Tomáš Zdechovský

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) reaguje na dotaz moderátora, který se ptá, zda je správné zveřejňovat národnost podezřelých ze spáchání trestného činu. Tato otázka vyvstala v souvislosti s nedávným případem znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni, ze kterého policie obvinila 18letého muže. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince. 

Europoslanec Zdechovský v odpovědi na moderátorův dotaz vysvětluje, že se zveřejňováním národnosti pachatelů souhlasí a poukazuje na to, že dle něj takto policie přibližně před deseti lety postupovala v souvislosti s kosovskými či albánskými „gangy“.

Policie v minulosti řešila několik případů, ve kterých došlo k zatčení kosovských Albánců. V roce 2010 například zadržela šestici pachatelů kvůli podezření z výroby a distribuce drog. V tiskové zprávě tehdy zveřejnila, že hlavním organizátorem skupiny byl kosovský Albánec. V roce 2012 zase policisté zadrželi skupinu podezřelou z okrádání řidičů aut po předchozím propíchnutí pneumatik. I v tomto případě policie v tiskové zprávě uvedla, že se jedná o kosovské Albánce. V obou případech pak byla národnost podezřelých zmíněna i v médiích (Právo, 30. listopadu 2010, str. 10).

V roce 2011 pak ve Varnsdorfu skupina cizinců napadla policisty v civilu, přičemž v médiích se objevily informace, že šlo o kosovské Albánce. Policie v tomto případě nicméně národnost mužů nepotvrdila.

Policie tedy v minulosti u některých případů uváděla národnost pachatelů trestných činů. Europoslanec Zdechovský má pravdu, že tak činila v souvislosti s trestnými činy, ve kterých jako podezřelí figurovali kosovští Albánci. K těmto událostem navíc skutečně došlo přibližně před 10 až 12 lety a informaci o národnosti podezřelých publikovala i některá média. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o počtu Ukrajinců v kontextu nedávných událostí, kdy policie v Plzni obvinila 18letého muže ze znásilnění a pokusu o vraždu. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti. Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince. 

Podobným případem pak byla událost z Prahy, kde policie obvinila šestnáctiletého mladíka ze znásilnění. Ačkoliv opět nezmínila, z jaké země pochází, na sociálních sítích se vyskytly neoficiální informace o tom, že se mělo jednat o dalšího Ukrajince. Zdechovský svým výrokem poukazuje na to, že podezřelí z těchto trestných činů představují jen malý zlomek ukrajinské menšiny v Česku.

Co se týče samotného čísla, zde je nutné zmínit, že Tomáš Zdechovský mluví o počtu všech Ukrajinců, nikoliv jen o ukrajinských uprchlících. Ministerstvo vnitra v prvním čtvrtletí letošního roku evidovalo 527 268 Ukrajinců žijících v České republice (.pdf, str. 1). Novější data týkající se druhého čtvrtletí pak resort zveřejnil až po námi ověřované debatě. Podle těchto údajů na českém území žilo 551 113 ukrajinských státních příslušníků (.pdf, str. 1). Europoslanec Zdechovský se tedy uváděným číslem vejde do naší 10 % odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o kauze táhnoucí se od září 2017 až do loňského srpna. Kromě předsedy SPD Tomia Okamury a europoslance Zdechovského byl jejím hlavním aktérem také bývalý europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a nynější poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Právě zmínění tři lidovci na Okamuru podali žalobu za šíření lží a pomluvy.

Důvodem bylo Okamurovo vyjádření o hlasování českých zástupců v Europarlamentu. Předseda SPD na konci srpna 2017 na svém facebooku uvedl, že „pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů a pro povinné kvóty“ hlasovalo 18. května 2017 dvanáct českých europoslanců (.pdf, str. 3). V příspěvku tyto europoslance následně jmenoval – mezi nimi právě Tomáše Zdechovského, Pavla Svobodu či Michaelu Šojdrovou – a v této souvislosti napsal, že zvedli ruku pro další přijímání uprchlíků ze Sýrie.

Rezoluce Europarlamentu

O záležitostech, které Tomio Okamura zmínil, však ve skutečnosti europoslanci v hlasování nerozhodovali. Evropský parlament tehdy ve dvou hlasováních schválil rezoluce (.pdf, str. 3–4), které se sankcí pro Česko nikterak netýkaly. Okamura tato dvě hlasování ve svém příspěvku navíc spojil do jednoho a interpretoval je tak, že někteří čeští europoslanci hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přemisťování uprchlíků (.pdf, str. 3).

