Václav Hampl
Nez.

Václav Hampl

Nezařazení (Nez.)

0
0
Bez tématu 17 výroků
Pravda 13 výroků
Nepravda 4 výroky
Zavádějící 0 výroků
Neověřitelné 0 výroků
Rok 2019 14 výroků
Rok 2014 3 výroky

Václav Hampl

Z pohledu České republiky není v dobré situaci (Rusko, pozn. Demagog.cz). Není v dobré situaci. Samozřejmě na jeho stranu nehrají úplně dobře věci jako jsou ceny na komoditních trzích typu ropa, zemní plyn.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Ceny ropy a zemního plynu v poslední době padají, což je pro Rusko, které je na vývozu těchto surovin závislé, ekonomicky nepříjemné.

HDP na obyvatele (v tis. dolarů roku 2011)

Z grafu vývoje ruského hrubého domácího produktu na obyvatele lze vidět, že po propadu v roce 2009 (spojenému s ekonomickou krizí) došlo k nárůstu HDP. Nicméně od roku 2013 ruská ekonomika klesala a stále se nedostala na původní hodnotu.

Cena ropy za barel v dolarech (očištěné o inflaci)

Zdroj: macrotrends.net

Cena zemního plynu v dolarech (očištěné o inflaci)

Zdroj: macrotrends.net

Dle studie je jedním z faktorů růstu ruské ekonomiky vysoká cena ropy a zemního plynu (.pdf, str. 6 - 7, anglicky). Toto pak potvrzuje i další studie (.pdf, str. 32, anglicky). Rusko se totiž řadí na druhé místo v žebříčku největších exportérů ropy na světě. Např. roce 2017 se Rusko podílelo na 11,1 % z celkových vývozů ropy na světě. V posledních čtyřech letech (poslední známé údaje jsou z roku 2017) se prodej ropy podílel zhruba z 5-6% na ruském HDP, na přelomu tisíciletí to pak bylo až 14 %. Zemní plyn se pak na ruském HDP podílí cca 2,5 %, na přelomu tisíciletí to však bylo téměř 9 %. Export ropy a zemního plynu představuje 60 % veškerého ruského exportu a tedy i přílivu devíz. To způsobuje, že schopnost Ruska importovat zboží pro vlastní spotřebu je také silně závislá na exportu ropy a zemního plynu.

Jak je dále popsáno v ekonomické zprávě Světové banky (.pdf, str. iii, anglicky), mezi jednu z klíčových hrozeb střednědobého růstu ruské ekonomiky patří právě pokles cen ropy. Například v období mezi lety 2014 a 2016 zaznamenalo Rusko velké ztráty kvůli poklesu cen ropy. Cena ropy se tehdy propadla až pod hranici 30 dolarů za barel. Od roku 2015 tak pokles cen ropy způsobil (.pdf, str. 226, anglicky) dramatický propad dovozů, vedl k velkému poklesu produktivity a také k poklesu hodnoty ruského rublu. Mezi roky 2014 a 2015 tak hodnota ruského HDP klesala.

Kurz RUB/CZK (x100)

Zdroj: Kurzy.cz

Hodnota rublu však klesá dlouhodobě, přičemž ke zmíněnému propadu došlo na přelomu let 2014 a 2015. Ani v posledních čtyřech letech se však rubl nevrátil na hodnoty kolem 60 korun za 100 rublů a dále stagnuje.

Václav Hampl

Samozřejmě ruská mediální scéna je jako, to je evidentní, to je totálně pod kontrolou Kremlu, (...)
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, Freedom House či Výbor na ochranu novinářů se shodují, že svoboda tisku je v Rusku velmi omezená. Freedom House dokonce mluví o tom, že je hlavní národní zpravodajská agenda řízena přímo z Kremlu.

Mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) každoročně připravuje zprávu týkající se svobody tisku ve světě. Letošní zpráva mapuje situaci v celkem 180 zemích. „Základem takového zjišťování je dotazník, který RSF předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě,“ popisuje ČTK. V nejnovější zprávě se pak Rusko umístilo na 149. místě. Tlak na nezávislá média zesílil od velkých protivládních protestů v letech 2011 a 2012. Hlavní nezávislé zpravodajské kanály poté začal kontrolovat stát, nebo byly zlikvidovány. „Vraždy a fyzické útoky proti novinářům zůstávají nepotrestány," vysvětluje dále organizace.

V dubnu 2018 pak soud nechal zablokovat oblíbenou aplikaci Telegram. Uživatele aplikace lákala hlavně kvůli bezplatnému šifrování obsahu, který mohli rozesílat na neomezený počet mobilních telefonů, tabletů nebo počítačů bez prozrazení. „Provozovatele této oblíbené aplikace zažalovala ruská státní agentura Roskomnadzor, hlavní úřad cenzurního dohledu, kvůli tomu, že odmítají poskytnout klíče k rozšifrování zpráv uživatelů,“ popisuje Česká televize.

Další organizace Freedom House Rusko označuje za zemi, kde neexistuje svoboda tisku. „Hlavní národní zpravodajská agenda je řízena z Kremlu,“ píše přímo Freedom House. „Zatímco někteří nezávislí provozovatelé vysílání, vydavatelství a online zpravodajské zdroje nadále fungují, jejich podíl na trhu není rozsáhlý a pravidelně čelí tlaku ze strany vlády,“ popisuje organizace situaci v zemi. A televize, která je stále hlavním zdrojem zpráv a informací v zemi, pak podle Freedom House často funguje jako propagandistický nástroj vlády.

Výbor na ochranu novinářů, jehož cílem je „hájit právo novinářů hlásit zprávy bezpečně a beze strachu z odvetných opatření", přináší nejnovější zprávy týkající se mediální scény v Rusku. Stejně tak o podobných případech referuje Amnesty International. Nejaktuálněji třeba o zadržení ruského investigativního novináře Ivana Golunova. Reportér byl v červnu zadržen v Moskvě a obviněn z držení a šíření drog. „Golunov tvrdí, že mu drogy podstrčili a že ho chtěli zastrašit kvůli jeho rozplétání nelegálních vazeb agentů tajných služeb na pohřebnický byznys," popisuje Česká televize. Případ následně vzbudil vlnu solidarity.

Zvláštní postavení má pak v zemi televizní stanice Russia Today (RT). Kritici nicméně upozorňují, že televize, která vysílá zprávy v angličtině, arabštině a španělštině, slouží jako propaganda ruského státu a jejím cílem je podkopat důvěru v západní instituce.

Ruská média se v posledních přibližně 20 letech postupně dostávala (.pdf) pod kontrolu Kremlu. Bylo to způsobeno jednak převzetím některých mediálních domů polostátními či státními společnostmi (např. Gazprom – str. 2), ale také legislativními opatřeními, které kladly požadavky ohledně financování, daní, a jinak omezovaly činnost médií.

„Kreml je zvyklý mít veškerá sdělovací média pod kontrolou. V posledních letech mu to sociální sítě a Google dost narušují. Jakmile se jim tam děje něco, co nemají pod kontrolou, dohání je to až k zuřivosti. Proto vyvíjejí tak obrovský tlak na nejrůznější komunikační kanály. Zatím ale pro Google není Navalnyj důležitější než jiní ruští klienti,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Plus novinářka a dlouholetá zahraniční korespondentka Petra Procházková.

Václav Hampl

Jako prostě ty demonstrace byly totálně pokojný. Ty byly totálně pokojný, pokud jde o ty demonstranty. Ty byly jako velmi násilný, pokud jde o ruskou státní moc.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Od poloviny července probíhají v Moskvě protesty proti vyloučení opozice z voleb. Světová i domácí média přináší záznamy agresivního přístupu ruských policistů, který odsoudilo i Ministerstvo zahraničí. Naopak chování demonstrantů je označováno za pokojné.

Senátor Václav Hampl v rozhovoru mluví o protestech v Rusku, které probíhají od druhé poloviny července. Obyvatelé v Moskvě protestují proti vyloučení opozice z blížících se komunálních voleb.

V sobotu 27. 7. 2019 bylo během nepovolené demonstrace za svobodné volby v Moskvě zadrženo přes 1 000 protestujících. Demonstrace v centru Moskvy pokračovaly také v sobotu 3. 8. a 10. 8. a také 17. 8.

Hromadné zatýkání protestujících doprovázely také následné domovní prohlídky.

Násilný postup policie popisují pro média zpravodajové i svědci. Zpravodajské servery zveřejňují fotografie i videa dokládající agresivní postup policistů proti protestujícím. Na brutální chování policie upozorňují také sami demonstranti.

