Každá raketa má na palubě malý, řekněme ne sice reaktor, ale je to zdroj energie na bázi, kdy se rozpadá nějaká radioaktivní látka a víceméně je to taková hodně dlouhodobá baterie. Samozřejmě i třeba americké Voyagery musely mít takovéto baterie, když vydržely dvacet let až na hranici sluneční soustavy.
Existují zařízení, která využívají rozpadu radioktivní látky jako zdroje energie. Tyto se ale nevyužívají v každé raketě či sondě. Obě sondy Voyager měly tento typ zdroje energie. U Severodvinsku se však testoval raketový pohon využívající radioaktivních izotopů.
Přirozený rozpad radioaktivních prvků jako zdroje energie se začal využívat v 50. letech minulého století (.pdf, s. 4, 57). Principem je využití tepla vzniklého při takovémto rozpadu radioaktivních prvků. Při použití ve vesmíru se využívá této schopnosti jednak produkovat dlouhodobě elektrický proud, jednak zajistit teplo pro fungování palubních přístrojů.
Zařízení (.pdf, s. 1–2), využívající tento jev – radioizotopový termoelektrický generátor (RTG) – se používá jako dlouhodobý zdroj elektrické energie, a to nejen ve vesmíru. Existují také radioizotopové ohřívací jednotky (RHU), které produkují jen teplo.
Pokud jde o případy využití, používá se RTG ve vesmíru tam, kde není možné zajistit energii jinak, například ze solárních článků. Tedy užívá se výběrově.
Tato zařízení kromě jiných byly instalovány a jsou v provozu od roku 1977 na sondách Voyager, které stále pracují a nacházejí se na okraji naší sluneční soustavy.
Nutno poznamenat, že tato zařízení jsou budována tak, aby byla velice odolná k působení vnějších vlivů, včetně havárie a případné exploze. Vzhledem k okolnosti a popisu události, kdy i samotná firma Rosatom přiznala, že se jednalo o test pohonné jednotky na bázi raketového motoru s využitím jaderného materiálu, je zavádějící spojovat nehodu u Severodvinsku s tímto druhem zařízení.
