Lubomír Metnar sice hovoří o tom, že Ministerstvo obrany v letech 2018 a 2019 „nakoupilo“ výzbroj a výstroj za 70 miliard, toto číslo však vyjadřuje celkovou hodnotu objednaného zboží, nikoliv výši finančních prostředků skutečně vynaložených na tyto nákupy ve zmíněných letech. V některých případech totiž resort obrany projekty několik let splácí nebo na ně platí zálohované platby (.pdf, str. 206 a 207). To vyplývá také z rozpočtů Ministerstva obrany z let 2018 a 2019 (.pdf, str. 11), podle nichž mělo ministerstvo na nákup k dispozici celkem 19 miliard, nikoliv 70 miliard korun.

Ve veřejně dostupných dokumentech nicméně informace o celkové hodnotě smluv uzavřených Ministerstvem obrany v jednotlivých letech nelze nalézt. Dohledat jde pouze to, jaké částky resort obrany v daném roce utratil. S žádostí o informace o nákupu armádní výstroje a výzbroje jsme se proto obrátili na samotné Ministerstvo obrany, zatím se nám však nedostalo odpovědi. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Co se týče plánovaných podpisů smluv v roce 2020, o podobné částce, kterou zmiňuje ve výroku Lubomír Metnar, se lze dočíst také v tiskové zprávě Ministerstva obrany z 3. února 2020: „V roce 2020 resort obrany plánuje podpisem smluv završit několik významných projektů (…) namátkou můžeme zmínit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč, přes třicet tisíc českých nových ručních zbraní za 2,4 mld. Kč, rámcovou dohodu na pořízení až 31 tisíc balistických vest za 1,6 mld. Kč, modernizaci 33 ks tanků T-72 za 1,8 mld. Kč či protiletadlový raketový komplet SHORAD (4 baterie) za 10 mld. Kč.“

Lubomír Metnar ve výroku zmiňuje také tempo nákupů. Jelikož však ministr obrany hovoří o hodnotách uzavřených smluv v jednotlivých letech, a ne o částkách reálně vynaložených na tyto nákupy za rok, nemůžeme pravdivost této části výroku hodnotit. Pro doplnění nicméně uvádíme graf, který znázorňuje, kolik finančních prostředků Ministerstvo obrany použilo obecně na nákup za roky 2003 až 2019.