspěvkem. Povinnou solidaritu nicméně kritizoval se slovy, že jde podle něj o nesmysl. Doslovně také nezmínil, že by podpořil finanční kompenzace za nepřijímání migrantů, spíše mluvil o finanční pomoci státům, ze kterých migranti přicházejí. Viktor Orbán myšlenku o finančních náhradách za nepřijímání uprchlíků nepodpořil, stejně jako Visegrádská skupina jako celek. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

V pondělí 30. listopadu 2020 se Výbor Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu CONT na neveřejné schůzi za účasti zástupců Evropské komise (EK) zabýval (.pdf, str. 1) aktuálním stavem auditních zpráv EK o střetu zájmů Andreje Babiše. Auditní zpráva Evropské komise podle předběžných závěrů potvrdila, že je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Finální verzi auditu v češtině by měla Česká republika obdržet v lednu 2021.

Výsledky neveřejné schůze se ovšem opírají přímo o tvrzení Tomáše Zdechovského, který pro ČTK oznámil, že „zpráva je konečná a definitivně říká, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů“. Informaci potvrdil rovněž jiný, ovšem nejmenovaný poslanec Evropského parlamentu, který se účastnil jednání. Dodejme, že stejný postoj ke střetu zájmů českého premiéra Evropská komise vyjádřila například také v říjnu 2020 v dopise navazujícím na auditní šetření.

Předchozí výsledky zpráv EK rovněž došly k závěru, že je český premiér ve střetu zájmů. EK v listopadu 2019 poslala Ministerstvu pro místní rozvoj audit, který se zabýval čerpáním evropských dotací a který potvrdil Babišův střet zájmů. Audit také vyvodil, že Andrej Babiš stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů. EK stanovila, že český premiér porušuje český zákon o střetu zájmů, konkrétně § 4c.

Andrej Babiš stále trvá na tom, že není ve střetu zájmů. Pro ČTK premiér například uvedl: „Agrofert neovládám ani neřídím. Proto dlouhodobě a opakovaně tvrdím, že střet zájmů nemám a ani mít nemůžu.“

Europoslanec Tomáš Zdechovský se 30. listopadu zúčastnil jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, kde zástupci Evropské komise (EK) opět potvrdili, že trvají na střetu zájmů českého premiéra. Zdechovský svým výrokem popisuje vývoj auditního procesu, který předcházel tomuto jednání. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že mluví o období od června 2019, kdy Evropská komise poprvé došla k předběžnému závěru, že se premiér Babiš nachází ve střetu zájmů.

V listopadu 2018 se EK začala z podnětu Pirátů a protikorupční organizace Transparency International zabývat možným střetem zájmů Babiše kvůli eurodotacím pro Agrofert, následně po auditní misi EK v červnu 2019 poslala do Česka předběžnou auditní zprávu, která konstatovala, že se Andrej Babiš nachází ve střetu zájmů.

Již v květnu 2019 v souvislosti s probíhajícím šetřením Evropská komise z preventivních důvodů část plateb ze strukturálních a investičních fondů pozastavila. Český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) i přesto nejprve v proplácení pokračoval, po přechodném pozastavení části plateb však od listopadu 2019 opět některé dotace znovu proplácí.

Je však nutné zdůraznit, že se jedná o proplácení starších projektů, které byly nasmlouvané ještě do srpna 2018, kdy začalo platit přísnější nařízení Evropské komise o střetu zájmů. Naopak dotace, o které bylo zažádáno po tomto období, zůstávají zatím preventivně pozastaveny. „Ve vztahu k tomuto finančnímu nařízení i nadále zůstává povinnost SZIF postupovat striktně s péčí řádného hospodáře, tedy setrvat v režimu předběžné opatrnosti a dotace schválené od 2. 8. 2018 nevyplácet,” uvedl (.pdf) generální ředitel SZIF Martin Šebestyán.

EK pak zaslala 29. listopadu 2019 českému Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) finální verzi auditu, který se týkal čerpání evropských dotací ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti. Podle tohoto auditu je tedy současný předseda vlády Andrej Babiš ve střetu zájmů dle § 4c zákona o střetu zájmů, protože stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů.

MMR odeslalo odpověď na audit koncem května 2020. Obsah odpovědi není veřejný, podle MMR však Evropská komise částečně přistoupila na argumenty českých úřadů k auditu. „Předběžná auditní zpráva obsahovala celkem 22 zjištění. Argumentace České republiky k předběžnému návrhu auditní zprávy byla zčásti úspěšná a na jejím základě Evropská komise 5 zjištění finálně uzavřela, 2 zjištění zcela zrušila, 3 zjištění ponechala částečně otevřená a 12 zjištění nechala zcela otevřených. Dotčené orgány se při přípravě odpovědi soustředily zejména na otevřená a částečně otevřená zjištění,“ oznámilo v tiskové zprávě MMR. EK v říjnu 2020 reagovala na květnové stanovisko českých úřadů a České republice vytknula procesní chyby ve výběru a hodnocení dotačních projektů Agrofertu i nedostatečnou kontrolu střetu zájmů.