Upřesněme, že zmíněné rezoluce se týkaly „zajištění funkčnosti postupu přerozdělování“ a „strategie EU pro Sýrii“. Jak vysvětluje server iRozhlas.cz, první z rezolucí řešila případné zahájení řízení ze strany Evropské komise o nesplnění povinnosti proti Česku – jednalo se o otázku, zda Česká republika neporušuje předpisy EU v oblasti přerozdělování uprchlíků podle kvót. Pro tuto rezoluci však většina z tehdejších českých europoslanců (.pdf, str. 4–5) nehlasovala. Přesněji ji podpořili jen Luděk Niedermayer za TOP 09 a Stanislav Polčák za hnutí STAN (.pdf, str. 62–63). 

Druhá z rezolucí, tedy Strategie EU pro Sýrii, je shrnuta v pozdějším rozsudku městského soudu v Praze, který ji interpretoval jako „poziční dokument“ vyjadřující se k otázkám války v Sýrii. Rozsudek (.pdf, str. 4) popisuje, že dle rezoluce „tuto zemi (Sýrii, pozn. Demagog.cz) ničí konflikt a EP vyzývá členské státy, aby projevily větší odhodlání při sdílení odpovědnosti umožnit uprchlíkům ochranu bezprostředně sousedícího regionu“. Dále mj. dokument Europarlamentu uváděl, že jakmile konflikt skončí, měly by být vytvořeny pobídky pro kvalifikované syrské občany, aby se do své země vrátili a přispěli k její obnově. 

V případě této rezoluce již většina českých europoslanců hlasovala pro její přijetí (.pdf, str. 38–39), včetně těch, které vyjmenovával Tomio Okamura ve svém příspěvku.

Rozhodnutí soudu

Zdechovský, Svoboda a Šojdrová podali na Okamuru žalobu v září 2017. V prosinci 2018 pak první dva jmenování na předsedu SPD podali žalobu na ochranu osobnosti. O tom, že se Tomio Okamura musí europoslancům omluvit, rozhodl už Obvodní soud pro Prahu 1 v únoru 2021. Předseda SPD se však proti rozsudku odvolal. Městský soud v Praze nicméně rozhodnutí obvodního soudu v dubnu 2022 potvrdil a Okamura se tak musel europoslancům nakonec omluvit. 

Rozsudek městského soudu označil Okamurova tvrzení za jednoznačně nepravdivá a stojí v něm také to, že „je zcela zřejmé, že žalovaný ať již účelově či nevědomě spojil obě hlasování dohromady“ (.pdf, str. 7).

Omluvu v předem daném znění (.pdf, str. 2) následně předseda hnutí SPD Okamura zveřejnil na svém facebooku v srpnu 2022.

Role Petra Macha

Nejprve zmiňme, že neověřujeme to, zda je Petr Mach dezinformátor, jak uvádí Tomáš Zdechovský, ale pouze jeho roli v celé kauze. Petr Mach je bývalý europoslanec a bývalý předseda i zakladatel Strany svobodných občanů (Svobodní). Zmiňme, že tato strana již od svého vzniku v roce 2009 prosazovala vystoupení Česka z Evropské unie, což se později stalo i jedním z ústředních bodů politického programu Tomia Okamury.

Petr Mach na svých webových stránkách v květnu 2017 zveřejnil článek, který sdílel také na blogovou sekci portálu iDnes.cz. V tomto článku pojednával o tom, že někteří čeští europoslanci, jmenovitě Luděk Niedermayer (TOP 09) a Stanislav Polčák (STAN) hlasovali pro první z rezolucí, tedy tu, která řeší mj. české nesplnění povinností. Zmiňuje i druhou z rezolucí, tedy Strategii EU pro Sýrii, o které píše: „Jinými slovy, poslanci, kteří hlasovali pro, chtějí, aby si Česká republika převzala více uprchlíků ze Sýrie.“ Následně také jmenuje europoslance, kteří pro tuto rezoluci hlasovali.

Z výše zmíněného rozsudku vyplývá, že Tomio Okamura zkoušel v průběhu soudního procesu namítat, že vycházel právě z informací na blogu Petra Macha (.pdf, str. 2–3). Tuto obranu však soud označil za irelevantní, jelikož „žalovanému nic nebránilo v tom, aby si hodnověrnost těchto informací ověřil před tím, než je začne sám šířit“ (.pdf, str. 7).

