„Proti Rusku jsou dlouhodobě vedeny sankce ze strany USA, Evropské unie a dalších západních zemí. V reakci na protiprávní anexi Krymu v roce 2014 přijala Evropská unie ve vztahu k Rusku několik omezujících opatření. Další sankce se pak týkají celého Ruska. Tato opatření byla opakovaně prodlužována a jsou prozatím platná do června roku 2020. Sankce na Rusko uvalily také Spojené státy americké, například kvůli protiprávní okupaci Krymu či kvůli udělování ruského občanství Ukrajincům žijícím v donbaské oblasti. Seznam všech sankcí uvalených na Rusko od roku 2014 do září roku 2018 lze nalézt na stránkách rozhlasové sítě Svobodná Evropa.
Vztahy mezi Severoatlantickou aliancí (NATO) a Ruskou federací, byly navázány v roce 1991 v rámci Severoatlantické rady pro spolupráci. Rusko se v roce 1994 připojilo k aliančnímu programu Partnerství pro mír. 1. dubna 2014 se pak Severoatlantická aliance jednomyslně rozhodla v důsledku ukrajinské krize pozastavit s Ruskou federací spolupráci. Oporu pak může Ruská federace hledat zejména u bývalých sovětských republik. Většina z nich po pádu Sovětského svazu v 90. letech vytvořila na popud Ruska Společenství nezávislých států (SNS). V prosinci minulého roku ukrajinský prezident Petro Porošenko hovořil o tom, že by měla Ukrajina ze společenství odejít a orientovat se na sbližování s Evropskou unií. Na jaře 2018 Ukrajina přerušila spolupráci v rámci SNS.
Ukrajinský prezident Petro Porošenko také v prosinci 2018 podepsal zákon, který de facto vypovídá ukrajinsko-ruskou smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství. „Základní smluvní dokument, který upravuje vztahy obou sousedních zemí, byl uzavřen v roce 1998 s desetiletou platností a automatickým prodloužením o dalších deset let, pokud se proti tomu žádná ze stran nepostaví. (...) Prezident zároveň vyzval ministerstvo zahraničí, aby provedlo „inventarizaci“ veškerých dohod s Ruskem. Podle ukrajinských médií je takových dohod na tři sta. Vláda by měla vytvořit meziresortní komisi, jež spočítá finanční požadavky, které by mělo Rusko Ukrajině vyplatit jako náhradu za svou ozbrojenou agresi,“ popisuje Aktuálně.cz.
V posledních letech také dochází ke sbližování Ruska s Tureckem. Příkladem mohou být události z března 2019. Přestože turecký ministr obrany Hulusi Akar tvrdil, že modernizace tureckého letectva americkými stroji bude pokračovat podle plánu, Američané a představitelé NATO si věrohodností jeho výroků jistí nejsou. Vrchní velitel sil NATO v Evropě Curtis Scaparrotti dokonce dvakrát vybídl k tomu, aby Pentagon od zakázky odstoupil, pokud Turecko nakoupí od Ruska protiraketový systém S-400. „Důvod, proč se Ankara rozhodla uzavřít obchod s Moskvou, švýcarské noviny označují primárně za politický,“ vysvětluje Český rozhlas Plus. Ministerstvo zahraničí USA definitivně stáhlo nabídku prodat Turecku svůj protiraketový systém Patriot 23. srpna.
K vyostření vztahů mezi Západem a Východem došlo naposledy 22. srpna tohoto roku, kdy Ruská federace společně s Čínou předložila žádost Radě bezpečnosti OSN, aby neprodleně projednala oficiální záměr Spojených států vyvíjet a rozmisťovat rakety středního doletu.
Zlepšují se také vztahy Ruska a Číny, zde se však hovoří spíše o přátelství, než o formálním spojenectví. Za spojenecký by se však mohl označit vztah Ruska s režimem Bašára Asada v Sýrii, ta je však zmítána občanskou válkou a její pomoc Rusku by tak v případě potřeby nebyla velká.
Co se týče spojenců, může se Rusko přímo dovolávat pouze států v rámci Společenství nezávislých států, kam však kromě Ruska nespadá žádná ze světových velmocí. Členy jsou státy jako Ázerbájdžán, Bělorusko nebo Moldavsko. Mezi spojence je možné zařadit i Sýrii, ve které však probíhá občanská válka. Přesto, že Rusko v poslední době zlepšuje vztahy např. s Tureckem či Čínou, nedá se v souvislosti s těmito státy mluvit o spojenectví, ale spíše o politickém sblížení či přátelství.