Kromě toho EK v dokumentu uvádí, že unijní podpora, která byla tuzemskými úřady poskytnuta Agrofertu po 1. září 2017, byla přidělena neoprávněně. Původně dle EK byly Agrofertu neoprávněně přiděleny všechny dotace přiznané od 7. února 2017. Na základě nálezu Ústavního soudu EK datum posunula, čímž vyhověla jedné z námitek české strany.

Až Brusel zašle českou verzi dokumentu, začne Česku běžet tříměsíční lhůta, během níž musí informovat, jak uvádí do praxe zbývající doporučení, která zůstávají stále otevřená.

Druhý audit EK, který se zabývá čerpáním a přidělováním zemědělských dotací, taktéž konstatuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Jeho konečná zpráva by měla být vypracována nejpozději v únoru 2021. V souvislosti s tímto auditem pak Brusel v listopadu 2019 pozastavil vyplácení dotací v rámci Programu rozvoje venkova pro holding Agrofert, a to v celkové hodnotě 6,3 milionu korun. Kvůli pozastavení plateb česká vláda v únoru 2020 podala žalobu na Evropskou komisi k Soudnímu dvoru Evropské unie.

V březnu 2020 bylo následně po schůzce se zástupci českých úřadů proplácení většiny dotací opět odblokováno. Platby zůstaly zastaveny jen u jednoho projektu v hodnotě 1,6 milionu korun. EK 30. března 2020 nicméně vydala rozhodnutí, „kterým došlo k pozastavení průběžných plateb spojených s Programem rozvoje venkova České republiky na období 2014–2020 a souvisejících s výdaji uskutečněnými v období od 16. října 2018 do 31. prosince 2018“. Tím de facto došlo k zablokování plateb ve výši přibližně 822 tisíc korun. Česká vláda proto původní žalobu stáhla a podala žalobu novou, o níž do dneška nebylo rozhodnuto.

Jelikož tedy Evropská komise částečně přistoupila na argumenty českých úřadů k předběžnému auditu, odblokovala zastavené platby dotací pro Agrofert a vyhověla i české námitce týkající se rozhodného období pro posuzování čerpání dotací, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

DOPLNĚNÍ: Odůvodnění jsme doplnili o informace zaslané europoslancem Tomášem Zdechovským, které se týkají účasti europoslankyně Dlabajové na jednáních koordinátorů Kontrolního výboru Evropského parlamentu.

Tomáš Zdechovský zde mluví o europoslancích za hnutí ANO a jejich účasti na jednáních v Evropském parlamentu týkajících se střetu zájmů Andreje Babiše. Zaměřme se proto na jednotlivá jednání europoslanců v této věci v roce 2020.

15. ledna 2020 europoslanci na plénu jednali o vyšetřování střetu zájmů Andreje Babiše. Vystoupili zde Dita Charanzová a Ondřej Knotek, oba europoslanci za hnutí ANO. Celého zasedání se dle prezenční listiny také účastnili další europoslanci ANO – Ondřej Kovařík, Radka Maxová, Martin Hlaváček, Martina Dlabajová.

7. května 2020 se na jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu projednávala (.pdf, str. 2) zpráva (.pdf) vyšetřovací mise Kontrolního výboru v České republice, která měla za cíl získat přehled o přerozdělování finančních prostředků EU. Na tomto květnovém jednání vystoupil Ondřej Knotek za ANO (.pdf, str. 2).

19. června 2020 proběhlo hlasování o rezoluci (návrh usnesení B9-0192/2020) k možnému střetu zájmů Andreje Babiše. Pro hlasovalo 510 europoslanců, 53 bylo proti a 101 se zdrželo (.pdf, str. 32). Proti hlasovalo (.pdf, str. 317) 5 europoslanců ANO a hlasování se zdržela Radka Maxová (ta v říjnu 2020 z hnutí vystoupila).

Jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) konaného 30. listopadu 2020 se, dle slov své mluvčí, účastnila europoslankyně za ANO Martina Dlabajová, která vykonává funkci místopředsedkyně výboru. I na tomto neveřejném jednání se řešil stav auditního šetření střetu zájmů českého premiéra.

Závěrem doplňme, že europoslankyně Martina Dlabajová je také zastupující koordinátorkou Kontrolního výboru za politickou frakci Renew. Díky tomu se může účastnit jednání, na kterých se organizují priority a výhled práce výboru. Tomáš Zdechovský nám zaslal zápisy z jednání koordinátorů, která proběhla v září, říjnu a listopadu 2020 a na kterých se mimo jiné řešilo také projednávání střetu zájmů českého premiéra. V nich se, na rozdíl např. od europoslance Zdechovského, jméno Martiny Dlabajové neobjevuje, byť v dokumentech není přítomna plná prezenční listina.

Není tedy pravdou, že by se zástupci hnutí ANO neúčastnili nebo že by nevystupovali na plenárních jednáních a jednáních Kontrolního výboru týkajících se šetření střetu zájmů Andreje Babiše.