Zbyněk Stanjura

Ministr financí Zbyněk Stanjura připisuje úspěch opozice v letošních senátních volbách tomu, že získala mandáty především ve strukturálně postižených krajích, kde se podle něj vládním stranám dlouhodobě nedaří.

Senátní volby

Tzv. strukturálně postižené kraje jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) ty kraje, které se „v minulosti orientovaly na těžební, zpracovatelský a chemický průmysl a v současnosti se vyznačují nízkou mírou ekonomického růstu“. Patří k nim Ústecký, Moravskoslezský a od roku 2015 i Karlovarský kraj. Tyto tři regiony za strukturálně postižené označuje např. i Strategie regionálního rozvoje ČR 2021+ z dílny MMR (.pdf, str. 11).

V letošních senátních volbách hnutí ANO získalo nejvíce mandátů ze všech kandidujících subjektů, když jich obdrželo hned osm. Zásluhou Petra Víchy jedno křeslo připadlo SOCDEM, která je v horní komoře součástí klubu s hnutím ANO. Opozice tedy ve volbách získala dohromady devět mandátů.

Jak je vidět na následující mapě, celkem šest křesel získala opozice v obvodech, které se nachází ve strukturálně postižených krajích. Jde o obvody Sokolov, Litoměřice, Teplice, Opava, Ostrava-město a Karviná. Volební obvod Litoměřice z části zasahuje i do Středočeského kraje, většinově ale spadá pod Ústecký kraj.

Závěr

Opoziční hnutí ANO a strana SOCDEM, které v horní komoře Parlamentu tvoří jeden senátorský klub, v letošních volbách získaly devět mandátů. Šest z nich se opravdu nachází v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji, tedy v tzv. strukturálně postižených regionech. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) reagoval na otázku, jak si vysvětluje nízkou volební účast u krajských a senátních voleb. Podle něj ke krajským volbám dlouhodobě chodí asi jen třetina voličů a účast tak zhruba odpovídá hodnotám z minulých voleb. Tento trend si vysvětluje tím, že mnoho voličů neví, jaké má krajské zastupitelstvo pravomoci a o čem rozhoduje.

Krajské volby

Volby do zastupitelstev krajů proběhly 20. a 21. září 2024. Spolu s nimi se ve 27 obvodech konalo i první kolo voleb do třetiny Senátu. Volební účast v krajských volbách dosáhla 32,91 %, přičemž nejvyšší byla v Jihočeském kraji, naopak nejnižší v kraji Ústeckém. Účast v těchto volbách byla historicky druhá nejnižší po roce 2004, kdy dosáhla jen 29,62 %.

V roce 2020 přišlo ke krajským volbám 37,95 % oprávněných voličů. Jak je vidět na následujícím grafu, jednalo se o druhou nejvyšší volební účast v historii krajských voleb.

Závěr

V krajských volbách v roce 2020 volební účast skutečně dosáhla přibližně 38 %. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Redaktor v kontextu výroku zmiňuje, že Miroslav Kalousek vystoupil z TOP 09 a proslýchá se, že by mohl založit vlastní pravicovou stranu. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury se ovšem jedná pouze o spekulaci a o typické chovaní Miroslava Kalouska. Stranu, ve které byl dříve předsedou, totiž podle něj opustil už podruhé.

Miroslav Kalousek a KDU-ČSL

Miroslav Kalousek vstoupil do KDU-ČSL v roce 1984 a v roce 1998 za ni byl zvolen do Poslanecké sněmovny. Předsedou lidovců byl od roku 2003 do roku 2006, kdy ze své funkce odstoupil. Jeho rezignaci předcházelo vyjednávání o vládě po sněmovních volbách, kdy souhlasil s nabídkou Jiřího Paroubka na vytvoření menšinové vlády s podporou KSČM. Celostátní výbor lidovců ale tento záměr odmítl.

Z KDU-ČSL nakonec vystoupil v červnu 2009. Kalousek svůj odchod zdůvodňoval kritikou spolustraníků ohledně jeho působení na pozici ministra financí ve vládě Mirka Topolánka. Např. podle tehdejšího předsedy lidovců Jiřího Čunka se Kalouskovy pravicové postoje neshodovaly se středovou vizí KDU-ČSL.

