KDU-ČSL

Výrok senátora Šilara hodnotíme jako nepravdivý, a to z důvodu jeho mylné interpretace tzv. dokumentu Food Act.

Petr Šilar ve svém výroku (" tam mají ve vládním usnesení") má zjevně na mysli tzv. Food Act (.pdf) z roku 2006. Tento dokument se zabývá kvalitou potravin a jejich kontrolou, dále otázkami ochrany spotřebitele (ve smyslu co nejširšího informování o produktech) a prevencí zdravotních rizik konzumace potravin. O samotné soběstačnosti již dokument neinformuje, ani ji nijak konkrétně nevymezuje.

Co se týče volebních programů politických stran, tak senátor Šilar nespecifikuje, které politické strany Finska a jejich programy sleduje, tudíž je nemožné tuto část výroku zcela verifikovat.

Food Act má být obecně nástrojem, který bude mít vliv na kvalitu a dostatek potravin, není však zaměřen na potravinovou soběstačnost, ani nestanovuje žádné závazky v tomto směru. Výrok senátora Petra Šilara tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok Petra Šilara byl po analýze volebního programu ODS z roku 2010 označen za pravdivý.

V roce 2010 proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Při této příležitost ODS vytvořila zatím poslední ucelený volební programový dokument s názvem Řešení, která pomáhají (.pdf), z něhož jsme při hodnocení výroku vycházeli.

Analýza tohoto dokumentu tedy potvrzuje slova Petra Šilara, o potravinové soběstačnosti zde není opravdu zmínka.

Některé části textu mohou pouze okrajově napovědět postoj ODS k této problematice. V kapitole zemědělství je zmíněn význam podpory výroby typických regionálních potravinářských specialit a celkově podpory domácích potravin. Hned v úvodu dokumentu je ovšem uvedeno, že"Česká republika není izolovaný ostrov. Její ekonomika je provázána s okolním světem."

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo nalézt žádnou informaci o praxi kolkování medu „přímo od včelařů“, a informace o této praxi prováděné na území Slovinska se nám taktéž dohledat nepodařilo.

Jediné související informace, které se nám podařilo dohledat, se týkají používání ochranných známek, které mají podle internetového portálu Agroweb.cz primárně upozornit na kvalitní domácí produkci.Takovou známkou je například Český med, jež je majetkem Českého svazu včelařů a s jeho souhlasem ji může používat výrobce, který dodrží požadovanou jakost medu. Tyto známky však nemají nic společného s kolkem, přičemž běžnou praxí je, že údaj o místě původu a jméně včelaře, který med stočil a vyrobil, bývá uváděn na etiketě (viz archiv diskuze Včelařské konference). Informace o této praxi prováděné na území Slovinska se nám nepodařilo dohledat.

Tento výrok je pravdivý.

Jednoduše jej lze doložit údaji Českého statistického úřadu o " stavu hospodářských zvířat " v České republice či údaji ministerstva zemědělství. Ministerstvo ve zveřejněném dokumentu " Komoditní karta Vepřové maso březen 2012 " (.docx) uvádí, že celková výroba vepřového masa klesla z 357 500 tun v roce 2004 na 251 000 tun v roce 2011.

Výrok je pravdivý jak v konstatování trvajícího poklesu chovů vepřového a růstu produkce především řepky, tak ve zdůvodnění spočívajícím ve vysokých nákladech na chov vepřového.

Např. Komoditní karta Vepřové maso březen 2012 (.docx) ministerstva Zemědělství (MZ) obsahuje statistiky za poslední roky, které jasně demonstrují dlouhodobý pokles chovu vepřového. Situaci chovu vepřového pak shrnuje internetový zemědělský portál Agroweb:

"V posledních třech letech však pokles produkce výrazně zrychlil a toto odvětví zemědělské výroby doslova bojuje o přežití. Ceny jatečných prasat se propadly na patnáctileté minimum a český trh je stále více zásoben masem ze zahraničí. Mnoho zemědělských podniků proto z ekonomických důvodů od výroby ustupuje a chovy prasat zcela ruší." Nejnovější dostupná Situační a výhledová zpráva Olejniny (.pdf) z prosince 2009 pak konstatuje:

"Veškeré sklizené řepkové semeno nachází uplatnění na domácích i zahraničních trzích. Řepka olejná představuje v České republice pro pěstitele jednou z rentabilních komodit. V České republice se zavedení povinného přimíchávání biosložek do pohonných hmot od 1. září 2007 projevilo výrazným nárůstem výroby metylesteru řepkového oleje a tím i zvýšenou poptávkou po řepkovém semeni. Zvyšující se poptávka na domácím, ale hlavně na zahraničním trhu měla vliv navýrazný růst CZV, deklarovaných hodnot při zahraničním odchodu a hlavně cen burzovních." Pěstování řepky se tedy vyplácí. Petr Šilar ve svém výroku poukazuje na dlouhodobý jev českého zemědělství a tím je pokles živočišné výroby, nejvíce právě u chovu vepřového, a naopak růst výroby rostlinné, nejvíce u řepky olejné. Jeho slova potvrzuje i Petr Bendl v úvodním slovu ministra zemědělství Zprávy o stavu zemědělství ČR za rok 2010 (.pdf):

"Dlouhodobě rentabilní komoditou zůstává také řepka. Dalšími významnými olejninami jsou slunečnice, mák setý a hořčice setá. České zemědělství dlouhodobě trápí pokles živočišné výroby, zejména u prasat, drůbeže a jatečného skotu." Podobně zpráva ministerstva zemědělství Zemědělství 2010 v tab. 1: SZÚ - Výsledky účtu výroby - uvádí, že index let 2010 a 2009 je u souhrnné rostlinné produkce (ukazatel 10) 104,8, kdežto u živočišné produkce (ukazetel 13) 95,9. Jde tedy o růst u rostlinné a pokles u živočišné výroby.

Zbývá snad jen dodat, že výraz zemědělci chápeme jako označení celého sektoru, v němž probíhají zmíněné změny. Velmi těžko bychom totiž pouze z veřejně dostupných zdrojů ověřovali, jestli každý konkrétní zemědělec skončil s chovem vepřů a místo toho začal s produkcí právě a jen řepky.