Václav Hampl (nestr. za KDU-ČSL a Zelené) a Jaroslav Holík (SPD) o Rusku

HDP na obyvatele (v tis. dolarů roku 2011)

Z grafu vývoje ruského hrubého domácího produktu na obyvatele lze vidět, že po propadu v roce 2009 (spojenému s ekonomickou krizí) došlo k nárůstu HDP. Nicméně od roku 2013 ruská ekonomika klesala a stále se nedostala na původní hodnotu.

Cena ropy za barel v dolarech (očištěné o inflaci)

Zdroj: macrotrends.net

Cena zemního plynu v dolarech (očištěné o inflaci)

Zdroj: macrotrends.net

Dle studie je jedním z faktorů růstu ruské ekonomiky vysoká cena ropy a zemního plynu (.pdf, str. 6 - 7, anglicky). Toto pak potvrzuje i další studie (.pdf, str. 32, anglicky). Rusko se totiž řadí na druhé místo v žebříčku největších exportérů ropy na světě. Např. roce 2017 se Rusko podílelo na 11,1 % z celkových vývozů ropy na světě. V posledních čtyřech letech (poslední známé údaje jsou z roku 2017) se prodej ropy podílel zhruba z 5-6% na ruském HDP, na přelomu tisíciletí to pak bylo až 14 %. Zemní plyn se pak na ruském HDP podílí cca 2,5 %, na přelomu tisíciletí to však bylo téměř 9 %. Export ropy a zemního plynu představuje 60 % veškerého ruského exportu a tedy i přílivu devíz. To způsobuje, že schopnost Ruska importovat zboží pro vlastní spotřebu je také silně závislá na exportu ropy a zemního plynu.

Jak je dále popsáno v ekonomické zprávě Světové banky (.pdf, str. iii, anglicky), mezi jednu z klíčových hrozeb střednědobého růstu ruské ekonomiky patří právě pokles cen ropy. Například v období mezi lety 2014 a 2016 zaznamenalo Rusko velké ztráty kvůli poklesu cen ropy. Cena ropy se tehdy propadla až pod hranici 30 dolarů za barel. Od roku 2015 tak pokles cen ropy způsobil (.pdf, str. 226, anglicky) dramatický propad dovozů, vedl k velkému poklesu produktivity a také k poklesu hodnoty ruského rublu. Mezi roky 2014 a 2015 tak hodnota ruského HDP klesala.

Kurz RUB/CZK (x100)

Zdroj: Kurzy.cz

Hodnota rublu však klesá dlouhodobě, přičemž ke zmíněnému propadu došlo na přelomu let 2014 a 2015. Ani v posledních čtyřech letech se však rubl nevrátil na hodnoty kolem 60 korun za 100 rublů a dále stagnuje.

Poslední týdny Moskvou otřásají demonstrace za svobodné lokální volby. Moskva totiž zapověděla účast opozičním kandidátům v zářijových volbách do moskevského zastupitelstva. "Podle úřadů opozičníci nezískali požadovaný počet podpisů od voličů na svou podporu, zavržení kandidáti naopak tvrdili, že kontroly hodnověrnosti podpisů úřady dělaly schválně i s chybami, aby podpisy mohly zpochybnit," informuje iRozhlas. Demonstrace se konají navzdory úřednímu zákazu a přes důrazné policejní varování. Jak ukazují záběry z místa dění, ruská policie se uchyluje k zatýkání a násilí.

České Ministerstvo zahraničních věcí odpovědělo na události posledních dní v centru Moskvy následovně: "V reakci na zadržení stovek lidí pokojně protestujících v Moskvě proti manipulaci komunálních voleb Ministerstvo zahraničních věcí upozorňuje, že svoboda shromažďování je garantována mezinárodněprávními závazky a proto lidem má být umožněno projevit svůj názor i tímto způsobem."

Kreml byl také například obviněn z falšování voleb ve Vladivostoku. Úroveň vnitřní demokracie je podle americké nevládní neziskové organizace Freedom House velmi špatná a zemi považuje za nesvobodnou.

Rusko má pak také problém s korupcí. Dle údajů Amnesty International za rok 2018 je Rusko hodnocené jako 138. nejhorší z 180 sledovaných států.

Stav ruských silnic se dle serveru The Global Economy skutečně zlepšil. Zatímco v roce 2008 ohodnotil ruskou silniční infrastrukturu 2,55 body, v roce 2018 to bylo již 3,30 bodů. Uveďme však, že průměrná známka v roce 2018 byla 4,03 a nejlépe se umístil Singapur či Švýcarsko se 6,40 body.

Vláda Ruské federace plánuje v letech 2019 až 2024 modernizovat a rozšířit dopravní infrastrukturu. Hlavní investiční plán zahrnuje celou řadu projektů, jež se týkají rozšiřování dálniční sítě či železniční dopravy. Kromě modernizace a rozšíření samotné silniční sítě jsou finance určeny na výstavbu dopravních a logistických center. Do projektu modernizace železničních sítí je vládou vyčleněno v pětiletém období více jak 34 miliard euro.

Trh potravin v Rusku se za pět let od zavedení sankcí v důsledku ukrajinské krize velmi proměnil. Spoustu oborů již plně ovládli ruští potravináři a ruské potraviny začínají dominovat nad těmi zahraničními. Ministerstvo zemědělství RF tak hodnotí sankce ve světle zavedení politiky náhrady dovozu a soběstačnosti jako pozitivní faktor na rozvoj zemědělství. Druhá strana mince je taková, že mají negativní dopady na ruské spotřebitele, a to především z důvodu růstu cen. Podle analýzy KPMG mezi lety 2014 a 2019 nejvíce zdražilo máslo (o 79%), mražené ryby (68%) a zelí (62%). Poměrně výrazně vzrostly ceny i těch potravin, na které se sankce nevztahují a které se vyrábí v Rusku.

Fakta uváděná Ministerstvem zemědělství RF je však nutné vnímat v širším kontextu. Nedá se jednoznačně tvrdit, že všechna čísla rostou a že vše je výsledkem embarga a politiky náhrady dovozu. Jedním z nejvýznamnějších faktorů výše uvedených dat je devalvace kurzu rublu. Ta na jedné straně ovlivnila snížení importu potravin, jelikož se dovozové potraviny staly někdy i několikanásobně dražší. Na druhé straně slabý rubl stimuluje export domácí produkce. Bohužel ale produkce s nízkou přidanou hodnotu, protože zpracovatelský potravinářský průmysl zatím neprošel takovou revolucí jako zemědělství. Všechna domácí čísla jsou porovnávána s výchozími hodnotami ruské zemědělské produkce před embargem, které byly na velmi nízké úrovni.

Ruský automobilový trh se zotavuje z propadu, který byl v uplynulých letech výsledkem slábnoucí ruské ekonomiky, na kterou dolehly nízké ceny ropy a sankce uvalené Západem. Celkový prodej nových osobních a lehkých užitkových automobilů v Rusku se v prvním čtvrtletí 2018 meziročně zvýšil o téměř 22 procent na 392.920 vozů. K oživení automobilového průmyslu ruská vláda vydala již v roce 2016 částku 50 miliard rublů.

