Stanislav Polčák o auditu Andreje Babiše

Pokud by se prokázalo, že příjemce nedodržel či nesplnil podmínky udělení dotace, musejí být udělené prostředky skutečně vymáhány zpět, a to na základě § 14f odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech. Zároveň je i možné neudělit dotaci z důvodů předběžné opatrnosti, na její udělení totiž není právní nárok.

Pravdou také je, že se nejedná o ojedinělý krok. Kromě zastavení dotací firmám rodině ministra Tomana, popřípadě dotací určených Agrofertu, došlo v minulosti k pozastavení dotací např. na IT systém Ministerstva pro místní rozvoj, zřejmě kvůli probíhajícímu vyšetřování pak byly zastaveny i dotace v programu Rybářství nebo k pozastavení dotace Vysoké škole báňské.

České úřady budou zhruba měsíc čekat na překlad, poté budou mít dva měsíce na odpověď. Evropská komise před přijetím rozhodnutí o finančních opravách poskytne předběžné závěry šetření, které sama provedla, členskému státu. Koná tak dle nařízení č. 1303/2013 a nařízení č. 1083/2006, na které se příslušný audit odkazuje (str. 6). Postup uvádí článek 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013: „1. Před přijetím rozhodnutí o finanční opravě zahájí Komise řízení oznámením předběžných závěrů svého šetření členskému státu spolu s výzvou, aby členský stát do dvou měsíců předložil své připomínky.“ Členský stát má také možnost přezkoumáním dokumentace, kterou poskytne Evropská unie, prokázat, že rozsah nesrovnalostí je menší, než komise posoudila. Celý proces se bude odvíjet od pravidel ve článku 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013:

„4. Nepřijme-li členský stát předběžné závěry Komise, pozve ho Komise na slyšení, aby se zaručilo, že jsou k vyvození závěru Komise ohledně uplatnění finanční opravy k dispozici všechny důležité informace a zjištění.“

„6. V zájmu uplatnění finančních oprav přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí do šesti měsíců ode dne slyšení nebo ode dne obdržení dalších informací, pokud členský stát souhlasil s tím, že tyto dodatečné informace po slyšení předloží. Komise vezme v úvahu veškeré informace a připomínky předložené v průběhu řízení. Pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku ke slyšení.“

Na odpovědi budou pracovat úředníci příslušných resortů a bude schválená Národním orgánem pro koordinaci, který „plní roli hlavního partnera vůči EK v oblasti implementace fondů EU v České republice. Informuje EK souhrnně o realizaci programů spolufinancovaných z fondů EU a řeší s ní nastalé problémy a rizika.“

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů platí: „Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.“

Ust. § 4 a násl. tohoto zákona ustanovuje, že veřejný funkcionář nesmí a) podnikat či provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost, b) být členem statutárního, řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář. Někteří veřejní funkcionáři pak nesmí např. ani provozovat rozhlasové či televizní vysílání nebo být vydavatelem periodického tisku.

V dokumentu (.pdf, str. 9) Identifikace střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek týkajících se strukturálních opatření definuje Evropská komise střet zájmů: „Při ‚střetu zájmů' dochází ke střetu mezi úkoly ve veřejném zájmu a soukromými zájmy státních úředníků, při němž má státní úředník soukromé zájmy, které by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho úředních úkolů a povinností. Právní předpisy Evropské unie definují tento pojem pro účely provádění souhrnného rozpočtu EU. Definice se vztahuje na všechny druhy veřejných zakázek financovaných z fondů EU na strukturální opatření a politiku soudržnosti bez ohledu na to, jaká částka je s nimi spjata.“

V dokumentu (.pdf, str. 22) Codes of Conduct and Conflicts of Interest at any governance level of the management of EU funds (Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU) je o střetu zájmů uvedeno následující: „Střet zájmů existuje tam, kde je nestranný a objektivní výkon funkcí osoby nakládající s financemi nebo jiné osoby, jak je uvedeno v odstavci 1, ohrožen z důvodů týkajících se rodinného, emocionálního, politického nebo národního spříznění, hospodářského zájmu nebo jiných sdílených s příjemcem.“ (překlad: Demagog.cz)

Stanislav Polčák ve výroku definuje střet zájmů podobně jako je definován v Zákoně o střetu zájmů a v dokumentu Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU. Podstatou je, že ke střetu zájmů dochází, pokud má veřejný funkcionář v určitém jednání osobní zájem, např. majetkového prospěchu, jako zmiňuje Polčák, Zákon o střetu zájmů i dokument Evropského parlamentu.

Zda je střet zájmů v případě Andreje Babiše naprosto jednoznačný, je pak vyjádření osobního názoru poslance Polčáka, a nebudeme jej tedy hodnotit.