Závěr

Předseda hnutí SPD tedy v minulosti tvrdil, že někteří čeští europoslanci – mezi nimi např. Tomáš Zdechovský – hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přerozdělování uprchlíků, ačkoliv to nebyla pravda. Soudy jeho slova označily za nepravdivá a následně rozhodly, že se zmíněným europoslancům musí omluvit. Tomio Okamura se ve svém tvrzení skutečně opíral o vyjádření tehdejšího europoslance Petra Macha. Výrok Tomáše Zdechovského tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že se členské státy EU 8. června 2023 dohodly na zásadních bodech připravované migrační reformy. Původní návrh tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, předložila Evropská komise v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání.

Současná dohoda počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Státy EU v jeho rámci budou mít možnost volby, jakou formu pomoci zvolí. Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, nebo roční finanční příspěvek v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci (za jednoho odmítnutého migranta), případně také poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. 

To, že si státy mohou samy zvolit, jakým ze zmíněných způsobů projeví solidaritu, v červnu zdůrazňoval ministr vnitra Vít Rakušan. Zároveň uvedl, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko v poslední době přijalo. Andrej Babiš, kterého Zdechovský ve výroku zmiňuje, nicméně dohodu ostře zkritizoval a nazval ji „Fialovou migrační zradou“.

Návrh migračního plánu v roce 2020

Snahy o reformu se objevily např. už v roce 2016, v reakci na tehdejší migrační krizi, během níž do EU přicházel rekordní počet migrantů. Jednání pokračovala i v následujících letech, ovšem bez velkého výsledku. Oživit tuto reformu se později pokusila Evropská komise, která 23. září 2020 představila návrh nového migračního paktu (.pdf), který by platil pro všechny země Evropské unie. 

Cílem plánu bylo zefektivnit a urychlit postupy v celém azylovém a migračním systému, například návrat neúspěšných žadatelů o azyl zpět do země původu (.pdf, str. 4). Již tehdy Evropská komise navrhovala (.pdf, str. 5), aby byl zaveden „nový mechanismus solidarity, který bude odrážet různé výzvy vyplývající z rozdílné zeměpisné polohy a který zajistí, že svým dílem budou solidárně přispívat všichni“. Evropská komise zároveň zdůraznila, že podle Evropského soudního dvora „solidarita znamená, že svým dílem by měly přispívat všechny členské státy“ (.pdf, str. 5). Už v září 2020 tak plán počítal s „povinnou solidaritou“. 

Už dle tehdejšího návrhu měl mechanismus solidarity fungovat tak, že země Unie budou buďto migranty přijímat, nebo se budou finančně podílet na jejich navracení do zemí mimo EU (.pdf, str. 5–6). Celkový počet migrantů, které by daný stát měl přijmout či pomoci s jejich návratem, se měl určovat podle distribučního klíče vycházejícího z počtu obyvatel a celkového HDP jednotlivých zemí (.pdf, str. 80). Na podobném principu je založená i nynější dohodnutá verze z června 2023 (.pdf).

Postoj Andreje Babiše a Viktora Orbána

Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, tedy státy tvořící Visegrádskou skupinu, se v minulosti stavěly velmi kriticky k systému povinného přerozdělování migrantů, který v EU platil mezi lety 2015 a 2017. Místo těchto povinných kvót už v roce 2016 prosazovaly „flexibilní solidaritu“, tedy princip, podle něhož by státům nejvíce zasaženým migrační vlnou pomáhaly, ale samy by si určily, zda a jak chtějí pomoci. 

V roce 2018 Andrej Babiš, ještě jako premiér ČR, na jednání s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkel uvedl, že Česko odmítá povinné kvóty. Zároveň místo toho nabídl řešení „v podobě finanční pomoci hraničním státům v jižní Evropě a zastavení migrace v zemích, odkud lidé odcházejí“. Princip, aby státy výměnou za svou neochotu přijímat uprchlíky musely platit finanční kompenzace, ale odmítal.

V září 2020 se pak kriticky stavěl i k tehdy představenému mechanismu „povinné solidarity“ a celému návrhu nového migračního paktu (video, čas 2:04:29–2:07:29). Ten následně patřil i mezi témata schůzky, na které 24. září 2020 Andrej Babiš spolu s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a polským premiérem Mateuszem Morawieckým jednali s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. 