V listopadu 2018 došlo ke střetu ukrajinských a ruských plavidel poblíž Kerčského průlivu. Tři ukrajinská plavidla byla ruskými silami zabavena a 24 vojáků bylo zajato. Incident z podzimu 2018 je jeden z ukrajinsko-ruských střetů, které následovaly po anexi Krymu v roce 2014.

Česká televize a iRozhlas.cz o tom, že by k incidentu došlo v mezinárodních vodách nepíší, přičemž Česká televize poukazuje na smlouvu mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 2003, která definuje vody Kerčského průlivu jako vnitřní vody jak Ruska, tak i Ukrajiny.

Na druhou stranu je nutné říci, že oblast střetnutí byla Ukrajinou označena jako „mezinárodní vody“, což bylo prezentováno hned několika sdělovacími prostředky. Deník.cz uvádí svůj článek takto: „Rusové napadli lodě ukrajinského vojenského námořnictva na otevřeném moři v mezinárodních vodách Černého moře. Tvrdí to ukrajinské úřady (...)“. Podobně o incidentu informovaly Novinky.cz (oba servery publikovaly i prohlášení Ruska, které se proti ukrajinskému nařčení ohradilo s tím, že se incident odehrál v jeho pobřežních vodách).

Pro úplnost lze zmínit také vyjádření ministra zahraničí Petříčka. Ten prohlásil, že „Rusko tímto dalo najevo, že blokádou chce porušovat právo na svobodu navigace v mezinárodních vodách“.

Z uvedeného přehledu českých sdělovacích prostředků vyplývá, že žádný z nich nepublikoval takovou zprávu, která by tvrdila, že došlo k zadržení ukrajinských lodí v mezinárodních vodách. Některá česká média však uvedla své články (v titulku či v perexu) argumentací ukrajinské strany, což na první pohled může působit tak, že dané médium prezentuje právě ukrajinský postoj k incidentu, tedy že došlo k zadržení lodí v mezinárodních vodách, jako svou zpravodajskou informaci.

Mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) každoročně připravuje zprávu týkající se svobody tisku ve světě. Letošní zpráva mapuje situaci v celkem 180 zemích. „Základem takového zjišťování je dotazník, který RSF předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě,“ popisuje ČTK. V nejnovější zprávě se pak Rusko umístilo na 149. místě. Tlak na nezávislá média zesílil od velkých protivládních protestů v letech 2011 a 2012. Hlavní nezávislé zpravodajské kanály poté začal kontrolovat stát, nebo byly zlikvidovány. „Vraždy a fyzické útoky proti novinářům zůstávají nepotrestány," vysvětluje dále organizace.

V dubnu 2018 pak soud nechal zablokovat oblíbenou aplikaci Telegram. Uživatele aplikace lákala hlavně kvůli bezplatnému šifrování obsahu, který mohli rozesílat na neomezený počet mobilních telefonů, tabletů nebo počítačů bez prozrazení. „Provozovatele této oblíbené aplikace zažalovala ruská státní agentura Roskomnadzor, hlavní úřad cenzurního dohledu, kvůli tomu, že odmítají poskytnout klíče k rozšifrování zpráv uživatelů,“ popisuje Česká televize.

Další organizace Freedom House Rusko označuje za zemi, kde neexistuje svoboda tisku. „Hlavní národní zpravodajská agenda je řízena z Kremlu,“ píše přímo Freedom House. „Zatímco někteří nezávislí provozovatelé vysílání, vydavatelství a online zpravodajské zdroje nadále fungují, jejich podíl na trhu není rozsáhlý a pravidelně čelí tlaku ze strany vlády,“ popisuje organizace situaci v zemi. A televize, která je stále hlavním zdrojem zpráv a informací v zemi, pak podle Freedom House často funguje jako propagandistický nástroj vlády.

Výbor na ochranu novinářů, jehož cílem je „hájit právo novinářů hlásit zprávy bezpečně a beze strachu z odvetných opatření", přináší nejnovější zprávy týkající se mediální scény v Rusku. Stejně tak o podobných případech referuje Amnesty International. Nejaktuálněji třeba o zadržení ruského investigativního novináře Ivana Golunova. Reportér byl v červnu zadržen v Moskvě a obviněn z držení a šíření drog. „Golunov tvrdí, že mu drogy podstrčili a že ho chtěli zastrašit kvůli jeho rozplétání nelegálních vazeb agentů tajných služeb na pohřebnický byznys," popisuje Česká televize. Případ následně vzbudil vlnu solidarity.

Zvláštní postavení má pak v zemi televizní stanice Russia Today (RT). Kritici nicméně upozorňují, že televize, která vysílá zprávy v angličtině, arabštině a španělštině, slouží jako propaganda ruského státu a jejím cílem je podkopat důvěru v západní instituce.

Ruská média se v posledních přibližně 20 letech postupně dostávala (.pdf) pod kontrolu Kremlu. Bylo to způsobeno jednak převzetím některých mediálních domů polostátními či státními společnostmi (např. Gazprom – str. 2), ale také legislativními opatřeními, které kladly požadavky ohledně financování, daní, a jinak omezovaly činnost médií.

„Kreml je zvyklý mít veškerá sdělovací média pod kontrolou. V posledních letech mu to sociální sítě a Google dost narušují. Jakmile se jim tam děje něco, co nemají pod kontrolou, dohání je to až k zuřivosti. Proto vyvíjejí tak obrovský tlak na nejrůznější komunikační kanály. Zatím ale pro Google není Navalnyj důležitější než jiní ruští klienti,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Plus novinářka a dlouholetá zahraniční korespondentka Petra Procházková.

Ve čtvrtek 15. srpna 2019 se v Plzni konalo odvetné utkání 3. předkola Evropské ligy mezi Viktorií Plzeň a belgickým Royalem Antverpy. Na zápas přijelo přibližně 1500 belgických fanoušků a kvůli fotbalovému utkání zasahovalo přes 100 policistů a strážníků.

Fanoušci Royalu Antverpy se sešli na plzeňském náměstí Republiky a odtud vyrazili okolo 18. hodiny společně ke stadionu. Podle policistů by to měl být zatím největší pochod fanoušků, který v Plzni policisté při mezistátních zápasech doprovázeli. K prvnímu incidentu došlo (video, čas 0:30) v Dřevěné ulici, kde začali fanoušci odpalovat pyrotechniku. Po příchodu ke stadionu jeden z fanoušků zapálil dýmovnici se světelným efektem a hodil ji (video, čas 7:52) na čtyřčlenné družstvo policistů na koních. Nikoho z policistů ani koní však dýmovnice nezasáhla a muž byl okamžitě zadržen, přičemž podle Policie se dopustil trestného činu výtržnictví.

Zdroj: Týdeník Policie

Před stadionem čekaly na Belgičany důsledné kontroly (video, 6:39) ze strany pořadatelské služby. I přes tyto osobní prohlídky se však Belgičanům podařilo na stadion dostat množství pyrotechniky. Ještě před zápasem utkání část belgických fanoušků vylila na policisty z útrob stadionu pivo a hodila po nich světlici.

