Demagog.cz

Michal Horáček
Michal Horáček
Máme dlouhou historii, že jsme přijímali lidi z Ruska, z Německa, z Řecka jsme přijali spoustu lidí, z balkánských válek. Interview ČT24, 6. prosince 2017

Tento výrok byl ověřen jako pravda

Odůvodnění

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože skutečnosti ohledně migrantů do České republiky a Československa popisované v programu Michala Horáčka se opravdu odehrály.

Co se týká ruské imigrace ve 20. letech minulého století, která měla být způsobena bolševiky, tato skutečnost se opravdu zakládá na pravdě. Velmi dobře o tom pojednává článek (.pdf, str. 1) historičky Anastasie Kopřivové pro Ústav pro studium totalitních režimů, který doslova říká: „V Československu žila mezi oběma světovými válkami velice početná komunita ruských emigrantů, kteří byli nuceni opustit svou vlast a uprchnout před bolše­vickým terorem. Mladá republika jim poskytla zázemí a podporu.“
Podle tohoto článku nabídla Československá republika ruským uprchlíkům jako jedna z mála pomoc na státní úrovni, financovanou státním rozpočtem. Československo se zavázalo přijmout uprchlíky a mimo jiné například zajistit péči o invalidy, péči o práceschopné uprchlíky (zajištění zaměstnání), péči o studenty či péči o lidi pracující duševně (vědci, žurnalisté, spisovatelé, atd.). Celkový počet ruských uprchlíků není znám, ale jen studentů a pracujících (těch mělo být podle předpokladů asi 5 000) bylo v roce 1925 dohromady asi 25 000; v letech 1921–1937 dosáhla státní podpora na Ruskou pomocnou akci přibližně 508 miliónů Kč.

Utečencům z nacistického Německa jsme taktéž poskytli pomoc – vyplývá to z článku projektu Naši nebo cizí, který zřídilo Židovské muzeum v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy. Z tohoto projektu také vyplývá, že tuto pomoc poskytovali především nestátní pomocné výbory a stát na ně přispíval pouze menší částkou. Že bylo Československo významným útočištěm německých uprchlíků, potvrzuje i článek Michala Frankla ze Židovského muzea v Praze.

Oficiální počet uprchlíků, kteří podle tohoto článku v naší zemi pobývali, byl přibližně 1 500. Oproti situaci s ruskými uprchlíky neexistovala žádná právní úprava, která by přijímání řešila. Většinou tedy taková nařízení byla omezována na to, které osoby nemají býti vpuštěny.

Také informace o přijetí řeckých uprchlíků je pravdivá. Dokládá to článek (.pdf, str. 8) Konstantinose Tsivose z Ústavu řeckých a latinských studií. Podle něj se příchod řeckých uprchlíků datuje do roku 1948, a to jako důsledek řecké občanské války. Zároveň je tato skutečnost potvrzena i dokumentem (str. 2–3) z webu cizinci.cz, který spravuje ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zahraničí.

Do Československa se mělo uchýlit přibližně 12–14 tisíc osob, které byly rozmístěny po republice. Tito uprchlíci byli umisťováni především do venkovských oblastí na severu Moravy, později pak i do větších měst. Je však zmiňováno, že Řekové si nemohli stát, kde by se rádi usídlili, vybrat. Toto mělo být rozhodováno v rámci moskevské direktivy či dalších socialistických států.

O imigrantech z bývalé Jugoslávie pak pojednává dokument (.pdf, str. 2–3) z výše zmíněného webu cizinci.cz. Z něho vyplývá, že se k nám v průběhu války v Bosně a Hercegovině mezi lety 1992–1995 dostalo několik tisíc uprchlíků, především pak bosensko-hercegovských muslimů.

V roce 1991, tedy před tímto konfliktem, se ve sčítání lidu Srbové či Chorvati ještě vůbec neobjevili. Až v roce 2001 bylo z vybraných balkánských zemí (Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Srbsko) přibližně 11 tisíc osob v České republice. Ti byli usazeni nejvíce v Praze a v Brně a pobyt v republice brali jako dočasný, což u některých z nich platí dodnes, a proto si nevyřizují české státní občanství.

Na základě výše uvedeného odůvodnění a informací z relevantních zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý.