Vojtěch Filip

Poslanci KSČM navrhli k usnesení Poslanecké sněmovny týkající se Česko-německé deklarace 2 návrhy. Návrh poslaneckého klubu, který předložil poslanec Exner, obsahoval ustanovení týkající se státních hranic i právní povahy deklarace. Avšak zatímco v případě státních hranic návrh odpovídá výroku poslance Filipa, ustanovení týkající se právní povahy jsou s jeho výrokem v rozporu, neboť Exnerův návrh nechtěl přiznat Česko-německé deklaraci právní závaznost a zároveň nechtěl deklaraci vůbec přijmout. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a budoucím rozvoji byla podepsána 21. ledna 1997 hlavou vlád a ministry zahraničních věcí České republiky a Německa. Poslanecká sněmovna o deklaraci jednala od 11. února do 14. února 1997, výsledkem bylo usnesení vyjadřující s deklarací souhlas. Senát vyslovil souhlas s deklarací 5. března 1997.

Co se týče návrhů KSČM k Česko-německé deklaraci, poslanci KSČM předložili celkem 2 návrhy na vydání usnesení Poslanecké sněmovny. První z nich od poslance Exnera, který tento návrh přednesl jménem poslaneckého klubu KSČM, obsahoval požadavek vyslovit nesouhlas s Česko-německou deklarací. Kromě toho požadoval vydat prohlášení, které uznává územní celistvost a státní hranice České republiky jako nezpochybnitelné. Důvodem pro zařazení tohoto ustanovení bylo finální znění deklarace, které obsahovalo pouze spojení "stávající hranice".

Návrh poslance Exnera dále požadoval, aby Česko-německá deklarace nebyla považována za mezinárodní smlouvu ve smyslu Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Toto ustanovení reagovalo na předchozí dotaz poslance Melčáka vůči ministru zahraničních věcí Zieleniecovi na podřazení deklarace pod Vídeňskou úmluvu o smluvním právu. Pokud by se Česko-německá deklarace stala mezinárodní smlouvou, stala by se právně závaznou pro obě strany, naopak při zachování formy deklarace by právní závaznost neměla.

Druhý návrh poslance Filipa se nevyjadřuje k vyslovení souhlasu či nesouhlasu s Česko-německou deklarací, pouze souhlasí s návrhem poslance Exnera a přidává mj. bod o postavení Dekretů jako nedílné součásti právního řádu. Návrhy poslanců Exnera (hlasování 167-173) i Filipa (hlasování 179-181) však i přes podporu poslanců KSČM nebyly Poslaneckou sněmovnou přijaty.

KSČM tedy při jednání o Česko-německé deklaraci předložila návrhy, které požadovaly mj. vydání prohlášení o nezpochybnitelnosti územní celistvosti a státních hranic České republiky, tato část výroku poslance Filipa je tedy pravdivá. KSČM však zároveň požadovala nepřijetí Česko-německé deklarace a nezařazení Česko-německé deklarace do režimu mezinárodních smluv, což je v rozporu s tvrzením poslance Filipa, výrok je proto nepravdivý.

Josef II. v rámci svých reforem zrušil řadu církevních institucí, zejména klášterů. Jejich majetek putoval do zřízeného Náboženského fondu (matice), což byla ve své době jakási pokladna pod státní správou. Majetek byl pak využíván pro církevní potřeby a vznikaly například nové farnosti. K následným majetkovým poměrům mezi státem a církví pak vyvstávají otázky.

Věc řešil až Císařský patent z listopadu 1855. Článek XXXI říká, že: "Majetky, z nichž pozůstává náboženský a studijní fond, jsou podle svého původu vlastnictvím církve a budou jménem církve spravovány."