Fotbalisté Plzně v odvetném zápase vyhráli 2:1, do dalšího kola Evropské ligy však postoupil Royal Antverpy díky gólu vstřelenému ve venkovním zápase (domácí zápas vyhrál Royal 1:0).

Po zápase musela Policie zasahovat v centru města, kde se střetli plzeňští fanoušci se svými rivaly z Belgie. Policisté zajistili šest fanoušků, z toho jednoho Čecha a pět Belgičanů. Podle vyjádření Policie bylo vše vyřešeno v přestupkové rovině příkazem na místě a fanoušci byli hned propuštěni. Jeden z fanoušků hostujícího týmu navíc narazil vlastním tělem do policejního vozu, na kterém způsobil škodu ve výši 20 tisíc korun.

Podle policejní mluvčí Ivany Jelínkové nemuseli policisté v rámci celé akce řešit žádné zásadní narušení veřejného pořádku: „Díky perfektní připravenosti se projevila maximální souhra všech začleněných subjektů pro zajištění hladkého průběhu utkání. Celé opatření tak proběhlo bez závažnějšího narušení veřejného pořádku.“

Vzhledem k tomu, že hodnocení závažnosti situace je vysoce subjektivní záležitost, je výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož k potyčkám belgických fanoušků skutečně došlo, přičemž jeden byl dokonce obviněn z trestného činu.

Senátor Václav Hampl v rozhovoru mluví o protestech v Rusku, které probíhají od druhé poloviny července. Obyvatelé v Moskvě protestují proti vyloučení opozice z blížících se komunálních voleb.

V sobotu 27. 7. 2019 bylo během nepovolené demonstrace za svobodné volby v Moskvě zadrženo přes 1 000 protestujících. Demonstrace v centru Moskvy pokračovaly také v sobotu 3. 8. a 10. 8. a také 17. 8.

Hromadné zatýkání protestujících doprovázely také následné domovní prohlídky.

Násilný postup policie popisují pro média zpravodajové i svědci. Zpravodajské servery zveřejňují fotografie i videa dokládající agresivní postup policistů proti protestujícím. Na brutální chování policie upozorňují také sami demonstranti.

Novinářka Petra Procházková v rozhovoru pro Český rozhlas popsala situaci následovně: „...ruští policisté jsou extrémně dobře vybaveni, mají helmy, vypadají pomalu jak z jiného světa a demonstranti se nedopouštějí žádných násilností. Nebyla tam rozbitá jediná výloha, pokud vím. Takže toto také celkem je jasné, na čí straně ta agrese je.“

Lidskoprávní organizace Amnesty International opakovaně odsoudila agresivní postup ruské policie proti poklidným protestům.

Organizace ve zprávě uvádí, že došlo ke zbytečnému a nepřiměřenému použití síly ruskou policií. Dále Amnesty International upozorňuje na hromadné zatýkání protestujících za účast na demonstracích, což označila za neopodstatněné obvinění a odhodlání potlačit pokojný protest, jak uvádí zpráva.

O pokojnosti demonstrací mluví (čas cca 13:50) i zpravodaj České televize Miroslav Karas: „Neviděli jsme nikde ani tyče, ani transparenty, ani skupinové provolávání hesel, naopak, viděli jsme náhodné vytahování lidí z davu, jejich zadržování, bití obušky i pěstmi, hovořili jsme s lidmi, kteří byli biti po hlavě, hovořili jsme s lidmi, kteří tam přišli náhodou a skončili v policejních antonech.“

Zatýkání a postup policie během demonstrací odsoudila česká diplomacie. K incidentům se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí na Twitteru.

Ministerstvo zahraničí také opakovaně označilo moskevské protesty za pokojné.

Ačkoliv lze z médií vysledovat, že protestující demonstrují pomocí transparentů a skandování, nejsou zprávy o žádných nepokojích nebo agresivitě ze strany účastníků protestů. Napříč českými i zahraničními médii lze dohledat zprávy o agresivním postupu policistů během moskevských protestů. Chování demonstrantů je naopak považováno za klidné, včetně vyjádření Ministerstva zahraničních věcí ČR nebo lidskoprávních organizací. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Senátor Václav Hampl v rozhovoru mluví o protestech v Rusku, které probíhají od druhé poloviny července. Obyvatelé v Moskvě protestují proti vyloučení opozice z blížících se komunálních voleb.

V sobotu 27. července 2019 bylo během nepovolené demonstrace za svobodné volby v Moskvě zadrženo přes 1000 protestujících. Demonstrace v centru Moskvy pokračovaly také v sobotu 3., 10. a také 17. srpna.

Hromadné zatýkání protestujících doprovázely také následné domovní prohlídky. S některými zadrženými účastníky bylo následně vedeno soudní řízení, od kterého odešli s pokutou nebo několikadenním trestem vězení, informoval zpravodajský server iRozhlas.cz.

Pokutu 300 000 rublů (v přepočtu cca 105 000 Kč) musela zaplatit opoziční politička a aktivistka Ljubov Sobolová.

Násilný postup policie popisují pro média zpravodajové i svědci. Zpravodajské servery zveřejňují fotografie i videa dokládající agresivní postup policistů proti protestujícím. Na brutální chování policie upozorňují také sami demonstranti.

Lidskoprávní organizace Amnesty International opakovaně odsoudila agresivní postup ruské policie proti poklidným protestům. Organizace ve zprávě uvádí, že došlo ke zbytečnému a nepřiměřenému použití síly ruskou policií. Dále Amnesty International upozorňuje na hromadné zatýkání protestujících za účast na demonstracích, což označila za neopodstatněné obvinění a odhodlání potlačit pokojný protest, jak uvádí zpráva.

Situaci v Moskvě popsal také přímo v analyzovaném rozhovoru (čas 13:53) zpravodaj České televize Miroslav Karas: „Neviděli jsme nikde ani tyče, ani transparenty, ani skupinové provolávání hesel, naopak, viděli jsme náhodné vytahování lidí z davu, jejich zadržování, bití obušky i pěstmi, hovořili jsme s lidmi, kteří byli biti po hlavě, hovořili jsme s lidmi, kteří tam přišli náhodou a skončili v policejních antonech."

Obdobně popisoval Miroslav Karas situaci pro Českou televizi během protestů ze dne 3. srpna: „Jsme na Puškinově náměstí a vidíme na vlastní oči, že desítky lidí, náhodně vybraných z davu, byly odvedeny do policejních autobusů. Ty postupně odjíždějí k ruským soudům, kde čeká představitele opozice soudní jednání. Podobná situace je i v jiných částech ruského hlavního města.“

Novinářka Petra Procházková komentovala situaci ze soboty 3. srpna v rozhovoru pro Český rozhlas: „Nebyla to demonstrace v tom pravém slova smyslu, nikdo tam nevykřikoval žádná hesla, lidé nepřišli v nějakém jednom šiku a neměli transparenty. Oni to pojali jako takové procházení se po centru Moskvy. Policie to ale vnímala jako demonstraci, takže zcela nekoordinovaně vytahovala různé osoby z malých skupinek lidí a zatýkala je.“

Zatýkání a postup policie během demonstrací odsoudila též česká diplomacie. K incidentům se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí na Twitteru.

České Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) reagovalo na potlačení protestů v Rusku prostřednictvím sociální sítě Twitter poprvé již dne 28. července 2019

Dne 4. srpna pak ministerstvo vydalo následující prohlášení:

MZV ve svém prohlášení poukazuje na fakt, že postup ruských úřadů není v souladu s lidskými právy a není možné takto dále pokračovat, což je v souladu s tvrzením Václava Hampla.

Poslanec Jaroslav Holík zveřejnil v září 2014 na svých facebookových stránkách dvě alba fotografií s názvem „Má návštěva uprchlického tábora pro lidí z východu Ukrajiny“ (první album, druhé album). Příspěvky na FB obsahují také odkaz na blog, který měl obsahovat informace z rozhovorů s uprchlíky. Webová stránka již ale není funkční. Podle svých slov poslanec Holík strávil v Rusku svou dovolenou.

V březnu 2017 Holík zveřejnil na Facebooku příspěvek o návštěvě Krymu. Svou cestu vysvětloval Holík takto: „Počátkem března jsem, od malé parlamentní strany Spravedlivé Rusko, obdržel pozvání k návštěvě Ruské federace, včetně návštěvy území Krymu, na mezinárodní seminář, o ekonomické situaci této oblasti."

Doplnil, že cílem návštěvy „nebyly žádné oslavy, jak mne popsaly české media, ale popovídat si s obyčejnými lidmi a dát Čechům pravdivou informaci o názorech občanů Krymu na jejich nové občanství“. Příspěvek obsahuje také video s rozhovorem v ruštině s mladou ženou.

Jaroslav Holík byl za svou návštěvu Krymu kritizován Ukrajinou. Velvyslanectví Ukrajiny v České republice vydalo prohlášení, kde cestu odsoudilo. Holík se podle ambasády zúčastnil oslavy třetího výročí anexe Krymu a cesta byla v rozporu s legislativou Ukrajiny.

O cestách Jaroslava Holíka informoval také například server HlídacíPes.org.

Vladimir Putin se poprvé ujal prezidentského úřadu 31. ledna 1999 poté, co mu funkci předal tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin. Hospodářská situace v tehdejším Rusku nebyla příznivá a zemí zmítala měnová krize, kterou způsobil dlouhotrvající pokles cen ropy a základních kovů a snaha Kremlu udržet pevný kurz rublu k dolaru. Rusko bylo vnitřně zadluženo a zemi nezachránila ani půjčka Mezinárodního měnového fondu (MMF) k obnově hospodářského života. Kolaps ruského rublu posléze vedl k hyperinflaci, kdy se spotřebitelské ceny zvýšily o 86 % v roce 1999.

Od roku 1999 pak lze pozorovat velký ekonomický vzestup. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele k paritě kupní síly, který slouží jako ukazatel výkonnosti ekonomiky, dosahoval podle dat Světové banky v roce 1999 přibližně 5 914 dolarů. Data OECD pak uvádí hodnotu 6 364 dolarů. Z dostupných dat dále vyplývá, že nejnižší hodnotu tohoto ukazatele produktivity dosahovala Indie (1 894 dolarů), nejvyššího naopak Lucembursko (50 527 dolarů). Z grafu vývoje ruského HDP na obyvatele lze také vidět, že v 90. letech produktivita klesala, zatímco po roce 1999 začala růst, tedy HDP na obyvatele se začalo postupně zvyšovat. Hodnota HDP na obyvatele k paritě kupní síly se vyšplhala v roce 2008 přibližně na 20 164 dolarů a v roce 2018 na 27 150 dolarů.

Dle studie byla jedním z faktorů tohoto růstu tehdejší vysoká cena ropy (.pdf, str. 6, anglicky). Podle další studie tak zvýšení cen ropy zvýšilo příjmy Ruska zhruba o 5 % až 15 % HDP (.pdf, str. 32, anglicky). Rusko se totiž řadí na druhé místo v žebříčku největších exportérů ropy na světě. Např. roce 2017 se Rusko podílelo na 11,1 % z celkových vývozů ropy na světě. V posledních čtyřech letech (poslední známé údaje jsou z roku 2017) se prodej ropy podílel zhruba 5–6 % na ruském HDP, na přelomu tisíciletí to pak bylo až 14 %.

Jak je dále popsáno v ekonomické zprávě Světové banky (.pdf, str. iii, anglicky), mezi jednu z klíčových hrozeb střednědobého růstu patří právě pokles cen ropy. Například v období mezi lety 2014 a 2016 zaznamenalo Rusko velké ztráty kvůli poklesu cen ropy. Cena ropy se tehdy propadla až pod hranici 30 dolarů za barel. Od roku 2015 tak pokles cen ropy způsobil (.pdf, str. 226, anglicky) dramatický propad dovozů, vedl k velkému poklesu produktivity a také k poklesu hodnoty ruského rublu. Mezi lety 2014 a 2015 tak hodnota ruského HDP klesala.

Po nástupu Vladimíra Putina k moci se ruská ekonomika skutečně zvedla, je však značně nepřesné tento nárůst označit slovem "trochu", když HDP na obyvatele v paritě kupní síly vzrostlo z hodnoty $ 5 900 v roce 1999 na hodnotu $ 27 150 v roce 2018. Stejně tak je nepravdivé, že tento nárůst "vzal za své" v důsledku poklesu cen ropy. Ruská ekonomika po roce 2014 skutečně mírně poklesla, pouze však o cca 2 000 dolarů na osobu, na hodnotu $ 24 000, což je stále 4x více než HDP na obyvatele (v paritě kupní síly) v roce 1999.

Vladimir Putin se poprvé ujal prezidentského úřadu 31. ledna 1999 poté, co mu funkci předal tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin. Hospodářská situace v tehdejším Rusku nebyla příznivá a zemí zmítala měnová krize, kterou způsobil dlouhotrvající pokles cen ropy a základních kovů a snaha Kremlu udržet pevný kurz rublu k dolaru. Rusko bylo vnitřně zadluženo a zemi nezachránila ani půjčka Mezinárodního měnového fondu (MMF) k obnově hospodářského života. Kolaps ruského rublu posléze vedl k hyperinflaci, kdy se spotřebitelské ceny zvýšily o 86 % v roce 1999.

Ke špatné socioekonomické situaci v 90. letech přispěl také tzv. divoký průběh ekonomické privatizace (.pdf, s. 45–47), při kterém došlo k velké akumulaci původně státního majetku v rukou malé skupiny oligarchů. Vzhledem k chybějící koncepci privatizace na straně vlády Borise Jelcina a nefunkční vládě práva tak došlo k postupnému vyvedení majetků ze státních podniků.

Ani v žebříčku Indexu vnímání korupce (Corruption Perceptions Index) si Rusko nevedlo nejlépe. Ten hodnotil státy od 0 do 10 (v současnosti od 0 do 100) podle míry rozšíření korupce ve veřejném sektoru. V roce 1999 se Rusko umístilo na 82. místě z celkových 99 hodnocených států a to s celkovým skóre 2,4 bodu.

