Ministerstvo životního prostředí (MŽP) poprvé předložilo materiál nazvaný Analýza proveditelnosti legislativy v rámci snižování závislosti na fosilních palivech (.doc) na jednání vlády v září 2015. Ačkoliv byl tento materiál na programu jednání vlády (.pdf, bod 21, str. 4), vláda jeho projednání odložila (.doc, bod 21, str .5) na počátek října 2015. Nakonec byla zmíněná analýza projednána a schválena na jednání vlády dne 9. března 2016 usnesením č. 192. V uvedeném usnesení vláda také uložila ministru životního prostředí Brabcovi předložit do konce září 2016 na jednání vlády návrh zákona o snižování závislosti na fosilních palivech.

V roce 2016 si rovněž nechalo ministerstvo životního prostředí vypracovatStudii dopadů antifosilního zákona, na základě které následně přistoupil ministr Brabec k tomu, že zákon předložen nebude.

Pokud se ovšem zastavíme u zmíněné studie, tak autoři ve svých doporučeních přicházejí s následujícími body:

• detailněji a provázaně zpracovat celkovou energetickou bilanci pro nízkofosilní energetiku,
• podrobněji analyzovat možné dopady a redistribuční efekty do produkce přidané hodnoty, především pro situaci výraznějšího zapojení průmyslu ČR do produkce nízkofosilních technologií,
• podrobněji specifikovat a kvantifikovat všechny nepřímé a vynucenénáklady do změny energetiky, především pro variantu Nízkofosilní.

Tedy jejich doporučení (a také závěry) nepredikovaly, že by česká ekonomika měla možným návrhem utrpět. Spíše upozorňovali na to, že by bylo třeba dalších analýz v této věci.

V lednu 2017 se předloha projednávala v tripartitě. Hlavním projednávaným tématem – jak vyplývá ze záznamu schůze tripartity (.doc, bod 1.9, str. 10) – byly dopady tzv. antifosilního zákona na sociální a podnikatelskou sféru. Ministr Brabec měl dle tohoto záznamu k problematice antifosilního zákona říci, že „... antifosilní zákon by měl být předložen na základě Programového prohlášení vlády za předpokladu, že nebude mít negativní vliv na konkurenceschopnost ČR.“ Jednací strany tripartity se následně shodly, že doporučují vládě „...zrušit úkol ministra životního prostředí předložit návrh antifosilního zákona.“ Usnesení vlády v této věci však nebylo revokováno, v platnosti je tedy stále postoj vlády z března 2016, podle nějž měl být zákon předložen. Pokud se navíc podíváme na obsah dané studie, tak ta přímo neuvádí, že by měla být snížena konkurenceschopnost české ekonomiky. Uvádí 2 varianty, ke kterým by mohlo být přistoupeno, navíc sami autoři uvádějí, že s ohledem na přidělené časové možnosti pro vytvoření koncepce by bylo třeba podrobnějšího zpracování. Slib tedy hodnotíme jako nesplněný, neboť jednak platí vládní závazek (a následné usnesení vlády). Dále studie, na jejímž základě bylo přistoupeno k nepředložení návrhu zákona, fakticky nevyvrací, že by měla být poškozena konkurenceschopnost české ekonomiky.