Pro kontext však uveďme, že podle nezávazného návrhu auditní zprávy Evropské komise je Andrej Babiš více než 2 roky ve střetu zájmů, protože je stále v kontaktu se svými firmami. Andrej Babiš své firmy převedl do svěřenských fondů, podle Evropské komise na ně má ale stále vliv a prospěch z jejich hospodaření. Jedním z cílů auditu (str. 6) bylo zjistit, zda existují důkazy o střetu zájmů v procesu přidělování finančních prostředků EU programům nebo odvětvím, které by mohly upřednostňovat operace zavedené společnostmi skupiny Agrofert, a posoudit změny ve struktuře, personálním a pracovním postupu příslušných vnitrostátních orgánů, které by proces přidělování finančních prostředků mohly ovlivnit. Audit se zaměřil na to, zda existuje efektivní rámec, který předchází střetu zájmů.V auditu na straně 65 Evropská komise uvádí, že v období před 9. únorem 2017 se Andrej Babiš zabýval podnikatelskou činností a české úřady nezajistily, aby zavedené řízení a kontrola zabraňovaly situacím, kde by docházelo ke střetu zájmů.

O střetu zájmů pak rozhodoval obecní úřad ve středočeských Černošicích, jeho rozhodnutí však bylo zrušeno nadřízeným krajským úřadem.

V tiskové zprávě společnosti Agrofert je uvedeno následující: „Představenstva společností AGROFERT a SynBiol dnes byla svým dosavadním jediným akcionářem Andrejem Babišem informována o skutečnosti, že všechny akcie společností byly v souladu s novelou zákona o střetu zájmů vloženy do dvou svěřenských fondů. Do fondu AB private trust I, svěřenský fond, bylo vloženo 90 % akcií společnosti AGROFERT a 100 % akcií společnosti SynBiol, přičemž správcem tohoto fondu byl ustanoven Zbyněk Průša. Do fondu AB private trust II, svěřenský fond, bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti AGROFERT a správcem byl ustanoven Alexej Bílek. Systém dvou fondů byl zvolen jako pojistka a kontrola, neboť v určitých záležitostech se oba správci budou muset dohodnout na společném postupu. Na každý fond bude dohlížet kontrolní orgán, tříčlenná rada protektorů, ve složení Alexej Bílek, Václav Knotek a Monika Babišová u prvního fondu a u druhého fondu ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová.“

Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Podle serveru Hlidacipes.org zastával Zbyněk Průša od roku 1999 post předsedy představenstva a generálního ředitele DEZY, který spadá pod Agrofert, v roce 2014 nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu. Podle stejného zdroje se právník Alexej Bílek s Andrejem Babišem přátelí od roku 1994 a právník Václav Knotek působil v 16 Babišových firmách. Václavu Knotkovi také svěřil plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

Dle návrhu auditní zprávy (str. 19–20) pak Andrej Babiš ovládá svěřenské fondy mimo jiné i kvůli tomu, že svěřenského správce i členy rady protektorů sám zvolil a může je sám odvolat. Protože se však jedná pouze o nezávazný návrh konečné zprávy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V současné době Ústavní soud projednává zákon č. 159/2006 o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2007 Sb. (dále jen "zákon") ve třech případech.

Návrh Miloše Zemana (.pdf str. 1) odkazuje na skutečnost, že podle jeho názoru překračují některá ustanovení zákona rámec čl. 70 Ústavy ČR, který omezuje vykonávaní činnost pro členy vlády tak, aby nedocházelo ke střetům zájmů.

V obou dalších případech stojí za návrhem zrušit části zákona vždy skupina senátorů. Oba návrhy, návrh z 30. července 2018 i návrh z 30. listopadu 2017, byly spojeny ke společnému řízení a jsou projednávány jako jeden návrh. Senátoři v něm upozorňují, že v některých případech je zákonem nastaven příliš přísný metr. Poukazují především na situace, kdy hrozí střet zájmů občanům vykonávající neplacené pozice na komunální úrovni (např. starostové a místostarostové malých obcí), kteří však mají potřebu vedlejších příjmů. Dále senátoři poukazují na případy, kdy má tento zákon nežádoucí vliv na třetí osoby (např. rodinné příslušníky z důvodu společného jmění manželů).

Ze seznamu (.pdf, str. 5) soukromých zájmů ministrů Velké Británie zveřejněného v prosinci 2016 vyplývá, že Theresa May vložila svůj majetek do slepého fondu. Majitel takového fondu nemá nad svým majetkem žádnou kontrolu a neví, jak je s ním nakládáno – tyto pravomoci má pouze nezávislý správce.

Přestože tento krok zamezuje možnému střetu zájmů, není ani toto řešení bezproblémové. Po svěření majetku do slepého trustu už není možné zjistit, jakou hodnotu majetek má. Jakou přesnou hodnotu měl majetek Theresy May před převedením do fondu, není jisté. Odhady mluví o 145 000 librách, ale přesné číslo premiérka nezveřejnila. Člen opozičních labouristů Andrew Gwynne tak proti kroku premiérky protestoval se slovy, že „v situaci, kdy není možné pečlivě prozkoumat finanční poměry premiérky, nemůžeme vědět, jestli v této chvíli nedochází ke střetu zájmů s jejími vládními povinnostmi.‟

Slepý svěřenský fond (thrust), pak spočívá v tom, že svěřenský správce je na zakladateli absolutně nezávislý, má úplnou volnost s nakládání s majetkem. Zakladatel pak o fondu nemá vůbec žádné informace ani možnost, jak svěřenského správce kontrolovat. Odborníci se však neshodnou, zda v Česku lze takový slepý svěřenský fond založit.

Z dalšího pokračování vyjádření europoslance Polčáka vyplývá, že důvody, proč nepovažuje svěřenský fond za skutečně oddělený, jsou především personálního charakteru, konkrétně uvádí: „Je tam prostě ta rada protektorů, která je prostě z rodiny, je tam jeho manželka, jsou tam jeho dvorní právníci, s kterými prostě podniká třicet let.“

Podle § 1453 odst. 1 občanského zákoníku může být svěřenským správcem každý svéprávný člověk. Andrej Babiš tedy mohl jmenovat kohokoliv, i nezávislé osoby. Na tento post však jmenoval své blízké spolupracovníky a přátele. Svěřenským správcem fondu AB private thrust I byl jmenován Zbyněk Průša, který nahradil Andreje Babiše v čele představenstva Agrofertu a ve statutárních orgánech jeho firem se objevuje od roku 1999. Alexej Bílek, se kterým se Andrej Babiš přátelí již 25 let, je pak svěřenským správcem fondu AB private thrust II.

V tzv. radě protektorů, která na činnost svěřenského správce dohlíží, se pak, kromě výše zmíněných (Zbyněk Průša jako člen rady protektorů fondu AB private thrust II a Alexej Bílek jako člen rady protektorů fondu AB private thrust I) objevuje i manželka Andreje Babiše Monika Babišová a právník Václav Knotek, který působil v šestnácti Babišových firmách, a dokonce Andreje Babiše i zastupoval na jednání jeho firem. Zákon přitom ani zde nestanoví žádné podmínky pro osoby vykonávající dohled nad svěřenským správcem. Je tedy pravdou, že Andrej Babiš mohl svěřenské fondy AB private thrust I a AB private thrust II od své osoby více oddělit tím, že by do jednotlivých funkcí dosadil osoby, ke kterým nemá tak úzký vztah.

Andrej Babiš mohl také teoreticky vložit svůj majetek do tzv. slepého trustu.

Podle stránek společnosti Trusty.cz je blind trust (slepý trust) „typ svěřenského fondu, kam klient vloží svůj majetek, aby pro něj byl spravován. Po dobu trvání svěřenského fondu, nebude mít klient nad tímto majetkem kontrolu, ani nebude vědět, jakým způsobem je spravován. Plnou kontrolu nad majetkem v blind trustu bude mít nezávislý správce, který klientovi nebude sdělovat žádné informace o tom, co bylo nakoupeno nebo prodáno. Jakmile klient svou politickou funkci ukončí, svěřenský fond bude ukončen také a veškerý majetek se navrátí přímo klientovi nebo jeho rodině,“ a „Plná kontrola nad správou majetku v blind trustu je v rukou nezávislého správce (většinou jím bude investiční manažer nebo privátní bankéř). Jiná společnost navíc obsadí roli dohlížitele, nahradí tak roli klienta v tom, aby zajišťoval, že majetek bude investován řádně a v souladu s cíli klienta. Dohlížitel zároveň zajišťuje kontrolu jednání správce a má pravomoc jej nahradit, pokud by svou činnost nevykonával dobře.“ V případě vložení svého majetku do slepého trustu by premiér nemohl ovlivňovat spravování svého majetku.

Odborníci oslovení redakcí Aktuálně.cz se však neshodují na tom, zdali je vůbec možné slepý svěřenský fond v Česku založit. „Hrušková se domnívá, že parametry fondu lze nastavit tak, aby jeho definici splňoval. Kolář je však opačného názoru, české zákony podle něj dávají zakladateli právo požadovat po správci předložení vyúčtování, zprávu nebo jinou informaci, což založení slepého fondu vylučuje.“ Zda tedy Andrej Babiš mohl, či nemohl založit svěřenský fond jiným způsobem, již nelze hodnotit.

Je pravdou, že jedním z členů rad protektorů svěřenských fondů Andreje Babiše AB private thrust I a AB private thrust II je jeho manželka, Monika Babišová.