Miroslav Kalousek a TOP 09

Miroslav Kalousek založil TOP 09 v roce 2009 společně s Karlem Schwarzenbergem. Strana se podle svého programu chtěla zaměřit především na potírání korupce a zlepšení hospodaření státu. Kalousek za TOP 09 v letech 2010–2013 zastával post ministra financí ve vládě Petra Nečase a mezi lety 2015 až 2017 byl stranickým předsedou. Tehdy se rozhodl, že svou funkci nebude obhajovat a přenechá prostor novému šéfovi, který by se dle něj měl snažit o sjednocení demokratické pravice.

V lednu 2021 Kalousek rezignoval na mandát poslance. Po odchodu ze Sněmovny často kritizoval vládu Petra Fialy za její ekonomickou politiku, která se podle něj nesnažila o dostatečné úspory ve státním rozpočtu. Do sporu s vedením TOP 09 se dostal v prosinci 2023, kdy výkonný výbor neschválil jeho nominaci na volební kandidátku do Evropského parlamentu a místo toho mu doporučil kandidaturu do Senátu.

Z TOP 09 Miroslav Kalousek vystoupil na začátku října 2024. Svůj krok zdůvodnil odlišnými názory, než jaké prosazuje současné vedení. Dříve vícekrát zopakoval, že může vzniknout nová politická strana, po které je podle něj mezi voliči poptávka. O možném založení nového politického subjektu s odkazem na Kalouska tak média spekulovala, on se k těmto úvahám ale odmítl veřejně vyjádřit.

Závěr

Miroslav Kalousek byl v minulosti předsedou dvou politických stran, nejdříve KDU-ČSL a následně TOP 09. Obě dvě strany rovněž opustil, přičemž svá rozhodnutí zdůvodňoval názorovými neshodami se stranickým vedením. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na spekulaci o vzniku nové strany, kterou by mohl založit bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, jenž ze strany v říjnu 2024 vystoupil. Redaktor se v rozhovoru ptá, zda by taková strana pro ODS v nadcházejících sněmovních volbách představovala konkurenci, nebo by naopak mohla být možným koaličním partnerem. Stanjura odpovídá, že Kalouskova strana by pravděpodobně usilovala o stejné voliče jako vládní strany. To by podle něj šlo proti trendu sjednocování středopravicových stran, který Miroslav Kalousek v minulosti podpořil.

Kalousek a pravicové koalice 

Miroslav Kalousek o předvolební spolupráci pravicových stran mluvil už v listopadu 2016 na konferenci o budoucnosti pravicové politiky think tanku TOPAZ, které se účastnili představitelé stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Podle něj měl pravicový volební blok vzniknout s cílem porazit hnutí ANO ve sněmovních volbách 2017. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus navrhoval vytvořit předvolební koaliční program a společnou kandidátní listinu parlamentních středopravicových stran (čas: 9:15). 

O spolupráci byl tehdy ochotný diskutovat předseda ODS Petr Fiala, který podpořil vytvoření pravicového bloku i s mimoparlamentními stranami. Naopak tehdejší předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek vyzdvihoval personální neshody kvůli odchodu Miroslava Kalouska z KDU-ČSL v roce 2009. K vytvoření pravicové koalice před volbami nakonec nedošlo a strany ODS, TOP 09 a KDU-ČSL tak ve volbách 2017 kandidovaly zvlášť. 

Před sněmovními volbami 2021 Kalousek v Otázkách Václava Moravce uvedl, že TOP 09 má potenciál spojit tradiční politické strany (video, čas: 20:54). V říjnu 2020 se ODS, KDU-ČSL a TOP 09 rozhodly kandidovat společně, v dubnu 2021 strany podepsaly koaliční smlouvu. Miroslav Kalousek ve volbách 2021 již nekandidoval, vzniklé koalici však nabídl svou expertizu ve veřejných rozpočtech. Své rozhodnutí nekandidovat, které učinil ještě před vznikem volební koalice, zdůvodnil právě snahou o vytvoření širší předvolební spolupráce.

Závěr

Miroslav Kalousek podpořil vznik volební koalice pravicových stran na konferenci o budoucnosti pravicové politiky před sněmovními volbami v roce 2017. Před volbami 2021 vyjádřil podporu vznikající koalici stran ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na poznámku moderátora, který říká, že deficit veřejných financí v roce 2022 představoval 3,1 % HDP. Stanjura v odpovědi uvádí, že Fialův kabinet „zdědil“ po vládě Andreje Babiše ještě vyšší deficit. Zároveň se ohrazuje proti tvrzením opozice, že se současné vládě nedaří veřejné finance konsolidovat.

