Pro ODS jako silnou stranu a dlouhodobě tradiční stranu v českém politickém systému nebylo jednoduché nepostavit ve všech 27 obvodech kandidáta, a my jsme to přesto udělali, nepostavili jsme, někdy jsme se domluvili, podpořili jsme někoho jiného, a k čemu to nakonec vedlo, k oslabení ODS? Ne, k posílení. My jsme ty senátní volby drtivě vyhráli.
Přestože ODS v senátních volbách nenasadila svého kandidáta ve všech 27 volebních obvodech, zisk 9 křesel je jasně nejvyšší ze všech politických stran.
Předně uveďme, že část výroku, kde Petr Fiala uvádí, že pro ODS nebylo jednoduché nepostavit svého kandidáta v každém obvodě, je názorovým tvrzením, a jako takové je tedy nehodnotíme.
ODS je možné považovat za tradiční politickou stranu na české scéně (byla založena v roce 1991). Část výroku týkající se voleb do Senátu z roku 2018 je také možné označit za zcela pravdivou. Nový senátoři byli volení v 27 obvodech a ODS svého zástupce navrhla v pouze 17 z nich.
V dalších obvodech pak ODS nominovala spolu s dalšími stranami koaličního kandidáta. Takovým byl například Jan Tecl, kterého navrhla ODS spolu se STAN, či Pavel Herbert, společný kandidát TOP 09, ODS a STAN, či Mikuláš Bek.
Dále pak ODS podpořila například kandidaturu Pavla Fischera v Praze, Hany Žákové v Třebíči či Lukáše Libora ve Zlíně. Žádného kandidáta pak nepostavila ani nepodpořila v obvodě Sokolov.
Zároveň platí, že ODS volby jasně ovládla, když její kandidáti získali celkem 9 křesel před druhým hnutí STAN s 3 mandáty.