Po tomto setkání Babiš návrh hodnotil o něco smířlivěji (video, čas 1:26). „Co je pozitivní, je, že tam nejsou ty kvóty. (…) A potom je důležitá i možnost jednotlivých členských států, aby vlastně podpořily solidárně (země v nouzi, pozn. Demagog.cz), ale aby si vybraly. To znamená – z naší strany se tam nic nemění, my budeme určitě připravení finančně podpořit tyhle aktivity,“ řekl tehdy. Zároveň však také zopakoval, že povinnou solidaritu považuje za nesmysl (video, čas 5:12). 

Dále Babiš v rozhovoru zdůraznil, že usiluje především o efektivní boj proti pašerákům a podporu tzv. hotspotů, tedy míst na vnějších hranicích EU, které jsou pod náporem přílivů migrantů. Na otázku moderátora, zda souhlasí s tím, aby se Česká republika podílela na návratu migrantů, dále řekl: „My jsme se vždycky stavěli k tomu kriticky, k těm návrhům, a my jsme se vždycky podíleli finančně (…) a v tomto směru se budeme podílet.“ (video, čas 6:54) 

Česká republika, Maďarsko a Polsko tehdy návrh migrační reformy také celkově odmítly. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít zmínky ani o tom, že by alternativu financování návratu migrantů či jiné „vykoupení“ za nepřijímání migrantů podporoval sám Orbán. Jednání o novém migračním plánu v roce 2020 např. hodnotil slovy, že „tón návrhu je lepší“, ovšem dodal, že návrh stále obsahuje řadu problematických bodů.

Shrnutí

Andrej Babiš v roce 2020 uvedl, že na tehdejším návrhu migračního paktu vidí i pozitiva, především v tom, že neobsahuje kvóty a zavedl by možnost vybrat si mezi přijímáním migrantů a finančním příspěvkem. Povinnou solidaritu nicméně kritizoval se slovy, že jde podle něj o nesmysl. Doslovně také nezmínil, že by podpořil finanční kompenzace za nepřijímání migrantů, spíše mluvil o finanční pomoci státům, ze kterých migranti přicházejí. Viktor Orbán myšlenku o finančních náhradách za nepřijímání uprchlíků nepodpořil, stejně jako Visegrádská skupina jako celek. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

V pondělí 30. listopadu 2020 se Výbor Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu CONT na neveřejné schůzi za účasti zástupců Evropské komise (EK) zabýval (.pdf, str. 1) aktuálním stavem auditních zpráv EK o střetu zájmů Andreje Babiše. Auditní zpráva Evropské komise podle předběžných závěrů potvrdila, že je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Finální verzi auditu v češtině by měla Česká republika obdržet v lednu 2021.

Výsledky neveřejné schůze se ovšem opírají přímo o tvrzení Tomáše Zdechovského, který pro ČTK oznámil, že „zpráva je konečná a definitivně říká, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů“. Informaci potvrdil rovněž jiný, ovšem nejmenovaný poslanec Evropského parlamentu, který se účastnil jednání. Dodejme, že stejný postoj ke střetu zájmů českého premiéra Evropská komise vyjádřila například také v říjnu 2020 v dopise navazujícím na auditní šetření.

Předchozí výsledky zpráv EK rovněž došly k závěru, že je český premiér ve střetu zájmů. EK v listopadu 2019 poslala Ministerstvu pro místní rozvoj audit, který se zabýval čerpáním evropských dotací a který potvrdil Babišův střet zájmů. Audit také vyvodil, že Andrej Babiš stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů. EK stanovila, že český premiér porušuje český zákon o střetu zájmů, konkrétně § 4c.

Andrej Babiš stále trvá na tom, že není ve střetu zájmů. Pro ČTK premiér například uvedl: „Agrofert neovládám ani neřídím. Proto dlouhodobě a opakovaně tvrdím, že střet zájmů nemám a ani mít nemůžu.“

Europoslanec Tomáš Zdechovský se 30. listopadu zúčastnil jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, kde zástupci Evropské komise (EK) opět potvrdili, že trvají na střetu zájmů českého premiéra. Zdechovský svým výrokem popisuje vývoj auditního procesu, který předcházel tomuto jednání. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že mluví o období od června 2019, kdy Evropská komise poprvé došla k předběžnému závěru, že se premiér Babiš nachází ve střetu zájmů.