Vývoj deficitu

Za deficit veřejných financí se označuje deficit hospodaření sektoru vládních institucí, kam spadá hospodaření jak státu, tak např. i krajů a obcí. Tento deficit (či schodek) vzniká tehdy, pokud jsou výdaje veřejných rozpočtů za určité období (obvykle za kalendářní rok) vyšší než příjmy. V opačném případě se jedná o přebytek. Pro přesnější zhodnocení toho, jak efektivně sektor vládních institucí hospodaří, se kromě samotné výše deficitu často zohledňuje také jeho poměr vůči hrubému domácímu produktu (HDP).

Jak je vidět na následujícím grafu, hospodaření vládních institucí bylo za posledních několik let v přebytku pouze v některých letech Sobotkovy a Babišovy vlády. V roce 2020 podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhlo deficitu ve výši 5,6 % HDP a v roce 2021, na jehož konci Fialova vláda vystřídala předchozí kabinet, činilo 5 % HDP.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že v prosinci 2021, kdy došlo ke jmenování Fialovy vlády, ještě nebyla zveřejněna konečná data za celý rok 2021. Kabinet tak nastupoval do úřadu v době, kdy měl k dispozici jen informace za předchozí rok 2020 a kdy deficit dosahoval právě 5,6 % HDP.

Závěr

V roce 2021, na jejímž konci začal vládnout Fialův kabinet, činil deficit veřejných financí 5,0 % HDP. Zbyňkem Stanjurou zmiňovaných 5,6 % HDP se tak pohybuje na hraně naší 10% tolerance. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura v kontextu výroku reaguje na kritiku od opozice a od bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, kteří se shodují, že se vládě nedaří konsolidovat veřejné finance. Stanjura argumentuje, že pokud by tato tvrzení byla pravdivá, Česká republika by nechyběla na seznamu zemí, se kterými EU vede řízení kvůli vysokým deficitům jejich rozpočtů.

Řízení EU

Rada Evropské unie 26. července 2024 opravdu zahájila řízení vůči sedmi státům EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě, Polsku a Slovensku) kvůli tomu, že překračují stanovené rozpočtové deficity. Rada rozhodnutím reagovala na červnovou zprávu Evropské komise, ve které překročení limitů popisuje a navrhuje Radě řízení zahájit. Právě Rada by pak do konce roku měla přijmout doporučení určená těmto členským státům, aby přijaly účinná opatření ke snížení schodku ve stanovené lhůtě.

Nadměrný schodek

Nadměrný schodek je definován na základě dvou kritérií stanovených ve Smlouvě o fungování Evropské unie. V prvním případě se zkoumá, zda poměr plánovaného či skutečného schodku veřejných financí k HDP nepřekračuje 3 %. Druhým hlediskem je, zda poměr veřejného dluhu k HDP nepřekračuje 60 %. U obou kritérií zároveň smlouva stanovuje určité výjimky. Roli tak například hraje i to, jestli se schodek či dluh v daném státě snižuje a blíží se určenému limitu.

Nesplňuje‑li členský stát jedno či obě z těchto kritérií, Evropská komise může Radě navrhnout zahájit řízení s tímto členským státem. Pokud se Rada usnese, že v členském státě nadměrný schodek skutečně vznikl, přijme Rada doporučení, která mají pomoci situaci napravit. Jestliže členský stát ve stanovené lhůtě nepřijme žádná opatření k nápravě schodku, může Rada mimo jiné i udělit státu pokutu.

Závěr

Zbyněk Stanjura má tedy pravdu, že ČR není na seznamu sedmi zemí, se kterými EU vede řízení kvůli vysokým schodkům rozpočtů. Evropská komise vydala v červnu 2024 zprávu, ve které na problémy rozpočtů těchto zemí poukazuje a doporučuje Radě EU, aby s dotčenými státy zahájila řízení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reaguje na poznámku redaktora, že životní úroveň za poslední dva roky poklesla. Uvádí, že se v letech 2022 a 2023 snížily i reálné mzdy „z externích důvodů“, které ale dále nespecifikuje.

