Vojtěch Filip

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť žádné referendum nebylo ignorováno a nebyly přijaty dokumenty, proti kterým by občané vyjádřili v referendu nesouhlas. Pokud se zaměříme na Irsko, tak tam proběhla dvě referenda o přijetí Lisabonské smlouvy (v Holandsku se referendum o Lisabonské smlouvě nekonalo). V prvním referendu (.pdf, str. 22) 12. června 2008 Irové podpis Lisabonské smlouvy odmítli. Poté, co byly Irsku přislíbeny záruky a ústupky členskými státy EU, však Irové Lisabonskou smlouvu v druhém referendu 3. října 2009 dobrovolně přijali 61,7 % hlasů.

Odmítavé referendum v Nizozemí zaměňuje Vojtěch FIlip pravděpodobně s ratifikačním procesem Ústavní smlouvy pro Evropu v roce 2005. V Nizozemsku se totiž referendum k Lisabonské smlouvě nekonalo, rozhodnutí bylo přijato pouze představiteli státu. Odmítavá referenda v Holandsku a Francii způsobila svrhnutí schvalovaného dokumentu pod stůl. Nedá se tedy říct, že by hlas občanů byl ignorován.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako nepravdivý, neboť schvalování Lisabonské smlouvy probíhalo v Poslanecké sněmovně zcela obvykle a jednotliví poslanci nebyli omezeni na svém právu diskutovat o této otázce. To dokládá také řada vystoupení jednotlivých poslanců KSČM včetně opakovaných vystoupení samotného Filipa.

Lisabonská smlouva byla do Poslanecké sněmovny předložena v únoru 2008 a následně prošla standardním legislativním procesem pro mezinárodní smlouvy, který trval od 1. čtení do schválení ve 2. čtení téměř rok.

Vojtěch Filip mluví o nemožnosti diskutovat o Lisabonské smlouvě ve sněmovně. První čtení k tomuto bodu proběhlo celkově ve 3 dnech - 19. a 20. března 2008 a pak 1. dubna stejného roku. Diskuze probíhala obvyklým způsobem. Během 1. čtení vystoupili za KSČM uvedení poslanci (odkaz obsahuje stenozáznam jejich vysoupení): Václav Exner, Pavel Kováčik, Kateřina Konečná a Vojtěch Filip sám.

Ve 2. čtení se opět v jednotlivých jednacích dnech o Lisabonské smlouvě klasicky diskutovalo. Šlo o dny 9. prosince 2008 a následně 3., 7. a 18. února 2009. Přikládáme také všechna vystoupení poslanců KSČM při tomto druhém čtení.

Stenoprotokoly jsou vloženy postupně podle pořadí vystoupení poslanců KSČM: Vojtěch Filip, Jiří Dolejš, Václav Exner, Vojtěch Filip, Pavel Kováčik, Vojtěch Filip, Václav Exner, Stanislav Grospič, Miroslav Grebeníček.

Dokládáme také záznam finálního hlasování v Poslanecké sněmovně.

Na webových stránkách Europarlamentu je k dispozici dokument, jehož název by se dal přeložit jako "Zahraniční politika EU vůči zemím BRICS a dalším rychle se rozvíjejícím mocnostem: cíle a strategie", která v poslední kapitole obsahuje i politická doporučení. Není tedy pravdou, že by nebyla vymezena žádná politika vůči zemím BRICS.

V letech 2004 - 2014 Státní fond dopravní infrastruktury pracoval s různě vysokým rozpočtem, ale nikdy se jeho výše nepohybovala v hodnotě okolo 110 miliard korun.

S nejvyššími rozpočty pracoval Státní fond dopravní infrastruktury v letech 2008 (pdf str. 4), 2009 (pdf str. 2) a 2010 (pdf str. 2). V těchto letech se jeho rozpočet pohyboval okolo 100 miliard korun.

V současnosti se rozpočet pohybuje okolo 60 miliard korun. Konkrétně je rozpočet na rok 2014 (pdf str. 2/29) 71 091 809 000 korun.