Dále byl do těchto rad, které dohlíží na činnost svěřenského správce jednotlivých svěřenských fondů, přidán právník Václav Knotek, kterému je teprve 42 let, a logicky tedy nemůže s Andrejem Babišem podnikat již 30 let. Dále je to, v případě rady protektorů pro svěřenský fond AV private thrust II, i Zbyněk Průša, v jeho případě se pak o společném podnikání dá uvažovat až od roku 1999, kdy se stal předsedou představenstva společnosti DEZA, a. s. Člen rady protektorů fondu AB private thrust I je pak Alexej Bílek, který se s Andrejem Babišem přátelí již 25 let, z dostupných zdrojů se nám však nepodařilo zjistit, zda s Andrejem Babišem podnikal, ještě než se stali přáteli.

Je tedy nepravdou, že členy rad protektorů jsou osoby, se kterými Andrej Babiš podniká již třicet let. Tuto podmínku nesplňuje ani Václav Knotek, ani Zbyněk Průša.

Poslanec Polčák hovoří o blokování zákona o střetu zájmů v souvislosti s údajným střetem zájmů premiéra Andreje Babiše.

Poslanci za hnutí TOP 09 v minulém volebním období předložili návrh zákona na změnu zákona o střetu zájmů dne 19. června 2015. Vláda však k tomuto návrhu podala negativní stanovisko s odůvodněním, že podobnou problematikou se zabývá i připravovaný vládní návrh zákona, a návrh tak nebyl projednán. Tento návrh byl pak Sněmovně předložen na konci července 2015. První čtení zákona proběhlo 16. prosince 2015, následně byl návrh přikázán výborům, které tisk projednávali cca tři měsíce. V červnu 2016 pak zákon prošel i druhým čtením a s pozměňovacími návrhy byl znovu přikázán výborům. Při třetím čtením konaném dne 14. září 2016 pak Poslanecká sněmovna návrh schválila.

Projednání v Poslanecké sněmovně tedy trvalo cca 1 rok, což vzhledem ke kontroverznosti návrhu (jedná se o tzv. lex Babiš) není nijak excesivní, když některé zákony jsou projednávány i násobně déle, a např. v období 2002–2006 trval (.pdf, str. 21) celý legislativní proces (tedy včetně projednání v Senátu a podpisu prezidentem republiky) v průměru osm měsíců.

Následující měsíc byl tisk projednávám v Senátu, který 19. října vrátil zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ani zde tedy nemůžeme mluvit o blokování. Vyhlášení ve sbírce zákonů se dále zpozdilo i kvůli vetu prezidenta republiky, které bylo Sněmovnou přehlasováno, prezidentské veto však nelze dávat za vinu hnutí ANO.

V tomto volebním období zamítnuté návrhy novel zákona o střetu zájmů se pak týkají pouze dílčích změn zákona o střetu zájmů, tedy odstranění povinnosti starostů, místostarostů apod. podávat oznámení o majetku, popřípadě omezení platů veřejných funkcionářů z druhých a dalších funkcí. Tyto změny se však netýkají střetu zájmů premiéra Andreje Babiše.

Penam dostal na inovační linku toastového chleba od Evropské unie dotaci v hodnotě 100 milionů korun. Penam na svých stránkách o projektu inovační linky uvádí: „Cílem projektu je instalovat nejmodernější technologickou linku na výrobu toastového chleba zahrnující několik dílčích inovačních technologických částí, která by umožnila vyrábět nové produkty na základě originálních receptur, jejichž vývoj byl předmětem vlastního vývoje.“

Firmy z koncernu Agrofert dostávaly peníze z fondů na inovace, za které nakoupily běžně dostupné technologie. Podle auditorů není linka inovativní, stejný produkt vyráběly Babišovy firmy v Německu již v roce 2013:

„(...) inovační produkt oznámený firmou Pekárna Zelená louka, a.s., neměl být považován za inovační, protože tento produkt byl již využit skupinou Agrofert, konkrétně firmou Lieken AG.‟ (str. 48, překlad Demagog.cz)

Evropská komise v auditu (str. 48) shledala, že rizikový analytik neprověřil skutečnosti zadané žadatelem v analýze nákladů a přínosů.

Polčákova slova se vztahují k návrhu auditu Evropské komise, který dorazil do ČR na konci letošního května a který se zabývá evropskými dotacemi pro skupinu Agrofert.

Vzhledem k tomu, že v závěru auditní zprávy (str. 65) se píše, že České republice hrozí ztráta více než 451 milionů korun z fondů EU, lze považovat tuto zprávu za závažnou. Závažnost samotnou nehodnotíme, nicméně Polčák se odvolává na názor nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten tento názor sdílí, v České televizi (od 47:35) prohlásil, že auditní zprávu v současnosti analyzuje a „to, co je tam napsané, je závažné a mohlo by to zakládat podezření z trestného činu.“

Smlouva o Evropské unii v článku 17 odst. 1 uvádí, že Evropská komise zajišťuje uplat­ňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě. To znamená, že mezi její kompetence patří dohled nad plněním smluvních závazků jednotlivých členských států. Dále v článku 17 odst. 3 Smlouvy o EU stanovuje, že „komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevy­žadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jaké­hokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.‟

I proti činnosti Komise je však možné bránit se u Soudního dvora EU, podle čl. 263 Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 116) je možné napadnout legalitu (zákonnost) právních aktů Komise. Dle článku 265 stejné smlouvy se lze pak bránit i proti nečinnosti Komise.