V listopadu 2018 se EK začala z podnětu Pirátů a protikorupční organizace Transparency International zabývat možným střetem zájmů Babiše kvůli eurodotacím pro Agrofert, následně po auditní misi EK v červnu 2019 poslala do Česka předběžnou auditní zprávu, která konstatovala, že se Andrej Babiš nachází ve střetu zájmů.

Již v květnu 2019 v souvislosti s probíhajícím šetřením Evropská komise z preventivních důvodů část plateb ze strukturálních a investičních fondů pozastavila. Český Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) i přesto nejprve v proplácení pokračoval, po přechodném pozastavení části plateb však od listopadu 2019 opět některé dotace znovu proplácí.

Je však nutné zdůraznit, že se jedná o proplácení starších projektů, které byly nasmlouvané ještě do srpna 2018, kdy začalo platit přísnější nařízení Evropské komise o střetu zájmů. Naopak dotace, o které bylo zažádáno po tomto období, zůstávají zatím preventivně pozastaveny. „Ve vztahu k tomuto finančnímu nařízení i nadále zůstává povinnost SZIF postupovat striktně s péčí řádného hospodáře, tedy setrvat v režimu předběžné opatrnosti a dotace schválené od 2. 8. 2018 nevyplácet,” uvedl (.pdf) generální ředitel SZIF Martin Šebestyán.

EK pak zaslala 29. listopadu 2019 českému Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) finální verzi auditu, který se týkal čerpání evropských dotací ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti. Podle tohoto auditu je tedy současný předseda vlády Andrej Babiš ve střetu zájmů dle § 4c zákona o střetu zájmů, protože stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů.

MMR odeslalo odpověď na audit koncem května 2020. Obsah odpovědi není veřejný, podle MMR však Evropská komise částečně přistoupila na argumenty českých úřadů k auditu. „Předběžná auditní zpráva obsahovala celkem 22 zjištění. Argumentace České republiky k předběžnému návrhu auditní zprávy byla zčásti úspěšná a na jejím základě Evropská komise 5 zjištění finálně uzavřela, 2 zjištění zcela zrušila, 3 zjištění ponechala částečně otevřená a 12 zjištění nechala zcela otevřených. Dotčené orgány se při přípravě odpovědi soustředily zejména na otevřená a částečně otevřená zjištění,“ oznámilo v tiskové zprávě MMR. EK v říjnu 2020 reagovala na květnové stanovisko českých úřadů a České republice vytknula procesní chyby ve výběru a hodnocení dotačních projektů Agrofertu i nedostatečnou kontrolu střetu zájmů.

Kromě toho EK v dokumentu uvádí, že unijní podpora, která byla tuzemskými úřady poskytnuta Agrofertu po 1. září 2017, byla přidělena neoprávněně. Původně dle EK byly Agrofertu neoprávněně přiděleny všechny dotace přiznané od 7. února 2017. Na základě nálezu Ústavního soudu EK datum posunula, čímž vyhověla jedné z námitek české strany.

Až Brusel zašle českou verzi dokumentu, začne Česku běžet tříměsíční lhůta, během níž musí informovat, jak uvádí do praxe zbývající doporučení, která zůstávají stále otevřená.

Druhý audit EK, který se zabývá čerpáním a přidělováním zemědělských dotací, taktéž konstatuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Jeho konečná zpráva by měla být vypracována nejpozději v únoru 2021. V souvislosti s tímto auditem pak Brusel v listopadu 2019 pozastavil vyplácení dotací v rámci Programu rozvoje venkova pro holding Agrofert, a to v celkové hodnotě 6,3 milionu korun. Kvůli pozastavení plateb česká vláda v únoru 2020 podala žalobu na Evropskou komisi k Soudnímu dvoru Evropské unie.

V březnu 2020 bylo následně po schůzce se zástupci českých úřadů proplácení většiny dotací opět odblokováno. Platby zůstaly zastaveny jen u jednoho projektu v hodnotě 1,6 milionu korun. EK 30. března 2020 nicméně vydala rozhodnutí, „kterým došlo k pozastavení průběžných plateb spojených s Programem rozvoje venkova České republiky na období 2014–2020 a souvisejících s výdaji uskutečněnými v období od 16. října 2018 do 31. prosince 2018“. Tím de facto došlo k zablokování plateb ve výši přibližně 822 tisíc korun. Česká vláda proto původní žalobu stáhla a podala žalobu novou, o níž do dneška nebylo rozhodnuto.

