Demagog.cz

Stanislav Polčák
Stanislav Polčák
Já myslím, že v každém volebním období to probíhá několikrát (hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, pozn. Demagog.cz).
Interview ČT24, 6. června 2019

Tento výrok byl ověřen jako nepravda

Odůvodnění

V 1., 2., ani 3. volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve 4. volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v 5. a 6. volebním období dokonce pětkrát. V 7. a 8. volebním období se pak o nedůvěře hlasovalo jen jednou.

V prvním volebním období během vlády Václava Klause (1992–1996) neproběhlo žádné hlasování o nedůvěře vlády.

V druhém volebním období (1996–1998) se taktéž neuskutečnilo hlasování o nedůvěře, a to ani v období vlády Václava Klause, ani Josefa Tošovského.

Ani ve třetím volebním období (1998–2002) za vlády Miloše Zemana se neuskutečnilo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.

Ve čtvrtém volebním období (2002–2006) bylo pak o nedůvěře vládě hlasováno dvakrát. Poprvé k tomu došlo v období vlády Vladimíra Špidly (2002–2004) v září 2003, a to v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž opozice nesouhlasila. Návrh byl zamítnut. Podruhé bylo o nedůvěře hlasováno během vlády Stanislava Grosse (2004–2005) v dubnu 2005 v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse. Návrh byl však také zamítnut.

V pátém volebním období (2006–2010) bylo o nedůvěře vládě hlasováno celkem pětkrát, všechny pokusy proběhly během vlády Mirka Topolánka (2007–2009), poprvé v červnu 2007 v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Návrh byla zamítnut. Druhý pokus o vyslovení nedůvěry v prosinci 2007 se uskutečnil např. kvůli kritice reformy veřejných financí, návrh byl však také zamítnut. Korupční aféra Jiřího Čunka byla důvodem i třetího návrhu na vyslovení nedůvěry v dubnu 2008. Návrh opět nebyl přijat. Čtvrtý pokus pak proběhl v říjnu 2008, po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. Návrh však opět nebyl přijat. Popáté zkusili opoziční poslanci vyslovit vládě nedůvěru v březnu 2009, v hlasování, které iniciovala ČSSD po lednových personálních změnách. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, a ta byla nucena podat demisi.

V šestém volebním období za vlády Petra Nečase (2010–2013) bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zahájeno opět pětkrát. Poprvé v prosinci 2010, kdy návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a Státního fondu životního prostředí České republiky.  Návrh však nebyl úspěšný. Druhé hlasování o vyslovení nedůvěry se uskutečnilo v dubnu 2011. Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizí. Návrh nebyl přijat. Potřetí bylo vyslovení nedůvěry naplánováno v březnu 2012 v souvislosti s reformami vlády a úspornými opatřeními. Návrh opět nebyl přijat. Počtvrté byla nedůvěra vládě v červenci 2012 kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Návrh nebyl opět úspěšný. Popáté bylo hlasování o nedůvěře vyvoláno v lednu 2013 v souvislosti s kontroverzní amnestií Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas. Návrh nebyl přijat.

V sedmém volebním období (2013–2017) se opozice snažila svrhnout vládu pouze jednou, a to v květnu 2015 kvůli zachování daňové podpory biopaliv spojované s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Návrh nebyl úspěšný.

V osmém, současném, volebním období (od roku 2017) bylo o nedůvěře hlasováno prozatím jednou, a to v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi kolem cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Návrh však ani tentokrát neuspěl.