Novinářka Petra Procházková v rozhovoru pro Český rozhlas popsala situaci následovně: „...ruští policisté jsou extrémně dobře vybaveni, mají helmy, vypadají pomalu jak z jiného světa a demonstranti se nedopouštějí žádných násilností. Nebyla tam rozbitá jediná výloha, pokud vím. Takže toto také celkem je jasné, na čí straně ta agrese je.

Lidskoprávní organizace Amnesty International opakovaně odsoudila agresivní postup ruské policie proti poklidným protestům.

Organizace ve zprávě uvádí, že došlo ke zbytečnému a nepřiměřenému použití síly ruskou policií. Dále Amnesty International upozorňuje na hromadné zatýkání protestujících za účast na demonstracích, což označila za neopodstatněné obvinění a odhodlání potlačit pokojný protest, jak uvádí zpráva.

O pokojnosti demonstrací mluví (čas cca 13:50) i zpravodaj České televize Miroslav Karas: „Neviděli jsme nikde ani tyče, ani transparenty, ani skupinové provolávání hesel, naopak, viděli jsme náhodné vytahování lidí z davu, jejich zadržování, bití obušky i pěstmi, hovořili jsme s lidmi, kteří byli biti po hlavě, hovořili jsme s lidmi, kteří tam přišli náhodou a skončili v policejních antonech.

Zatýkání a postup policie během demonstrací odsoudila česká diplomacie. K incidentům se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí na Twitteru.

Ministerstvo zahraničí také opakovaně označilo moskevské protesty za pokojné.

Ačkoliv lze z médií vysledovat, že protestující demonstrují pomocí transparentů a skandování, nejsou zprávy o žádných nepokojích nebo agresivitě ze strany účastníků protestů. Napříč českými i zahraničními médii lze dohledat zprávy o agresivním postupu policistů během moskevských protestů. Chování demonstrantů je naopak považováno za klidné, včetně vyjádření Ministerstva zahraničních věcí ČR nebo lidskoprávních organizací. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Václav Hampl

(...) prostě to, že tam jakoby mlátí, jako vytahují z davu lidi, kteří tam fakt jdou, bez nějakých těch cedulí, bez toho, že by něco skandovali, jen tak prostě jdou Moskvou a oni prostě z nich vytahují lidi a tahají je do antonů a mlátí je a prostě jako dávají jim neskutečný pokuty typu sto tisíc korun, v přepočtu sto tisíc korun.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Během protestů v Moskvě dochází k násilnému zadržování poklidných účastníků a k agresivnímu chování policistů. Pokutu 300 000 rublů (v přepočtu 100 000 Kč) obdržela opoziční aktivistka Ljubov Sobolová. Agresivní postup policie odsuzují lidskoprávní organizace i diplomacie.

Senátor Václav Hampl v rozhovoru mluví o protestech v Rusku, které probíhají od druhé poloviny července. Obyvatelé v Moskvě protestují proti vyloučení opozice z blížících se komunálních voleb.

V sobotu 27. července 2019 bylo během nepovolené demonstrace za svobodné volby v Moskvě zadrženo přes 1000 protestujících. Demonstrace v centru Moskvy pokračovaly také v sobotu 3., 10. a také 17. srpna.

Hromadné zatýkání protestujících doprovázely také následné domovní prohlídky. S některými zadrženými účastníky bylo následně vedeno soudní řízení, od kterého odešli s pokutou nebo několikadenním trestem vězení, informoval zpravodajský server iRozhlas.cz.

Pokutu 300 000 rublů (v přepočtu cca 105 000 Kč) musela zaplatit opoziční politička a aktivistka Ljubov Sobolová.

Násilný postup policie popisují pro média zpravodajové i svědci. Zpravodajské servery zveřejňují fotografie i videa dokládající agresivní postup policistů proti protestujícím. Na brutální chování policie upozorňují také sami demonstranti.

Lidskoprávní organizace Amnesty International opakovaně odsoudila agresivní postup ruské policie proti poklidným protestům. Organizace ve zprávě uvádí, že došlo ke zbytečnému a nepřiměřenému použití síly ruskou policií. Dále Amnesty International upozorňuje na hromadné zatýkání protestujících za účast na demonstracích, což označila za neopodstatněné obvinění a odhodlání potlačit pokojný protest, jak uvádí zpráva.