Jelikož tedy Evropská komise částečně přistoupila na argumenty českých úřadů k předběžnému auditu, odblokovala zastavené platby dotací pro Agrofert a vyhověla i české námitce týkající se rozhodného období pro posuzování čerpání dotací, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

DOPLNĚNÍ: Odůvodnění jsme doplnili o informace zaslané europoslancem Tomášem Zdechovským, které se týkají účasti europoslankyně Dlabajové na jednáních koordinátorů Kontrolního výboru Evropského parlamentu.

Tomáš Zdechovský zde mluví o europoslancích za hnutí ANO a jejich účasti na jednáních v Evropském parlamentu týkajících se střetu zájmů Andreje Babiše. Zaměřme se proto na jednotlivá jednání europoslanců v této věci v roce 2020.

15. ledna 2020 europoslanci na plénu jednali o vyšetřování střetu zájmů Andreje Babiše. Vystoupili zde Dita Charanzová a Ondřej Knotek, oba europoslanci za hnutí ANO. Celého zasedání se dle prezenční listiny také účastnili další europoslanci ANO – Ondřej Kovařík, Radka Maxová, Martin Hlaváček, Martina Dlabajová.

7. května 2020 se na jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu projednávala (.pdf, str. 2) zpráva (.pdf) vyšetřovací mise Kontrolního výboru v České republice, která měla za cíl získat přehled o přerozdělování finančních prostředků EU. Na tomto květnovém jednání vystoupil Ondřej Knotek za ANO (.pdf, str. 2).

19. června 2020 proběhlo hlasování o rezoluci (návrh usnesení B9-0192/2020) k možnému střetu zájmů Andreje Babiše. Pro hlasovalo 510 europoslanců, 53 bylo proti a 101 se zdrželo (.pdf, str. 32). Proti hlasovalo (.pdf, str. 317) 5 europoslanců ANO a hlasování se zdržela Radka Maxová (ta v říjnu 2020 z hnutí vystoupila).

Jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) konaného 30. listopadu 2020 se, dle slov své mluvčí, účastnila europoslankyně za ANO Martina Dlabajová, která vykonává funkci místopředsedkyně výboru. I na tomto neveřejném jednání se řešil stav auditního šetření střetu zájmů českého premiéra.

Závěrem doplňme, že europoslankyně Martina Dlabajová je také zastupující koordinátorkou Kontrolního výboru za politickou frakci Renew. Díky tomu se může účastnit jednání, na kterých se organizují priority a výhled práce výboru. Tomáš Zdechovský nám zaslal zápisy z jednání koordinátorů, která proběhla v září, říjnu a listopadu 2020 a na kterých se mimo jiné řešilo také projednávání střetu zájmů českého premiéra. V nich se, na rozdíl např. od europoslance Zdechovského, jméno Martiny Dlabajové neobjevuje, byť v dokumentech není přítomna plná prezenční listina.

Není tedy pravdou, že by se zástupci hnutí ANO neúčastnili nebo že by nevystupovali na plenárních jednáních a jednáních Kontrolního výboru týkajících se šetření střetu zájmů Andreje Babiše.

Otázkou střetu zájmů u Andreje Babiše se začala Evropská komise (EK) zabývat na podzim 2018. Od začátku roku 2019 pak probíhalo auditní šetření, které bylo zaměřeno na kontrolu dotací pro podniky holdingu Agrofert. Předběžnou verzi auditní zprávy obdržela ČR v červnu, závěrečnou v prosinci roku 2019. Obě zprávy uváděly stejný závěr, tedy že se Andrej Babiš nachází ve střetu zájmů. Za české úřady tyto závěry rozporovalo Ministerstvo pro místní rozvoj. Stejně jako u Andreje Babiše byla argumentace postavena zejména na tvrzení, že střet zájmů byl vyřešen převedením Agrofertu do svěřenských fondů.

Zatím poslední reakcí Bruselu je dopis z října 2020, který obsahuje stejný závěr jako předchozí audit. Pro úplnost uveďme, že tato zjištění se prozatím týkají pouze dotací ze strukturálních fondů, přičemž možný střet zájmů u Andreje Babiše je řešen i v souvislosti se zemědělskými fondy. Ačkoliv také v této oblasti byl střet zájmů předběžnými závěry potvrzen, finální výsledky se očekávají v prvních měsících příštího roku. 

