Právo na právní pomoc je na ústavní úrovni zakotveno v Listině základních práv a svobod, v trestních věcech pak Listina předpokládá i poskytnutí bezplatného obhájce.

Prvním z relevantních návrhů v tomto volebním období byl ovšem poslanecký návrh KSČM, ke kterému vláda vydala nesouhlasné stanovisko a jehož projednávání bylo v červnu 2017 přerušeno. Vláda vytýkala především to, že navrhovaná úprava neladí s dosavadními právními předpisy a přinesla by spíše nepřehlednost. Zároveň avizovala, že podobný návrh je ve vládním plánu legislativních prací, kde projde také podrobnou analýzou a připomínkovým řízením. Návrh věcného záměru zákona, který by měl rozšířit poskytování bezplatné právní pomoci, schválila vláda 12. října 2016. Samotný návrh zákona (resp. novela zákona o advokacii) byl dokončen v únoru 2017, Poslanecké sněmovně však novela nikdy nebyla samostatně předložena.

Prošla však Parlamentem připojená k poslaneckému návrhu novely o advokacii, která ve své původní podobě řešila primárně podmínky „koncipientury “ a postihy advokátů. Stát nově zaštítí udílení ústních právních rad lidem, kteří mají příjem do trojnásobku životního minima, žadatelé uhradí jen stokorunový regulační poplatek. Každý nemajetný člověk bude mít ročně nárok na schůzky v celkovém čase dvě hodiny, a to i pro správní řízení.

Jedním z předkládajících poslanců byl i Jan Chvojka, dnes sice ministr pro lidská práva, v době předložení návrhu však „pouze“ řadový poslanec ČSSD. Stanovisko vlády bylo v tomto případě souhlasné a záhy se do návrhu dostaly i pozměňovací (.pdf) návrhy poslankyně ANO Válkové (body C1–C7 o § 18a–18d). Poslanci při hlasování vyjádřili tomuto návrhu podporu, a to víceméně jednotně mimo poslance Úsvitu.

Pozměňovací návrhy Válkové jsou však prakticky totožné s verzí, kterou vyprodukoval ministr spravedlnosti Pelikán. Provázanost a úmysl jsou tedy zjevné, vzhledem k tomu, že samostatný návrh by již nemuselo být možné v takto krátké době projednat, byl tedy „přilepen“ k jinému návrhu. Vzhledem k rozložení sil v Poslanecké sněmovně dopadlo hlasování o něm nepřekvapivě, proto lze opravdu říci, že to byla vláda, kdo utvrdil ústavou garantované právo na právní pomoc.