Od roku 1999 pak lze také pozorovat velký ekonomický vzestup. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele k paritě kupní síly, který slouží jako ukazatel výkonnosti ekonomiky, dosahoval podle dat Světové banky v roce 1999 přibližně 5 914 dolarů. Data OECD pak uvádí hodnotu 6 363 dolarů (v současných cenách dle parity kupní síly). Z dostupných dat dále vyplývá, že nejnižší hodnotu tohoto ukazatele produktivity dosahovala Indie (1 894 dolarů), nejvyššího naopak Lucembursko (50 526 dolarů). Z grafu vývoje ruského HDP na obyvatele lze také vidět, že v 90. letech produktivita klesala, zatímco po roce 1999 začala růst, tedy HDP na obyvatele se začalo postupně zvyšovat. V roce 2018 se pak hodnota HDP na obyvatele k paritě kupní síly vyšplhala na 27 147 dolarů.

Vývoj růstu (poklesu) ruského hrubého domácího produktu na obyvatele.

Zdroj: Světová banka

Na Ruskou federaci je také v současné době uvalen nemalý počet sankcí. V reakci na protiprávní anexi Krymu v roce 2014 přijala Evropská unie ve vztahu k Rusku několik omezujících opatření, například opatření v oblasti hospodářství s Krymem a Sevastopolem, která se vztahují na osoby EU a společnosti usazené v EU. Jedná se o zákaz dovozu zboží z těchto oblastí, zákaz poskytování služeb cestovního ruchu v těchto destinacích nebo zákaz vývozu vybraného zboží. Další sankce se pak týkají celého Ruska. Tato opatření byla opakovaně prodlužována a jsou prozatím platná do června roku 2020. Sankce na Rusko uvalily také Spojené státy americké, například kvůli protiprávní okupaci Krymu či kvůli udělování ruského občanství Ukrajincům žijícím v Donbaské oblasti. Seznam všech sankcí uvalených na Rusko od roku 2014 do září roku 2018 lze nalézt na stránkách rozhlasové sítě Svobodná Evropa.

Poslanec Holík má také pravdu v tom, že cena ropy v poslední době klesá. Jedná se o tzv. lehkou ropu Brent, která se těží v Severním moři a slouží jako srovnávací cena ropy na celém světě. Cena ropy je také nízko v porovnání s obdobím mezi lety 2011 a 2013, kdy se cena pohybovala v rozmezí 88 až 128 dolarů za barel. I cena těžké ropy Urals, která se těží v Rusku, v porovnání s rokem 2018 klesla. K 16. srpnu 2019 se její cena pohybovala okolo 56 dolarů za barel. Cena ropy se obecně v poslední době snižuje kvůli přetrvávajícím obavám ohledně budoucího vývoje poptávky.

Osmého srpna zemřelo během raketového testu na zkušební střelnici u Severodvinsku nejméně pět lidí. Uvedla to ruská státní společnost Rosatom. Přilehlá oblast Bílého moře, Dvinský záliv, je kvůli události na měsíc uzavřená pro civilní plavbu. V zóně výbuchu údajně pracují specialisté na sběr radioaktivního odpadu.

V médiích se také objevily zprávy, že v oblastní nemocnici v Archangelsku, kde se léčili zranění po výbuchu, zapečetili vše, čeho se dotkli, a lékaři museli podepsat závazek o mlčenlivosti. Zdravotníci, kteří minulý týden léčili zraněné z výbuchu, byli podle agentury Reuters posláni do Moskvy k lékařskému vyšetření.

Ruské ministerstvo obrany po incidentu tvrdilo, že hodnoty radiace zůstaly po nehodě z minulého čtvrtka na běžné úrovni, vedení města Severodvinsk na severu země ale od začátku tvrdilo, že došlo k přechodnému výkyvu. Vyšší hodnoty totiž ukazovaly i displeje dozimetrů obyvatel města. Později ale zprávy z městského webu zmizely.

Podezření vyvolalo i téměř hodinové přerušení televizního vysílání v den incidentu. Některé federální kanály namísto zpravodajství vysílaly modrou obrazovku s nápisem: „Očekává se silný vítr. Ukryjte se ve větší budově. Nezůstávejte pod stromy či nestabilními strukturami. (...)" Následně zpráva Ministerstva pro krizové situace zmizela a vysílání se rozjelo znova. Bouře avizovaná zprávou však nedorazila.

Šéf jaderného monitorovacího systému ve Vídni Lassina Zerbo 19. srpna informoval, že se dva dny po výbuchu odmlčely ruské monitorovací stanice u měst Kirovo a Dubna. První je od Severodvinsku vzdálená 840, druhá 880 kilometrů. Obě stanice jsou součástí systému pro sledování radioaktivity v ovzduší, který vznikl po přijetí smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Podle ruských úřadů výpadek způsobily „komunikační a síťové problémy“.

Stejně tak se v referování o tématu odmlčely i všechny ruské státní televize. I po oficiálním zvěřejnění nehody Rosatomem se události věnoval jen hlavní zpravodajský kanál Channel One, a to po dobu 36 sekund.

Západní experti, na které se odvolává agentura Reuters, událost považují za neobvyklou a poukazují na ruskou tradici zamlčování podobných incidentů. Za zmatečné považují západní experti zejména odůvodnění havárie Rosatomem zveřejněné v jednu hodinu ráno 10. srpna.

Dle redaktorky Deníku N Petry Procházkové není ruská informační mlha nic nového: „Je to stará sovětská tradice, kdy stát nikdy neinformoval o žádných haváriích, a že jich bylo, z hlediska potřeb občanů. Vždy dával přednost tomu, aby hájil své zájmy. Občané se nemají o nic starat, do ničeho dloubat, nemají nic vědět. Mají si být jisti, že ten, kdo je ochrání a zaručí se za jejich bezpečnost, je neomylný stát."

Jak ruské ministerstvo obrany, tak firma Rosatom potvrdily výbuch raketového nosiče na základně ruského námořnictva Nyonoksa poblíž Severodvinsku dne 8. srpna 2019. V prvních zprávách se hovořilo o dvou mrtvých a šesti zraněných, později bylo upřesněny ztráty na pět mrtvých a nejméně tři raněné.

Rosatom v prohlášení potvrdil počty mrtvých a zraněných a přiznal, že se nehoda stala při testování nového raketového pohonu s využitím jaderného štěpení. Mrtví inženýři přitom pracovali právě na testech nového pohonu.

Firma Rosatom je globálním hráčem na poli jaderné energie, a to v celé oblasti jaderné produkce, od těžby surovin po zpracování vyhořelého materiálu, včetně samotné stavby jaderných elektráren. Je také operátorem všech deseti ruských jaderných elektráren (.pdf, str. 8).

Jaderná energetika či energetika obecně však není jedinou oblastí, ve které Rosatom působí. Vyrábí (.pdf, str. 4–13) např. zařízení pro plynový a petrochemický průmysl či pohonné jednotky pro jaderné ledoborce. Jedna z divizí se pak zabývá výzkumem v oblasti zdravotnictví a zemědělství. Významnou činností Rosatomu je ale i vojenský jaderný průmysl. Společnost vlastní dvě výzkumná centra, která se zabývají mimo jiné právě vývojem vojenských jaderných technologií, a to ve městech Sarov a Snezhinsk. Dle organizace Nuclear Threat Iniciative je pak Rosatom zodpovědný za celou oblast ruské jaderné vojenské technologie.