Vývoj reálné mzdy

Jako reálná mzda se označuje skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci. Reálná mzda tedy zohledňuje to, kolik si toho za vydělané peníze koupíme.

Průměrná mzda v roce 2022 podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhla 40 353 korun a oproti předchozímu roku se zvýšila o 6,5 %. Kvůli nárůstu spotřebitelských cen o 15,1 % ale mzda v celoročním srovnání reálně klesla o 7,5 %.

V roce 2023 průměrná mzda činila 43 341 Kč a v porovnání s rokem 2022 tak vzrostla o 7,5 %. Kvůli vysoké inflaci dosahující hodnoty 10,7 % se reálně snížila o 2,9 %.

Jak je vidět na následujícím grafu, reálná mzda v letech 2022 a 2023 v meziročním porovnání opakovaně klesala. Poprvé po devíti čtvrtletích se zvýšila až v prvním čtvrtletí 2024.

Vliv na výši reálné mzdy

Podle analýzy České národní banky (ČNB) za poklesem reálné mzdy stojí zejména období vysoké inflace. Podle jejích ekonomů byl následný růst ovlivněn dvěma faktory – nárůstem průměrných mezd a zpomalením inflace, díky čemuž mohou domácnosti utrácet více peněz za zboží a také snadněji spořit. Co se týče vysoké inflace, ekonomové i ČNB za ní přisuzovali hlavní vliv mezinárodním faktorům a v menší míře také vládnímu hospodaření.

Závěr

Reálná mzda ve všech čtvrtletích let 2022 a 2023 meziročně klesala. Poprvé od třetího čtvrtletí 2021 se zvýšila až v roce 2024. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku mluví o snaze snížit schodek státního rozpočtu a odpovídá na otázku redaktora, jestli je nutné důchodový věk prodlužovat. Podle Stanjury je to nezbytný krok, který představuje ukázku mezigenerační solidarity. Dále uvádí, že vládní koalice podpoří kompromisní návrh, který zavádí zvýšení věku odchodu do penze o jeden měsíc ročně.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vydání rozhovoru prošel prvním a druhým čtením. Jednání o reformě provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování současné hranice 65 let. Opozice vystupuje i proti pasáži, podle níž by se mezi lety 2026 až 2035 snižoval výpočet nových penzí.

Podle představitelů vládních stran jsou však tato opatření nutná především kvůli dlouhodobé neudržitelnosti současného důchodového systému. Pokud by byl současný systém zachován, podle MPSV by to znamenalo, že na jednoho důchodce by v roce 2050 připadali pouze dva lidé v produktivním věku, zatímco dnes je to 3,5 a v roce 2000 to bylo pět lidí. Na penze se zároveň v současné době podle resortu vynaloží téměř třetina peněz státního rozpočtu.

Pozměňovací návrhy

Reforma v průběhu schvalování ve Sněmovně prošla změnami, původní návrh např. počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nicméně už na konci srpna avizoval, že dojde k úpravám a věk odchodu do penze poroste pomaleji, a to o jeden měsíc ročně.

Sněmovní Výbor pro sociální politiku poté v září přijal usnesení (.pdf), ve kterém poslancům doporučuje, aby návrh důchodové reformy schválili, a to s úpravami, které výbor navrhl. Jednou z nich je právě prodloužení věku odchodu do penze pouze o jeden měsíc ročně (str. 3). Ještě v roce 2030 bude hranice stanovená na 65 letech, v roce 2040 by se pak dle návrhu mělo jednat o 65 let a deset měsíců (str. 3). Tato úprava byla následně poslancům předložena jako pozměňovací návrh (.pdf, str. 1–2), o kterém bude Sněmovna hlasovat ve třetím čtení.

Během druhého čtení bylo ve Sněmovně předloženo několik dalších pozměňovacích návrhů jak z opozičních, tak vládních řad. Návrh (.docx) skupiny poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) například navrhuje, aby došlo k zastropování růstu věku odchodu do důchodu na 67 let, což by se s plánovaným růstem o jeden měsíc ročně týkalo ročníků narozených v roce 1989 a později.