Na základě údajů Státního fondu dopravní infrastruktury hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Pro lepší přehlednost tabulka s rozpočty Státního fondu dopravní infrastruktury pro jednotlivé roky:

rokvýše rozpočtu200442 440 000 000 Kč2005

52 353 000 000 Kč200655 671 000 000 Kč200771 675 000 000 Kč200899 118 049 000 Kč2009101 763 716 000 Kč2010103 685 713 000 Kč201178 238 649 000 Kč201258 267 203 000 Kč201364 495 699 000 Kč201471 091 809 000 Kč

Zdroj: http://www.sfdi.cz

Není pravdou, že všechny ropovody a plynovody směřující z oblastí Ruska vedou přes Ukrajinu. Od roku 2011 je spuštěn plynovod Nord Stream, který vede po dně Baltského moře a spojuje Rusko a Německo. Na tento plynovod je pomocí plynovodu Gazela napojena i Česká republika.

Mimo zmíněný Nord Stream vede také infrastruktura přes území Běloruska. Celá mapa včetně dalších informací je dohledatelná v statistickém reportu organizace Eurogas (.pdf - mapa na str. 11) za rok 2013.

Ropovod Družba, který je hlavním ropovodem z Ruska do Evropy, se dělí na dvě hlavní větve sever a jih, kdy severní část ropovodu jde přes Bělorusko dál do Polska a Německa, což zobrazuje i přiložená mapa.

Na základě dohledaných informací o plynovodech i ropovodech z Ruska je výrok hodnocen jako nepravdivý. Je evidentní, že ne všechny součásti této infrastruktury vedou přes území Ukrajiny.

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme jako nepravdivý na základě informací z Rady pro zahraniční věci Evropské unie a zpravodajských portálů. Celý text asociační dohody Evropské unie a Ukrajiny je navíc dostupný například na stránkách Evropské služby pro vnější činnost.

Na tiskové konferenci z 16. prosince 2013 po jednání Rady pro zahraniční věci v Bruselu Vysoká představitelka Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová uvedla (angl.), že je podpis dohody plně kompatibilní s existujícími obchodními dohodami, Rusko bude profitovat a Ukrajina může mít dobré vztahy se všemi svými sousedy.

Kompatibilitu, tedy vzájemnou slučitelnost, asociační dohody i Euroasijské celní unie potvrdil (angl.) také předseda Evropské rady Herman Van Rompuy na tiskové konferenci z 28. ledna 2014 po summitu EU-Rusko.

V neposlední řadě ve svém proslovu (angl.) proneseném již 20. září 2013 v Jaltě hovoří o problematice asociační dohody a ruských obav i eurokomisař Štefan Füle. Mimo jiné uvádí, že "asociační dohoda přináší benefity nejen Evropské unii a Ukrajině, ale i dalším zemím, mezi nimiž bude definitivně i Rusko." Vyjádřil přání, aby byla tato asociační dohoda a zóna volného obchodu, kterou zavádí, viděna jako příležitost k vytvoření zóny volného obchodu od Lisabonu až po Vladivostok a zmínil se i o snaze překonat nekompatibilitu.

Hlasování o postavení Palestiny v Organizaci spojených národů a jejího uznání jako nečlenského pozorovatelského státu rezolucí A/RES/67/19 (.pdf) proběhlo na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN dne 29. listopadu 2012. Pro povýšení Palestiny do pozice nečlenského státu hlasovalo (.pdf, str. 12) 138 států, zdrželo se 41 a proti bylo devět. V tomto hlasování se Česká republika zařadila mezi 9 států hlasujících proti společně s USA, Kanadou, Izraelem, Panamou, Marshallovými ostrovy, Mikronésií, Nauru a Palau. Přestože jde o některé z nejmenších států, nelze říci, že by zde ČR hlasovala pouze s nimi (viz USA či Kanada), natož se Saúdskou Arábií nebo Katarem, kteří se vyslovili (.pdf) pro přijetí rezoluce.