Říjnový dopis byl zveřejněn serverem iRozhlas.cz a jeho první strany se věnují hodnocení a shrnutí dřívějších zjištění a reakci na české argumenty. EK opakovaně uvádí, že současnou situaci by vyřešilo, pokud by v souvislosti s holdingem Agrofert byla řádně uplatňována ustanovení českého zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 4). Konkrétně je zde zmiňován § 4c, podle kterého je od září 2017 zakázáno poskytnout dotaci obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář, nebo jím ovládaná osoba, vlastní alespoň 25 %. 

Zpráva dále uvádí, že řídící orgán (.pdf, str. 6), kterým je v tomto případě Ministerstvo průmyslu a obchodu, by měl z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost vyjmout dotčené projekty, a pokud tak neučiní, je třeba konkrétně dokládat každou žádost o platbu. EK dále žádá, aby ministerstvo prověřilo všechny dotační projekty spojené s Agrofertem z důvodu chybovosti (.pdf, str. 5) a o tomto průběhu je informovalo. Průběžné podávání informací je požadováno i ohledně doposud nevyřešených opatření a doporučení, které EK navrhovala dříve (.pdf, str. 5, 7).

Obdobné závěry a doporučení se objevily už v původním návrhu auditní zprávy, který byl zveřejněn serverem Aktuálně.cz. Byl zde uveden taktéž důraz na řádné uplatňování české i unijní legislativy (.pdf, str. 66–67), která se vztahuje ke střetu zájmů, či na zlepšení řídícího a kontrolního systému.

Co se týče unijní legislativy, podle zjištění EK Andrej Babiš porušuje finanční nařízení, které začalo platit v srpnu 2018. Konkrétně se jedná o článek 61, podle kterého je vyžadováno, aby se daný činitel zdržoval jakéhokoliv jednání, které by mohlo uvést jeho zájmy „do střetu se zájmy Unie“. Pokud k takové situaci ovšem dojde, příslušný vnitrostátní orgán by měl zajistit, aby daný činitel svou činnost ukončil (.pdf, str. 3) a „aby byly učiněny veškeré další vhodné kroky v souladu s platným právem“.

Ze zveřejněných dokumentů je patrné, že převedení Agrofertu do svěřenských fondů EK nepovažuje za dostatečné řešení střetu zájmů a nadále opakuje nutnost řádného uplatňování stávající legislativy. Jedná se zejména o český zákon o střetu zájmů a evropské nařízení o střetu zájmů. Zároveň je ze strany EK zdůrazňována nutnost projednávání budoucích kroků, které se týkají nedostatků a chyb zjištěných při auditu. 

Tomáš Zdechovský svým výrokem poukazuje na možné důsledky nerespektování výsledků auditního šetření Evropské komise ve věci střetu zájmů premiéra Babiše. Z kontextu výroku není úplně jasné, zda mluví o zastavení peněz, které prostřednictvím evropských dotací plynou holdingu Agrofert, či všech dotací plynoucích do České republiky. Nicméně vzhledem k tomu, že proplácení sporných dotací pro holding Agrofert již pozastaveno bylo, zaměřili jsme se v ověření pouze na možnost zastavení jiných evropských dotací pro ČR.

Evropská komise zaslala českým úřadům dokument s konečnými závěry auditu, jenž se týká možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše při čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti, 22. října 2020. Jedná se o reakci na vyjádření české strany k závěrečné auditní zprávě z května letošního roku. Dokument Evropské komise obdržely úřady prozatím v anglickém znění. Překlad by pak měly dostat v lednu příštího roku, kdy České republice začne plynout tříměsíční lhůta na reakci, jak uvádí do praxe příslušná doporučení obsažená v auditní zprávě. Ministerstvo pro místní rozvoj tak zatím na českou verzi čeká, bez překladu totiž lhůta na odpověď zatím neběží.

Podle závěru tohoto dokumentu v anglickém znění nicméně Evropská komise trvá na již dřívějších závěrech auditu, tedy že se premiér Babiš nachází ve střetu zájmů. Česko by tak dle těchto závěrů mělo Evropské unii vrátit finance za dotace, na které holding Agrofert neměl nárok. 

