Např. já jsem podal ve středu 9 návrhů (na změnu programu schůze - pozn. Demagog.cz) a 6 Poslanecká sněmovna schválila. To je úspěšnost dvě třetiny.
Předseda poslaneckého klubu ODS vystoupil ve středu v rámci stanovení pořadu schůze a navrhl projednání následujících bodů (uvádíme pouze názvy bodů a ne čas, do kterého chtěl Stanjura body zařadit):
Prvních šest návrhů předsedy Stanjury bylo skutečně schváleno (konkrétně byly zařazeny na čtvrtek 5.5. jako první až šestý bod po interpelacích), další 3 body nebyly přijaty. Všechny body byly navrženy ve 2 alternativních termínech, poslední 3 body neprošly na schůzi ani v jednom z nich. Vyjma záznamů o jednotlivých hlasování to dokládá také stenoprotokol z jednání Poslanecké sněmovny ze dne 20. dubna 2016.
Já jsem si udělal statistiku přijatých zákonů. Bylo jich 213 a my jsme hlasovali pro 60 % z nich. A z toho vládních 59, 9 %. Pak jsou ještě poslanecké návrhy, kterých jsme podpořili asi 68 % z nich.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože čísla uváděná Stanjurou v zásadě odpovídají reálnému stavu schválené legislativy v Poslanecké sněmovně a námi zpracované statistice k této věci.
Čísla podpory pro jednotlivé návrhy uváděné Stanjurou jsou o něco vyšší, než v námi zpracované statistice. Je možné, že je to zapříčiněno naší metodologií v dané věci, kdy jako podporu bereme hlasy alespoň poloviny klubu. Odchylka mezi daty uváděnými předsedou poslaneckého klubu ODS a našími čísly není ovšem nikterak zásadní a platí Stanjurovo vyjádření, že ODS v tomto volebním období podpořila většinu zákonů, které Sněmovnou procházely. U poslaneckých návrhů jde pak o číslo přesahující 60 %. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako pravdivý.
Stejně jako Zbyněk Stanjura, i Demagog.cz udělal statistiku přijatých zákonů v Poslanecké sněmovně a také to, jak hlasovala ODS. Naše statistika vychází ze všech sněmovních tisků, které prošly alespoň 3. čtením (není jisté, že se ještě do PSP některé z nich nevrátí ze Senátu či od prezidenta, nicméně jde o jediné možné vymezení). Takových zákonů je v tomto volebním období přesně 210, jde o návrhy vládní, poslanecké a senátní.
Pro statistiku hlasování poslanců ODS počítáme vždy poslední hlasování u daného tisku - tj. 3. čtení, hlasování po vrácení Senátem ČR nebo po vetu prezidenta. U některých návrhů finální hlasování proběhlo v 1. čtení a to na základě § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Současně jako podporu zákona počítáme to, když pro něj zvedla ruku alespoň polovina posl. klubu ODS.
Naše statistika uvádí každý jednotlivý tisk podle jeho čísla v systému Poslanecké sněmovny, dále postoj poslanců ODS ve finálním hlasování a odkaz na příslušné hlasování.
Z celkově schválených 210 návrhů zákonů poslanci ODS podpořili 118 z nich. To dohromady dělá 56, 2 %. Pokud se podíváme pouze na vládní návrhy, tak těch bylo již schváleno 184. Z nich ODS podpořila 102, což činí 55, 4 %.
V tomto volebním období poslanci také již minimálně ve 3. čtení schválili 26 poslaneckých a senátních návrhů. Z nich poslanci ODS podpořili 16, tj. 61,5 %.
V pátek jsme projednávali návrh senátu ve 2. čtení a ten návrh přišel v březnu 2014 do Poslanecké sněmovny.
Poslanec Stanjura hovoří o návrhu novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. Senát návrh předložil Poslanecké sněmovně dne 28. března 2014. První čtení návrhu proběhlo 9. prosince 2014 a byl přikázán k projednání Výborem pro sociální politiku.