Situaci v Moskvě popsal také přímo v analyzovaném rozhovoru (čas 13:53) zpravodaj České televize Miroslav Karas: „Neviděli jsme nikde ani tyče, ani transparenty, ani skupinové provolávání hesel, naopak, viděli jsme náhodné vytahování lidí z davu, jejich zadržování, bití obušky i pěstmi, hovořili jsme s lidmi, kteří byli biti po hlavě, hovořili jsme s lidmi, kteří tam přišli náhodou a skončili v policejních antonech."

Obdobně popisoval Miroslav Karas situaci pro Českou televizi během protestů ze dne 3. srpna: „Jsme na Puškinově náměstí a vidíme na vlastní oči, že desítky lidí, náhodně vybraných z davu, byly odvedeny do policejních autobusů. Ty postupně odjíždějí k ruským soudům, kde čeká představitele opozice soudní jednání. Podobná situace je i v jiných částech ruského hlavního města.

Novinářka Petra Procházková komentovala situaci ze soboty 3. srpna v rozhovoru pro Český rozhlas: „Nebyla to demonstrace v tom pravém slova smyslu, nikdo tam nevykřikoval žádná hesla, lidé nepřišli v nějakém jednom šiku a neměli transparenty. Oni to pojali jako takové procházení se po centru Moskvy. Policie to ale vnímala jako demonstraci, takže zcela nekoordinovaně vytahovala různé osoby z malých skupinek lidí a zatýkala je.

Zatýkání a postup policie během demonstrací odsoudila též česká diplomacie. K incidentům se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí na Twitteru.

Václav Hampl

Například já teď v tomhle smyslu (v kontextu zásahu proti demonstrantům v Rusku, pozn. Demagog.cz) chválím stanovisko českého ministerstva zahraničí, které řeklo: Takhle je to špatně, fakt takhle se v civilizovaném světě nemůže postupovat.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Ministerstvo zahraničí se skutečně ohradilo proti postupu ruských orgánů a vyzvalo k dodržování lidských práv.

České Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) reagovalo na potlačení protestů v Rusku prostřednictvím sociální sítě Twitter poprvé již dne 28. července 2019

Dne 4. srpna pak ministerstvo vydalo následující prohlášení:

MZV ve svém prohlášení poukazuje na fakt, že postup ruských úřadů není v souladu s lidskými právy a není možné takto dále pokračovat, což je v souladu s tvrzením Václava Hampla.

Václav Hampl

Ano, já myslím, jak už tady teď před chviličkou zaznělo, dočasně ta ruská ekonomika se trochu zvedla. To bylo samozřejmě, to samozřejmě souviselo hodně s vývojem cen na komoditních trzích, a tím pádem tak jak cena ropy zase pak jako klesla a klesá, tak tohle vzalo za své.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Nepravda
Po měnové krizi lze od roku 1999 pozorovat v Rusku silný ekonomický vzestup, který se nedá označit slovem "trochu". I po poklesu ruské ekonomiky v důsledku propadu cen ropy je HDP na obyvatele více než 4x větší než v r. 1999, nelze tedy říci, že zlepšení ekonomiky "vzalo za své".

Vladimir Putin se poprvé ujal prezidentského úřadu 31. ledna 1999 poté, co mu funkci předal tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin. Hospodářská situace v tehdejším Rusku nebyla příznivá a zemí zmítala měnová krize, kterou způsobil dlouhotrvající pokles cen ropy a základních kovů a snaha Kremlu udržet pevný kurz rublu k dolaru. Rusko bylo vnitřně zadluženo a zemi nezachránila ani půjčka Mezinárodního měnového fondu (MMF) k obnově hospodářského života. Kolaps ruského rublu posléze vedl k hyperinflaci, kdy se spotřebitelské ceny zvýšily o 86 % v roce 1999.

Od roku 1999 pak lze pozorovat velký ekonomický vzestup. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele k paritě kupní síly, který slouží jako ukazatel výkonnosti ekonomiky, dosahoval podle dat Světové banky v roce 1999 přibližně 5 914 dolarů. Data OECD pak uvádí hodnotu 6 364 dolarů. Z dostupných dat dále vyplývá, že nejnižší hodnotu tohoto ukazatele produktivity dosahovala Indie (1 894 dolarů), nejvyššího naopak Lucembursko (50 527 dolarů). Z grafu vývoje ruského HDP na obyvatele lze také vidět, že v 90. letech produktivita klesala, zatímco po roce 1999 začala růst, tedy HDP na obyvatele se začalo postupně zvyšovat. Hodnota HDP na obyvatele k paritě kupní síly se vyšplhala v roce 2008 přibližně na 20 164 dolarů a v roce 2018 na 27 150 dolarů.

