Z našich ministerstev odešlo a bylo odejito asi 30 odborníků, hned. (Čili nebyla to noc dlouhých nožů. Dobře, byla to rychlá poprava krátkými zbraněmi.)
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze na základě veřejně dostupných zdrojů zjistit, zda skutečně přestalo na ministerstvech pracovat právě 30 lidí, prokázat spojení s Věcmi Veřejnými a následně i to, že za tuto spojitost obdrželi výpověď.
Určité zprávy sice naznačují to, co Radek John tvrdí. Jedná se však o veřejně zachycené jednotlivé případy. Např. týdeník Euro přinesl zprávu o odvolání šéfa Správy železniční dopravní cesty Pavla Habarty. Deník iHned přinesl zprávu o možném odvolání šéfa Ředitelství silnic a dálnic René Poruby. Na druhou stranu ten samý deník také napsal, že mnozí další spojovaní s VV na svých místech zůstávají.
To (omezení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců, pozn.) byl bod z volebního programu Věcí veřejných.
Výrok Radka Johna je pravdivý, VV měly skutečně bod o omezení imunity ve svém volebním programu.
Politický program (.pdf) strany VV pro volby 2010 obsahuje v části Protikorupční opatření bod ke změně poslanecké imunity (s. 12). Konkrétně zní: " Požadujeme omezení imunity poslanců a senátorů pouze na imunitu za projevy učiněné v Parlamentu ČR nebo v jeho orgánech". Omezení imunity ústavních soudců sice zmíněný stranický program neřeší, nicméně VV v Poslanecké sněmovně svými mandáty při hlasování o tomto zákonu tento návrh podpořily. Podpořily tak dokonce širší rozsah omezení imunity, než který měly napsány ve svém předvolebním programu. Tudíž je výrok předsedy Johna pravdivý.
A Kateřina Klasnová přijde s novým návrhem (na omezení imunity, pozn.). A začneme od začátku, bude to po sedmnácté.
Výrok předsedy VV Johna je pravdivý, neboť doposud skutečně proběhlo 16 neúspěšných pokusů o omezení imunity zákonodárců.
Po neschválení omezení imunity Senátem ČR informovala Česká televize o tom, že se představitelé jednotlivých stran snaží toto omezení začít prosazovat znova. Dodala také, že již šestnáct návrhů na omezení imunity čeští zákonodárci zamítli.
Přijde-li Kateřina Klasnová s novým návrhem na omezení imunity (a nenavrhne-li toto omezení nikdo dříve), bude se skutečně jednat o sedmnáctý pokus.
V koaliční smlouvě bylo jasně napsáno, že bude mezigenerační solidarita, to znamená, že pracující může dát 1 % svým rodičům a stát mu to nahradí.
Výrok Radka Johna je pravdivý, neboť dodatek ke koaliční smlouvě skutečně podobnou formulaci obsahuje.
Dne 30. června 2011 podepsaly strany vládní koalice (ODS, TOP09 a VV) tzv. Dodatek ke koaliční smlouvě (.pdf) , kde je na str. 4 - 5 (Část Veřejné rozpočty, mandatorní výdaje, sociální a důchodový systém) doslova napsáno, že: " Pro posílení mezigenerační solidarity vláda umožní dětem zvýšit příjmy svých rodičů ve starobním důchodu. Každý plátce bude moci požádat o převedení částky ve výši 1% svého vyměřovacího základu pro povinné pojistné na účet rodičů. Zvýšení příjmů rodičů nebude mít přitom žádný dopad na příjem poplatníka z průběžného či spořícího pilíře a bude hrazeno ze státního rozpočtu."
Výrok předsedy VV Johna tak přesně popisuje koaličně dohodnutý a podepsaný závazek z tzv. Dodatku ke koaliční smlouvě, a je tudíž pravdivý.
(V koaliční smlouvě bylo jasně napsáno, že bude mezigenerační solidarita, to znamená, že pracující může dát 1 % svým rodičům a stát mu to nahradí.) A ač to bylo dokonce ve volebním programu TOP 09, tak to není dosud dodrženo.
Výrok poslance Johna je pravdivý, neboť volební program TOP09 skutečně obsahuje podobný závazek.
Volební program TOP09 pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (volby 2010) v části 4 (s. 18) - Reforma důchodového systému - obsahuje formulaci, že: " vstoupí-li občan do nově vzniklého kapitalizačního (II. pilíř) pilíře a má-li rodiče pobírající starobní důchod, je z jeho účtu rodičům pravidelně odesílána částka ve výši 2%." Radek John má tedy pravdu, byť je možná výše potenciálně odesílaných prostředků směrem k penzistům mírně rozdílná.
Stejně tak koaliční smlouva jasně říká: Přidáme učitelům. Jasně říká, jak přidáme učitelům. Přesto realita je taková, že se učitelům spíše platy budou snižovat.
Slova Víta Bárty skutečně potvrzuje koaliční smlouva a vláda opravdu snížení platů pedagogů nedávno avizovala.
Koaliční smlouva (.pdf) mezi ODS, TOP 09 a VV (tedy ona nedávno vypovězená) v části "Politika mládeže a regionálního školství" (str. 25) uvádí: "V roce 2012 vláda posílí objem platových prostředků o další 4 mld. Kč a poté toto navýšení zachová a zmrazí až do roku 2015 v návaznosti na celkovou veřejnou správu, kdy platy zmrazí na 3 roky." Přitom to skutečně vypadá, že ke snížení platů učitelů dojde, informovala o tom např. Česká televize nebo Finanční noviny.