Do druhého čtení se návrh zákona dostal až 22. dubna 2016. Třetí čtení zákona má být zahájeno ve lhůtě 7 dní po doručení pozměňovacích návrhů.
Tři hodiny jsme debatovali o dnech v kalendáři. My jsme ten bod nepodporovali, nepodepsali jsme ho na rozdíl od vašich několika kolegů. Takže několik hodin v prvním, druhém, třetím čtení v Senátu a zpátky jsme věnovali úplně nesmyslnému návrhu zákona, ale s vaší podporou, tak je to v pořádku.
Debatou o dnech v kalendáři myslí Zbyněk Stanjura novelu zák. č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech, a o dnech pracovního klidu. Původní návrh (.pdf) navrhuje přidat mezi tzv. významené dny 31. srpen jako den Spojení přemyslovské a lucemburské dynastie. Zákon byl předložen jako iniciativa skupiny poslanců různých stran, poslanci ODS mezi nimi ale skutečně nebyli. Mezi navrhovateli je řada koaličních poslanců, za hnutí ANO pouze Helena Válková.
K návrhu byla připojena řada pozměňovacích návrhů (.pdf), mezi nimi například i návrh poslankyně z hnutí ANO Heleny válkové na přejmenování 17. listopadu ze "Dne boje za svobodu a demokracii" na "Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“ (strana 4).
Celý návrh pak skutečně prošel třemi čteními v Poslanecké sněmovně a Senátem - ten ho vrátil zpět k poslancům, kde byl nakonec návrh zamítnut. Sněmovna se jím zabývala v prvním čtení asi 40 minut, v druhém čtení asi 30 minut, stejně jako ve třetím čtení. Návrh podpořila řada koaličních poslanců včetně poslanců hnutí ANO. Další přibližně hodinu se pak sněmovna návrhem zabývala po vrácení Senátem, celkově jsme tedy skutečně téměř na zmíněných třech hodinách jednání.
Přes dva roky leží novela o kontrole NKÚ v Senátu. Kdyby v Senátu měla stávající sněmovní opozice většinu, tak se dá říct, že Senát blokuje sněmovnu, že jsou jinak politicky zabarvené. V této chvíli vládní senátoři mají většinu v Senátu a je to tam zaparkované.
Na konci května 2014 byla do Senátu doručena novela Ústavy ČR, jejímž smyslem je rozšířit kontrolní pravomoci NKÚ. Od předloňského května se novela nedostala na pořad jednání. Na počátku ledna loňského roku navštívil předseda Senátu Milan Štěch NKÚ a nechal se slyšet, že novela má šanci na schválení, nicméně od jeho návštěvy u předsedy NKÚ Miroslava Kaly zůstala novela slovy Zbyňka Stanjury "zaparkovaná v Senátu".
Při projednávání ústavního zákona je procedura přijímání poněkud odlišná od přijímání zákonů běžných. V případě, že Senát do 30 dní návrh neprojedná a nevyjádří se, nenastává fikce souhlasu a zákon se nepostupuje dále. Podobné účinky nemá ani vyjádření vůle se návrhem nezabývat, Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat. Je tomu tak z toho důvodu, že dle § 39 Ústavy je ke schválení ústavních zákonů potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Toto ustanovení nelze modifikovat běžným zákonem (např. jednacím řádem), neboť je vůči němu vyšší právní síly. Ustanovení § 97 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tedy umožňuje zkrátit legislativní proces pouze pro zákony, u nichž to Ústava takto nevylučuje. Novela Ústavy je však ústavním zákonem a její přijetí proto zkrátit nelze. Je proto reálně možné, že bude přes dva roky ležet v Senátu.
Dodáváme, že v horní komoře má v současné době vládní koalice většinu.
A my jsme od toho NKÚ jenom upozornili na legislativní problém, kdy teďka jsem v pátek schválili po 15 minutách velmi jednoduše a velmi rychle, novelu nebo prováděcího zákona k novele o NKÚ. Senát bude mít 30 dnů na projednání, buď ho schválí nebo ne, těžko říct. Těžko odhadovat, ale pokud ho schválí a současně neschválí tu změnu ústavy, tak vlastně jsme přijali zákon, který je v rozporu s ústavou.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Stanjura popisuje korektně fakt, že ODS upozorňovala na možný legislativní konflikt v této věci. Zda k němu dojde, či dokonce bude schválen zákon v rozporu s ústavou, není součástí hodnocení. Podstatou tohoto výroku je právě fakt, že občanští demokraté na možný problém Sněmovnu upozorňovali.