Dopadům auditních zpráv na Českou republiku se věnuje například dokument Parlamentního institutu (.pdf), který uvádí, že k pozastavení plateb pro ČR skutečně může dojít (.pdf, str. 8). Tyto platby, nebo jejich část totiž může Evropská komise pozastavit „na úrovni priorit nebo operačních programů za předpokladu splnění jedné z podmínek podle čl. 142 odst. 1 nařízení ESI,“ tedy nařízení (.pdf) o evropských strukturálních a investičních fondech.

K tomu může například dojít, pokud „v účinném fungování systému řízení a kontroly operačního programu existuje závažný nedostatek, který ohrožuje příspěvek Unie k operačnímu programu a v souvislosti s nímž nebyla přijata opatření k nápravě“ (.pdf, str. 407). Dodejme, že auditní zpráva z října 2020 vytýká České republice vysokou chybovost u dotačních projektů spojených s Agrofertem, což podle ní značí právě „závažné nedostatky ve funkčnosti řízení i v kontrolním mechanismu programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014–2020“.

K samotnému pozastavení plateb pak může Evropská komise přistoupit prostřednictvím tzv. prováděcích aktů „poté, co poskytla členskému státu příležitost, aby předložil své připomínky“ (.pdf, str. 407). Jestliže členský stát následně přijme nezbytná opatření, EK platby znovu odblokuje.

Pokud Evropská komise vydá rozhodnutí se závěry auditu a Česká republika v následné lhůtě nezjedná nápravu vytýkaných nedostatků, může také Komise podniknout příslušné právní kroky dle článku 258 SFEU (.pdf, str. 89 a násl.). Jedná se o tzv. řízení o nesplnění povinností. V takovém případě Komise daný členský stát vyzve k vyjádření. Následně případně uvede, z jakého důvodu dle jejího názoru dochází k porušení unijního práva a zažádá stát v určité lhůtě o nápravu. V případě zamítnutí či neuspokojivé odpovědi může Komise věc předložit Soudnímu dvoru. Jestliže ani v tomto případě daná země neoznámí nápravná opatření, může Komise požádat Soudní dvůr o uložení pokuty.

Následně by pak Soudní dvůr, v případě shledání porušení předpisů, uložil orgánům daného státu povinnost opatřením vyhovět. Jestliže by však stát trval na zamítavém stanovisku, může se Komise na Soudní dvůr obrátit znovu, a to s návrhem udělit paušální finanční sankci či penále. Jejich výše je pak závislá na několika aspektech: závažnosti porušení předpisů, dopadů nesplnění povinností na obecné a jednotlivé zájmy, délce období neuplatňování unijního práva nebo schopnostech země pokutu uhradit.

Závěrem shrňme, že pokud Česká republika nesplní požadavky Evropské komise, může skutečně dojít k pozastavení plateb. Dodejme však, že by se nejednalo o pozastavení všech plateb pro ČR, ale o pozastavení na úrovni jednotlivých priorit či operačních programů. Neplnění doporučení EK by tedy mohlo mít důsledky nejen pro společnosti holdingu Agrofert, ale i pro jiné české žadatele o evropské dotace. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský zde mluví o právu ČR na odvolání ve spojitosti s konečnou verzí auditu Evropské komise, který se týká čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Anglickou verzi auditní zprávy české úřady obdržely v říjnu 2020, český překlad by pak měl do České republiky doputovat v lednu 2021.

Dle dokumentu (.pdf), který vypracoval Parlamentní institut, může auditní zprávu napadnout (str. 10) u Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Dokument konkrétně uvádí, že v úvahu „připadají řízení o žalobě na neplatnost podle čl. 263 SFEU a řízení o předběžné otázce podle čl. 267 SFEU (Smlouvy o fungování Evropské unie, pozn. Demagog.cz).“

Uveďme, že tzv. žalobu na neplatnost, čili žalobu usilující o zrušení opatření, které je v rozporu s právem EU (článek 263 SFEU), Česká republika už podala v únoru 2020, když Evropská unie pozastavila dotace některým firmám ze skupiny Agrofert. ČR tuto žalobu později stáhla, protože dotace byly částečně obnoveny, pak ji ale podala znovu v menším rozsahu.

Dodejme, že žalobu k Evropskému soudnímu dvoru může podat i Evropská komise proti České republice, a to tzv. žalobu proti členskému státu pro nesplnění povinnosti. Pokud soud rozhodne v neprospěch Česka, musí Česká republika „neprodleně přijmout opatření ukončující příslušné porušování práva Unie“ (článek 260 SFEU).