Zda to bylo "skutečnou ostudou" je již na subjektivním hodnocení, nicméně pro úplnost lze uvést, že například členské státy Evropské unie nezaujaly jednotnou pozici (přestože pozice České republiky byla jednoznačně nejodlišnější). Ministerstvo zahraničních věcí informovalo ohledně pozice ČR před samotným hlasováním: " Česká republika v rámci jednání na mezinárodních fórech opakovaně zdůrazňuje, že jedinou cestou řešení blízkovýchodního konfliktu jsou přímá jednání palestinské a izraelské strany. Česká republika nepodporuje jakékoli jednostranné kroky, které nejsou nápomocny k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu a dosažení trvalého míru na Blízkém východě ".

V Programovém prohlášení vlády ČR v kapitole č. 2 Priority vlády se vláda vyjadřuje k obecnému referendu následovně: “Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu”.

K historii referenda se vyjadřuje srovnávací studie č. 1.178 Parlamentního institutu: ”Česká republika zažila už řadu legislativních snah o uzákonění obecného referenda. Ustanovení o referendu bylo obsaženo v § 46 Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Podle tohoto ustanovení zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, vláda měla právo se usnést, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se vládní návrh stát zákonem.

Hlavním smyslem toho bylo, aby referendum plnilo rozhodčí funkci mezi oběma komorami parlamentu, neboť jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát mohl způsobit zamítnutí návrhu zákona. Prováděcí zákon nebyl nikdy vydán a referendum bylo tedy stejně prázdným pojmem, jakým zůstalo dodnes” (Bartáková, Petra, říjen 2006: Referenda ve vybraných zemích. Praha: Parlament ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, str. 5, . pdf).

Po roce 1989, resp. 1992 tedy český občan “nebyl připraven” o možnost vyjádřit svůj názor v referendu. Tato možnost zůstala právně velmi obdobná jako před sametovou revolucí, tedy právem garantovaným předpisy nejvyšší právní síly bez platných prováděcích předpisů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tzv. nový občanský zákoník), byl schválen 3. února 2012, tedy v době vlády Petra Nečase.

Podle webu k rekodifikaci působila při Ministerstvu spravedlnosti komise pro rekodifikaci občanského práva již v devadesátých letech. Věcný záměr (.pdf) nového občanského zákoníku byl projednáván již v roce 2000 vládou Miloše Zemana. Přes dlouhodobost prací na novém zákoníku však závěrečná část procesu "připadla" na vládu Petra Nečase.

Ke zpoždění při přijímání doprovodné legislativy skutečně došlo. Některé doprovodné zákony byly však do Sněmovny předloženy již vládou Petra Nečase. Mezi těmito zákony byl také zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který zapracovává rekodifikační změny do občanského práva procesního, jedná se tedy o procesní předpis. V té souvislosti došlo také k navržení změn dalších procesních předpisů, občanského soudního řádu, insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích. Tyto procesní předpisy byly schvalovány dodatečně po schválení nového občanského zákoníku, opačný postup by nebyl z legislativního hlediska vhodný (není např. jasné, jaké pozměňovací návrhy poslanci u hlavní hmotné normy schválí).

Dále není z výroku poslance Filipa zřejmé, o kterém nařízení vlády nebo vyhlášce ministerstva hovořil. Požádali jsme jej proto o vyjádření. To zaslal v následujícím znění: Pro upřesnění hledejte spojitost mezi odchodem bývalého náměstka pana Korbela, jeho aktivitou na seminářích o novém O2 nebo prací náměstka pana Mlsny (bývalého ministra), který musel nehotové věci (zejména správní řád soudní) udělat v co nejkratším možném termínu. Případně se zeptejte paní ministryně v demisi JUDr. Benešové, k jakému datu ukončila smlouvu s panem Eliášem. Nejsem z těch, kteří by někoho chtěli veřejně zostouzet. Ale pravdu jsem musel alespoň nastínit. Tímto vyjádřením poslanec Filip příliš neupřesnil, o kterém nařízení či vyhlášce nehovořil.

Vojtěch Filip tedy tvrdí, že nebyly vládou Petra Nečase připraveny žádné procesní předpisy. Jelikož však bylo ve skutečnosti takových předpisů připraveno a předloženo Parlamentu hned několik, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Program strany pro předčasné volby, který strana zveřejňuje na svých webových stránkách, podobný závazek neobsahuje.