Já jsem byl 11 let krajský zastupitel, osm let krajský radní.
Zbyněk Stanjura byl dle informací z životopisu členem rady Moravskoslezského kraje v letech 2000 - 2008, členem zastupitelstva Moravskoslezského kraje byl od roku 2000 do roku 2011.
Rok 2002 až rok 2006. Existuje stojedničková většina - stojedničková, ne větší - a tvoří ji sociální demokraté.
V letech 2002 - 2006 vládla ČSSD spolu s KDU-ČSL a US-DEU. Tyto strany měly dohromady opravdu pouze těsnou většinu 101 mandátů. Sociální demokraté získali ve volbách 70 poslaneckých křesel, koalice KDU-ČSL a Unie svobody obsadila 31 mandátů.
(Pak jsou volby v roce 2004, což je přesnější měření nálad veřejnosti než preference. Dvoje volby.) Nejdříve byly v květnu volby do Evropského parlamentu, kde nejsilnější vládní strana (ČSSD, pozn.) obsadila hezké páté místo se ziskem 8,78 % hlasů při volební účasti 28,32 %. To znamená, že jste přesvědčili 2,49 % oprávněných voličů České republiky. 2,49 %, anebo podle účasti necelých 9 %. A nebyly předčasné volby.
Na základě volebních výsledků a přepočtu je výrok poslance Stanjury pravdivý.
Volby do Evropského parlamentu se uskutečnily 11. a 12. června 2004. ČSSD v nich skutečně obsadila 5. místo (viz. graf). Volební účast dosáhla 28,32 %. To tedy znamená, že ČSSD přesvědčila (po přepočtu) skutečně cca 2,49 % oprávněných voličů.
V tomto volebním období na předčasné volby skutečně nedošlo. Výrok Zbyňka Stanjury je tedy pravdivý.
Lubomír Zaorálek byl v té době předsedou Poslanecké sněmovny (v době, kdy měla vláda ČSSD těsnou většinu a veřejnost jí, podle slov Zbyňka Stanjury, projevovala velmi malou podporu, jak se, podle pana poslance, ukázalo ve volbách do EP, pozn.). (...) Bohuslav Sobotka byl ministrem financí a mám dojem, že i místopředsedou ČSSD, v těch stranických funkcích se možná pletu, ale jistě byl místopředsedou vlády a ministrem financí. Jiří Paroubek byl posléze o rok později premiérem České republiky. V té době byl ještě sociálním demokratem.
Výrok hodnotíme na základě analýzy relevantních zdrojů jako pravdivý.
Lubomír Zaorálek zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny po celé volební období 2002-2006. Bohuslav Sobotka byl za vlády Vladimíra Špidly (15.07.2002 - 04.08.2004) ministrem financí a od 30. 10. 2003 také místopředsedou vlády. Je taktéž pravda, že Jiří Paroubek byl od roku 2005 premiérem České republiky.
Pak ještě byly krajské volby a v těch volbách získali (ČSSD, pozn.) 14,03 %. To při volební účasti 29,62 % znamenalo, že je podporovalo 4,16 % oprávněných voličů a 95,84 % je nevolilo. Byly předčasné volby při tak nízké podpoře vlády a nejsilnější vládní strany? No nebyly.
Výrok poslance Stanjury je s ohledem na dohledaná data pravdivý.
Krajské volby 2004 znamenaly pro ČSSD zisk 14,03 % hlasů. Volební účast v těchto volbách pak dosáhla výše 29,62 %. To tedy znamená, že ČSSD získala podporu (po přepočtu) cca 4,16 % voličů. Čísla Zbyňka Stanjury tedy sedí.
V tomto volebním období na předčasné volby skutečně nedošlo. Výrok Zbyňka Stanjury hodnotíme jako pravdivý.
A pak přišlo hlasování v květnu 2005. Nový premiér Gross odešel, přišel pan premiér Paroubek, hlasování opět dopadlo 101 : 99.
Výrok poslance Stanjury je pravdivý, hlasování proběhlo přesně podle jeho interpretace.
13. května 2005 proběhlo hlasování o důvěře vládě Jiřího Paroubka, jenž ji získal. Pro hlasovalo 101 poslanců (kluby ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU), proti bylo 99 poslanců (kluby ODS a KSČM). Předchůdcem Jiřího Paroubka byl skutečně Stanislav Gross.
Bylo jich (milostí, pozn.) za těch 20 let České republiky uděleno asi, necelé 2 tisíce od obou dvou prezidentů.
Podle volně dostupných údajů o počtu udělených milostí (do 27. října 2011) musíme výrok hodnotit jako pravdivý.