Z expertíz poskytnutých třemi právnickými fakultami a Ústavem státu a práva AV ČR plyne, že nelze hovořit o zbavení církve vlastnictví nad majetkem. Totéž potvrzuje Ústavní soud ve svém nálezu přezkoumávajícím zákon o restitucích (. pdf, např. odst. 342). Režimy, kterými si církevní majetek prošel od Josefa II., popisují také historici v rozhovoru pro Českou televizi.

Na základě tohoto tedy hodnotíme Filipův výrok jako nepravdivý.

Jednotlivé odhady dopadů jsou v rozličných analýzách rozdílné, avšak ani jedna z analýz či pohledů relevantních zdrojů nepředpokládá negativní dopad sankcí na EU větší, než dopad na ruskou ekonomiku. Z tohoto důvodu vyhodnocujeme výrok jako nepravdivý.

Sankce uvalené na Ruskou federaci s cílem vyjádřit nesouhlas s nelegální anexí ukrajinského Krymu byly poprvé přijaté (.pdf) v podobě nařízení v roce 2014 a jejich poslední prodloužení bylo stanovené do data 15. března 2017. Jejich celkový přehled a časovou osu shrnují stránkyRady EU.V reakci na uvalené sankce Rusko začalo bojkotovat dovoz některých potravin a surovin z mnoha zemí Západu a podle nejnovějších údajů agentury Reuters plánuje jejich prodloužení až do konce roku 2017.

Vyhodnotit dopad těchto sankcí je obtížné vzhledem k množství faktorů ovlivňujících ruskou a evropskou ekonomiku. Belgický think tankCEPS mezi takovéto faktory řadí například krizi, kterou si Rusko v letech 2014-2015 prošlo, hlavně z důvodu poklesu ceny ropy. Ve své analýze proto předpokládá, že je tento dopad možné vyhodnotit sledováním vývoje podílu zemí osmadvacítky na ruském importu. Ten se podle grafu 1 nezměnil ani po zavedení ruských sankcí. Není na něm tedy viditelná změna tohoto podílu jako efekt sankcí. Příčinou však může být i fakt, že mnoho dohod bylo podepsaných před zavedením sankcí a proto dopad sankcí zatím není možné pozorovat.

K obdobnému závěru, že dopad bude viditelný až z dlouhodobého hlediska, přišlo i ministerstvo zahraničí Spojených států amerických, opět pro agenturu Reuters.

Analýza (.pdf, str. 5) Mezinárodního měnového fondu (IMF) však v roce 2015 předpověděla pokles v ruském HDP způsobený sankcemi ve výši 1-1,5 % HDP, při prodloužení sankcí hovoří až o 9 %. Mezinárodní měnový fond i Světová banka odhadují záporný růst HDP ve výši -3,5 %, ale stejně jako zmiňovaná analýza IMF upozorňuje, že jde o kombinaci dopadu sankcí stejně jako krize, které Rusko v posledních letech čelilo. Světová banka navíc pro rok 2016 odhaduje opětovný kladný růst HDP ve výši 1,2 %. Navíc IMF upozorňuje na konkrétní odvětví exportu, které bylo sankcemi postihnuté, a to oblast zemědělství. Na grafu 2 je vidět, že pokles v EU exportech vybraných zemí zaznamenal citelnou změnu v průběhu roku, kdy byly sankce uvalené.

O dopadu na druhou stranu v kontextu sankcí, Evropskou unii, pojednává dokument (.pdf, str. 4) Evropského parlamentu z konce roku 2015. Evropská komise v něm odhaduje dopad sankcí na HDP EU ve výši -0,3 až -0,4% HDP a pokles v zaměstnanosti o necelý milión lidí, resp. až 2,2 miliónu lidí v dlouhodobém hledisku. Odkazuje při tom na dokument (.pdf, str.1) Rakouského výzkumného ekonomického ústavu (WIFO). Analýzy stejného ústavu predikují obchodní ztrátu 34 miliard eur, resp. 92 miliard v dlouhodobém hledisku na straně EU.

