Nechceme udělat stejnou chybu jako pravicová vláda v roce 2010, která se proškrtala do další recese.
Vláda, která vznikla v roce 2010, skutečně prováděla politiku škrtů ve státním rozpočtu. Celkové výdaje státního rozpočtu ale stagnovaly a zda byly prováděné škrty příčinou následné recese, je předmětem sporu ekonomů. Zda se jednalo o rozhodnutí správné, či chybné, nehodnotíme.
Alena Schillerová ve svém výroku hovoří o období vlády Petra Nečase. Recese nastala po krátkém oživení ekonomiky po globální hospodářské krizi z let 2008/2009. V letech 2010 a 2011 česká ekonomika rostla, sice pomalu, ale následně v roce 2012 propadla znovu do recese, která trvala zhruba 2 roky (viz graf níže). Ve spojení s hospodářskou krizí z roku 2009 se tak hovořilo o nejdelší recesi v České republice v historii. Index prosperity, který porovnává vývoj reálných mezd a míru nezaměstnanosti, se teprve v roce 2015 dostal nad hodnotu, které dosáhl v roce 2007.
Roční růst HDP České republiky vyjádřený v %
V roce 2010 tehdejší vláda dle svých vlastních vyjádření skutečně šla spíše cestou škrtů ve vládním rozpočtu nežli zvýšenou investiční aktivitou. Vláda snižovala počty státních zaměstnanců a přistupovala k obecným úsporám ve státním sektoru ve snaze neprohlubovat zadlužení státu. Dále také například zmenšovala výdaje na dopravní infrastrukturu či rušila některé programy sociální politiky. Na rok 2011 pak vláda naplánovala rozpočet s nižším deficitem, než jaký byl v letech 2009 a 2010 (viz graf níže). I média v té době hovořila o velkém šetření a škrtání ve vládním rozpočtu – hovořilo se o „Kalouskově léčbě“, hojně probírané byly škrty platů státních zaměstnanců.
Celkové výdaje za rok 2011 pak ve výsledku byly ještě nižší, než jaké vláda plánovala – místo schválených 1 190,70 mld. korun se utratilo pouze 1 155,53 mld. Největší úspory lze pozorovat v kapitálových výdajích. Schodek schváleného rozpočtu se tak oproti roku 2010 snížil téměř o 15 mld. korun.
Je tedy pravdou, že vláda po roce 2010 prováděla politiku škrtů a že poté došlo k recesi ekonomiky České republiky. Je také pravdou, že pokles výdajů vlády se projeví negativně na růstu HDP. Na druhou stranu celkové výdaje státního rozpočtu se i přes uvedené škrty nijak výrazně nesnižovaly a spíše stagnovaly, jak je vidět z údajů státního závěrečného účtu za rok 2010, 2011 (.pdf, str. 2) a 2012 (.pdf, str. 2). Nelze tedy prokázat příčinnou souvislost mezi prováděnými škrty a vzniklou recesí. Názory odborníků na danou věc se liší. Někteří ekonomové, jako například v dané době Tomáš Holub či zpětně Miroslav Singer, považovali škrty a šetření vlád během krize za chybu a za důvod následné recese. Jiní, jako například Aleš Michl, ale tvrdili, že samotné škrty Českou republiku do recese nedostaly.
Výrok Aleny Schillerové obsahuje dvě faktické části, na které jsme se při hodnocení zaměřili. Jedná se jednak o tvrzení, že tehdejší pravicová vláda v roce 2010 škrtala a také, že těmto škrtům následovala ekonomická recese. Další části jsou buď subjektivním hodnocením ministryně, případně naznačením kauzálního vztahu mezi rozpočtovými škrty a ekonomickou recesí, na kterém nepanuje odborná shoda. Jelikož jsou obě faktické části pravdivé, výrok jako celek také hodnotíme jako pravdivý.