Oprava:

Původně jsme tento výrok hodnotili jako nepravdivý, protože Stanislav Polčák uváděl, že firmy skupiny Agrofert jsou přímo vlastněny premiérem. Avšak z kontextu a na základě upozornění europoslance Polčáka jsme zjistili, že tento výrok lze v kontextu sémanticky chápat jako tvrzení, že firmy jsou vlastněny přímo premiérem. Zde slovo přímo tedy klade důraz na osobu premiéra (ve smyslu podobnému "dokonce"), nikoliv na přímost vlastnictví. Hodnocení tedy opravujeme na neověřitelné, a to vzhledem k tomu, že zjištění vyplývající ze zprávy Evropské komise jsou teprve předběžná. Za nepřesné hodnocení se omlouváme.

Původní odůvodnění:

Jedním ze závěrů návrhu auditní zprávy Evropské komise z konce letošního května, je, že „pan Babiš je skutečným vlastníkem skupiny firem Agrofert a od února 2017 dvou fondů, které plně kontroluje, a proto má přímý ekonomický zájem na úspěchu skupiny Agrofert" (str. 21, překlad Demagog.cz).

Nicméně audit obsahuje taky informaci, že „tato zpráva uvádí prozatímní nálezy, závěry a doporučení auditorů Evropské komise. Může být opravena s ohledem na připomínky a další informace obdržené od národních orgánů." (str. 2, překlad Demagog.cz)

Máme tak před sebou šetření, které ještě nebylo ukončeno a s jehož závěry Andrej Babiš nesouhlasí. Proto do vydání konečné zprávy je nutné považovat zjištění za předběžná.

Nicméně Andrej Babiš vložil své firmy do svěřenského fondu a nelze tedy tvrdit, že je vlastní přímo. Tuto část je nutné považovat za nepravdivou.

Dodejme, že rozsah dotací, které pobírá skupina Agrofert, popisují výroční zprávy této společnosti. V poslední dostupné výroční zprávě z roku 2017 (.pdf) se uvádí, že v tomto roce získala firma na dotacích téměř 2 miliardy při konsolidovaném výsledku hospodaření 4,799 miliard. Dotace se tak na zisku společnosti podílejí přibližně ze 40 % (str. 4 a 58).

Rozhlas se věnoval tématu podnikání evropských politiků. Například v Německu probíhala debata o kandidátovi CDU na post předsedy strany Fridriechu Merzovi. Ten dlouho pracuje pro největšího světového správce soukromých majetků, americkou firmu BlackRock. Pro případ, že by byl zvolen, ale slíbil vzdát se všech svých funkcí. Se svým majetkem se musel vypořádat i ukrajinský prezident Porošenko, který ho nakonec vložil do slepého trustu. Do slepého trustu vložila svůj majetek i britská premiérka Theresa May.

V prvním volebním období během vlády Václava Klause (1992–1996) neproběhlo žádné hlasování o nedůvěře vlády.

V druhém volebním období (1996–1998) se taktéž neuskutečnilo hlasování o nedůvěře, a to ani v období vlády Václava Klause, ani Josefa Tošovského.

Ani ve třetím volebním období (1998–2002) za vlády Miloše Zemana se neuskutečnilo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.

Ve čtvrtém volebním období (2002–2006) bylo pak o nedůvěře vládě hlasováno dvakrát. Poprvé k tomu došlo v období vlády Vladimíra Špidly (2002–2004) v září 2003, a to v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž opozice nesouhlasila. Návrh byl zamítnut. Podruhé bylo o nedůvěře hlasováno během vlády Stanislava Grosse (2004–2005) v dubnu 2005 v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse. Návrh byl však také zamítnut.

V pátém volebním období (2006–2010) bylo o nedůvěře vládě hlasováno celkem pětkrát, všechny pokusy proběhly během vlády Mirka Topolánka (2007–2009), poprvé v červnu 2007 v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Návrh byla zamítnut. Druhý pokus o vyslovení nedůvěry v prosinci 2007 se uskutečnil např. kvůli kritice reformy veřejných financí, návrh byl však také zamítnut. Korupční aféra Jiřího Čunka byla důvodem i třetího návrhu na vyslovení nedůvěry v dubnu 2008. Návrh opět nebyl přijat. Čtvrtý pokus pak proběhl v říjnu 2008, po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. Návrh však opět nebyl přijat. Popáté zkusili opoziční poslanci vyslovit vládě nedůvěru v březnu 2009, v hlasování, které iniciovala ČSSD po lednových personálních změnách. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, a ta byla nucena podat demisi.