IMF představuje i ruský pohled Institutu ekonomických prognostik Ruské akademie věd, který předpovídá (.pdf,str.16) EU pokles ve výši -0,5 % HDP a ruské ekonomice ve výši -8 až -10 % HDP.

O rezoluci OSN ohledně embarga proti Kubě se nehlasovalo na žádost USA, nýbrž valného shromáždění OSN, které tuto problematiku shledává jako jeden z nástrojů udržování míru a bezpečnosti. Zároveň USA ani Izrael nehlasovaly proti rezoluci, obě země se pouze zdržely hlasování. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Embargo, které podle časové osy Rady pro mezinárodní vztahy USA poprvé uvalily na Kubu v roce 1960 a v plné míře v roce 1962, trvá dodnes. Přestože se vztahy zejména v průběhu funkčního období prezidenta Obamy uvolňují, embargo v obchodní oblasti stále přetrvává, protože jediný orgán, který jej může zrušit (Kongres), jej prozatím nezrušil. Kongres tak může učinit zrušením zákona o kubánské svobodě a demokratické solidaritě z roku 1996, nazývaný také Helms-Burton Act.

Zdroj: Rada mezinárodních vztahů, AP

Proti embargu ze strany USA od počátku 90. let začalo protestovat valné shromáždění OSN. V rezolucích, které valné shromáždění vydává od listopadu 1992 každoročně (.pdf, seznam rezolucí je na stranách 1 a 2), žádá pokaždé všechny členské státy (vzhledem ke svému názvu však směřuje pouze proti USA), aby se zdržely vydávání a aplikování zákonů či opatření, které blokují obchod s Kubou a aby případně takové zákony a opatření co nejdříve zrušily. Vzhledem k právní povaze rezoluce, která má pouze doporučující povahu, by však USA nemusely embargo zrušit, neboť rezoluce neobsahuje žádný sankční mechanismus při jeho porušení.

O embargu Kuby se tedy nehlasuje ani nehlasovalo na žádost USA, které mají jako každý členský stát pouze 1 hlas, nýbrž na žádost valného shromáždění OSN, podle jehož programu spadá embargo do agendy odpovídající prioritám OSN (.pdf, str. 17, bod č. 39), konkrétně udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Vzhledem k podmínkám schválení zakotveným v Chartě OSN (čl. 18) byla letošní rezoluce schválena drtivou většinou 191 ze 193 přítomných států. USA, které na všech předchozích schůzích hlasovaly proti rezoluci, se v letošním roce poprvé nevyjádřily negativně, pouze se společně s Izraelem zdržely hlasování.

V březnu 2011 vyhlásila Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 1973 v reakci na situaci v Libyi, cíl rezoluce byl zastavit násilí páchané na civilistech ze strany vládnoucího režimu. Rezoluce požadovala kromě bezletové zóny, o které hovořil Vojtěch Filip také, „okamžité příměří“, zahraniční intervenci za účelem ochrany civilního obyvatelstva a také zpřísnění sankcí vůči Kaddáfího režimu a jeho podporovatelům.

Rezoluce povolila členským zemím, které oznámily svou účast v operaci, použít všechna nezbytná opatření k zajištění bezletové zóny a vyzývá členské státy k poskytnutí pomoci a udělení povolení pro nezbytné přelety nad Libyí. Není tedy pravda, že by neexistoval mandát pro členské státy do situace v zájmu ochrany civilistů zasahovat, i když praktická aplikace výzvy z rezoluce už byla na výkladu každého státu.

V bodu 4 rezoluce týkajícího se ochrany civilistů stojí: „Pověřuje členské státy (...), aby podnikly potřebná opatření (...) k ochraně civilistů a civilisty obývané oblasti v Libyi ohrožené útokem, včetně Benghazi, a zároveň vyloučit zahraniční okupační síly jakékoliv formy na jakoukoliv část libyjského teritoria."“

Je tedy vidět, že v dokumentu nejde jen o bezletové zóny, jak říká Filip.

