SPO

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož Drahoš konkrétním důkazem nedisponuje, což i veřejně uvedl. Pro úplnost dodáváme, že Zeman jej zcela přesně necituje.

Jiří Drahoš na tiskové konferenci 1. prosince 2017 vyjádřil obavu z ovlivňování voleb v České republice zahraničními vlivy.

„Já jsem přesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Já o tom osobně nemám pochyb.“

Jiří Drahoš byl následně konfrontován s dotazy na konkrétní důkaz ovlivňování voleb. Přesné odpovědi „žádný důkaz nemám“ jsme od něj neslyšeli, nicméně například Martin Veselovský jej v DVTV 2. ledna 2018 dotlačil k tomu, aby to de facto uznal. (čas 18:33)

„Asi oba dobře víme, že takovýto důkaz, který bych položil na stůl, se získává poměrně velmi těžko. (...) Já jsem přesvědčen o tom, že se tak děje, víte, kdyby BIS takovýto důkaz měla, tak musí konat, takže ani od ní nelze očekávat jiné vyjádření než to že jsou si toho vědomi, nakonec je to i v jejich výroční zprávě za rok 2016.“ Podobně Drahoš reagoval například v Interview ČT24 z 5. prosince 2017 (čas 3:47).

Ve zprávě BIS není nikde výslovně napsáno, že zahraniční služby ovlivňovaly výsledky parlamentních voleb. Zpráva z roku 2016 ale uvádí několik údajů o hybridní válce.

„Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti… Exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska v uvedeném sporu nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně. V českých médiích se objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti, potažmo i čínské, vzhledem k faktu, že články byly překládány a publikovány na čínských zpravodajských serverech, a vytvoření dojmu, že obyvatelé i političtí představitelé ČR stojí na čínské straně.”

Ruské a čínské tajné služby na území České republiky působí a snaží se ovlivňovat veřejné mínění. Ve zprávě však není uvedeno, že by zasahovaly do českých voleb. Dále zpráva hovoří o ruské kyberneticko-špionážní kampani APT28/Sofacy.

„Ačkoliv jde o jednu z nejstarších, nejlépe popsaných a i v otevřených zdrojích identifikovaných kyberšpionážních kampaní, je její efektivita stále značná a lze předpokládat, že bude pokračovat i v budoucnu. Kampaň APT28/Sofacy necílí pouze na data jako taková, ale v poslední době se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů. Zcizená data a informace mohou být využívány k nejrůznějším účelům - ať již k politickým nebo vědecko-průmyslovým, nebo například k dehonestaci určitých osob či přímo států, k dezinformacím, případně k vydírání.”

BIS ve své zprávě uvádí určité útoky cizích tajných služeb, které by mohly poškodit české zájmy, vést k dehonestaci určitých osob nebo k dezinformacím. Dehonestace vrcholných politiků či dezinformace by v takovém případě mohly způsobit ovlivnění výsledků voleb.

Zpráva jasně nehovoří o ovlivňování voleb tajnými službami. Ředitel BIS nicméně uvedl, že služba nemá podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb cizími zpravodajskými službami.

Na ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami a BIS, konkrétně její ředitel Michal Koudelka, reagovala přímo veřejným prohlášením:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.


Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.


BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Z toho vyplývá, že BIS neměla v době vydání prohlášení žádné podstatné informace o nezákonném ovlivňování voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. BIS ale nevylučuje jiné způsoby ovlivňování, jak sama dokládá na příkladu možnosti dezinformační kampaně v rámci demokratického principu svobody slova.

Miloš Zeman sice dostává plnou, nezkrácenou verzi zprávy BIS. Drahoš však opakovaně mluví o veřejné části výroční zprávy BIS, která je dostupná na webu této instituce. Nepotřebuje tedy speciální přístup, který vyplývá z povahy funkce prezidenta nebo jiného ústavního činitele.

Stejně tak BIS ve svém prohlášení nikdy neoznačila podezření Jiřího Drahoše z ovlivňování voleb jako nepravdivé. 1. prosince 2017 vedoucí BIS - plk. Ing. Michal Koudelka - uvedl, že „v tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské“. Zároveň však dodal, že „vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova“.

BIS tak ústy svého ředitele Drahošovu informaci nepotvrzuje ani neoznačuje za nepravdivou, v prohlášení se píše o „nezákonném ovlivňování”, což je oproti Drahošem nastíněným obavám poměrně úzké vymezení.