Je tedy pravdou, že pět mrtvých bylo zaměstnanci ruského Rosatomu. Je však zavádějící poukazovat pouze na jejich aktivity v oblasti energetiky, protože zmíněná havárie se týkala testů vojenské technologie.

Přirozený rozpad radioaktivních prvků jako zdroje energie se začal využívat v 50. letech minulého století (.pdf, s. 4, 57). Principem je využití tepla vzniklého při takovémto rozpadu radioaktivních prvků. Při použití ve vesmíru se využívá této schopnosti jednak produkovat dlouhodobě elektrický proud, jednak zajistit teplo pro fungování palubních přístrojů.

Zařízení (.pdf, s. 1–2), využívající tento jev – radioizotopový termoelektrický generátor (RTG) – se používá jako dlouhodobý zdroj elektrické energie, a to nejen ve vesmíru. Existují také radioizotopové ohřívací jednotky (RHU), které produkují jen teplo.

Pokud jde o případy využití, používá se RTG ve vesmíru tam, kde není možné zajistit energii jinak, například ze solárních článků. Tedy užívá se výběrově.

Tato zařízení kromě jiných byly instalovány a jsou v provozu od roku 1977 na sondách Voyager, které stále pracují a nacházejí se na okraji naší sluneční soustavy.

Nutno poznamenat, že tato zařízení jsou budována tak, aby byla velice odolná k působení vnějších vlivů, včetně havárie a případné exploze. Vzhledem k okolnosti a popisu události, kdy i samotná firma Rosatom přiznala, že se jednalo o test pohonné jednotky na bázi raketového motoru s využitím jaderného materiálu, je zavádějící spojovat nehodu u Severodvinsku s tímto druhem zařízení.

Informace o cestách Jaroslava Holíka, poslance SPD za Zlínský kraj, jsme čerpali z jeho osobního a poslaneckého facebookového profilu.

Do Ruské federace poslanec zavítal na začátku letošního roku a opět v červenci. Účelem červencové návštěvy bylo setkání koordinátorů parlamentních „skupin přátel“ z ČR a RF – informovalo o tom Velvyslanectví České republiky v Moskvě. Zemi navštívil poslanec i v roce 2018 (na přelomu ledna a února a v září) a také v září 2017. Za svou únorovou návštěvu Volgogradu si ovšem vysloužil kritiku.

Na fotografiích z Volgogradu (viz foto) stojí při příležitosti 75. výročí bitvy u Stalingradu poslanec Holík po boku některých politiků KSČM či předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky. „Ruské oslavy sovětských válečných úspěchů jsou problematické z toho důvodu, že jakkoliv nelze upírat zásluhy Rusů na konečné porážce hitlerovského Německa, tak Sověti následně z osvobozených zemí udělali své satelity,“ píšou Lidové noviny. V září 2017 se pak v Rusku konaly krajské a komunální volby, kterých se poslanec Holík podle svých slov účastnil jako nezávislý pozorovatel.

Podle svých vlastních slov v minulosti v Rusku i šest let žil.

Kerčský průliv je průliv mezi Černým a Azovským mořem, svíraný Tamanským a Kerčským poloostrovem. Kerčský poloostrov je také součástí Krymského poloostrova, který byl anektován Ruskem v roce 2014.

Incident v Kerčském průlivu se odehrál 25. listopadu 2018, když ruská pobřežní stráž zabránila lodím ukrajinského námořnictva ve využití průlivu. Rusové posléze tři ukrajinské lodě a jejich posádky zadrželi. Kyjev tvrdil, že přesun lodí Rusku dopředu oznámil, a že k zadržení jejích lodí a námořníků navíc došlo až v mezinárodních vodách, čímž Moskva údajně porušila mezinárodní námořní právo, které je obsažené v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen „Úmluva“), která je závazná pro 168 států světa, včetně Ruska i Ukrajiny jakožto signatářů, i bilaterální smlouvu mezi Ukrajinou a Ruskem, která upravovuje mimo jiné právě režim užívání Kerčského průlivu.

Ruská tajná služba FSB informovala, že lodě zabavila, protože „narušily ruské pobřežní vody“. Rusko uvedlo, že dočasně uzavřelo oblast pro lodní dopravu a že ukrajinská plavidla vstoupila na jeho území nezákonně a prováděla „provokativní akce“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov také uvedl, že ukrajinské vojenské lodě vstoupily do ruských teritoriálních vod, aniž by odpověděly na jakékoli požadavky pohraniční stráže. Proto byla všechna opatření přijata v přísném souladu se zákonem. Ukrajinská plavidla prý údajně také nepodala správné žádosti o transit.

Proplutí průlivem upravuje Část III této úmluvy. Článek 37 vymezuje působnost oddílu úmluvy upravující tzv. tranzitní proplutí tak, že „tento oddíl se vztahuje na průlivy, kterých se používá pro mezinárodní plavbu mezi jednou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a jinou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny“. To je případ i Kerčského průlivu mezi Černým a Azovským mořem. Podle článku 38 pak platí, že „v průlivech zmíněných v článku 37 požívají všechny lodě a letadla právo tranzitního proplutí či přeletu, kterému nesmí být bráněno...“ Článek 44 dále upravuje povinnosti států hraničících s průlivy: „státy, které hraničí s průlivy, nesmějí bránit tranzitnímu průjezdu či přeletu...“ Podle ukrajinského ministra zahraničí Pavla Klimkina došlo tehdy k porušení těchto článků.

Dále podle článku 3 výše zmíněné úmluvy platí, že každý stát si může vytyčit tzv. pobřežní moře, ve kterém může svrchovaně vykonávat veškeré své pravomoci (viz článek 2 této úmluvy), dá se tedy říci, že pobřežní moře patří pobřežnímu státu. Šíře pobřežního moře pak může být maximálně 12 námořních mil (cca 22,2 kilometrů) od nejzazší linie odlivu. Dle článku 15 pak platí, že pokud státy leží naproti sobě, může pobřežní moře sahat jen k tzv. střední linii (v podstatě smyšlená čára jdoucí středem moře či průlivu), pokud se státy nedohodnou jinak, nebo z historických důvodů či jiných zvláštních okolností není třeba určit hranici pobřežního moře jiným způsobem.

Kerčský průliv představoval potenciální ohnisko konfliktu již od rozpadu Sovětského svazu. Situace se uklidnila v roce 2003, kdy došlo k podepsání bilaterální smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou stanovující, že obě země mohou volně využívat průliv a Azovské moře pro komerční přepravu a musí se navzájem informovat při odesílání vojenských plavidel. Oblast tak byla prohlášena za vnitřní vody obou zemí, ačkoli Ukrajina původně požadovala v oblasti tvrdé vyčlenění hranice a vymezení státní svrchovanosti každého ze států. Přestože je dohoda stále platná, po anexi Krymu získalo Rusko kontrolu nad oběma břehy Kerčského průlivu a tvrdí, že nelegálně zabraný ukrajinský poloostrov a přiléhající vody jsou ruským teritoriem, což Ukrajina odmítá.