Rezoluce byla přijata deseti členy Rady, zbylých pět se hlasování zdrželo.

Vojenská intervence začala 19. března útokem francouzských stíhaček na cíle spojené s Kaddáfího režimem. Do první fáze intervence se zapojila koalice deseti států (devět členských států NATO a Katar), později se počet států operující v Libyi rozrostl na 19.

Na konci března se po francouzské iniciativě do akce zapojilo i NATO v rámci operace Unified Protector. Severoatlantická aliance dohlížela na vymáhání bezletové zóny, zbrojního embarga uvaleného na provládní jednotky a ochranu civilistů.

Nejasnosti se objevily, když reportéři kanálu Al-Jazeera natočili několik západních vojáků pohybujících se po libyjském území, rezoluce totiž přítomnost armád ochotných zapojit se do intervence na libyjské půdě nepovolovala.

Rada bezpečnosti ukončila mandát Alianci k 31. říjnu 2011, stalo se tak krátce poté, co Kaddáfího usmrtili vojáci povstalecké Dočasné národní přechodné rady.

Vojtěch Filip patrně opomněl vznik Koncepce výstavby armády do roku 2025 (.pdf), na což jej v odpovědi upozornil Stropnický. Dokument z prosince 2025 vypracovalo a vládě předložilo ministerstvo obrany, ta jej 21. prosince 2015 jednohlasně schválila (.pdf, příp. záznam ze zasedání, bod 60, .doc). V něm je vysvětleno nejen to, jaké materiální a finanční požadavky armáda má. Ve dvou milnících (rok 2020 a 2025) jsou totiž rovněž vypočítány konkrétní kroky k dosažení cílů a u některých položek rovněž uvedeny počty nových zařízení, které by se měly pořídit (bod 4.1 a 4.2 koncepce). Přestože nejde vždy o zcela detailní popis plánovaných nákupů, nelze dát Filipovi zapravdu v tom, že by Armáda ČR v tuto chvíli neměla plán, jak peníze investovat.

K dosavadnímu plnění můžeme říct, že server E15 informoval o plánu ministerstva pořídit až stovky obrněných kolových vozidel Titus, což je v souladu s cíli koncepce (str. 19–20.) Dále také měl ministr Stropnický předložit vládě rámcovou smlouvu na dodávky munice, která má patrně řešit nedostatečné operační a pohyblivé rezervy materiálu a munice (str. 10, 13, 16, 19–20.) V plánu na příští rok je pak údajně i nákup víceúčelových vrtulníků, rovněž v souladu s koncepcí (str. 14, 19–20.) Přesné informace o stavu výzbroje však nejsou k dispozici, neboť ministerstvo tyto vydává pravidelně začátkem roku, poslední je tedy z ledna 2016.

K tomuto problému se ani Vojtěch Filip, ani KSČM jako strana nijak nevyjádřila. Na oficiálních stránkách publikovala strana řadu prohlášení týkajících se Turecka. Ve většině případů jde o konflikt s tzv. Islámským státem nebo postoj k přítomnosti Turecka v NATO.

V Turecku jsou skutečně vězněni novináři i soudci. KSČM ani její předseda Vojtech Filip se k těmto případům nijak nevyjádřili a výrok proto musíme ohodnotit jako nepravdivý.

Petr Fiala byl ministrem školství, mládeže a tělovýchovy od 2. května 2012 do 10. července 2013. V této době předložila vláda jeden návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny, a to konkrétně ten na rok 2013. Tento návrh obsahoval ve skutečnosti deficit (.pdf) 100 miliard korun.