V letech 1992 - 2002 bylo podle archívu oficiálních webových stránek prezidentské kanceláře uděleno prezidentem Václavem Havlem celkem 1453 milostí. V období od 10. prosince 2003 do 27. října 2011 bylo pak podle výčtu prezidentských milostí zveřejněných na oficiálních webových stránkách prezidentské kanceláře uděleno prezidentem Václavem Klausem celkem 370 milostí. To dohromady dává celkový počet 1823 milostí udělených oběma prezidenty.
Nejsme teda s tím (pravomocí prezidenta republiky udělit milost, pozn.) úplně výjimeční. Je to v mnoha jiných státech.
Institut milosti hlavy státu skutečně existuje v mnoha státech, tento výrok je pravdivý.
Určitý reprezentativní výčet zemí lze nalézt na anglické Wikipedii. Milost může udílet hlava státu např. Ruska (článek 89 ústavy), Spojených států amerických (Hlava II. článek 2. odstavec 1.), Řecka (.pdf) (Hlava III. článek 49.) nebo Iránu (článek 110 ústavy). Liší se však v proceduře nutné k jejich udělení. Hlava státu může udělovat milosti bez dalších omezení, může dbát na doporučení komisí k tomuto účelu zřízených případně ministra spravedlnosti, může vyžadovat kontrasignaci. V některých zemích, např. Kanadě, milosti může udílet jak generální guvernér, tak komise zřízená pro udělování milostí. Ve Švýcarsku milosti, v případě menších provinění, uděluje federální parlament (článek 173 ústavy).
Najít nějakou jinou srovnatelnou demokracii, kde by byl stejný právní i faktický stav prezidentských milostí, tzn. kde by prezident měl pravomoc jak agraciace (odpuštění části nebo zbytku pravomocně uděleného trestu), abolice (nezahájení nebo nepokračování v trestním řízení) tak i rehabilitace (zahlazení následků odsouzení, tedy považování osoby za bezúhonnou) bez výjimky pro jakékoliv trestní řízení, dále neměl povinnost své rozhodnutí odůvodňovat, nebyl ze své funkce komukoliv odpovědný, jeho rozhodnutí nebylo kýmkoliv přezkoumatelné, nemusel ho s kýmkoliv konzultovat a počet milostí se pohyboval v řádu desítek ročně, nejednalo by se tedy o zcela výjimečně udělené milosti pro několik jednotlivců za volební období, je však téměř vyloučeno.
V této chvíli jsme schválili změnu ústavy, co se týče přímé volby prezidenta. Do Senátu jsme poslali změnu ústavy, co se týče imunity zákonodárců a soudců. Projednáváme změnu ústavy, co se týče NKÚ. Možná budeme projednávat změnu ústavy, co se týče přímé volby starostů a teď bych mohl pokračovat.
Všechny Stanjurou zmíněné návrhy jsou skutečně v projednávání nebo schváleny.
V současnosti je projednáváno, resp. před vyhlášením, 5 návrhů, které mění ústavní pořádek ČR:
Návrh změny ústavy, týkající se přímé volby a postavení prezidenta, byl schválen i podepsán prezidentem.
Senát bude projednávat návrh na omezení imunity: Nově, pokud příslušná komora odepře souhlas ke stíhání senátora, ústavního soudce, nebo poslance, bude stíhání vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu/funkce (dnes platí, že trestní stíhání, je-li odepřeno, je vyloučeno navždy).
Ve sněmovně ve druhém čtení, je návrh změny ústavou dané působnosti NKÚ, který by nově měl kontrolovat i hospodaření krajů, obcí a zákonem určených právnických osob.
Doplňme, že je zde návrh ústavního zákona o celostátním referendu (oživený po loňském zamítnutí) a úst. zákona o změnách hranic s Rakouskem.
Ta novela přináší v zásadě rozšíření pravomocí NKÚ. Kromě stávajícího se rozšiřuje možnost NKÚ kontrolovat všechny obce a města, 6 245, jmenovitě, taxativně tam jsou vyjmenované další instituce, jako Česká televize, Český rozhlas, zdravotní pojišťovny, příspěvkové organizace, které zřizují ministerstva, to znamená například všechny fakultní nemocnice a podobně.
Novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, jež bude projednávána v plénu Poslanecké sněmovny PČR 12.3. 2012, opravdu rozšiřuje kontrolní pravomoci NKÚ, a to dokonce ve větším rozsahu než uvádí Zbyněk Stanjura.
Výše zmíněná novela upravuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu v těchto oblastech:
