Poslankyně Alena Schillerová mluví o evropském migračním paktu, tedy souboru migračních a azylových pravidel, který schválili zástupci členských zemí spolu s vyjednavači z Europarlamentu v únoru 2024. Vláda Petra Fialy se hlasování nicméně zdržela, přičemž svůj postoj předem avizovala. Je vhodné doplnit, že balíček pravidel po vydání námi ověřovaného příspěvku ještě 10. dubna formálně schválil Evropský parlament.

Dojednaná podoba migračního paktu

O reformě migrační a azylové politiky Evropské unie se jednalo několik let. Jeden z navrhovaných bodů reformy se týkal solidarity s unijními státy, které jsou přílivem migrace zatíženy více než ostatní. Cílem bylo pomoci zejména jižním státům EU, do nichž přicházejí migranti přes Středozemní moře nebo balkánskou cestou. Právě na tento bod reformy svým výrokem odkazuje poslankyně Schillerová.

Podle návrhu migračního paktu si státy budou moci vybrat ze tří možností solidarity. Buď mohou rovnou přijmout žadatele o azyl, nebo místo toho poskytnout finanční pomoc. Jako třetí možnost mohou zvolit jinou formu pomoci, například dodat technické vybavení a podobně (.pdf, str. 122–123). Nutné je doplnit, že pokud země zasažená migrací nebude chtít tyto alternativní způsoby pomoci využít, bude muset solidární stát zvolit právě finanční příspěvek (str. 125).

Vláda Petra Fialy usilovala o to, aby zmiňovaná finanční pomoc nebyla povinná a netýkala se tak např. států, které přijaly vysoký počet uprchlíků v rámci jiné migrační vlny. To se týkalo i Česka, které přijalo více než 400 tisíc uprchlíků z Ukrajiny kvůli ruské invazi a následné válce, a je tak státem s nejvyšším počtem ukrajinských migrantů na počet obyvatel.

Původní návrh migračního paktu z roku 2020 i verze z dubna 2023 předpokládaly, že do mechanismu solidarity nebudou muset přispívat jen státy, které už samotné solidární pomoc využívají. Pro jiné země návrh podobnou možnost v té době nezaváděl. Tato výjimka se v textu objevila až v květnu 2023 (.pdf, str. 111–112) a zahrnovala ji i verze, na které se v červnu 2023 dohodla Rada EU (.pdf, str. 118–119). Stejné formulace o výjimce lze najít i v dokumentu z letošního února, který byl aktuální ke dni zveřejnění výroku (.pdf).

Návrh konkrétně obsahuje ustanovení, podle kterých se za určitých podmínek nemusí mechanismu solidarity účastnit státy nacházející se „pod migračním tlakem“ nebo ve „významné migrační situaci“ (.pdf, str. 128–132). 

Jestli se daný stát v této situaci skutečně nachází, posoudí Evropská komise (str. 55). Podle navržených pravidel bude Komise vždy vycházet ze „zprávy o azylu a migraci“ (str. 49–51), která jako jedno z přibližně 20 hledisek bere v úvahu i počet osob, jimž daný stát poskytl tzv. dočasnou ochranu. O udělení výjimky pak na základě posouzení Komise bude rozhodovat ještě Rada EU (.pdf, str. 130–131).

Migrační pakt, přesněji řečeno nařízení týkající se řízení azylu a migrace, tedy nezmiňuje výjimku jmenovitě pro Českou republiku ani konkrétně pro státy zasažené migrační vlnou uprchlíků z Ukrajiny. Obsahuje pouze možnost, podle které mohou státy za určitých podmínek požádat o udělení výjimky. Oprávněnost žádosti přitom bude nejdříve posuzovat Evropská komise, poté ji ještě schválí Rada EU.

Vyjádření eurokomisařky 

Dočasnou ochranu získali v České republice ukrajinští uprchlíci. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) v červnu 2023 dojednanou podobu návrhu prezentoval tak, že se Česko nebude muset mechanismu solidarity vůbec účastnit. „Pokud tady budeme mít takový počet Ukrajinců, který máme, tak žádný solidární příspěvek platit nebudeme,“ řekl tehdy k migračnímu paktu ve Sněmovně.

Jak Evropská komise a Rada EU případnou českou žádost o výjimku posoudí, nelze s jistotou předjímat. Eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson nicméně v červnu 2023 v rozhovoru pro polský zpravodajský web uvedla, že bylo ustanovení o výjimce do migračního paktu „přidáno speciálně pro Polsko a Českou republiku, které jsou v současné době pod migračním tlakem“ kvůli přílivu ukrajinských uprchlíků. Dále zmiňovala, že v nařízeních přijatých Radou EU je solidarita povinná, „s výjimkou zemí, které jsou pod migračním tlakem“, jako je dle jejích slov právě Polsko a Česko.

Závěr

Verze migračního paktu, která byla k dispozici v době zveřejnění facebookového příspěvku Aleny Schillerové, navrhuje zavést povinnou solidaritu členských zemí EU se státy, které jsou migrací nejvíce zatíženy. Návrh příslušného nařízení Českou republiku výslovně nezmiňuje, ani výslovně nemluví o zemích, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. 

Text ale obsahuje ustanovení, podle kterých budou moci o výjimku z účasti na solidaritě požádat země vystavené „migračnímu tlaku“. Podle vyjádření eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johansson byla možnost výjimky do migračního paktu přidána speciálně pro Polsko a Českou republiku, které přijaly velký počet ukrajinských uprchlíků. Výrok Aleny Schillerové proto hodnotíme jako zavádějící.