V šestém volebním období za vlády Petra Nečase (2010–2013) bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zahájeno opět pětkrát. Poprvé v prosinci 2010, kdy návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a Státního fondu životního prostředí České republiky.  Návrh však nebyl úspěšný. Druhé hlasování o vyslovení nedůvěry se uskutečnilo v dubnu 2011. Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizí. Návrh nebyl přijat. Potřetí bylo vyslovení nedůvěry naplánováno v březnu 2012 v souvislosti s reformami vlády a úspornými opatřeními. Návrh opět nebyl přijat. Počtvrté byla nedůvěra vládě v červenci 2012 kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Návrh nebyl opět úspěšný. Popáté bylo hlasování o nedůvěře vyvoláno v lednu 2013 v souvislosti s kontroverzní amnestií Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas. Návrh nebyl přijat.

V sedmém volebním období (2013–2017) se opozice snažila svrhnout vládu pouze jednou, a to v květnu 2015 kvůli zachování daňové podpory biopaliv spojované s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Návrh nebyl úspěšný.

V osmém, současném, volebním období (od roku 2017) bylo o nedůvěře hlasováno prozatím jednou, a to v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi kolem cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Návrh však ani tentokrát neuspěl.

Marie Benešová působila jako advokátka s přestávkami od roku 1996. Před svým posledním vstupem na Ministerstvo spravedlnosti na jaře 2019 pracovala v pražské advokátní kanceláři Benešová Beránek Blaha, kterou spoluzakládala.

Polčák hovoří o „pochybnostech‟, má zřejmě na mysli kritiku spolupráce mezi Benešovou a Ústeckým krajem. Její advokátní kancelář působila od roku 2009 jako poskytovatel externích právních služeb Ústeckého kraje a během tohoto působení byl kraj kritizován za vysoké částky vyplácené právě advokátní kanceláři Marie Benešové. Právě spolupráce Marie Benešové s Ústeckým krajem vyvolává diskuzi o nezaujatosti vzniku smlouvy z roku 2009, protože v té době regionu vládla ČSSD v čele s tehdejší hejtmankou Janou Vaňhovou a Marie Benešová byla od roku 2007 rovněž členkou ČSSD. Vaňhová navíc pomáhala Benešové v roce 2006 s kampaní při její kandidatuře do Senátu.

Z tohoto důvodu poukazuje Stanislav Polčák v rozhovoru pro ČT24 na to, že možnost klienta odmítnout s sebou nese odpovědnost advokátů za svá rozhodnutí. Marie Benešová se tak musí při svém opětovném vstupu do veřejné funkce připravit na otázky ohledně výběru svých klientů.

Podle § 18 odst. 1 zákona o advokacii je advokát oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních právních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 a §§ 18a až 18c určen.

Z tohoto důvodu poukazuje Stanislav Polčák v rozhovoru pro ČT24 na to, že možnost klienta odmítnout s sebou nese odpovědnost advokátů za svá rozhodnutí. Marie Benešová se tak musí při svém opětovném vstupu do veřejné funkce připravit na otázky ohledně výběru svých klientů.

Europoslanec Polčák se skutečně zúčastnil demonstrace proti premiéru Babišovi a ministryni Benešové, konané v Brně dne 13. května 2019. Při té příležitosti také spolu s dalšími politiky řečnil k demonstrantům.

Leitmotivem demonstrace bylo zachování a potřeba nezávislosti justice. Nevíme však, zda poslanec EP Polčák mluvil právě především o potřebě nezávislé justice, jak tvrdí, protože se nám jeho kompletní proslov nepodařilo dohledat.

Stanislav Polčák se zúčastnil brněnské demonstrace v květnu 2019, která se týkala podpory nezávislé justice. Protesty pořádá spolek Milion chvilek, tématem je výzva k demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a požadavek na nezávislost justice. Obsah Polčákova projevu však není znám. Veřejně se také k výzvě nepřipojil a nevydal žádné oficiální prohlášení.

Podle seznamu kandidátních listin k volbám do Evropského parlamentu politické hnutí Starostové a nezávislí složili koalici s parlamentní stranou TOP 09. Podle Programu pro volby do Evropského parlamentu 2019 jsou členy politického uskupení Spojenci pro Evropu čtyři celostátní strany. Jedná se o STAN a TOP 09 s podporou Strany zelených a Liberálně ekologické strany. Spojenci pro Evropu podle tohoto dokumentu dále spolupracují se třinácti regionálně zaměřenými politickými stranami: Starostové pro Liberecký kraj, Jsme pro kraj, Občané patrioti, Hradecký demokratický klub, Čisté Budějovice, Karlovarská občanská alternativa, Pro Vysočinu, Východočeši, Zlínské hnutí nezávislých, Starostové a osobnosti pro Moravu, Nový impuls, Fórum Jihlava a Jihočeši 2012.