Rusko také schválilo ústavní zákon, podle kterého je Krym součástí jeho území, smlouvu o přistoupení Krymu k Ruské federaci schválil ruský parlament a podepsal prezident Putin. Z ruského pohledu má tedy Rusko, jakožto stát, kterému Krym náleží, právo na krymské pobřežní moře. Podle Mezinárodního trestního soudu (který ale řada států včetně Ruska dosud neuznala jako mezinárodněprávní autoritu) je ale Krym Ruskem pouze okupován (.pdf, str. 36), a nejedná se tak o jeho území. Rezoluci na podporu územní celistvosti Ukrajiny pak vydalo (.pdf) i Valné shromáždění OSN. Anexi Krymu považuje za protiprávní také Evropská unie, která v reakci postupně zavedla omezující opatření vůči Rusku, například diplomatická omezení či hospodářské sankce.

Ruská federace odůvodnila obsazení ukrajinských lodí narušením svých teritoriálních vod. Podle mezinárodních organizací a expertů na mezinárodní právo ale Krym patří stále Ukrajině. Dle mezinárodního práva by tedy moře v okolí Krymu skutečně mělo „patřit“ i Ukrajině a Rusko by si jej nemělo nárokovat. Incident v Kerčském průlivu také přehledně shrnuje i následující článek.

V novodobých dějinách ovládal území Krymu od roku 1783 Ruský stát. V roce 1954 došlo k darování Krymu v rámci Sovětského svazu Ukrajinské sovětské republice. Ústava Ukrajiny (.pdf, čl. 133) schválená v roce 1996 (str. 60) pak již Krym označuje za Autonomní republiku.

V roce 1997 byla uzavřena dohoda (.pdf, str. 31-40) mezi Ukrajinou a Ruskou federací, která potvrzovala ukrajinskou suverenitu nad územím Krymu (čl. 3). V následujícím roce byla přijata Ústava Autonomní republiky Krym, která platila až do roku 2014. V tomto roce došlo k vyhlášení nezávislosti Krymu, jeho připojení k Ruské federaci, a tím pádem de facto ukončení statusu Krymu jako Autonomní republiky v rámci Ukrajinské republiky.

Nutno poznamenat, že status Krymu jako Autonomní republiky v rámci Ukrajiny je dle mezinárodního práva v současnosti stále otevřený, vzhledem k tomu, že vyhlášení nezávislosti a následné kroky byly v rozporu s Ukrajinskou ústavou a mezinárodním právem (.pdf, shrnutí str. 390-391). OSN například připojení Krymu k Rusku neuznalo, naopak podpořilo teritoriální integritu Ukrajiny a vyzvalo k témuž členské státy a mezinárodní organizace (rezoluce OSN 62/262).

Incident v Kerčském průlivu se odehrál 25. listopadu 2018, když ruská pobřežní stráž zabránila lodím ukrajinského námořnictva ve využití průlivu. Kyjev tvrdil, že přesun lodí Rusku dopředu oznámil, a Moskva tak porušila mezinárodní námořní právo, které je obsažené v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen „Úmluva“). Tato úprava je závazná pro 168 států světa, včetně Ruska i Ukrajiny jakožto signatářů. Mezi Ruskem a Ukrajinou pak byla v roce 2003 podepsána také bilaterální dohoda, která mimo jiné upravovala také režim Kerčského průlivu.

Poté, co ukrajinským lodím nebylo dovoleno průlivem proplout, zamířili námořníci zpět do Oděského přístavu. Ruské námořnictvo však začalo na lodě střílet a posléze je i zajalo a posádku uvěznilo.

Ruská tajná služba FSB informovala, že lodě zabavila, protože „narušily ruské pobřežní vody“. Rusko uvedlo, že dočasně uzavřelo oblast pro lodní dopravu a že ukrajinská plavidla vstoupila na jeho území nezákonně a prováděla „provokativní akce“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov také uvedl, že ukrajinské vojenské lodě vstoupily do ruských teritoriálních vod, aniž by odpověděly na jakékoli požadavky pohraniční stráže. Proto byla všechna opatření přijata v přísném souladu se zákonem. Ukrajinská vojenská plavidla prý také nepodala správné žádosti o transit.

Za protiprávní zadržení označil 18. července 2019 například Evropský parlament. Blokování Kerčského průlivu za porušení mezinárodního práva označil i zahraniční výbor Senátu, který následně vyzval k propuštění námořníků. Podobně tak učinilo i Ministerstvo zahraničí, které tuto výzvu zopakovalo letos v únoru.

Za protiprávní pak zadržování ukrajinských námořníků označili i vrcholní představitelé Německa a Francie. Americký kongres pak kvůli incidentu, který označuje za protiprávní, zvažoval zavedení nových protiruských sankcí.

Dne 25. května 2019 Mezinárodní soud pro mořské právo vydal předběžná opatření (.pdf, str. 30), podle kterých má Ruská federace propustit zadržené lodě i námořníky, spor však stále pokračuje a nebyl definitivně ukončen. Rusko ale odmítlo rozhodnutí soudu respektovat a dál drží námořníky ve vazbě.

Dezinformační weby převážně fungují na principu míchání skutečně pravdivých zpráv, částečně pravdivých nebo nepravdivých zpráv. Obecně je také často spojuje, že nelze dohledat jejich vlastnickou strukturu nebo zdroje financí.

V létě 2017 přinesl zpravodajský portál Aktuálně.cz informaci, že Ministerstvo vnitra monitoruje přibližně 40 českých alternativních a dezinformačních webů. Redakce Aktuálně.cz tuto informaci získala z interních dokumentů ministerstva, které měla mít k dispozici, a od zdrojů z Ministerstva vnitra. Avšak samotné ministerstvo dosud seznam oficiálně nezveřejnilo. Podle informací Aktuálně.cz k nejvlivnějším dezinformačním webům v České republice patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály. Dále třeba New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet. Někteří odborníci na média však uvádí, že Parlamentní listy nejsou čistě dezinformační web, ale spíše platforma, která má sloužit pro šíření dezinformací.

Na zprávu, kterou přineslo Aktuálně.cz, reagovala redakce Neovlivní.cz, která již od roku 2015 sestavuje databázi dezinformačních webů. Uvedla, že seznam webů, které sleduje Ministerstvo vnitra, se zásadně shoduje s jejich databází.

Přehled českých dezinformační a manipultivních webů vytvořil také think-tank Evropské hodnoty, který je rozdělil do tří kategorií. V první jsou weby tvořící dezinformace a manipulace, jako například AC24, Sputnik.cz nebo Aeronet. Další kategorií jsou dezinformační a manipulativní webové platformy, kam podle nich patří například Parlamentní listy, a poslední kategorií jsou dezinformační a manipulativní weby bez vlastního obsahu. Do této kategorie zařadil jenom dva weby – Pravdive.eu a Almanach.

Sputnik.cz psal o protestech například v článcích z 27. července 2019, 3. srpna 2019 a dále 10. srpna 2019. Ani v jednom z článků se nezmiňuje o násilném chování demonstrantů. Zprávy o demonstracích v Moskvě například vůbec nepřinesly AC24, Aeronet, nebo Svobodné noviny.