Dle studie byla jedním z faktorů tohoto růstu tehdejší vysoká cena ropy (.pdf, str. 6, anglicky). Podle další studie tak zvýšení cen ropy zvýšilo příjmy Ruska zhruba o 5 % až 15 % HDP (.pdf, str. 32, anglicky). Rusko se totiž řadí na druhé místo v žebříčku největších exportérů ropy na světě. Např. roce 2017 se Rusko podílelo na 11,1 % z celkových vývozů ropy na světě. V posledních čtyřech letech (poslední známé údaje jsou z roku 2017) se prodej ropy podílel zhruba 5–6 % na ruském HDP, na přelomu tisíciletí to pak bylo až 14 %.

Jak je dále popsáno v ekonomické zprávě Světové banky (.pdf, str. iii, anglicky), mezi jednu z klíčových hrozeb střednědobého růstu patří právě pokles cen ropy. Například v období mezi lety 2014 a 2016 zaznamenalo Rusko velké ztráty kvůli poklesu cen ropy. Cena ropy se tehdy propadla až pod hranici 30 dolarů za barel. Od roku 2015 tak pokles cen ropy způsobil (.pdf, str. 226, anglicky) dramatický propad dovozů, vedl k velkému poklesu produktivity a také k poklesu hodnoty ruského rublu. Mezi lety 2014 a 2015 tak hodnota ruského HDP klesala.

Po nástupu Vladimíra Putina k moci se ruská ekonomika skutečně zvedla, je však značně nepřesné tento nárůst označit slovem "trochu", když HDP na obyvatele v paritě kupní síly vzrostlo z hodnoty $ 5 900 v roce 1999 na hodnotu $ 27 150 v roce 2018. Stejně tak je nepravdivé, že tento nárůst "vzal za své" v důsledku poklesu cen ropy. Ruská ekonomika po roce 2014 skutečně mírně poklesla, pouze však o cca 2 000 dolarů na osobu, na hodnotu $ 24 000, což je stále 4x více než HDP na obyvatele (v paritě kupní síly) v roce 1999.

Václav Hampl

Když se podíváme na tu havárii v Bílém moři, tak tam bohužel to vypadá strašně podobně (jako havárie v Černobylu, pozn. Demagog.cz). Tam ta komunikace úřadů s veřejností byla totálně chaotická, zavádějící, zpožděná. Prostě ty věci, které jsme viděli v Černobylu, tak vlastně se tady jakoby opakují, byť zdánlivě nebo možná reálně v jiném režimu.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Ruské úřady i státní zpravodajství reagovaly opožděně a nedostatečně informovaly ruskou veřejnost o severodvinské havárii. K 23. srpnu 2019 není stále jasné, co se přesně odehrálo, neboť odůvodnění havárie státní společností Rosatom je experty považováno za zavádějící.

Osmého srpna zemřelo během raketového testu na zkušební střelnici u Severodvinsku nejméně pět lidí. Uvedla to ruská státní společnost Rosatom. Přilehlá oblast Bílého moře, Dvinský záliv, je kvůli události na měsíc uzavřená pro civilní plavbu. V zóně výbuchu údajně pracují specialisté na sběr radioaktivního odpadu.

V médiích se také objevily zprávy, že v oblastní nemocnici v Archangelsku, kde se léčili zranění po výbuchu, zapečetili vše, čeho se dotkli, a lékaři museli podepsat závazek o mlčenlivosti. Zdravotníci, kteří minulý týden léčili zraněné z výbuchu, byli podle agentury Reuters posláni do Moskvy k lékařskému vyšetření.

Ruské ministerstvo obrany po incidentu tvrdilo, že hodnoty radiace zůstaly po nehodě z minulého čtvrtka na běžné úrovni, vedení města Severodvinsk na severu země ale od začátku tvrdilo, že došlo k přechodnému výkyvu. Vyšší hodnoty totiž ukazovaly i displeje dozimetrů obyvatel města. Později ale zprávy z městského webu zmizely.