Do voleb do Evropského parlamentu za politické uskupení Spojenci pro Evropu kandidovali zástupci osmi výše zmíněných politických stran (konkrétně TOP 09, STAN, Strana zelených, Liberálně ekologická strana, dále Jihočeši 2012, Hradecký demokratický klub, Karlovarská občanská iniciativa a Starostové pro Liberecký kraj) a jeden kandidát strany iČesko, která není v Programu pro evropské volby tohoto uskupení uvedena.

Podle únorového (.pdf, str. 3) a dubnového (str. 3) průzkumu voličských preferencí agentury CVVM měla koalice získat přibližně 7,5 %, respektive 5 %. Výsledkem měření jsou v tomto případě údaje o voličských preferencích, tedy rozložení podpory mezi lidmi, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám, ale nemusí mít jasno v tom, koho budou volit. Zahrnuti jsou tedy i voliči, kteří neví, koho budou volit (v únorovém průzkumu bylo takových voličů cca 15 %, v dubnu již jen 10 %). Každý z průzkumů měl navíc trochu jinou metodologii a při únorovém šetření byl vznik koalice ohlášen až v závěru průběhu šetření, takže respondenti nemohli této skutečnosti přizpůsobit svou volbu.

Pokud se podíváme na průzkumy jiných agentur, přes dvojcifernou hranici se v nich výsledek STAN a TOP 09 dostal. V květnovém šetření STEM/MARKu uvedlo koalici jako svou první volbu 12 % respondentů (jako případnou druhou pak dalších 8 %). Výsledky agentury STEM/MARK ukazují volební potenciál – výzkumníci se v tomto případě ptali jen těch respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a mají již jasnou preferenci pro určitou stranu.

Agentura MEDIAN pak ve stejném měsíci uveřejnila šetření (str. 9), které zohledňuje různou volební účast. Při předpokládané patnácti nebo dvacetiprocentí účasti by podle tohoto průzkumu koalice dostala 11,3, respektive 10,5 % (při vyšší účasti by se přes desetiprocentní hranici výsledek nedostal). Výsledkem MEDIANU je volební model, který počítá s aktuální preferencí již rozhodnutých voličů. Metodika toho průzkumu byla komplikovanější vzhledem ke snaze simulovat voličské preference v závislosti na volební účasti.

Každé z šetření využilo jinou metodologii, a proto je srovnávání jednotlivých výsledků problematické. Samotné výstupy také ukazují odlišné údaje z podstaty toho, co se snažily zjistit, nikoliv pouze kvůli metodologii (která je svému cíli přizpůsobena). Nedá se však říci, že by žádný z průzkumů neukazoval dvojciferný výsledek.

Stanislav Polčák kandidoval v evropských volbách jako druhý na kandidátce TOP 09+STAN. Jako nově zvolený europoslanec získal u voleb 25 352 preferenčních hlasů. To ho řadí na celkově 11. místo v pořadí mezi nově zvolenými českými europoslanci. Nejvíce preferenčních hlasů získal Luděk Niedermayer, třetí v pořadí na kandidátce TOP09+STAN, poté Dita Charanzová, lídryně kandidátky ANO, a třetí se umístil Jan Zahradil, lídr kandidátky ODS.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval Stanislav Polčák jako třetí kandidát za Koalici TOP 09+STAN. Ve volbách získal 11 997 preferenčních hlasů, umístil se tak mezi všemi 21 zvolenými českými europoslanci na 11. místě.
Ve volbách v roce 2019 Stanislav Polčák tedy získal o 13 355 hlasů více, posunul se ale jen o jednu příčku v pořadí podle množství preferenčních hlasů.

Ve volbách do Evropského parlamentu kandidovalo hnutí STAN s regionálními partnery a TOP 09 a nakonec získali 11,65 %, což znamenalo zisk tří mandátů. STAN pokládá výsledek evropských voleb za jednoznačný úspěch. „Budeme se všemi partnery mluvit o možné spolupráci, není ale teď na místě mluvit o jakémkoliv spojování stran,“ prohlásil předseda hnutí STAN Vít Rakušan poté, co byly oznámeny volební výsledky.

V krajských volbách má STAN ambice zvítězit. Ve volbách chce kandidovat společně s dalšími regionálními partnery. Hovoří se třeba o spolupráci s TOP 09 v Libereckém kraji, v každém regionu je však situace jiná.

Kvůli pravděpodobně neveřejné povaze jednání jsme ovšem o schůzce nenašli žádné další relevantní informace.