Během protestů za svobodné volby, které v Moskvě probíhají od poloviny července 2019, došlo k řadě incidentů. Protesty provází tvrdé zásahy ze strany policie, která zadržuje účastníky demonstrace.

Zpravodajský server BBC informoval o případu, kdy moskevská prokuratura navrhla odebrat rodičovská práva dvěma účastníkům nepovolené demonstrace. Důvodem je, že na ni přišli spolu s ročním dítětem. O případu informovala také Česká televize.

Podle BBC prokuratura také uvedla, že byli vyšetřováni i další rodiče, kteří přivedli na demonstraci malé děti, ale také lidé, kteří povzbuzovali nezletilé k účasti.

Podle novináře Alexeye Kovaleva z deníku The Guardian univerzity hrozily studentům vyloučením, pokud budou spatřeni na protestech. Podobně informoval také například Wall Street Journal (dostupné na serveru newsbeezer.com).

Je možné dohledat zprávy o vyhrožování vyloučením ze školy i odebráním dítěte, ale podle dostupných informací k samotnému vyloučení ze školy či odebrání dítěte zatím nedošlo. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdu.

Nejnovější údaje přináší nezávislá agentura Levada Center. Televize nadále zůstává pro Rusy největším zdrojem informací, přestože se v posledním desetiletí stala méně důvěryhodnou. 54 % respondentů považuje televizní zpravodajství za důvěryhodné. „Důvěra v televizi, jako zdroj zpráv, v posledních několika letech kolísala kolem 55 % populace. Před deseti lety však bylo toto číslo o třetinu vyšší – téměř 80 % populace. Důvěru v televizi si udržují především lidé starší 35 let. Navíc v loňském roce se důvěra Rusů v to, jak televize pokrývá určitá témata, zejména ekonomická, výrazně snížila. V současné době se více než polovina populace domnívá, že pokrytí situace v ekonomice televizními kanály je ‚nepravdivé',“ popisuje agentura.

Senátorem Hamplem zmiňovanou hodnotu 65 % dosahuje důvěra Rusů v televizi pouze ve věkové skupině 55–64 let. U lidí starších 65 let dosahuje důvěra v televizi dokonce 74 %.

Naopak roste důvěra Rusů v internetové zdroje a sociální sítě. „Během 10 let pravidelných měření rostla třikrát až čtyřikrát a dnes kolísá kolem 20 % populace," píše se v průzkumu. Průzkum Levada Center je (.pdf, str. 15) z března a dubna 2019. Průzkum je založen na údajích z reprezentativního vzorku dospělé populace země ve věku 18 let a starších. Celkem bylo osloveno 1600 lidí a chyba nepřesahuje 3,4 %.

Nadace pro veřejné mínění pak přichází se zjištěním, že 49 % Rusů věří tamějším médiím. Údaje ovšem pochází z roku 2016.

„Proti Rusku jsou dlouhodobě vedeny sankce ze strany USA, Evropské unie a dalších západních zemí. V reakci na protiprávní anexi Krymu v roce 2014 přijala Evropská unie ve vztahu k Rusku několik omezujících opatření. Další sankce se pak týkají celého Ruska. Tato opatření byla opakovaně prodlužována a jsou prozatím platná do června roku 2020. Sankce na Rusko uvalily také Spojené státy americké, například kvůli protiprávní okupaci Krymu či kvůli udělování ruského občanství Ukrajincům žijícím v donbaské oblasti. Seznam všech sankcí uvalených na Rusko od roku 2014 do září roku 2018 lze nalézt na stránkách rozhlasové sítě Svobodná Evropa.

Vztahy mezi Severoatlantickou aliancí (NATO) a Ruskou federací, byly navázány v roce 1991 v rámci Severoatlantické rady pro spolupráci. Rusko se v roce 1994 připojilo k aliančnímu programu Partnerství pro mír. 1. dubna 2014 se pak Severoatlantická aliance jednomyslně rozhodla v důsledku ukrajinské krize pozastavit s Ruskou federací spolupráci. Oporu pak může Ruská federace hledat zejména u bývalých sovětských republik. Většina z nich po pádu Sovětského svazu v 90. letech vytvořila na popud Ruska Společenství nezávislých států (SNS). V prosinci minulého roku ukrajinský prezident Petro Porošenko hovořil o tom, že by měla Ukrajina ze společenství odejít a orientovat se na sbližování s Evropskou unií. Na jaře 2018 Ukrajina přerušila spolupráci v rámci SNS.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko také v prosinci 2018 podepsal zákon, který de facto vypovídá ukrajinsko-ruskou smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství. „Základní smluvní dokument, který upravuje vztahy obou sousedních zemí, byl uzavřen v roce 1998 s desetiletou platností a automatickým prodloužením o dalších deset let, pokud se proti tomu žádná ze stran nepostaví. (...) Prezident zároveň vyzval ministerstvo zahraničí, aby provedlo „inventarizaci“ veškerých dohod s Ruskem. Podle ukrajinských médií je takových dohod na tři sta. Vláda by měla vytvořit meziresortní komisi, jež spočítá finanční požadavky, které by mělo Rusko Ukrajině vyplatit jako náhradu za svou ozbrojenou agresi,“ popisuje Aktuálně.cz.

V posledních letech také dochází ke sbližování Ruska s Tureckem. Příkladem mohou být události z března 2019. Přestože turecký ministr obrany Hulusi Akar tvrdil, že modernizace tureckého letectva americkými stroji bude pokračovat podle plánu, Američané a představitelé NATO si věrohodností jeho výroků jistí nejsou. Vrchní velitel sil NATO v Evropě Curtis Scaparrotti dokonce dvakrát vybídl k tomu, aby Pentagon od zakázky odstoupil, pokud Turecko nakoupí od Ruska protiraketový systém S-400. „Důvod, proč se Ankara rozhodla uzavřít obchod s Moskvou, švýcarské noviny označují primárně za politický,“ vysvětluje Český rozhlas Plus. Ministerstvo zahraničí USA definitivně stáhlo nabídku prodat Turecku svůj protiraketový systém Patriot 23. srpna.

K vyostření vztahů mezi Západem a Východem došlo naposledy 22. srpna tohoto roku, kdy Ruská federace společně s Čínou předložila žádost Radě bezpečnosti OSN, aby neprodleně projednala oficiální záměr Spojených států vyvíjet a rozmisťovat rakety středního doletu. 

Zlepšují se také vztahy Ruska a Číny, zde se však hovoří spíše o přátelství, než o formálním spojenectví. Za spojenecký by se však mohl označit vztah Ruska s režimem Bašára Asada v Sýrii, ta je však zmítána občanskou válkou a její pomoc Rusku by tak v případě potřeby nebyla velká.

Co se týče spojenců, může se Rusko přímo dovolávat pouze států v rámci Společenství nezávislých států, kam však kromě Ruska nespadá žádná ze světových velmocí. Členy jsou státy jako Ázerbájdžán, Bělorusko nebo Moldavsko. Mezi spojence je možné zařadit i Sýrii, ve které však probíhá občanská válka. Přesto, že Rusko v poslední době zlepšuje vztahy např. s Tureckem či Čínou, nedá se v souvislosti s těmito státy mluvit o spojenectví, ale spíše o politickém sblížení či přátelství.