Vláda finální návrh schválila (byl přepracováván) 21. listopadu 2013, během jednání kabinetu pro něj hlasovalo všech 13 přítomných členů vlády. Zda mezi nimi byl i Fiala, není možné ověřit, protože hlasování po jménech vláda zpravidla neuvádí. Během dalších projednávaných bodů Fiala přítomen podle záznamu (.doc) byl, je tedy pravděpodobné, že osobně pro rozpočet na vládě hlasoval. Exministr nebyl v této době členem Poslanecké sněmovny, pro návrh tak ve sněmovně nehlasoval, ani tak učinit nemohl.

Vláda, jímž byl Petr Fiala členem, za dobu jeho ministrování navrhla a prosadila jediný návrh státního rozpočtu, a to se schodkem 100 miliard korun. Filip uvádí částku dvojnásobnou a z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Turecko by mělo mezi roky 2016-2017 dostat od Evropské unie tři miliardy eur (cca. 81 miliard Kč), které " primárně půjdou na zlepšení podmínek zejména pro syrské uprchlíky." Lepší sociální situace, lékařská péče a vzdělávání dětí syrských uprchlíků v Turecku mají dále sloužit jako prevence migrace, která pak ve svém důsledku může snížit i migrační tlak na Evropu. V prohlášení z 29. listopadu je přímo psáno, že se " EU a Turecko dohodly na provedení společného akčního plánu, který přinese pořádek do migračních toků a pomůže zastavit nelegální migraci. " Součástí prohlášení je taktéž uvedeno, že Turecko a EU " znovu potvrzují, že boj proti terorizmu zůstává prioritou. "

Pokud jde o neplnění "základních podmínek pro boj s terorismem", není jasné, zda Vojtěch Filip myslí strategii schválenou na Valném shromáždění OSN, či vzhledem ke kontextu strategii Evropské unie. Pro hodnocení pravdivosti výroku však musíme říci, že Turecko proti terorismu bojuje. Pro příklad můžeme uvést tyto zprávy:

• V červnu 2015 bylo dle turecké vlády zatčeno něco okolo 600 teroristů
• V období od června do října 2015 bylo dle turecké vlády zatčeno okolo 1300 teroristů spojovaných s PKK (Strana kurdských pracujících; v EU uvedena na tzv. seznamu teroristů) a 300 teroristů spojovaných s tzv. islámským státem
• Za tři roky mělo být v Turecku zatčeno 2627 teroristů spojovaných s IS, včetně 837 cizinců
• Zatčen byl například i muž spojovaný s útoky ve Francii, či jedenáct ozbrojenců, kteří se snažili dostat do Sýrie, aby bojovali v řadách IS
• Země podniká na teroristické organizace nálety i mimo své hranice, kdy útočí na militanty PKK, ale dohromady v koalici vedené USA i vůči IS

3 miliardy eur tedy Turecko získá od Unie na to, aby se fakticky zmírnil tok uprchlíků směrem do Evropy a to prostřednictvím komplexu opatření. Co se týká toho, že Turecko nebojuje s terorismem, lze diskutovat nad intenzitou těchto opatření, není ovšem pravdou, že by země nebojovala vůbec a to ani proti tzv. islámskému státu. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Filipův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť zbraně se ke kontrole nepředkládají automaticky po 5 letech. Ke kontrole některých dokumentů dochází při "obnově" zbrojního průkazu každých deset let, zbraně se však kontrolují jen na základě ad hoc výzev.

Dle § 16 odstavce 1 zákona o střelných zbraních a střelivech je standardní platnost zbrojního průkazu 10 let. Dle § 24 pak po ukončení platnosti zbrojního průkazu je nutné vydat průkaz nový. Při této příležitosti se znova posuzuje bezúhonnost a spolehlivost žadatele.

Neexistuje však žádná povinnost předkládat zbraně pravidelně ke kontrole.Existuje pouze povinnost zakotvená v § 29 odst. 1 písm. e., která řadí mezi povinnosti držitele zbrojního průkazu i povinnost předložit na výzvu příslušného útvaru policie zbrojní průkaz, zbraň kategorie A, B nebo C, střelivo do této zbraně a příslušné doklady ke kontrole.