Starostové a nezávislí, kde je Stanislav Polčák v současné době členem, opravdu v krajích působí a na základě výsledků voleb do zastupitelstev obcí v roce 2018, je hnutí STAN pátou nejsilnější politickou stranou co do počtu mandátů (za první KDU-ČSL a druhou ODS, třetí ČSSD a čtvrtým ANO). V roce 2018 získalo hnutí STAN 1584 mandátů, přičemž obhajovalo 1346 míst z roku 2014. V neposlední řadě získalo hnutí STAN 24 zastupitelů v krajských volbách z roku 2016. Je tedy pravdou, že „různě po krajích‟ (v místních a krajských zastupitelstvech) působí lehce přes 1500 představitelů hnutí STAN.

Nad rámec toho uspěli kandidáti STAN také v koalicích s dalšími politickými subjekty či nezávislými kandidáty.

Zároveň je možné potvrdit tvrzení, že STAN má své voliče po celém území ČR, jak je patrné z výsledku voleb do zastupitelstev obcí 2018.

(Pozn.: Barevně jsou vyznačený okrsky, kde hnutí STAN zvítězilo.) Zdroj: iRozhlas.cz

Toto tvrzení do jisté míry potvrzují i výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017, kde hnutí STAN ukázalo svou sílu především na území Čech a v oblasti Slovácka a Valašska.

(Pozn.:Tmavá barva ukazuje na vyšší počet voličů hnutí STAN.) Zdroj: Lidovky.cz

Podle Stanislava Polčáka (uvedl v Interview ČT24, 20:00) je pro hnutí Starostové a nezávislí hlavní strategií na komunální úrovní spolupráce s odlišnými partnery na základě individuální spolupráce v dané lokalitě s důrazem na silné zastoupení představitelů STAN na kandidátkách. V souladu s touto strategií získalo hnutí STAN ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2018 1584 zastupitelů samo za sebe, tedy nikoliv ve volebních koalicích s dalšími subjekty.

Pokud bychom připočetli i mandáty získané volebními koalicemi, jejichž byl STAN členem, tak tyto koalice získaly dalších 2519 mandátů . Když se k tomuto číslu připočte 24 zastupitelů z krajských voleb v roce 2016, dostaneme se na číslo 4127 zastupitelů. Samozřejmě ne všichni tito zastupitelé jsou členy hnutí STAN, ale tyto mandáty byly přinejmenším získány na kandidátních listinách STANu nebo s jeho účastí. Nicméně nutno uznat, že mezi těmito zastupiteli jsou i členové jiných subjektů navržení jinými subjekty, což nelze chápat jako definici zastupitele pouze STAN, z tohoto důvodu musíme výrok hodnotit jako zavádějící.

Jak už název hnutí Starostové a nezávislí napovídá, v jeho řadách se nachází velký počet současných a bývalých starostů, kteří byli často ve svých obcích úspěšní v obhajobě svých mandátů. Nový předseda hnutí STAN Vít Rakušan v současné době působí jako znovuzvolený starosta Kolína. S pozicí starosty má zkušenost i první místopředseda STAN Jan Farský, který dříve po dvě funkční období pracoval jako starosta města Semily. I bývalý předseda STAN Petr Gazdík v minulosti působil jako starosta, a to obce Suchá Loz mezi lety 2002 až 2010. Mezi další aktivní starosty v řadách STAN patří například starosta obce Dolní Studénky Radim Sršeň nebo starosta města Kralupy nad Vltavou Petr Holeček. Dá se tedy říci, že hnutí STAN má ve svých řadách velký počet členů, kteří jsou znovuzvolenými starosty obcí.

Začněme s hodnocením od konce. Polčák byl skutečně v dubnu letošního roku zvolen za člena předsednictva hnutí STAN. V těchto volbách získal 79,70 % hlasů a mezi těmi, kteří kandidovali na prosté členství v předsednictvu, byl jeho zisk skutečně druhý nejvyšší.

Dále Polčák hovoří o své pomoci v poslaneckých volbách a z kontextu plyne, že mluví o volbách posledních, tj. z roku 2017. Podle webu hnutí STAN byl v těchto volbách Polčák jedním z tvůrců volebního programu svého hnutí.

Na konec prověřme Polčákovo tvrzení, že měl v hnutí na starosti krajské volby 2016. Na webu hnutí STAN nalezneme informace o této volební kampani. Polčákovo jméno zde však nenalezneme. Hnutí zde informuje, že „krajské organizace si řídí své volební kampaně samy, z celostátní úrovně jim STAN pouze poskytují svou podporu. Kampaň koordinuje hlavní kancelář v čele s její ředitelkou Lucií Krejčovou." Informace o složení volebních štábů v jednotlivých krajích nejsou veřejně dostupné. STAN vydal v roce 2016 množství tiskových zpráv (např. zde) o průběhu této volební kampaně. Nikde ale nenajdeme Polčáka, který byl v této době místopředsedou hnutí, uvedeného jako volebního manažera či člověka zodpovědného za volební kampaň. Ohledně jeho pomoci s krajskými volbami jsme se obrátili na tiskového mluvčího STAN a čekáme na odpověď.