Zatímco jiné politické strany mohou třeba své členy používat pouze na to, aby se sešli jednou za čas při schůzích svých místních organizací, možná aby si navolily nějaké ty své delegáty či zastupitele do vyšších orgánů, tak sociální demokracie se tady rozhodla skutečně přenést i tu odpovědnost za budoucnost strany na jednoho každého člena.
ČSSD není jedinou stranou, která se rozhodla jít cestou celostranického referenda. Jako první hlasovaly o vstupu do vlády již Věci veřejné v roce 2010 a v současné době umožňují nějakou formu celostranického hlasování stanovy pěti z devíti parlamentních stran.
Kromě ČSSD se jedná o ODS (čl. 4, odst. 12), KSČM (.pdf, bod 39), KDU-ČSL (§ 12, odst. 4) a Pirátskou stranu (čl. 8), ve které rozhoduje celostátní fórum poměrně často (například volba Ivana Bartoše předsedou nebo stažení senátní nominace Jana Rumla). Kromě Pirátské strany však jde v parlamentních stranách spíše o výjimečné řešení.
Komunisté hlasovali ve vnitrostranickém referendu již v roce 1992 o změně či ponechání názvu a ODS vybírala v roce 2012 svého prezidentského kandidáta formou stranických primárek.
Současné vnitrostranické hlasování je v historii ČSSD již třetím v pořadí. Poprvé hlasovali všichni členové v roce 2002 formou ankety o tom, kdo bude jejich kandidátem v prezidentské volbě v roce 2003 a poté v roce 2014 v otázce kumulace funkcí, ženských kvót a skládání kandidátek.
Statutární místopředseda ČSSD se v rozhovoru pro Českou televizi věnoval zejména aktuální situaci, kdy mají sociální demokraté nakročeno do 2. vlády Andreje Babiše.