V pátek 22. dubna byl ve třetím čtením schválen vládní návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě, díky kterému dojde k rozšíření jeho působnosti na kraje, obce a právnické osoby s jejich účastí poslanci zákon postoupili Senátu, který má teď dle standardního legislativního procesu 30 dní na jeho projednání. Do problematické roviny staví tuto novelu fakt, že v Senátu od května 2014 leží novelizace ústavy, která rovněž posiluje pravomoci NKÚ.
Během projednávání vystoupil poslanec ODS Marek Benda a za klub ODS upozornil na tento možný problém:
" V pátek jsme se tady nějak trochu poškorpili s panem ministrem, který se na nás hněval, že si bereme přestávku. Já jsem si tu přestávku bral zcela záměrně, protože si myslím, že jsme v zoufalé pasti v tuto chvíli. Senát nám vzkázal, že k ústavnímu zákonu, kterým se novelizuje Ústava, chce prováděcí zákon. Současně ovšem v okamžiku, kdy my teď odešleme prováděcí zákon, který je v tuto chvíli zjevně protiústavní, to myslím, že všichni víme, že pokud by začal platit jenom tento návrh zákona bez novely Ústavy, tak je zjevně protiústavní, protože ustanovuje kontroly nad samosprávami bez toho, aniž by tam bylo zmocnění Ústavy. A v tu chvíli Senát má 30 dní na to, aby tento návrh zákona projednal, a pokud ho neprojedná, znamená to, že tento návrh zákona vstupuje v platnost bez ohledu na to, co se stane s ústavní změnou.(...)Takže doporučuji, abychom, pana zpravodaje žádám, abychom před závěrečným hlasováním hlasovali procedurální návrh o přerušení projednávání tohoto bodu až do okamžiku, než bude novela Ústavy, která rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, doprojednána v Senátu Parlamentu České republiky."
Mně spíš vadí, že se to (vládní návrh zákona o střetu zájmů - pozn. Demagog.cz) týká i takových lidí, kteří jsou vedoucí oddělení na jednotlivých městských úřadech, protože pak je těch přiznání desetitisíce statisíce.
Vládní návrh novely (.pdf, str. 5) zákona o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům povinnost přiznávat na centrálním registru majetek, příjem darů, závazky a jiné vykonávané činnosti. Povinnost podat oznámení do registru se přitom podle novely (.pdf, str. 9) týká i vedoucích oddělení na městských úřadech.
Důvodová zpráva novely (.pdf, str. 19) informuje, že podle šetření z roku 2014 se povinnost podávat oznámení dotkne více než 35 000 veřejných funkcionářů. Počet oznámení se tak skutečně vyšplhá do desetitisíců a může nabýt až hodnot statisíců.
A druhá věc, a já jsem to podporoval už i u zákona o veřejných zakázkách. Ta rakouská úprava, kdy ministr, respektive ministrova firma nemůže do státních zakázek, je podle mě v pořádku.
Zbyněk Stanjura se skutečně ke znění návrhu zákona o veřejných zakázkách vyjádřil a to 9. března 2016 v Poslanecké sněmovně, kde citoval z níže zmíněného zákona, který se mimo jiné právě veřejnými zakázkami zabývá
"Přesně vám ocituji z rakouského práva: Členové spolkové vlády, státní sekretáři nebo členové zemské vlády," což v našem případě jsou rady kraje, "kteří jsou vlastníky podniků, vlastníky podílových práv na určité společnosti nebo jiných podílových práv na určitém podniku, jsou povinni při nástupu do funkce nebo neprodleně po získání takových majetkových práv oznámit tuto skutečnost Výboru národní rady pro střet zájmů nebo Výboru zemského sněmu příslušnému podle zemské úpravy. Spolu s tímto oznámením musí oznámit také podílová práva svého manžela, resp. manželky (...) Pokud součet podílů člena zemské vlády a jeho manžela činí více než 25 % všech podílových práv v dané společnosti, nesmí být takovým společnostem přímo nebo nepřímo uděleny zakázky od země, do které spadají. Přímo nebo nepřímo si já vykládám tak, že buď je to přímo dodavatel, anebo subdodavatel - to je to nepřímo."