Z obou důvodů je pak výrok hodnocen jako nepravdivý.

Miloš Zeman opravdu citoval psychiatra Cyrila Höschla. Sám Höschl dlouhodobě uvádí, že citace je správná, jen byla Milošem Zemanem vytržena z kontextu.

Na svých stránkách Cyril Höschl uvádí v rozhovoru pro Reflex z roku 2004, že byla citace vytržena z kontextu:

„Citát je vytržen z atmosféry té chvíle a oné doby. Byla to doba, kdy u nás začala po prvotním nadšení prosakovat „blbá nálada“ spojená s neschopností nadhledu a odstupu. Chtěl jsem tehdy ukázat, že schopnost humoru, tj. vhledu za prvoplánový význam slov a situací, souvisí také s inteligencí.“

Naposledy se k tématu vyjádřil (0:31) v rozhovoru pro EchoTV 18. ledna 2018:

Balšínek: Ten výrok souvisel s tím, že většina populace je dementní. Vzpomínáte si na to, vadí vám to?
Höschl: Trošku mi to vadí, protože s čase, ono už je to takových 27 let, došlo k určitému posunu významu toho výroku, který je ještě navíc vytržený z kontextu. Rozhodně to neznamenalo, že polovina populace je dementní.

Současná vláda skutečně vydala souhlasné stanovisko k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Návrh zákona počítá se zdaněním finančních náhrad, které stát vyplácí církvím za majetek, jenž jim nemůže vrátit v rámci restitucí.

Církve, respektive církevní diecéze, kongregace a řády opravdu v reakci na církevní restituce hromadně podávaly (.pdf) na kraje a obce žaloby. Většina žalob na kraje byla stažena poté, co k tomu Česká biskupská konference řády a kongregace v tuzemsku působící vyzvala, a to po svém vzoru, kdy žaloby sama stáhla také. ČBK, sbor českých biskupů, se opravdu vyjádřila tak, neměla pravomoc diecézím stažení žalob nařídit, zároveň však byla ráda, že tak učinily.

Miloš Zeman popisuje správně příklad Virginie, není ovšem pravdou, že by k rozhodnutí o jeden hlas došlo poprvé v amerických dějinách. Celkem je zaznamenáno již sedm případů, kdy různé volby dopadly remízou a musel rozhodnout los, více jich pak dopadlo rozdílem jednoho hlasu.

Ve Virginii v roce 1971 probíhalo hlasování do místního Parlamentu, kdy republikánský kandidát William Moss vyhrával o jeden hlas nad kandidátem demokratické strany Jimem Burchem. Tento volební lístek byl však panelem tří soudců prohlášen za neplatný kvůli tomu, že hlasující přeškrtnul jména dvou demokratických kandidátů, pro které omylem hlasoval, a napsal „Nepřeji si pro tyto dva hlasova t.“

Přestože později Stephen Burns, který volil v nepřítomnosti a bylo tedy známo jeho jméno, objasnil, že pro republikánského kandidáta hlasovat chtěl, volební lístek nebyl uznán. Později proběhla volba losem, ve které vyhrál William Moss.

V roce 2017 nastala opět ve Virginii stejná situace, kdy nejprve republikánský kandidát David Yancey vyhrával nad demokratkou Shelly Simonds o deset hlasů, po přepočtu se však hlasování zvrátilo ve prospěch Simonds s rozdílem jednoho hlasu. Panel soudců však rozhodl započítat sporný hlasovací lístek, který způsobil, že oba kandidáti dostali stejný počet hlasů. O výsledku opět rozhodl los, ve kterém vyhrál Yancey.

Doplnění: Miloš Zeman ve svém výroku odkazuje na situaci z prosince loňského a ledna letošního roku, kdy o vítězi voleb ve Virginii rozhodl nikoliv jediný voličský hlas, nýbrž los. Neodkazuje na situaci z roku 1971, která nastala také ve Virginii a dopadla také losem.Jím zmiňovaná situace tak není ani prvním případem rozhodnutí voleb losem (neboť již došlo k těmto případům již dříve), ani prvním případem vítězství o jediný hlas (tato situace ve Virginii vůbec nenastala).

Výrok Miloše Zemana o amerických prezidentských volbách a loňských volbách do Parlamentu České republiky lze rozdělit do dvou dílčích částí.

