SPO

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v tomto roce výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Tento index bývá často jak politiky (podobný výrok jsme ověřovali opakovaně), tak médii brán jako žebříček nejbezpečnějších zemí světa. Ve veřejném prostoru je tedy tento výzkum brán právě takto. Nicméně tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný, neexistují prokazatelná data popisující to, jak si země vedou ohledně jejich vnitřní bezpečnosti.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Dodejme, že v roce 2016 se Česká republika umístila opět na 6. příčce ze 163 zemí a o rok dříve obsadila Česká republika 12. místo. V roce 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2018 byl ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou schválen 19. prosince 2017. O den později byl podepsán prezidentem.

Abychom zjistili „půdorys hlasování“, podívejme se na jeho záznam. Kromě stran předchozí vlády (ANO, ČSSD a KDU-ČSL) návrh podpořili právě také poslanci KSČM a SPD. Zdrželi se všichni poslanci STAN a převážná část Pirátů, proti byla TOP 09 a ODS. Miloš Zeman tedy správně vyjasňuje, že návrh nebyl přijat jen na půdorysu předchozí vlády, ale byl schválen za přispění dvou dalších stran.

Z veřejných zdrojů nelze potvrdit ani vyvrátit, že Zeman z očí do očí Havlovi vytkl jeho hodnocení JZD Slušovice. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Václav Havel ve svém projevu v srpnu 1990 mluvil o „slušovických temných žilkách“. JZD Slušovice bylo v té době úspěšným podnikem. Poukazoval tím na dle jeho názoru kontroverzní praktiky řízení některých podniků a konkrétně i JZD Slušovice. JZD Slušovice je spojeno se jménem Františka Čuby, který podnik řídil od roku 1963. Tomuto družstvu se přezdívalo „slušovický zázrak“, stalo se jakousi výkladní skříní socialismu. Čuba v zemědělském družstvu, jehož předsedou se stal v sedmadvaceti letech, vytvořil samostatné skupiny, které mezi sebou obchodovaly, část zisku odvedly na účet družstva a zbytek si jejich členové ponechali. Tyto postupy v době socialismu rozhodně nebyly běžné.

Konkrétně Havel v srpnu 1990 uvedl:

„Nad našimi továrnami, zemědělskými kombináty a nejrůznějšími podniky se vznášejí celá mračna zbytečných ředitelství a neschopných byrokratů. Podniky zahraničního obchodu parazitují na výrobě, prodávajíce zboží, které by si podniky dokázaly lépe a rychleji prodávat samy. Za tím vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože z dostupných zdrojů je komplikované popsat, zda Havel projekt „nadšeně podporoval“. Lze dohledat, že Havel kuponovou privatizaci spíše „netlačil“ a pak také to, že ji následně poměrně ostře kritizoval. Jeho postoje z počátku 90. let lze ovšem komplikovaně hodnotit z pohledu „nadšené podpory“.

Hlavními strůjci kuponové privatizace byli Václav Klaus, Dušan Tříska a Tomáš Ježek. Cílem projektu bylo převést část státních firem do soukromého vlastnictví. Na základě zakoupení kuponové knížky mohl každý dospělý občan Československa, později České republiky, zakoupit akcie nabízené společnosti. Ona privatizace probíhala ve dvou vlnách od února 1992 do prosince 1994.

Ekonomická transformace spuštěná na začátku 90. let má na jedné straně silné příznivce, na druhé zatvrzelé odpůrce. Tehdejší prezident Václav Havel se k reformě vyjádřil neutrálně, nijak ji neznevažoval a výrazně proti ní nezbrojil. „Prezident kritiku hospodářské reformy v prvních letech každopádně nesdílel. I kdyby se Klausovi v roce 1992 nezavázal, že bude k jeho hospodářské politice loajální, stejně by ji nenapadl, neměl k ní totiž žádné výhrady“ (Kaiser, Daniel. 2014. Prezident: Václav Havel 1990-2003. Praha: Paseka. str. 138.).

Směrem k vládě Václava Klause zaujímal pozici zvědavého laika v otázkách ekonomiky i hospodářství, který přijímá prosazená ustanovení a rozhodování přenechává na povolanějších (Kaiser, 2014). Až později se Václav Havel od privatizace distancoval a začal s horlivou kritikou. V podstatě se přidal do dobového trendu, po pádu Václava Klause se nejvýrazněji odrážela argumentace, že privatizace byla šitá na míru podvodníkům a mafiánům (Kaiser, 2014: s. 139).

Podobně Havlův postoj popsala také Mladá Fronta v únoru 2004 nebo Ladislav Špaček, který popisoval Havlovy možnosti vlivu na danou problematiku jako limitované.

Miloš Zeman proti kuponové privatizaci vystupoval již od začátku. Avšak jeho pozdější vláda si s převáděním majetku do soukromých rukou taky zavdala, např. privatizace bank se nesla na vlně podpory ČSSD (Kaiser, 2014: s. 138-139). Nynější prezident označil „kupónovku“ za podvod století. Jeho krátké vyjádření z dané doby je dostupné i na YouTube.

Vedení Sněmovny (tedy předseda a místopředsedové) bylo zvoleno 38 dnů po volbách, což není nejrychlejší zvolení vedení Sněmovny (to bylo v roce 1992, kdy bylo zvoleno za 23 dní), avšak můžeme ho považovat za vcelku rychlé. A to zejména z toho pohledu, že ustavující schůze byla svolána prezidentem Zemanem v nejzazším možném termínu, tedy měsíc po volbách.

Pro Návrh státního rozpočtu na rok 2018 hlasovalo 140 poslanců ze 199 přítomných. Ústavní většina je definována jako 3/5 všech poslanců – tedy 120.

Prezident Návrh rozpočtu na rok 2018 podepsal následující den.

Miloš Zeman o policejních provokacích skutečně mluvil, a to v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Je také pravdou, že jako příklad prezident uváděl Kubiceho zprávu z roku 2006. Ovšem policie netvrdila, že by byl Paroubek pedofil. Ve zprávě se objevila tato informace tak, že při domovní prohlídce u Tomáše Pitra našli policisté informaci, která v jisté formulaci toto tvrzení vůči tehdejšímu premiérovi obsahovala.

Kubiceho zpráva byla materiálem Jana Kubiceho, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Ta se na veřejnost dostala krátce před volbami, popisovala některé tehdejší kauzy, u kterých měl mít Kubice obavy, že nebudou prošetřovány.

Zpráva (která byla určena poslancům bezpečnostního výboru) obsahovala různé části vyšetřovacích spisů. Celkově se zabývala prorůstáním podsvětí, byznysu a politiky. Vyšetřování se týkalo zejména zavražděného „kontroverzního podnikatele“ Františka Mrázka a kauzy Biolíh. V rámci šetření tedy tým Kubiceho nashromáždil různé informace a před volbami, v obavě, že bude jejich šetření zatrženo, přinesl Kubice svou zprávu členům zmíněného výboru.

Co se týče zmíněné pedofilie, je mezi dokumenty (.pdf, str. 30) zmínka o tom, že při domovní prohlídce u podnikatele Tomáše Pitra se našel dokument, který má toto popisovat.

Nicméně Zemanův popis je zavádějící, policejní zpráva neuvádí, že by snad měl být Jiří Paroubek pedofilem. Zmínka ve zprávě v tomto případě znamená, že měl jeden konkrétní člověk držet o tehdejším premiérovi dokument, který měl toto tvrdit. Nešlo tedy o žádné tvrzení policie nebo přímo Kubiceho.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože zástupci třech poslaneckých klubů mimo KSČM nezpochybnili erudici Zdeňka Ondráčka, i když se důrazně vymezili proti jeho volbě z důvodu jeho minulosti.

Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik skutečně uvedl v pořadu ČT Otázky Václava Moravce, že KSČM(na pozici předsedy komise pro kontrolu GIBS, pozn. Demagog.cz)nemá nikoho jiného.

Proti volbě Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS se vyjádřili zástupci všech stran v Poslanecké sněmovně kromě KSČM (ČSSD, Piráti, KDU-ČSL, ODS, STAN, TOP09). SPD podle slov svého předsedy považuje jeho nominaci za nešťastnou. Z hnutí ANO se vyjádřil předseda Andrej Babiš, který je proti Ondráčkově nominaci.

Pokud jde o odbornou erudici Zdeňka Ondráčka, tak kromě KSČM se k ní vyjádřili i zástupci ODS, KDU-ČSL a STAN.

Za ODS to byla poslankyně Jana Černochová v ČRo Radiožurnál: „Na druhou stranu musím říct, že z hlediska odbornosti pana Ondráčka, ať už jeho působení na ÚOOZ nebo i co jsem měla s ním zkušenost z minulého volebního období, (…) tak v hodně otázkách jsem se s ním shodovala, co se týče nedostatečného vybavení, co se týče nedostatečného ohodnocení a nějakých návrhů změn. Takže já pana Ondráčka rozhodně nepovažuji za člověka, který by mentálně, vzdělanostně, zkušenostně neměl na to vést takovouto komisi.“

Za KDU-ČSL se vyjádřil Jan Bartošek při jednání ve Sněmovně : „(…)opět nezpochybňuji profesní erudici pana poslance Ondráčka - klub KDU-ČSL nebude volit vašeho nominanta“(Z. Ondráčka, pozn. Demagog.cz).