Podezření vyvolalo i téměř hodinové přerušení televizního vysílání v den incidentu. Některé federální kanály namísto zpravodajství vysílaly modrou obrazovku s nápisem: „Očekává se silný vítr. Ukryjte se ve větší budově. Nezůstávejte pod stromy či nestabilními strukturami. (...)" Následně zpráva Ministerstva pro krizové situace zmizela a vysílání se rozjelo znova. Bouře avizovaná zprávou však nedorazila.

Šéf jaderného monitorovacího systému ve Vídni Lassina Zerbo 19. srpna informoval, že se dva dny po výbuchu odmlčely ruské monitorovací stanice u měst Kirovo a Dubna. První je od Severodvinsku vzdálená 840, druhá 880 kilometrů. Obě stanice jsou součástí systému pro sledování radioaktivity v ovzduší, který vznikl po přijetí smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Podle ruských úřadů výpadek způsobily „komunikační a síťové problémy“.

Stejně tak se v referování o tématu odmlčely i všechny ruské státní televize. I po oficiálním zvěřejnění nehody Rosatomem se události věnoval jen hlavní zpravodajský kanál Channel One, a to po dobu 36 sekund.

Západní experti, na které se odvolává agentura Reuters, událost považují za neobvyklou a poukazují na ruskou tradici zamlčování podobných incidentů. Za zmatečné považují západní experti zejména odůvodnění havárie Rosatomem zveřejněné v jednu hodinu ráno 10. srpna.

Dle redaktorky Deníku N Petry Procházkové není ruská informační mlha nic nového: „Je to stará sovětská tradice, kdy stát nikdy neinformoval o žádných haváriích, a že jich bylo, z hlediska potřeb občanů. Vždy dával přednost tomu, aby hájil své zájmy. Občané se nemají o nic starat, do ničeho dloubat, nemají nic vědět. Mají si být jisti, že ten, kdo je ochrání a zaručí se za jejich bezpečnost, je neomylný stát."

Václav Hampl

Situace v Kerčském průlivu je o mezinárodním právu, pokud někdo v rozporu s mezinárodním právem zabaví kus jiné země (Krym pozn. Demagog.cz), tak nemůže potom tvrdit, že sousední vody jsou jeho.
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Situaci v Kerčského průlivu skutečně řeší mezinárodní právo. Podle Mezinárodního trestního soudu či OSN je Krym Ruskem pouze okupován, a nejedná se tak o jeho území. Z hlediska mezinárodního práva by sousední vody měly „patřit“ i Ukrajině.

Kerčský průliv je průliv mezi Černým a Azovským mořem, svíraný Tamanským a Kerčským poloostrovem. Kerčský poloostrov je také součástí Krymského poloostrova, který byl anektován Ruskem v roce 2014.

Incident v Kerčském průlivu se odehrál 25. listopadu 2018, když ruská pobřežní stráž zabránila lodím ukrajinského námořnictva ve využití průlivu. Rusové posléze tři ukrajinské lodě a jejich posádky zadrželi. Kyjev tvrdil, že přesun lodí Rusku dopředu oznámil, a že k zadržení jejích lodí a námořníků navíc došlo až v mezinárodních vodách, čímž Moskva údajně porušila mezinárodní námořní právo, které je obsažené v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen „Úmluva“), která je závazná pro 168 států světa, včetně Ruska i Ukrajiny jakožto signatářů, i bilaterální smlouvu mezi Ukrajinou a Ruskem, která upravovuje mimo jiné právě režim užívání Kerčského průlivu.

Ruská tajná služba FSB informovala, že lodě zabavila, protože „narušily ruské pobřežní vody“. Rusko uvedlo, že dočasně uzavřelo oblast pro lodní dopravu a že ukrajinská plavidla vstoupila na jeho území nezákonně a prováděla „provokativní akce“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov také uvedl, že ukrajinské vojenské lodě vstoupily do ruských teritoriálních vod, aniž by odpověděly na jakékoli požadavky pohraniční stráže. Proto byla všechna opatření přijata v přísném souladu se zákonem. Ukrajinská plavidla prý údajně také nepodala správné žádosti o transit.

Proplutí průlivem upravuje Část III této úmluvy. Článek 37 vymezuje působnost oddílu úmluvy upravující tzv. tranzitní proplutí tak, že „tento oddíl se vztahuje na průlivy, kterých se používá pro mezinárodní plavbu mezi jednou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a jinou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny“. To je případ i Kerčského průlivu mezi Černým a Azovským mořem. Podle článku 38 pak platí, že v průlivech zmíněných v článku 37 požívají všechny lodě a letadla právo tranzitního proplutí či přeletu, kterému nesmí být bráněno...Článek 44 dále upravuje povinnosti států hraničících s průlivy: „státy, které hraničí s průlivy, nesmějí bránit tranzitnímu průjezdu či přeletu...“ Podle ukrajinského ministra zahraničí Pavla Klimkina došlo tehdy k porušení těchto článků.

Dále podle článku 3 výše zmíněné úmluvy platí, že každý stát si může vytyčit tzv. pobřežní moře, ve kterém může svrchovaně vykonávat veškeré své pravomoci (viz článek 2 této úmluvy), dá se tedy říci, že pobřežní moře patří pobřežnímu státu. Šíře pobřežního moře pak může být maximálně 12 námořních mil (cca 22,2 kilometrů) od nejzazší linie odlivu. Dle článku 15 pak platí, že pokud státy leží naproti sobě, může pobřežní moře sahat jen k tzv. střední linii (v podstatě smyšlená čára jdoucí středem moře či průlivu), pokud se státy nedohodnou jinak, nebo z historických důvodů či jiných zvláštních okolností není třeba určit hranici pobřežního moře jiným způsobem.

Kerčský průliv představoval potenciální ohnisko konfliktu již od rozpadu Sovětského svazu. Situace se uklidnila v roce 2003, kdy došlo k podepsání bilaterální smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou stanovující, že obě země mohou volně využívat průliv a Azovské moře pro komerční přepravu a musí se navzájem informovat při odesílání vojenských plavidel. Oblast tak byla prohlášena za vnitřní vody obou zemí, ačkoli Ukrajina původně požadovala v oblasti tvrdé vyčlenění hranice a vymezení státní svrchovanosti každého ze států. Přestože je dohoda stále platná, po anexi Krymu získalo Rusko kontrolu nad oběma břehy Kerčského průlivu a tvrdí, že nelegálně zabraný ukrajinský poloostrov a přiléhající vody jsou ruským teritoriem, což Ukrajina odmítá.

Rusko také schválilo ústavní zákon, podle kterého je Krym součástí jeho území, smlouvu o přistoupení Krymu k Ruské federaci schválil ruský parlament a podepsal prezident Putin. Z ruského pohledu má tedy Rusko, jakožto stát, kterému Krym náleží, právo na krymské pobřežní moře. Podle Mezinárodního trestního soudu (který ale řada států včetně Ruska dosud neuznala jako mezinárodněprávní autoritu) je ale Krym Ruskem pouze okupován (.pdf, str. 36), a nejedná se tak o jeho území. Rezoluci na podporu územní celistvosti Ukrajiny pak vydalo (.pdf) i Valné shromáždění OSN. Anexi Krymu považuje za protiprávní také Evropská unie, která v reakci postupně zavedla omezující opatření vůči Rusku, například diplomatická omezení či hospodářské sankce.

Ruská federace odůvodnila obsazení ukrajinských lodí narušením svých teritoriálních vod. Podle mezinárodních organizací a expertů na mezinárodní právo ale Krym patří stále Ukrajině. Dle mezinárodního práva by tedy moře v okolí Krymu skutečně mělo „patřit“ i Ukrajině a Rusko by si jej nemělo nárokovat. Incident v Kerčském průlivu také přehledně shrnuje i následující článek.

Václav Hampl

PÍSAŘOVICOVÁ: Podle Vás tedy jsou ukrajinští námořníci ve vazbě neprávem?

HAMPL: Absolutně, o tom podle mě není pochyb v komkoliv, kdo bere vážně mezinárodní právo
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Za protiprávní označil věznění ukrajinských námořníků Evropský parlament, Francie, Německo, americký kongres i český Senát a Ministerstvo zahraničí. Zejména však Rusko nerespektuje rozhodnutí Mezinárodního soudu pro mořské právo, který nařídíl námořníky propustit.

Incident v Kerčském průlivu se odehrál 25. listopadu 2018, když ruská pobřežní stráž zabránila lodím ukrajinského námořnictva ve využití průlivu. Kyjev tvrdil, že přesun lodí Rusku dopředu oznámil, a Moskva tak porušila mezinárodní námořní právo, které je obsažené v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen „Úmluva“). Tato úprava je závazná pro 168 států světa, včetně Ruska i Ukrajiny jakožto signatářů. Mezi Ruskem a Ukrajinou pak byla v roce 2003 podepsána také bilaterální dohoda, která mimo jiné upravovala také režim Kerčského průlivu.

Poté, co ukrajinským lodím nebylo dovoleno průlivem proplout, zamířili námořníci zpět do Oděského přístavu. Ruské námořnictvo však začalo na lodě střílet a posléze je i zajalo a posádku uvěznilo.

Ruská tajná služba FSB informovala, že lodě zabavila, protože „narušily ruské pobřežní vody“. Rusko uvedlo, že dočasně uzavřelo oblast pro lodní dopravu a že ukrajinská plavidla vstoupila na jeho území nezákonně a prováděla „provokativní akce“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov také uvedl, že ukrajinské vojenské lodě vstoupily do ruských teritoriálních vod, aniž by odpověděly na jakékoli požadavky pohraniční stráže. Proto byla všechna opatření přijata v přísném souladu se zákonem. Ukrajinská vojenská plavidla prý také nepodala správné žádosti o transit.

Za protiprávní zadržení označil 18. července 2019 například Evropský parlament. Blokování Kerčského průlivu za porušení mezinárodního práva označil i zahraniční výbor Senátu, který následně vyzval k propuštění námořníků. Podobně tak učinilo i Ministerstvo zahraničí, které tuto výzvu zopakovalo letos v únoru.

Za protiprávní pak zadržování ukrajinských námořníků označili i vrcholní představitelé Německa a Francie. Americký kongres pak kvůli incidentu, který označuje za protiprávní, zvažoval zavedení nových protiruských sankcí.

Dne 25. května 2019 Mezinárodní soud pro mořské právo vydal předběžná opatření (.pdf, str. 30), podle kterých má Ruská federace propustit zadržené lodě i námořníky, spor však stále pokračuje a nebyl definitivně ukončen. Rusko ale odmítlo rozhodnutí soudu respektovat a dál drží námořníky ve vazbě.

Václav Hampl

Ani na dezinformačních webech nic není (zmínka o nepokojích moskevských demonstrantů, pozn. Demagog.cz).
Události, komentáře, 16. srpna 2019
Pravda
Webové stránky, které je možno označit jako dezinformační, se nezmiňují o tom, že by protesty v Moskvě nebyly pokojné.

Dezinformační weby převážně fungují na principu míchání skutečně pravdivých zpráv, částečně pravdivých nebo nepravdivých zpráv. Obecně je také často spojuje, že nelze dohledat jejich vlastnickou strukturu nebo zdroje financí.

V létě 2017 přinesl zpravodajský portál Aktuálně.cz informaci, že Ministerstvo vnitra monitoruje přibližně 40 českých alternativních a dezinformačních webů. Redakce Aktuálně.cz tuto informaci získala z interních dokumentů ministerstva, které měla mít k dispozici, a od zdrojů z Ministerstva vnitra. Avšak samotné ministerstvo dosud seznam oficiálně nezveřejnilo. Podle informací Aktuálně.cz k nejvlivnějším dezinformačním webům v České republice patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály. Dále třeba New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet. Někteří odborníci na média však uvádí, že Parlamentní listy nejsou čistě dezinformační web, ale spíše platforma, která má sloužit pro šíření dezinformací.

Na zprávu, kterou přineslo Aktuálně.cz, reagovala redakce Neovlivní.cz, která již od roku 2015 sestavuje databázi dezinformačních webů. Uvedla, že seznam webů, které sleduje Ministerstvo vnitra, se zásadně shoduje s jejich databází.

Přehled českých dezinformační a manipultivních webů vytvořil také think-tank Evropské hodnoty, který je rozdělil do tří kategorií. V první jsou weby tvořící dezinformace a manipulace, jako například AC24, Sputnik.cz nebo Aeronet. Další kategorií jsou dezinformační a manipulativní webové platformy, kam podle nich patří například Parlamentní listy, a poslední kategorií jsou dezinformační a manipulativní weby bez vlastního obsahu. Do této kategorie zařadil jenom dva weby – Pravdive.eu a Almanach.

Sputnik.cz psal o protestech například v článcích z 27. července 2019, 3. srpna 2019 a dále 10. srpna 2019. Ani v jednom z článků se nezmiňuje o násilném chování demonstrantů. Zprávy o demonstracích v Moskvě například vůbec nepřinesly AC24, Aeronet, nebo Svobodné noviny.