Pokud se zaměříme nejprve na volby z roku 2000, tak George W. Bush na Floridě vyhrál o pouhých 537 hlasů. Záhy se však objevily nesrovnalosti a Al Gore neuznal výsledky voleb. Následně Nejvyšší soud státu Florida schválil ruční přepočítání hlasů, s tím, že měly být započteny do konečných výsledků.

Na základě tohoto sčítání byl vítězem uznán G. W. Bush (26. listopadu 2000). O osm dní později Nejvyšší soud USA zrušil verdikt Nejvyššího soudu státu Florida a vrátil kauzu zpět na Floridu, kde tamější Nejvyšší soud rozhodl o opětovném přepočítání hlasů. Bushův volební štáb požádal o pozastavení těchto přepočtů a po rozpravě mezi volebními štáby obou kandidátů Al Gore odstoupil a definitivním vítězem se stal George W. Bush.

V druhé části výroku strany parlamentních voleb 2017 poukazuje Miloš Zeman na situaci, kdy na základě stížnosti jednoho z voličů, jehož preferenční hlas nebyl započítán, nařídil Nejvyšší správní soud přepočtení přednostních hlasů, a to v 915 volebních okrscích Středočeského kraje.

Důvodem špatného započítání přednostních hlasů byly dvě skutečnosti:

• kandidát Martin Kupka byl na rubové straně volebního lístku;
• volební komise špatně započítaly preferenční hlasy, neboť přičítaly preference automaticky prvním čtyřem kandidátům na volebním lístku, ačkoli tito nebyli označeni.

Výsledkem přepočítání hlasů byla skutečně personální změna, kdy poslance Petra Bendla (ODS) ve sněmovně nahradil jeho spolustraník Martin Kupka.

V důsledku pochybení volebních komisí se začalo také diskutovat o změně pravidel v rámci voleb, která by přispěla k větší přehlednosti, zamezila zmatkům ve volebních místnostech a především zajistila správnost výsledkových statistik po sčítání. Například volební komise by měly být v budoucnu efektivněji proškoleny a volební lístky tisknuty pouze jednostranně.

Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD v únoru 1993 a ve své funkci setrval do dubna 2001, kdy ho nahradil Vladimír Špidla. Během této doby zastával pozici předsedy Poslanecké sněmovny mezi léty 1996 a 1998 a předsedy vlády od roku 1998 do léta 2002, kdy jej vystřídal rovněž Vladimír Špidla.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť k násilnému potlačení demonstrací došlo na výročí okupace 21. srpna 1969, zatímco tzv. pendrekové zákony byly přijaty až následující den v reakci na tyto události. Měly tuto záležitost legitimizovat a postihnout demonstranty. Nemohly však být důvodem, který umožnil režimu násilný zásah proti protestujícím.

Po bleskové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy (bez Rumunska a Albánie) ve dnech 21.–22. srpna 1968 došlo k jednání mezi představiteli tehdejší vrcholné československé moci v čele s Alexandrem Dubčekem a Sovětským svazem v čele s Leonidem Brežněvem v Moskvě. Jednání trvající od 23. srpna do 26. srpna 1968 vyvrcholila podepsáním takzvaného Moskevského protokolu, který fakticky znamenal popření Pražského jara, vedl k legitimizaci pobytu okupačních vojsk a položil základ procesu takzvané Normalizace v tehdejším Československu. Ze zúčastněných představitelů ČSSR nepodepsal protokol jen František Kriegel.

O rok později na základě zkušeností s posledními masovými demonstracemi (seznam některých obětí a zraněných ze dnů 19.-21. srpna 1969) proti okupaci z důvodu výročí 21. srpna 1968 projednalo ÚV KSČ dne 22. srpna 1969 zákonné opatření, které vešlo ve známost jako „pendrekový zákon“. Opatření podepsali Ludvík Svoboda, Alexander Dubček a Oldřich Černík.

Přijetí tohoto opatření vedlo jednak k prohloubení skepse společnosti vzhledem k podpisu Alexandra Dubčeka, jednak bylo nástrojem represe nového režimu proti opozičním aktivitám, především veřejným protestům. Opatření mělo být jen dočasným nástrojem s platností do 31. prosince 1969, ale jeho hlavní myšlenky se následně dostaly i do trestního řádu (.pdf, str. 49).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, zákonné opatření bylo přijato až po událostech násilného potlačení posledních masových protestů v období prvního výročí okupace v roce 1969 a není tedy pravdou, že by vedlo k úmrtí a zranění tehdejších demonstrantů.