Stajnura dále uvedl, že klub ODS sice bude hlasovat proti zákonu, tento princip ovšem podporuje a odmítá, aby zmíněné omezení bylo podporovateli zákona o veřejných zakázkách vydáváno za nepřekonatelnou překážku pro zákon, o němž se hlasovalo.
"Pokud jste byli proti tomu návrhu z jiných důvodů, v pořádku, já to akceptuji. Také jsem říkal za náš klub, že to nebyla klíčová součást návrhu a také jsem to neuvedl v těch argumentech, proč hlasujeme proti, protože ostatní argumenty, které jsem uvedl, jsou podle mě mnohem pádnější. Ale poprosil bych, abychom tady říkali pravdu a nevymýšleli si a nevymlouvali se na Brusel, a tím omlouvali své vlastní politické rozhodnutí a své vlastní politické kroky."
Tímto zákonem (.pdf) je Unvereinbarkeits-und Transparenz-Gesetz z roku 1983. Ten byl naposledy novelizován loni.
Dle tohoto zákona nesmí členové federální vlády, ale i vlády jednotlivých států či členové národní rady zastávat jiné placené funkce v soukromém sektoru. Po nástupu do vlády musí neprodleně informovat Komisi pro nesoulad (Incompatilibity Committee) o všech svých pracovních postech a na její doporučení z nich v následujících třech měsících odstoupit.
Za zaměstnání se nepovažuje správa vlastního majetku či práce v čele dobrovolného společenství profesionálů (§ 2).
Pokud člen federální či státní vlády vlastní podíly ve společnostech nesmí tyto firmy mít s federací resp. se státem žádné smlouvy (§ 3).
V tom Rakousku je to i na (zákaz vstupu firem politiků do státních zakázek - pozn. Demagog.cz) spolkové úrovni, to znamená v našem případě by to by to bylo i na krajské úrovní.
Ano, toto opatření dle zákona Unvereinbarkeits-und Transparenz- Gesetz z roku 1983 platí jak na úrovni spolkové tak státní.
V jednotlivých spolkových zemích nesmí členové jejich vlád vlastnit podíly ve firmách, které mají smlouvy s daným státem (§ 3). Tyto země jsou de facto ekvivalentem našich krajů.
Jsou tam samozřejmě problematické věci. Za prvé vznik nového úřadu (v zákoně o financování politických stran - pozn. Demagog.cz), který my považujeme za velmi problematický (...) Víte, v tom jsme názor nezměnili, když jsme v opozici. Ten názor jsme měli v minulém volebním období a máme v tomto.
Projednávaná novela zákona (.pdf) č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích skutečně obsahuje zřízení Úřadu se sídlem v Praze jako ústředního správního úřadu pro dohled nad hospodařením stran a hnutí (str. 12). Podle analýzy (.pdf) projektu Rekonstrukce státu by tento úřad měl být složen z 10-12 lidí s ročním rozpočtem mezi 15 a 25 miliony Kč (str. 7).
Zpráva ministerstva vnitra z roku 2013 popisuje, jak se vyvíjela tvorba návrhu zákona o dohledu nad hospodařením politických stran v onom roce – uvedený návrh, počítající se zřízením nezávislého kontrolního správního úřadu se sankčními pravomocemi, narazil podle zprávy na zásadní odpor ODS, ČSSD a KSČM. Na základě toho byl z nové verze návrhu odstraněn právě dohledový úřad, avšak ani tento návrh se v souvislosti s předčasným rozpuštěním dolní sněmovny nepodařilo prosadit.
