Demagog.cz

Miroslav Kalousek
Miroslav Kalousek
Nebyla expanzivní měnová politika, nebylo kvantitativní uvolňování. Události, komentáře, 11. listopadu 2020

Tento výrok byl ověřen jako pravda

Odůvodnění

Poté, co se Miroslav Kalousek stal v roce 2010 ministrem financí, nedocházelo k poklesu úrokových sazeb ČNB. Tímto poklesem se stimuluje množství peněz v ekonomice. Podobně nedocházelo ani ke kvantitativnímu uvolňování (nákupu cenných papírů centrální bankou).

Miroslav Kalousek ve výroku hovoří o období tzv. Velké recese, tedy hospodářské krize z let 2008-2009 a následného poklesu české ekonomiky v letech 2012 a 2013. Jedná se také o dobu, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí (2007–2009 ve vládě Miroslava Topolánka, v letech 2010–2013 ve vládě Petra Nečase), nicméně pro hodnocení je klíčové období po roce 2010, jelikož poslanec Kalousek po tomto výroku vzápětí dodává „A my když jsme přebírali v roce 2010 rozpočet“, což odkazuje právě na období od roku 2010 dále.

Měnová (monetární) politika je vedle politiky fiskální jedním ze dvou hlavních nástrojů hospodářské politiky, které stát využívá. Monetární politiku vykonává centrální banka, v Česku tedy Česká národní banka. „Expanzivní měnová politika je charakterizována zvyšováním nabídky peněz a tím je stimulována agregátní poptávka. Krátkodobým efektem expanzivní měnové politiky je zvýšení úrovně reálného produktu a zaměstnanosti. Nedochází k vysokému růstu cen, ale využití veškerých výrobních zdrojů znamená zvýšení úrovně cen. Z dlouhodobého hlediska představují efekty expanzivní monetární politiky růst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá růstu sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti a nemění se ani výše úrokových měr.“

V ověření se tedy zaměříme na to, zda byla v daném období měnová politika ČNB expanzivní. Jedním z hlavních měnových nástrojů jsou úrokové sazby, které ČNB poskytuje obchodním bankám v domácí měně. Pokud centrální banka sníží úrokové sazby, umožní tím komerčním bankám levněji si vypůjčit likviditu a levněji peníze půjčit ekonomickým subjektům. Tím dojde k „expanzi“ objemu hotovosti v ekonomice, což stimuluje firmy i jednotlivce k vyšší ekonomické aktivitě. Snížení základních úrokových sazeb tedy značí expanzivní měnovou politiku, naopak zvýšení těchto sazeb je projevem restriktivní měnové politiky.

Úrokové sazby pak rozlišujeme tři. 2T (dvoutýdenní) repo sazba, která určuje, s jakým úrokem vykupuje ČNB peníze od komerčních bank. Čím je úrok vyšší, tím výhodnější je výkup pro komerční banky. Diskontní sazba představuje úrok nad rámec repo sazby, za který si komerční banky ukládají peníze k ČNB. Lombardní sazba je svým způsobem opakem sazby diskontní, vyjadřuje tedy úrok, za který si komerční banky půjčují od ČNB. Čím je úrok nižší, tím je výhodnější si pro komerční banku půjčit peníze, které pak může půjčovat dál. Čím jsou tedy tyto sazby nižší, tím je výhodnější si pro komerční banky půjčovat od ČNB, a proto mohou spotřebitelům poskytnout nižší úvěr a vypustit více peněz do ekonomiky. 

Z grafu, v němž je zaznamenán vývoj těchto tří sazeb po dobu, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, tedy můžeme pozorovat, že v květnu 2010 (kdy ještě Miroslav Kalousek ministrem financí nebyl), byla lombardní sazba 1,75 %, repo sazba 0,75 % a diskontní sazba 0,25 %. Úrokové sazby zůstaly neměnné po více než dva roky, měnová politika tedy, alespoň co se týče základních úrokových sazeb, nebyla expanzivní.

Změna výše sazeb pak proběhla v roce 2012, a to hned třikrát. v červnu došlo ke snížení lombardní sazby na 1,5 %, repo sazby na 0,5 %, diskontní sazba zůstala stejná. V říjnu téhož roku došlo ke snížení lombardní sazby o polovinu na 0,75 %, repo sazby na 0,25 %, diskontní sazby na 0,1 %. Potřetí došlo ke snížení v listopadu 2012, a to lombardní sazby na 0,25 %, 2T repo na 0,05 % a diskontní taktéž na 0,05 %. Takto nastavené úrokové sazby vydržely až do srpna 2017.

Spadnutí úrokových sazeb, jakožto klíčových nástrojů k regulaci ekonomiky, téměř na nulu, má za následek, že tímto způsobem již nelze dále zvyšovat množství peněz v ekonomice a centrální banka může být nucena přistoupit k tzv. kvantitativnímu uvolňování. To v praxi znamená, že centrální banka začne na finančním trhu nakupovat cenné papíry, čímž opět dochází ke zvyšování objemu peněz v oběhu ekonomiky. 

K tomuto poklesu došlo právě v listopadu 2012 a ČNB se zavázala k držení úrokových sazeb blízko nuly po delší dobu. ČNB zde ale nepřistoupila ke kvantitativnímu uvolňování, nýbrž začala jako nástroj měnové politiky používat kurz koruny a v listopadu roku 2013 došlo k zásahu ČNB na devízovém trhu a oslabení koruny o 5–7 %, aby došlo k udržování hladiny okolo 27 CZK/EUR. Intervence ČNB trvaly až do roku 2017 a jednalo se o další z nástrojů měnové politiky.

Česká národní banka tedy ke kvantitativnímu uvolňování, na rozdíl od některých zahraničních centrálních bank, nepřistoupila. Pro českou ekonomiku je ale zásadní rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) z roku 2015. Tehdy se ECB rozhodla pomoci ekonomice eurozóny pomocí kvantitativního uvolňování a zavázala se každý měsíc nakoupit dluhopisy v hodnotě 60 miliard eur.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako pravdivý, jelikož v něm odkazuje na období svého působení ve funkci ministra financí po roce 2010. V té době opravdu po více než dva roky ČNB neprováděla, alespoň co se týče základních úrokových sazeb, expanzivní měnovou politiku. Zásadní zlom české měnové politiky přišel, po snížení sazeb v roce 2012, až v roce 2013, kdy se ČNB zavázala intervenovat na devizovém trhu a „držet“ kurz koruny vůči euru okolo 27 korun.