Vláda ve zmiňované oblasti předložila hned několik legislativních návrhů. Tyto návrhy pro přehlednost rozdělme na dvě skupiny: první skupina návrhů se týká rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, druhá pak kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Obě skupiny se pak společně doplňují, což dokládají i důvodové zprávy (.pdf, str. 8) některých návrhů.

Co se týče rozšíření působnosti NKÚ, vláda předložila sněmovně celkem tři legislativní návrhy. Všechny tři mají stejný cíl: oproti dosavadní úpravě by se kontrolní působnost NKÚ měla rozšířit (.pdf, str. 14) z majetku státu a státního rozpočtu i na majetek veřejných institucí, územně samosprávných celků a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územně samosprávných celků.

Prvním z návrhů byla novela zákona o NKÚ, provádějící již o rok a půl dříve poslanci navrženou novelu Ústavy ČR. Oba návrhy prošly Poslaneckou sněmovnou, jejich cestu však zastavil v květnu 2016 Senát, který novelu Ústavy neprojednal (čímž ji vzhledem k procesu (.pdf) schvalování ústavních zákonů de facto zamítl) a novelu zákona o NKÚ zamítl. Vzhledem k provázanosti obou návrhů pak Poslanecká sněmovna Senátem vrácenou novelu zákona o NKÚ nepřijala.

Proces předložení zbylých dvou návrhů je pak podobný předchozí situaci, neboť vláda na konci října 2016 předložila jak novelu Ústavy rozšiřující působnost NKÚ, tak i novelu zákona o NKÚ. Obě novely se předchozím návrhům podobají i obsahově, hlavní změna spočívá (.pdf, str. 3, bod č. 2) ve vynětí z kontroly obcí s počtem obyvatel do 10 000. Ani v tomto případě však obě novely nebudou úspěšně přijaty, neboť se v současnosti nachází v prvním čtení v Poslanecké sněmovně a vzhledem k nedostatku času je jejich schválení vyloučeno.

Druhou skupinu legislativních návrhů tvoří návrhy týkající se kontroly nakládání s veřejnými prostředky, konkrétně návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí a návrh zákona měnící některé další zákony v souvislosti s jeho přijetím – oba předložené vládou v prosinci 2016. Jejich cílem (.pdf, str. 29) je zjednodušení, sjednocení a rozvoj stávajícího systému kontroly veřejných financí a zakotvení principu jednotného auditu.

Princip jednotného auditu spočívá (.pdf, str. 53) v odstranění zbytečných opakovaných kontrol, a to prostřednictvím koordinace kontrolních orgánů. Kontrolní orgány by tak nově měly vědět o plánovaných a již provedených kontrolách určitého subjektu a o jejich výsledcích, na základě čehož by se měla duplicita kontrol značně omezit.

Návrh dále definuje (.pdf, str. 29) zodpovědnost konkrétních orgánů a osob za zavedení, udržování a zdokonalování kontrolních mechanismů a také zajišťuje nezávislost interního auditu posílením jeho role a zřízením nových výborů pro interní audit (.pdf, str. 30–31).

Jak již bylo výše zmíněno, obě skupiny legislativních návrhů spolu vzájemně souvisí a doplňují se. Právě častá duplicita kontrol měst a obcí totiž vedla senátory k zamítnutí novely Ústavy a zákona o NKÚ rozšiřující působnost NKÚ, neboť se obávali dalšího navýšení administrativní zátěže. Ministerstvo financí přitom zákon řešící tuto problematiku vložilo do vnějšího připomínkového řízení již v listopadu 2014, po nedoporučujícím stanovisku Legislativní rady vlády však muselo návrh zákona přepracovat. Současné znění návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí se momentálně nachází v Senátu.

Slib vlády Bohuslava Sobotky pokládáme za nesplněný, neboť sice předložila návrhy předpisů rozšiřující pravomoc NKÚ, žádný z nich však nebyl přijat.