Konečně, za STAN Vít Rakušan, opět ve Sněmovně: „Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože názory prezidenta Zemana a premiéra Babiše na přesun americké ambasády do Jeruzaléma jsou skutečně rozdílné.

V pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov ze dne 14. prosince se Miloš Zeman vyjádřil takto: „…a krátkodobě jsme se teď rozešli (s Andrejem Babišem, pozn. Demagog.cz) v názoru na to, zda je třeba následovat Trumpova gesta a i naši ambasádu přesunout do Jeruzaléma. (…) A vytknul jsem Andreji Babišovi, že se v životě nezabýval zahraniční politikou.“

V tomtéž pořadu ze dne 7. prosince Miloš Zeman řekl toto : „A teď se stalo v souladu s předvolebními sliby prezidenta Trumpa, že konečně snad k tomuto přesunu dojde. Já mám z toho velkou radost, protože když jsme byli asi před čtyřmi roky na návštěvě v Izraeli, tak jsem říkal, že bych velmi uvítal, kdyby česká ambasáda se přesunula do Jeruzaléma.“ (…) „Každá země má právo rozhodnout, jaké město bud jejím hlavním městem, a každá země má také právo rozhodnout, kam umístí svoji ambasádu. Zpravidla samozřejmě do toho hlavního města.“

Naproti tomu Andrej Babiš uvedl v rozhovoru pro Radiožurnál ze dne 8. prosince: „My máme se státem Izrael dlouhodobé vztahy, česká vláda měla víckrát společné zasedání. Určitě z dlouhodobého hlediska je to spojenec, nicméně si myslím, že tenhle nápad pana prezidenta Trumpa není dobrý, protože je vidět ty reakce. My jsme malá země, ale ty velké země by měly usilovat o klid a mír, a my musíme bojovat proti situacím, kdy vzniká zase nějaký konflikt. (…) Já si myslím, že bychom neměli to rozhodnutí pana prezidenta Trumpa podpořit.“

Vláda Miloše Zemana byla ustavena 22. července 1998. Prostřednictvím mediálního archivu Newton Media jsme prošli články Lidových novin od tohoto data do konce srpna 1998 (tedy přidali jsme měsíční toleranci). Zemanem uvedený text Lidové noviny v tomto období nevydaly a výrok je tak hodocen jako nepravdivý.

Pro informaci přikládáme několik textů, které Lidové noviny během prvního týdne fungování Zemanova kabinetu vydaly:

• „Zemanova vláda se včera chopila moci“
• „Jak doopravdy vznikala vláda sociálních demokratů s tolerancí ODS“
• „Nová vláda zřejmě odloží vznik vyšších územněsprávních celků“
• „Vláda uvolní peníze, Zeman však zvláštní zasedání kabinetu nesvolá“
• „Pět hlavních úkolů vlády ČSSD“
• „Zemanově vládě nestačí lavice ve sněmovně“
• „Vláda bude muset zvýšit daně, ikdyž slibovala, že to neudělá“
• „Zemanova vláda shání peníze, kde se dá“
• „Vláda sociální demokracie chce posílit naše vztahy s Ruskem“
• „Zemanova vláda je zatím partou sólistů“
• „Vláda nehodlá zvýšit sociální dávky, jak slibovala“

Prezident Miloš Zeman se po volbách skutečně individuálně sešel se zástupci všech politických uskupení, které se dostaly do Poslanecké sněmovny. Protože schůzky probíhaly za zavřenými dveřmi, není možné ověřit, jak prezident přispěl k vzájemné komunikaci mezi těmito politickými subjekty. Vycházíme tedy z informací, které poskytli na tiskových konferencích samotní aktéři.

Ivan Bartoš z Pirátské strany po schůzce oznámil, že „prezident zopakoval doporučení, aby se Piráti účastnili na vládě.“

Podle Jana Hamáčka z ČSSD„pan prezident vyjádřil přání, aby spolu jednotlivé politické strany zastoupené v PS hovořily.“

Z vyjádření představitelů ostatních stran – tedy hnutí ANO, ODS, SPD, KSČM, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 – nevyplývá, že by se prezident v tomto ohledu nějak angažoval.

Po schůzce s Andrejem Babišem ze dne 31. října 2017 navíc prezident oznámil, že by ho jmenoval znovu premiérem i po prvním neúspěšném pokusu o sestavení vlády. Takový výrok lze jen těžko interpretovat jako snahu prezidenta republiky o komunikaci mezi parlamentními stranami.

Celkově výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože lze obtížně interpretovat, co prezident republiky považuje za svůj příspěvek k povzbuzení mezistranické debaty, a protože nelze ověřit, jak přesně se na klíčových schůzkách vyjadřoval.