Závěr

V rámci důchodové reformy byl skutečně předložen pozměňovací návrh, na základě kterého by se důchodový věk měl zvyšovat o jeden měsíc ročně, a to u lidí narozených v roce 1966 a později. Podle návrhu by hranice odchodu do penze ještě v roce 2030 byla nastavená na 65 letech, v roce 2040 už by se ale mělo jednat o 65 let a deset měsíců. Výrok ministra Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru komentuje odchod Pirátů z vlády. Redaktor připomíná, že svůj krok zdůvodnili porušením koaliční smlouvy premiérem Petrem Fialou. Stanjura Piráty kritizuje za doslovný výklad smlouvy a tvrdí, že dohoda sice vyžaduje, aby premiér při odvolání člena vlády své rozhodnutí konzultoval s předsedou strany, zároveň se v ní ale všechny strany zavázaly respektovat premiérovo právo navrhnout odvolání kteréhokoliv z ministrů.

Petr Fiala v září 2024 navrhl odvolat předsedu Pirátů Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení. Prezident Petr Pavel tento návrh následně přijal. Ve stejný den si Piráti odhlasovali odchod z vlády s odůvodněním, že došlo k porušení koaliční smlouvy, protože Fiala pro svůj krok nehledal podporu u šéfa koaliční strany, tedy u předsedy Pirátů.

Koaliční smlouva

Samotná smlouva podepsaná stranami vládní koalice obsahuje ustanovení, ve kterém se strany zavázaly respektovat ústavní právo premiéra navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády (.pdf, str. 6). Pro takový krok má dle smlouvy předseda vlády hledat podporu u příslušné koaliční strany. Pokud návrh na odvolání ministra podá předseda koaliční strany, závisí následný postup na dohodě s premiérem (.pdf, str. 6).

Závěr

Koaliční smlouva, kterou podepsaly všechny vládní strany (tehdy i včetně Pirátů), skutečně uvádí, že strany respektují ústavní právo premiéra na odvolání členů vlády. Zároveň v ní stojí, že předseda vlády má pro tento krok hledat podporu u příslušné koaliční strany. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se v kontextu výroku vyjadřuje k odvolání Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, které premiér Petr Fiala odůvodnil nezvládnutou digitalizací stavebního řízení. Stanjura tvrdí, že Ivan Bartoš zrušil některé ze čtyř soutěžních dialogů v rámci DSŘ, což dle něj posléze Úřad pro ochranu hospodářské činnosti (ÚOHS) označil za netransparentní

Nový stavební zákon 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 Sněmovně předložilo návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nicméně nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. 

V září 2021 MMR informovalo o tom, že finalizuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky v rámci digitalizace stavebního řízení. Následující měsíc rezort sdělil, že již vypsal tři veřejné zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a to na Portál stavebníka a integrační platformu, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Později zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál územního plánování.

Tato zadávací řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

Digitalizace za Ivana Bartoše

Ivan Bartoš nastoupil do funkce ministra pro místní rozvoj v prosinci 2021. Již v únoru 2022 Fialova vláda schválila odklad účinnosti stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024. MMR v listopadu 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na novele se následně shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Pouze zakázka na Národní geoportál nebyla zrušena (.pdf, str. 1).

Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala potřebné technologie. Dále uvedl, že nový systém šlo podle něj pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

MMR následně přistoupilo k vytvoření nového tendru, díky kterému se podle MMR podařilo vysoutěžit nabídku levnější zhruba o 1,2 miliardy korun. Nový tendr byl ovšem zpochybněn a napaden firmou System Servis, která k ÚOHS podala podnět na prošetření zadávacích podmínek.

ÚOHS po přezkumu zjistil pochybení MMR, které podle něj dostatečně nespecifikovalo podmínky pro využití standardního softwaru, což vedlo k nejasnostem u potenciálních dodavatelů, zda mohou využít již existující programy, nebo musí vyvíjet nová řešení. Resort dle ÚOHS také nedostatečně určil lhůty pro schvalování jednotlivých částí systému, což dodavatelům znemožnilo sestavit přesný harmonogram dodání systému​.

Shrnutí

Někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš skutečně zrušil tři ze čtyř původních soutěžních dialogů v rámci digitalizace stavebního řízení, které byly vypsány ještě za jeho předchůdkyně Kláry Dostálové. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že původní zakázky nebyly v souladu s novelou stavebního zákona, kterou Parlament schválil v roce 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.