Václav Klaus

Na tiskové konferenci z 1. ledna 2013 se ministr spravedlnosti Pavel Blažek vyjádřil takto: "O amnestii jsem věděl, protože se mnou byla předběžně konzultována jak ze strany prezidenta republiky, tak ze strany předsedy vlády. Podle příslušných zákonů i podle přání pana prezidenta jsem o tom nemohl nikoho informovat, takže pro orgány činné v trestním řízení je to informace nová." Z tohoto tvrzení tedy vyplývá, že byl o amnestii informován.

Nicméně nepodařilo se nám dohledat nic o tom, že probíhaly konzultace i s nějakou další osobou doporučenou ministrem spravedlnosti a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

V říjnu roku 2012 uvedl Václav Klaus v rozhovoru pro Lidové noviny: "Samozřejmě si uvědomuji, že v momentě, kdy se Zeman stane prezidentem, bude dělat hromadu věcí, ze kterých mi budou vstávat vlasy hrůzou na hlavě."

Nepodařilo se nám ovšem najít rozhovor nebo prohlášení, kde by se vyjádřil Václav Klaus o Miloši Zemanovi jako o "menším zlu", nicméně z kontextu zmíněného rozhovoru to logicky vyplývá.

První exekutivní funkcí Václava Klause byl post ministra financí, který vykonával od prosince 1989 do července 1992. V říjnu roku 1991 byl jmenován navíc místopředsedou vlády ČSFR. Po volbách v roce 1992 se ujal role předsedy vlády a svou pozici obhájil i po volbách v roce 1996. Demisi na post ministerského předsedy podal v listopadu 1997 a z funkce odstoupil k 2. lednu roku 1998. Poté již žádnou exekutivní funkci s aktivním vlivem na chod státu nezastával.

Z výše uvedeného vyplývá, že Václav Klaus stojí mimo exekutivu 15 let a 2 měsíce. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V letech 1998 - 2002 byl předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V únoru roku 2003 byl zvolen prezidentem ČR. Podrobný životopis Václava Klause je k dispozici na jeho webových stránkách.

Ústava ČR v čl. 50 umožňuje prezidentovi vrátit zákon, který je mu předložen podpisu, zpátky Parlamentu. Pokud prezident zákon vrátí, je třeba aby byl znovu schválen Poslaneckou sněmovnou.

Souhrn projednávání zákona o církevních restitucích pak ukazuje, že prezident sice zákon nepodepsal, ale zároveň jej nevrátil sněmovně. Ve svém stanovisku (.pdf) se Klaus "distancuje se od zpracování tohoto zákona" mj pro "reálná potenciální rizika závažného prolomení naší dosavadní restituční legislativy". Protože však zákon nevrátil, sněmovna jej nemusela znovu projednávat a dva týdny po vyjádření prezidenta došlo k vyhlášení ve Sbírce zákonů.