Já jsem už loni tady u vás dokonce myslím, že ve stejném studiu říkal, že pan Škárka a paní Kočí na mě podvodně vylákali půjčku, kterou obrátili v úplatek (...).
Toto tvrzení je pravdivé, Vít Bárta se skutečně v tomto smyslu vyjádřil.
Bylo to ve druhém dílu speciálního vydání Otázek Václava Moravce (od času 40:40) z 10. dubna 2011.
(Já jsem už loni tady u vás dokonce myslím, že ve stejném studiu říkal, že pan Škárka a paní Kočí na mě podvodně vylákali půjčku, kterou obrátili v úplatek) a já jsem rád, že soud tuto mojí verzi plně přijal.
Bártovu verzi soud přijal, ovšem ne "plně". Netvrdí, že Kočí jednala podvodně (dle § 209 trestního zákoníku).
Jak zmiňujeme v hodnocení jiných Bártových výroků, soud přijal Bártovu "verzi o půjčkách", která (odůvodnění, .pdf, str. 22) " nebyla žádným přesvědčivým způsobem vyvrácena či aspoň zásadně zpochybněna [...] skutková verze obhajoby byla mimo jakoukoli důvodnou pochybnost prokázána ".
Pokud jde o úmysl Kočí a Škárky obrátit půjčky v úplatek, s tím soud jednoznačně souhlasí a označuje za skutečnost, že " si o peníze řekli právě s úmyslem obžalovaného zdiskreditovat " (str. 26 odůvodnění).
Bárta ovšem zmiňuje, že Kočí a Škárka půjčky měli vylákat "podvodně", což v případě Kočí soud připouští (na str. 23 odůvodnění zmiňuje, že by u Kočí mělo být posouzeno podezření ze spáchání podvodu dle § 209 tr. zákoníku).
Soud tedy částečně podporuje Bártovo tvrzení zmínkou o podezření Kočí, ale nevyjadřuje se kategoricky o jejím chování jako podvodném, a výrok Víta Bárty tedy hodnotíme jako zavádějící.
(Já jsem o ten vliv přišel loni v momentu, kdy jsem byl takto osočen) a musel jsem odejít z funkce ministra dopravy, což jsem učinil dobrovolně bez toho, aniž by mě k tomu někdo vyzýval.
Vít Bárta rezignoval na funkci ministra dopravy 8. dubna 2011. 6. dubna předal poslanec strany Věci veřejné Jaroslav Škárka policii údajné důkazy o podplácení své osoby Vítem Bártou. 7. dubna Kristýna Kočí rovněž podala trestní oznámení na Víta Bártu ohledně podplácení za loajalitu a dle informací Českého rozhlasu jej ve stejný den také vyzvala k rezignaci na všechny funkce. Výrok Víta Bárty je tedy nepravdivý.
6. dubna na brífinku ČSSD ke krizi ve straně Věci Veřejné apeloval předseda Bohuslav Sobotka na premiéra Petra Nečase, aby odvolal Víta Bártu z funkce ministra dopravy.
Premiér Petr Nečas v období mezi šestým a osmým dubnem podle dostupných informací v médiích Víta Bártu k rezignaci na post ministra dopravy oficiálně nevyzval. 6. dubna vyjádřil postoj, že strana Věci veřejné musí svým koaličním partnerům okolnosti kauzy uplácení vysvětlit. Ani 7. dubna, po zveřejnění informací v Mladé frontě Dnes o údajné koncepci Víta Bárty, která měla popisovat způsob dosažení ekonomické moci v politice (další info také zde), nevyzvali koaliční partneři Víta Bártu k rezignaci. Až po samotném odstoupení Víta Bárty se premiér Petr Nečas na tiskové konferenci vyjádřil v tom smyslu, že jeho rezignaci přijal a ani jiné řešení nepřipouštěl.
(Rozsudek,pozn.) jasně ukázal, že zde šlo o dražbu poslanců Věcí veřejných ze strany koaličních partnerů.
Rozsudek nic takového nepotvrzuje.
Obvodní soud na Praze 5 v odůvodnění rozsudku (.pdf) cituje nahrávky, na kterých Kristýna Kočí zmiňuje svou spolupráci s představiteli koaličních stran (na str. 13-15), stejně jako "částku, poslanou Kalouskem". Soud konstatuje, že tyto výroky lze stěží výkládat jinak, než jako " informování o svých plánech na rozštěpení Věcí veřejných za spolupráce představitelů dalších koaličních stran ".
Soud však nepotvrzuje, že na těchto nahrávkách poslankyně Kočí hovoří pravdu. Naopak důvěryhodnost její výpovědi, stejně jako jejích prohlášení mimo soudní řízení, zpochybňuje. Kočí sama tvrdí, že si na nahrávkách vymýšlela, neboť věděla, že je nahrávána. To sice soud považuje za zcela nevěrohodné, na druhou stranu se soudu zdá pravděpodobné, že na nahrávkách " přeháněla či zveličovala svou úlohu a takříkajíc se předváděla " (str. 14 rozsudku).
Odůvodění rozsudku tedy sice nevylučuje, ale rozhodně nepotvrzuje to, že koaliční partneři VV usilovali o rozštěpení strany skrze rebelující poslance natož pak, že šlo o Bártou zmiňovanou "dražbu poslanců". Výrok poslance Bárty je tedy nepravdivý.
